Glastonbury

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $8,419║Tržby Celosvetovo $202,041║ (26.05.2009)

Teď už do Glastonbury vážně nechci... :) (19.06.2009)

Zajímavý dokument, který je však k mému překvapení udělán poměrně nezáživně. Krátké záběry kapel (u kterých navíc člověk nezná název, protože chybí jakékoliv popisky) střídají dlouhé pasáže kombinované záběry "největších magorů" festivalu a nejzajímavějších milníků v historii festivalu. (04.10.2009)

Festival v Glastonbury je v tomto dokumentu bohužel primárně zkoumán ze společenského pohledu, hudba hraje pouze vedlejší roli. A proto je divák nucen sledovat zástupy vyčpělých hipíků, umazaných smažek a jiných odpuzujících individuí, která do kamery nesrozumitelně blábolí o rovné společnosti a lásce k bližnímu a k drogám. Nahé postavy válející se v blátě měly své jisté kouzlo na starém dobrém Woodstocku, Glastonbury je ale především hudební fenomén a nejvýraznější evropský festival současnosti. Temple se snaží vystihnout podstatu celé akce vším jiným než hudbou -dlouhé zmatené výstupy výše uvedených imbecilů jsou tu a tam prokládány krátkými záběry z koncertů. Většinma těchto hudebních záznamů je ovšem "standardní", při troše snahy mohli tvůrci bezpochyby najít daleko více "perliček na dně"... PS: Varování pro fanoušky nejlepší kapley současnosti - ač přebal DVD slibuje účast The Killers, v dokumentu se tato skupina vůbec neobjeví... (09.11.2007)

tak do roku 1988 to musela být pecka. Pak už festival doplácel na tamnější systému. Policie, Security, plot, medializace .... Ale asi jinak to nešlo. Dokument je dobře natočen prolínají se scený z minula s novými a každý si tam najde to svoje. :) Nejlepší scéna je s hovnocucama. :D 90% (24.09.2009)

Moc experimentálne...a nevyrovnané (20.02.2009)

Dokument zachycuje historii festivalu od jeho anarchistických počátků s pár hipíky až po současnou, monstrózně přelidněnou mašinérii. Nic víc. Michael Eavis je borec. (18.03.2007)

Saturnálie. Bakchanálie. Pohanství. Woodstock každý ro(c)k. Kočovnictví na jednom místě. Jarmark marnosti. Trajbalizace. Vypuštění zvířete z klece civilizace. Protest z nudy blahobytnosti a zodpovědnosti dospělosti. Karneval v cirkuse. Dirty Mary and crazy Larry. Tři dny a tři noci sebehledání i sebeztracení. Trip. Peace no war ve znamení hudby. Zvláštní je, že člověk vpouští do sebe hudbu a vypouští ... odsávání z TOI TOI FRESH, vylévání do nádrže a výsledný hnědý moře je fakt hustý. Lidé se nemění, jen každý rok rostou ceny vstupenek, mohutní oplocení a přibývá kamer. Ale vevnitř je úplná svoboda, to jo. It´s Glastonbury Festival from 1970 to 2005. (09.03.2012)

Glasto je kult. A je to vidět i z tohodle dokumentu. Zorganizovat takovej chaos je určitě těžký a starej Eavis pomalu předává žezlo svý dceři, která se starala o '09. Glastonbury je hlavně o atmosféře, hudba jde trochu stranou (jako na každým megafestivalu). Interpol a Arcade Fire za plnýho slunečního svitu ? To přece nejde dohromady. Přesto se na Glasto chystám a taky na můj nejoblíbenější Rock Werchter (jen doufám že chytim dobrej setlist). Tenhle dokument je taky spíš o atmosféře a organizaci než o samotných hudebních vystoupeních. PS : Holínky a teplý spodky s sebou !!! (24.09.2009)

Naprosto nic neříkající záběry z jednoho z největších evropských festivalů, nějaký smysl pro promyšlenost a směřování tu opravdu nenajdete. Dokumentární snaha nulová a nulové popisky (nejenom kapel) přehlednosti nepřidávají. A zřejmě asi i zamýšlená atmosféra se do mého obýváku z DVD nepřenesla. Přesto procentem zfetovaných/opilých návštěvníků Glastonbury určitě nepřekoná některé nejmenované akce v Trutnově či Hradci... 30 % (05.01.2011)

Očekával jsem sice mnohem větší porci festivalové muziky, ale na druhou stranu to byl poměrně neotřelý vhled do nitra festivalu, na jeho často velmi bizarní návštěvníky. (16.06.2009)

Po zhlednuti tohoto dokumentu se mi do hlavy vkrada myslenka, jak dustojne natocit prurez jednoho z nejlepsich festivalu vubec. Pokud by to to melo byt formou kratkeho sestrihu vystupujicich, par rozhovoru a zeberu nepreberneho poctu lidi, tak by se mozna zavdecili tem, kteri uz o festivalu nekdy slyseli, ale rozhodne se tam nikdy nechystaji. Julien Temple se tu spise soustredil na celkovou atmosferu tehle legendarni akce, dal tu prostor radovym navstevnikum si uzit svych par sekund slavy a predevsim tu ukazal, cim se glastonbury lisi od ostatnich festivalu. Tahle udalost urcite neni pro kazdeho, festivalove mestecko si tyden zije svuj vlastni zivot a vy se mnohdy musite vyrovnat s neprizni pocasi, obrovskym poctem lidi, kteri meli to stesti a dostali se k listkum a berou to jako utek od sveho vsedniho zivota. Pravdou ovsem je, ze zadny zaznam nikdy nemuze vystihnout to, co prozivate na letnim festivalu nebo kteremkoliv koncerte, takze jenom zalezi jak se s timhle nelehkym ukolem zvladnete vyporadat. (24.09.2009)

Glastonbury je desetkrát větší fenomén než ten woodstockský. A dokument má taky lepší. Zřejmě proto že hudba je jen jednou částí načrtnuté mozaiky. (03.07.2011)

80% (08.12.2007)

Scena s vyprazdnovanim toi-toiek: TOP!!! (10.09.2013)

Flipper má pravdu. Radšej raz zažiť ako x-krát vidieť v TV. Ale takýto prehľad neuveriteľných "máničiek" som videl až tu. Už to nie sú zlaté 70te, ale závan absolútnej slobody ostal. Muzika poctivá, anglická a nie hip-hop či techno. Akurát som väčšinu tých kapiel nepoznal. No a ten bordel, čo tam po 300 000 ľuďoch ostal by som dal vyčistiť našim futbalistom :) (17.10.2011)

Kdo má rád Rock for People, tak bude nejspíš sklamaný. Kdo má rád Trutnov Open Air Festival, tak bude nadšenej. (24.09.2009)

Čekat přes 2 hodiny na White Stripes, který tam nakonec nejsou...to pěkně na*ere!!!!!!!!!!!!!!!!!! (09.12.2007)

Hudobný dokument o hudobnom festivale bez hudby. Pri stopáži 138min som čakal viac hudby a menej rozprávania. Ale zase potešila filozofická vložka. (20.04.2008)

...tento dokument bol nádhernou ukážkou toho, prečo festivaly nemusím... (29.11.2011)