Uvnitř

Jako komedie to není špatné, jinak nehorázná slátanina. Bát se není čeho, řada scén je nesmyslných - chtěl bych vidět, jak žena vrazí celé nůžky do čela muže cha, cha... nebo jak si jedna z postav propíchne hrdlo, což znamená udusit se vlastní krví, leč pak si to rozmyslí, že by ráda žila, tak si díru přelepí izolačkou - což by v reálu bylo houby platný. Jinak postavy do sebe buší jak smyslu zbavené, přičemž k poslání do limbu by stačila jedna rána. Také jsem netušil, že střepem ze zrcadla lze udělat do dveří díru (a navíc se ani neříznout). Dát tomu nadhled, ironii a více humoru, dal bych určitě 5*. Takhle jen 3*za masky a trikové efekty. Téma nabízelo zajímavé drama, leč zůstalo jen u brutální čuňárny. Krvavé horrory mám rád, tohle však není horror, jen bohapustý masakr, nic víc. (15.01.2012)

Tak tohle musím nejdřív rozdejchat a pak se uvidí. Jedno je ale jistý Francouzi pořádně přitvrdili, jejich začátky nebyli vždycky gore, ale tohle je pořádně krvavá, brutální jízda. Prozatím 4,5*... Přibližně po 24 hodinách... nakonec jsem to rozdejchala na 5*... a co z načatým večerem, že bych si pustila À l'intérieur. (08.01.2009)

Uvnitř je film se silným amatérským nádechem. Amatérismus zesiluje i amaterský dabing od Perla Group, se kterým jsem měl to štěstí film vidět. Především vedlejší postavy byly nadabování vskutku komicky. Eliminovat veškerý potenciální strach se tedy povedlo dokonale. Herečky jsou neuvěřitelně ošklivé. Efekty jsou na strasně nízké úrovni. Nicméně tvůrci se ani trošku nebáli ukazovat svoji neobratnost, tudíž jsou všude spousty krve. Tedy trošku předbíhám. Krev se začne objevovat až po totálně nudném úvodu. Nicméně, jakmile se začne objevovat, tak je to celkem milé a vítané. Naprosto exkluzivní je domácí porod v závěru. Film doporučuji zejména všem těhotným maminkám i tatínkům. Pěkné 2*. (20.07.2013)

Inside, to je prolnutí žánrového filmu s uměním. Francouzi jakožto pokračovatelé avantgardních tradic se jen stěží mohou zbavit kontextu, z něhož vzešli, a i v post-feministickém gorefestu Inside pokračují v tendencích francouzského impresionismu, poetického realismu, nové vlny 60. let, májových událostí v Paříži, Cinema du look a kdovíčeho ještě a rigidní pravidla žánru v zásadě přetransformovávají do moderního tvaru, který se vyznačuje zejména tím, že otázek s postupem filmu přibývá, nikoliv ubývá. Vyjednávání mezi klasickou žánrovkou a moderním přístupem se analogicky vztahuje ke kardinální otázce, zda pociťuje divák u Inside potěchu a slast spíše z emocí (doména klasického filmu), anebo z estetiky díla (doména moderního filmu). První koncept vychází z toho, že tragédie, potažmo horor, diváky přitahuje pouze tehdy, když je hodnota výsledku rovnice „slast mínus strach“ kladná. Druhý koncept oponuje tím, že slast je jiného druhu než strach a že ji nelze umístit do jedné roviny. Podle druhého konceptu při sledování hororu nezažíváme pouze drásavé emoce, ale pociťujeme i rozkoš ze způsobu, jakým je film natočen – odtud potěcha z estetiky díla, jehož harmonie a formální působivost dokonce přebíjí a přepisuje nepříjemné pocity strachu. Tvrdím proto, že za slastí z Inside stojí estetika, nikoliv brutalita. ____ Post-feministický je ten film proto, že problémová žena - hlavní hrdinka - přijímá trest nebo záhubu ze strany patriarchálního systému, proti němu se otevřeně v předešlém životě prohřešovala. Manžel není ve skutečnosti mrtvý, jak se nám snaží namluvit synopse. Žena ho opustila, popř. absolvovala umělé oplodnění, a tvůrci Inside v ní proto vidí nebezpečné znamení přetrvávajícího feminismu coby hnutí, jež činí z žen oběti a ohrožuje instituci rodiny... „znamení“ v předchozí větě lze pak nahradit ekvivalentem „zárodek“ jako doslovné metafory embrya, které je třeba vymýtit. Inside tedy není ten typ staršího, feministického hororu, kde musí obava ženy, že její dítě bude poškozené, metaforizovat do Vetřelce, jehož nechce porodit astronautka Ellen Ripley, nebo Antikrista, jehož, možná, nosí v lůně nebohá Rosemary, ale Inside je už typ hororu nového, post-feministického. Ženy již rovnoprávnosti dosáhly a teď za ni musí platit. (03.05.2009)

Tak toto je horrorový masakr "par exelans"!!! Francouzi šli opravdu na maximum, dál už podle mě jít nejde (pozdější oprava !! - jde, po shlédnutí "The Untold Story", vím, že ještě jde ...). Masakr, který překonává ve své brutalitě, krutosti a řezničině ty nejklasičtější kulty 70. let a hravě dotahuje a překonává novou vlnu horroru ve stylu Aji, Rotha a Zombieho ... Něco takového jsem snad ještě neviděl, film, když už se zdá, že ve finále trochu ztrácí dech, nabere asi na 10 minut natolik extrémně šílené a drastické obrátky, že jsem i já měl co dělat, abych to nějak vydýchal ... Míra brutality snadno dosahuje první části Ajova Haute Tension (v domě), ale jak již samotný název naznačuje, takhle vypadá celý film ... Je to neskutečně agresivní, brutální a šokující souboj ženy bránící svůj život a svoje dítě uvnitř svého lůna a vyšinuté ženy, která ho chce za každou cenu dostat z lůna ven. Každého, kdo dům navštíví samozřejmě odrovná tím nejbrutálnějším způsobem ... Opravdu NEDOPORUČUJU těhotným ženám!!!!!! A nedoporučuju citlivým povahám. Pokud nemáte horrory v lásce, nedívejte se na něj. Pokud ano, posadí vás to na zadek ... Naposled mne takhle dostal "Broken", což je ovšem naprosto jiné kafe, jiný žánr, jiné ztvárnění atd. Ovšem intenzita účinku byla přibližně podobná. (26.02.2008)