Režie:
Tomáš KrejčíScénář:
Helena SýkorováKamera:
David PloyharHudba:
Ondřej BrousekHrají:
Petra Špalková, Bořivoj Navrátil, Jana Altmannová, Michal Novotný, Klára Oltová, Marek Gallo, Roman Štabrňák, Josef Zýka, Naděžda Prchalová-Vicenová, Lada JelínkováObsahy(1)
Téměř detektivní pohádka vypráví o přehnaně úzkostlivé chůvičce (K. Sedláčková), která ze strachu před hněvem zámecké paní (P. Špalková) pátrá po zmizelé maličkosti tak urputně, až se dostane do skutečného nebezpečí. Vyzbrojena radami čarodějné slečny Faustýny (M. Vicenová) sebere odvahu a vydá se po stopách ztracené zlaté hračky. Ty ji dovedou až do doupěte strašidelného Šedého Mžoura (B. Navrátil). Nerudný Mžour miluje zlato natolik, že je ochoten se kvůli jeho třpytu dopustit čehokoliv. Nebyli bychom však v pohádce, kdyby se tu neobjevil i statečný zachránce (M. Novotný)… (Česká televize)
(více)Recenze (18)
Ne, opravdu to není ani trochu dobré, ale je to alespoň špatné tím zábavným (resp. směšným) způsobem. Snad jen hudba obstojí tváří v tvář přísnějším měřítkům. ()
Studiová pohádka, které schází opravdu všechno, dokonce i ta pohádková atmosféra. Režisér Troška (a s tím pánem souhlasím opravdu málokdy) zcela správně uvádí, že aby klasická pohádka fungovala, musí být zasazena minimálně do rokokových pozic (čest několika vyjímkám, vesměs komediálního ražení). Moderní pohádka zase vyžaduje opravdu nápaditý, chytrý scénář, který Vřesový trůn vážně nemá. Celkový dojem: 25 %. ()
Ententýky, dva špalíky, kdo to tady vyhraje a bude ze všech postav za postavu nejpitomější? Těžká volba, kandidátů je příliš mnoho. On jediný, kdo tu opravdu hraje a vzbuzuje sympatie, (nebo emoce vůbec, u záporné postavy nemají být pocitem diváka rozpaky doprovázené úvahou, proč je ten padouch takový ušišlaný blb) je pan správce Michala Novotného. Abych na tom našla ještě něco k vysvětlení a obhájení té druhé hvězdy - ty živé sovy byly taky fajn. Ale jinak doporučuju, aby se u toho člověk neunudil k smrti, si u toho třeba stříhat chlupy v nose. ()
Po všech stránkách průměrná postmoderní pohádka se slabším scénářem. Ono, totiž kde není kloudná myšlenka, tam se opravdu nedá nic dělat... ()
Jak se tam někdo už potřetí nebo počtvrté sápal po zlatém dudlíku, bylo mi jasné, že tohle pohádka mého srdce není a nebude. Klára Sedláčková je sice čupr holka s dobrou mimikou, ale jen ta to nezachrání, zvlášť když neví, jestli má naivně poulit velká očka, nebo se tvářit drsně, když třeba zacvičí se zloději. Zlatý voči! Postavy pronášejí naprosto nesmyslné věty, někdy na sebe ani nenavazují, vedení děje je kostrbaté, i když samotné propriety fungují, a chudák Novotný zde má zase škatulku zamilovaného trouby s brejličkami, místo nějaké akčnější a chytřejší role. A do toho ještě ta vlezlá hudba, zbytečně rozmáchlá jak pro nějaký epický příběh, jenže tohle není ani náznakem Pán prstenů. I když tam pořád někdo běhá do kopce a z kopce, či lesem nahoru a dolů. ()
"Nic na světě se nemůže ztratit. Dříve nebo později každá věc vyplave na povrch." "A mračí se můj manžel nebo brunátní? Obávám se, že začíná už krocanovatět." 😅😁 Excelentní Naděžda Vicenová, ten herecký projev a přednes se již dnes nevidí. Přiznám se, že tuto herečku neznám. Asi se na ni zaměřím. ()
Podivná pohádka o hledání ztraceného zlatého dudlíku. No někdy nestačím žasnout co že se to dnes točí za pohádky. A jak málo stačí ,aby někdo napsal takový blábol. ()
Jedním slovem HRŮZA. Pohádka založená na hledání zlatého dudlíku ani nemohla dopadnout jinak. Za celou hodinu mě nezaujalo vůbec nic, putování chůvy za ukradeným dudlíkem až k pánovi sov či co to mělo být je zcela zcestné a zbytečně dlouhé. A ta hudba - je skoro stejně hrozná jako příšerné tóny Ladislava Simona k pohádkám své manželky Svatavy. Tohle opravdu za sledování nestojí. ()
pohádka?blebleble....a tady ani není uvedeno,že tam hrála Naděžda Prchalová Vicenová ()
Kam kráčíš, česká pohádko? Tudy opravdu ne... ()
Abyste dostali pohádkovou atmosféru, potřebujete nadpřirozené postavy (ne nutně), pohádkové kulisy (klidně i kašírované interiery viz Hrátky s čertem nebo případné exteriéry - zasněžené lesy, nejlépe ve Finsku, nebo New York nebo vymyšlený Nekonečná příběh), dále střet dobra se zlem plus další emoce, které se dají dosáhnout scénářem, hudbou nebo skvělými hereckými výkony. Tady nic z toho není, tak nechápu, proč se to celé natáčelo. ()
Pohádka poměrně slabá, i co se týče "televizní" konkurence. Největším deficitem je to, že ji chybí ona "pohádkovost". Nejsem vůbec proti modernějšímu pojetí pohádek, někdy se to opravdu povede. Tady mi ale chyběla ta pověstná šťáva. Děj, herecké obsazení, prostředí - šedivé, neatraktivní. Chyběl tomu šmrnc. Nejedná se o vyložený propadák, dětem se může líbit. Mě osobně tak nejvíce zaujal vtipný konec s dudlíkem - zlatý či marcipánový?! ()
Jsou věci, co maj zůstat ve spánku věčném :-) Co jinak dodat, jen jedna jediná, za to, že vůbec někdo přišel na plac :-( ()
Česká televizní pohádka s detektivními prvky, jenž však svým křečovitým scénářem a hereckými výkony nevalné úrovně plně zapadá do trendu nevýrazných a zbytečných pohádek nového tisíciletí. Ústřední téma této pohádky je pátrání po ukradeném zlatém dudlíku, jenž byl odcizen z lůžka zámeckého novorozeněte, zrovna když měla službu chůva Erika. Nezajímavá K. Oltová v hlavní roli hledá tuto dětskou hračku s pomocí rad hospodyně J. Altmanové a její sestry čarodějnice N. Vicenové. V nepříliš důvtipném příběhu mě pobavily snad jen scény s dvojicí šejdířů Franty Pyskoře (J. Zyka) a jeho kumpána Žabožrouta (R. Štabrňák). Jediný opravdový herecký výkon zde předvedl B. Navrátil v roli nerudného Šedého Mžoura, pána Vřesového trůnu, jenž má v neobyčejné oblibě zlaté a třpytivé věci a k němuž se zlatý dudlík dostal. V závěru se chůva Erika sblíží se správcem zámku M. Novotným, jenž zde opět projevil své neherectví a jejichž milostné pouto působilo dost nepřesvědčivě. Bohužel pohádka T. Krejčího nemá potřebnou kvalitu a uvažovat alespoň o průměru mě ani nenapadlo. ()
Pohádka Vřesový trůn není zase tak špatná v hereckém obsazení nýbrž v ději samotném. Zápletka téměř detektivní. Ano, téměř. Kdyby ovšem chůvička Erika neběhala jako slepička v té pohádce od místa k místu, kde všude by dudlík být měl. A nikde neuspěje. Mžour mi pak připomínal Gluma z Pána Prstěnů. Zvláštní byly také záběry v kuchyni ven z okna. Růžové mraky a sem tam letící hejno ptáků s drakem v čele? Takhle pohádka zůstala široce rozkročená ve stylu ani dovnitř ani ven. ()
ještě,že tam byl ten Mžour...... ()
Šejdrem. Prostě Krejčí, takovej maličkej českej Eduard Dřevo. Proč všechno, co tento mág vytvoří, stojí tak strašně za prd ? A kde bere na ty svoje zázraky prachy ? Platí mu to TV koncesionáři ? Proč do těch jeho halucinací vůbec vstupují známí herci - mají hlad nebo ztratili sebeúctu ? Už mistr sehnal těch dvě stě padesát míčů na splacení dluhu za ten kluso-cílovský nesmysl ? ()
Všechno špatně. Všichni špatní. ()