Led Zeppelin: The Song Remains the Same

Jasně, našlapanost našlapaná. Co jiného? Zážitek. Co z toho, že je videoklip k Rain songu s Robertem trapný až to praští, když se vám z krásy té hudby klepou kolena? Ne tak hutné a zajímavé jako nový dvoudiskový skvost, ale přesto jedna z cest, jak aspoň nahlédnout do historie a naživo si vychutnat čtyři chlápky, kteří definovali žánr hard rocku. (17.05.2007)

Domácí idilka, Bonham na traktoru, Plantovi děti hrající si v potoce. Potom dopis, zděšení "to je už zítra" a odlet do USA. A pak? Čekající publikum v Madison Square Garden uslyší první ton Pagovi geniální kytary songu Rock and Roll a je vymalováno. Nejvíce za zmíňku stojí Jimmy Page, který jeho kytarami dokázal vykouzlit takovou show, že jsem měl občas otevřenou hubu dokořán. Vždyť kdo si zkusí zahrát na elektrickou kytaru smyčcem jako to dělal on v songu Dazed And Confused, z kterého utvořil dokonalou psychedelickou úleťárnu. Ten chlap je bůh a na tomto koncertu mnohokrát převyšoval zbytek kapely (a předpokládám, že nejen na tomto koncertu). Na druhém místě Robert Plant, blonďatý tygr v extrémně uplých jeansech, jehož výkon v některých částech koncertu převyšoval i samotného Jimma Page, vždyť kde by byli Zeppelini bez jeho nezaměnitelného hlasu a show, které dělal. A to samé se dá říct i o bicím a baskytaře. John Bohnam, zemědělec a sběratel rychlých aut dostal několik minut na solo na bicí a ukázal, že ta zemědělčina je jenom bokovka. John Paul Jones nadruhou stranu byl nejméně zabíraná osoba v kapele, celou dobu mě připadal jako by byl páté kolo u vozu (a to přitom byli v kapele čtyři). Věčně zalezlý v růžku, z lehka se kolíbající a hrající svoje riffy. Introvert par excellance. Koncert byl provázený vizuálními efekty, na tu dobu pěknými a trefnými, vyzdvyhující některé už tak dost psychedelické pasáže. Někdy kamera zamířila i do zákulisí a ukázovala jejich manažera Petera Granta, řešícího vzniklé problémy nebo policisty vyhazující ožralé fanoušky. Ale hlavním doplněním koncertu byly jakési hudební klipy k jednotlivým písním. Upřímně nestály za nic. MTv ještě nebyla, tak klipy neměly sebemenší váhu. Důležitá byla muzika, živá muzika a všechna ta show, které se při tom děla. Tenhle 137 minutový hudební dokument vlastně ani není film, je to jen sestřih koncertu. Ale udělá na vás takový dojem jako málokterý. Výběr skladeb byl výborný, Rock and Roll, Dazed And Confused, Whole Lotta Love nebo krásně zahraný Stairway to Heaven a tak dále. Jen mě chyběl geniální Kashmir. Co říct na závěr. Za Bonhamův hořící gong na závěr koncertu, za Pagovu kytaru, za Plantovi genitální kalhoty a za Johna Paula Jonese plná 5. (23.09.2010)

Do prohlédnutí tohoto snímku jsem Led Zeppelin vnímal jako legendu, která mě minula, ale po té co jsem tento snímek na vesnici, v sále, na plátno o rozměrech 3x3m, s ozvučením zábavové kapely, promítnul starším bigbíťákům, kteří u toho křepčili jako by byli v Madison Square Garden, si mě Cepelíni definitivně získali. V atmosféře jakoby koncertu byly zvláště vizionářské vsuvky úplně o něčem jiném než doma u televize. (26.09.2007)

Po všech stránkách příšerný dokument. Úplně nejhorší je jeho zpracování. Někdo se snažil být strašně umělecký, avšak postrádal veškerý talent. Není mi příliš blízká ani hudba, kterou se Led Zeppelin prezentují a zazní pouze jedna poslouchatelná píseň. Zdejší hodnocení je tak vysoké, protože tuhle sračku vyhledávají výhradně fanoušci této kapely. Ostatní se na dokument vyserou. Taky bych se na něj vysral, kdyby ho skupinka nadšenců nekatapultovala mezi 300 nejlepších filmů. Za sebe musím dát odpad. (02.01.2013)

Velkolepé a naprosto famózní představení rockových titánů v plné, čarovné kráse. Hrůza vůbec pohledět na rychlost prsťíků neprůstřelného Jimmyho " narodil jsem se s kytarou v ruce" Page. Každý člen Zeppelinů je kouzelníkem ve svém oboru a spolu tvoří jednu z nejvlivnějších, nejnepochopitelnějších a vůbec nejlepších rockových skupin historie. (14.07.2009)