Neuvěřitelný život rockera Coxe

Apatow naozaj dokaze natocit inteligetne zbuchnute suber zle fekalne komedie. Po pravde, suche, akademicke, zivotopisne hudobne filmy si parodiu zasluzia. Hudobne zivotopisy sa tocia inac, taky B. Tavernier by okolo polnoci o tom vedel niecopovedat. Podstata zivota neskvie v polodokumentarnom zacyhteni celej jeho dlzky a krakych okamzikoch podstaty. Takze vdaka tomu nepochopeniu ma Apatow a spol kopu materialu pre svoj degradujuci obdiv americkej muzike. (18.05.2008)

"Je to Ďáblova hudba." Hudba hvězdného Deweyho Coxe zabíjí, nejbližší ho nemají rádi, ale on stále věří, že vězení a detox ho změní. Ač Dewey Cox nikdy neexistoval, tak životopisný film o něm obsahuje moc fajn muziku a jeho největší výhodou je, že se, na rozdíl od seriózních počinů, ani na chvíli nebere vážně. John C. Reilly, se svou dvaačtyřicetiletou vizáží, neváhá tvrdit, že je mu 14 či 71 let, pěje vše od akustických protestsongů po punk, a když má čas, tak si zamedituje s prapodivnou kapelou zvanou Beatles. Já se přitom zkrátka bavil a tak mohu tento snímek doporučit každému, kdo dokáže unést skutečnost, že ani při hudebníkových depresích nedostane drama šanci konkurovat slzám smíchu. (15.07.2012)

S žádnou parodií na hudební filmy jsem ještě tu čest neměl, takže jsem byl na tenhle film docela zvědavý, a pravda je, že některé fórky a scénky byly hodně vtipné (obzvláště neustále opakovaná hláška "Umřel nesprávný" byla hodně vtipná), ale bohužel některé fórky byly hodně trapné a jak tak ten čas postupoval, tak už mi tam nepřišlo vtipné vůbec nic, u druhé poloviny filmu jsem se už vůbec nesmál, už mi to přišlo zkrátka ohrané a nenápadité. Což je velká škoda, protože ze začátku jsem se smál docela často, ale mám pocti, že ten humor ně zkrátka s postupujícím časem stále více otupoval, až prostě zbyla jen hořká příchuť trapnosti. Ale celý film rozhodně nikterak špatný nebyl, bylo tam čemu se smát a ty songy byly opravdu hodně chytlavé a hodně originální, po hudební stránce je to maximálně dokonalý film, který nemá chybu. Pokud bych se měl věnovat hereckým výkonům, tak tu máme zcela jasnou one-man-show Johna C. Reillyho, který Deweyho Coxe hraje perfektně a jemuž nemám absolutně co vytknout, ale bohužel i jeho výrazy a gesta s tím, jak film postupuje, ztrácejí na zajímavosti. Takže pokud to mám nějak shrnout, tak výsledný dojem je takový, že film si nějaký ten průměr udržel, ale bohužel na nějaké lepší hodnocení to nevidím, tvůrci se zkrátka musí spokojit s tím, že ode mne více než tyři hvězdy, které právě uděluji, nedostanou. (30.06.2010)

Walk the Line patrí u mňa jednoznačne na prvé miesto a toto je jeho celkom slušná paródia. Vôbec som nevedel o čom tento film je ale už po prvých štyroch slovách ma napadla podobnosť práve s WTL a o pár sekúnd, keď som uvidel siluetu muža opretého o stenu, začínal som tušiť o čo asi pôjde :) Väčšina ftípkov sa naozaj vydarila, skutočne som sa schuti zasmial ale ku koncu to mierne strácalo na kvalite. No a hudba, pri prvom zhliadnutí ma až tak veľmi neoslovila ale keď som film videl druhý krát (o týždeň, asi som mal lepšiu náladu) sa mi celkom zapáčila :) (75%) (23.03.2011)

Pri životopisných filmoch sa vždy nudím, výnimkou je snáď len Forrest Gump. Walk Hard je presne tým čo od neho čakáte. Má v sebe skvelú hudbu, niektoré skladby sú remakenuté dokonale, dostatok humoru-bluesové solo Dewyho za mladých čias či drogový kútik sú nezabudnuteľné, avšak aj určitú dávku nudy, aby sa nepovedalo. Beatles skvelí, samotné parodovanie životopisu sa tvorcom podarilo zachytiť veľmi dobre, židia sa nezaprú a ukončím opäť pri nežnejšom pohlaví - scéna Odette Yustman ako spolu s Deweym fajčila MJ, je najsexy časť filmu. Odporúčam, ale pozrieť si kino verziu, director´s cut je príliš dlhý, najmä počas stredného obdobia neuveriteľného života rockera Deweyho Coxa:) (02.01.2011)