Režie:
Tomáš KrejčíScénář:
Helena SýkorováKamera:
David PloyharHudba:
Ondřej BrousekHrají:
Petra Špalková, Bořivoj Navrátil, Jana Altmannová, Michal Novotný, Klára Oltová, Marek Gallo, Roman Štabrňák, Josef Zýka, Naděžda Prchalová-Vicenová, Lada JelínkováObsahy(1)
Téměř detektivní pohádka vypráví o přehnaně úzkostlivé chůvičce (K. Sedláčková), která ze strachu před hněvem zámecké paní (P. Špalková) pátrá po zmizelé maličkosti tak urputně, až se dostane do skutečného nebezpečí. Vyzbrojena radami čarodějné slečny Faustýny (M. Vicenová) sebere odvahu a vydá se po stopách ztracené zlaté hračky. Ty ji dovedou až do doupěte strašidelného Šedého Mžoura (B. Navrátil). Nerudný Mžour miluje zlato natolik, že je ochoten se kvůli jeho třpytu dopustit čehokoliv. Nebyli bychom však v pohádce, kdyby se tu neobjevil i statečný zachránce (M. Novotný)… (Česká televize)
(více)Recenze (18)
Šejdrem. Prostě Krejčí, takovej maličkej českej Eduard Dřevo. Proč všechno, co tento mág vytvoří, stojí tak strašně za prd ? A kde bere na ty svoje zázraky prachy ? Platí mu to TV koncesionáři ? Proč do těch jeho halucinací vůbec vstupují známí herci - mají hlad nebo ztratili sebeúctu ? Už mistr sehnal těch dvě stě padesát míčů na splacení dluhu za ten kluso-cílovský nesmysl ? ()
Abyste dostali pohádkovou atmosféru, potřebujete nadpřirozené postavy (ne nutně), pohádkové kulisy (klidně i kašírované interiery viz Hrátky s čertem nebo případné exteriéry - zasněžené lesy, nejlépe ve Finsku, nebo New York nebo vymyšlený Nekonečná příběh), dále střet dobra se zlem plus další emoce, které se dají dosáhnout scénářem, hudbou nebo skvělými hereckými výkony. Tady nic z toho není, tak nechápu, proč se to celé natáčelo. ()
Česká televizní pohádka s detektivními prvky, jenž však svým křečovitým scénářem a hereckými výkony nevalné úrovně plně zapadá do trendu nevýrazných a zbytečných pohádek nového tisíciletí. Ústřední téma této pohádky je pátrání po ukradeném zlatém dudlíku, jenž byl odcizen z lůžka zámeckého novorozeněte, zrovna když měla službu chůva Erika. Nezajímavá K. Oltová v hlavní roli hledá tuto dětskou hračku s pomocí rad hospodyně J. Altmanové a její sestry čarodějnice N. Vicenové. V nepříliš důvtipném příběhu mě pobavily snad jen scény s dvojicí šejdířů Franty Pyskoře (J. Zyka) a jeho kumpána Žabožrouta (R. Štabrňák). Jediný opravdový herecký výkon zde předvedl B. Navrátil v roli nerudného Šedého Mžoura, pána Vřesového trůnu, jenž má v neobyčejné oblibě zlaté a třpytivé věci a k němuž se zlatý dudlík dostal. V závěru se chůva Erika sblíží se správcem zámku M. Novotným, jenž zde opět projevil své neherectví a jejichž milostné pouto působilo dost nepřesvědčivě. Bohužel pohádka T. Krejčího nemá potřebnou kvalitu a uvažovat alespoň o průměru mě ani nenapadlo. ()
Studiová pohádka, které schází opravdu všechno, dokonce i ta pohádková atmosféra. Režisér Troška (a s tím pánem souhlasím opravdu málokdy) zcela správně uvádí, že aby klasická pohádka fungovala, musí být zasazena minimálně do rokokových pozic (čest několika vyjímkám, vesměs komediálního ražení). Moderní pohádka zase vyžaduje opravdu nápaditý, chytrý scénář, který Vřesový trůn vážně nemá. Celkový dojem: 25 %. ()
Jak se tam někdo už potřetí nebo počtvrté sápal po zlatém dudlíku, bylo mi jasné, že tohle pohádka mého srdce není a nebude. Klára Sedláčková je sice čupr holka s dobrou mimikou, ale jen ta to nezachrání, zvlášť když neví, jestli má naivně poulit velká očka, nebo se tvářit drsně, když třeba zacvičí se zloději. Zlatý voči! Postavy pronášejí naprosto nesmyslné věty, někdy na sebe ani nenavazují, vedení děje je kostrbaté, i když samotné propriety fungují, a chudák Novotný zde má zase škatulku zamilovaného trouby s brejličkami, místo nějaké akčnější a chytřejší role. A do toho ještě ta vlezlá hudba, zbytečně rozmáchlá jak pro nějaký epický příběh, jenže tohle není ani náznakem Pán prstenů. I když tam pořád někdo běhá do kopce a z kopce, či lesem nahoru a dolů. ()
Reklama