Personal Velocity: Three Portraits
Režie:
Rebecca MillerScénář:
Rebecca MillerKamera:
Ellen KurasHudba:
Michael RohatynHrají:
Kyra Sedgwick, Parker Posey, Fairuza Balk, John Ventimiglia, Ron Leibman, Wallace Shawn, David Warshofsky, Leo Fitzpatrick, Tim Guinee, Patti D'Arbanville (více)Obsahy(1)
Autorský snímek Rebeccy Millerové (1962), dcery slavného dramatika Arthura Millera, je vlastně složeným portrétem tří žen odlišného původu a osudů. Jedno však mají společné. Všechny se ocitají v jakémsi pomyslném bodě životního zlomu. Greta realizuje své ambice v malém newyorském nakladatelství. Přestože chce utéci vlivu otce, v mnohém jde v jeho stopách. Paula, která si po útěku z jednoho vztahu nese životem své těhotenství, se ocitá v dalším neuspokojivém vztahu. Delia opouští dělnické prostředí maloměsta, svůj starý život, manžela, a hledá sílu na všechno nové před sebou. To, co všechny hrdinky žene vpřed, je neopakovatelná a jedinečná kombinace osobní volby a předurčení osudem.
Nízkorozpočtový snímek talentované autorky s vnitřní přesvědčivostí mapuje svět žen, jejich zrání a životních křižovatek. Sny a ideály narážejí na neúprosnou realitu. Jediné, co zbývá, je poučit se z nich. Každá z hrdinek tak činí svým neopakovatelných způsobem a svou "životní rychlostí" zrání. Film obdržel řadu cen na festivalech nezávislých filmů po celém světě, např. Velkou cenu poroty na filmovém festivalu Sundance. V hlavních rolích uvidíme Kyru Sedgwickovou, Parker Poseyovou a Fairuzu Balkovou.
(oficiální text distributora)
Recenze (23)
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $811,299║Tržby Celosvetovo $890,000║ ()
Tři příběhy o ženách v různých situacích a s různými pohledy. Rebecca Miller si podle své knihy natočila osobní snímek, velmi křehce a působivě. První a druhý příběh jsou velmi silné, zajímavé a hlavně druhý je velmi mrazivý a perfektně vystižený. Nejslabší je rozhodně třetí, v kterém se toho moc neděje a jde zde o téma samotářství a útěku z domova. Všechny příběhy jsou příjemně citlivé, možná v pár okamžicích (hlavně první příběh) lehce ironické, ale nic to neubírá na kvalitách režisérky a spisovatelky, která svou lehkostí vytvoření působivého příběhu opravdu překvapila. Kvalitní film od talentované osobnosti, která snad brzy natočí další podobně kvalitní filmové překvapení. ()
Scénář: Rebecca Miller .. Tři ženy na rozcestí životní cesty. Druhá epizoda je jednoznačně nejlepší, nejen kvůli pohledné Parker Posey (na její Fay Grim budu prostě ještě dlouho s láskou vzpomínat). Ovšem ani celek nikterak nenudí, zato po duši moc nepohladí. ()
Nevím, nemůžu si pomoct, líbilo se mi to. Pravda, třetí příběh o něco slabší, možná hlavně díky určitě méně sympatické hrdince, ale stejně je celek výborný. Místy akční střih filmu či vyprávění pomocí obrazů bylo skvělé. Je vidět, že scénář i režii obstarala zároveň autorka předlohy, protože evidentně věděla, co chce vlastně dělat. Trochu rozporuplná mi přišla délka filmu. Na jednu stranu je tak krátká, že se člověk nestačí nudit a výše zmíněná akčnost tak způsobí příjemné a nečekaně rychlé uplynutí snímku. Na stranu druhou bych si ale dokázal (hlavně první dva příběhy) představit o poznání delší a rozebranější, kdyby film měl kolem 150 minut, vůbec bych se nezlobil (jsem asi divnej). Ale pokud by se režisérce nepodařilo udržet tempo, tak by byl výsledek mnohem horší, takže snad je přecijen stopáž zvolena vhodně. Skvělý a v mnoha místech opravdu velmi silný film. 90%. ()
Nelíbil se mi "za každou cenu nezávislý" styl jakým tyto portréty Rebecca Miller pojala. Speciálně přemrštěné využívání vypravěče vyloženě rušilo. Je to laciné a patří to spíše někam do rozhlasové hry. Ovšem jisté kvality Životní rychlosti upřít nelze. Tam kde jsou příběhy Delie a Grety sice potencionálně zajímavé, ale formálně nudné, tam je portrét Pauly alespoň kvalitním kusem filmařiny, když již nic jiného. Nepotěší takřka nulové využití hudební složky. Po celou dobu jsem se nemohl zbavit pocitu, že sleduji o několik kvalitativních tříd horší variaci na Hodiny. ()
Milé, malé, nezávislé, neobjevné, nenudící. (3,5*) ()
Životní rychlost, životní lehkost, celoživotní nevědomost. Můžete postavám vyčítat jejich činy, ale zároveň cítíte, jak moc opravdové jejich příběhy jsou. Největším zážitkem je určitě prostřední vyprávění o Gretě. Její emoční pohnutky svírají na duši a finální moment, kdy si hrdinka uvědomí, jaká bude její další životní cesta, je nezapomenutelný. ()
Dost povedený snímek, kterému ovšem něco chybí. Je velmi příjemné sledovat přirozené herectví zajímavých a poměrně neznámých hereček. Tím, že mi jsou jejich jména méně známá, jsem z Životní rychlosti měla uvolněné pocity. Vlastně jsem nevěděla, co od nich mám čekat a co předvedou. A to se mi líbilo. ()
Hodnotím iba prve dve poviedky a iný výraz ako umenie ma nenapadá. Ano, je to umenie natočiť tak silné príbehy, tak neuveriteľne sterilne a odťažito. 20% ()
„Malý milý“ film, jenž posbíral řadu mezinárodních ocenění, představuje režisérku Rebeccu Miller (mimochodem dceru dramatika Arthura Millera) jako nevšedního vypravěče, používajícího hodně intimní kamery a žonglujícího s několika triumfy. V první řadě je to netriviální scénář, líčící nesnadné osudy tří žen, které svůj život nikdy pořádně neudržely pohromadě. Mapuje jejich zrání, jejich pády, jejich touhu po samostatnosti. Shodně každá z nich od něčeho prchá, někam směřuje. Druhým velkým pozitivem je výběr ústředního tria. Jak Parker Posey, Kyra Sedgwick tak i Fairuza Balk relativně s přehledem ustojí všechny zvraty a proměny svých hrdinek. Škoda jen zbytečného experimentování s formou. ()
Tři portréty jsou postaveny na hereckých výkonech hlavních představitelek. Kyra Sedgwick, Parker Posey a Fairuza Balk se ovšem postaraly o to, že tenhle spíš smutný film je radost sledovat. Žádný příběh nezabere ani půl hodiny, takže si scénář vypomáhá dovysvětlujícím komentářem. Ale nejspíš je to lepší, než nudit třemi zbytečně roztahanými filmy. ()
Příběh tří žen, nacházejících se ve zlomovém okamžiku svého života a které jsou pevně rozhodnuté vzít osud zpět do svých vlastních rukou a vydat se novým směrem. Filmu nechybí ironie a trošku drsnější pohled na ženskou problematiku. Nepotěší takřka nulové využití hudební složky. Kdyby byl film složen jen ze dvou prvních povídek, mohly by hrdinky dostat i více prostoru a příběh by se dal lépe odvyprávět. Nejlepší výkon předvedla Parker Posey, jejíž komerčně nejúspěšnějším filmem byl třetí díl hororové série VŘÍSKOT. Průměrné tři hvězdy. ()
Nijak zvlášť zajímavé portréty tří ne zrovna šťastných žen. Film sice nenudí, ale na konci si člověk řekne, že to byla spíš ztráta času. ()
SUNDANCE FILM FESTIVAL 2002 - GRAND JURY PRIZE ()
Zaujímavý film s nadpriemernými hereckými výkonmi a prenádherným hudobným motívom. "Amatérska" kamera filmu dodáva punc realistickosti a celý film na mňa zapôsobil príjemným dojmom. ()
Možná i čtyři hvězdy. Člověk tam může potkat leckoho ze svých lásek, kamarádů či známých, já se tam poznal taky, přestože je tohle hlavně o ženských. Druhá povídka je podle mého nejlepší -- protože nejpřesnější a nejobecnější. Radost mi udělala Fairuza Balk -- od Valmonta jsem ji nikde neviděl, a hele, jaká je z ní čupr černá gotička! A vůbec nehraje špatně. Wendersovo Donˇt Come Knockin´ si půjčím výhradně kvůlli ní. (Tak nevím, co by mému komentáři řekly feministky. Mají tenhle film asi hodně rády.) ()
Moje bezbřehé vychvalování americké nezávislé tvorby dostalo znatelnou trhnlinu. Nudný a berličkami posouvaný děj, trhaná kamera, režijní experimenty. Co jinde funguje, tady spíše způsobuje tápání. Nápad dobrý, realizace nikoliv. ()
Trojica žien má v tomto filme priestor na to, aby ukázali svoje životné postoje v kritických situáciách, do ktorých sa postupne dostali... Každý z troch príbehov je v niečom iný, ale základ je, že každá hrdinka príde k bodu, kedy sa rozhodne pre zmenu (aby si mohla udržať svoju životnú rýchlosť). Príjemný nezávislý film s kvalitnými hereckými výkonmi všetkých troch hlavných herečiek. ()
Nak mi ten film teda nesednul... ()
K této ryze ženské látce jsem s menší skepsí přistupoval jenom kvůli jménu zajímavé Parker Posey. Jak jsem však k velkému překvapení zjistil, Životní rychlost toho nabízí mnohem víc, skoro bych se nebál použít slovní spojení „ženský film s koulema“. Rebecca Miller na základě vlastní knihy zrežírovala příběhy tří rozdílných žen, které tenkou nití spojuje jedna tragická událost. Delia (Kyra Sedgwick) byla vždycky tak trochu coura, vědoma si svých předností i životních cílů. Svého násilnického manžela miluje, ale brání ji mít věci pevně ve svých rukou a pokračovat v jízdě její vlastní životní rychlostí. Navíc již déle nedokáže poslouchat pláč svých dětí, proto odchází vstříc nejistotě čekající za zdmi pracně vybudovaného domova. Greta (Parker Posey) vystudovala práva, pracuje však v menším vydavatelství jako editorka. Znenadání dostane příležitost jak prorazit – její životní rychlost ji dostihla. Greta má také milujícího manžela, ale její ctižádost je větší než láska k němu. Paula (Fairuza Balk) zjistila, že je těhotná a následně jen o vlásek unikla smrti. Nyní, otřesená a zmatená, prchá neznámo kam, bere neznámého stopaře, učí se doposud nepoznané zodpovědnosti. Její životní rychlost se ustálí. Životní rychlost, o tu jde především. Nedokážu přesně popsat, co to vlastně je, každopádně to výrazným způsobem ovlivňuje naše spletité cesty životem. Jak bez příkras ukazuje Millerová, životem ve světě plném nehorázného bordelu, kde nic nefunguje podle nějakého řádu a každý se musí spoléhat především sám na sebe. Filmu nechybí ironie a trošku drsnější pohled na ženskou problematiku. Kdyby si něco podobného dovolil mužský autor, (přinejmenším) mediálně by ho zlynčovalo stádo rozzuřených feministek. Všechny tři příběhy jsou posmutnělé, trpce úsměvné, pouze ten třetí má veselejší pointu (nebo snad mělo jít o pointu celého filmu?). Nesledují žádná velká dramata, na prostoru slabých třiceti minut by to ostatně ani nebylo uskutečnitelné, zaměřují se na obyčejné emoce, na ty nejniternější pocity. Drze se opovažuji tvrdit, že nyní – i zásluhou tří skvělých hereček – rozumím ženské duši o chlup víc. Herecké představitelky byly vybírány velice pečlivě, celkem jsem věřil, že mají podobné povahové vlastnosti také ve skutečnosti (ačkoliv to v kontextu filmu nevyznívá moc lichotivě). Dobrý dojem ze stránky obsahové malinko ruší stránka formální, mající blízko k experimentu, u podobné látky podle mě zcela zbytečnému. Použití digitální a „neučesané“ kamery všem portrétům přidává na autenticitě, to beru, ale k čemu to snímkování? Chci vidět film, ne sérii fotografií. Ale budiž, působivost scén tím byla nabourána jenom minimálně. Chcete-li vidět tři talentované herečky (z nichž minimálně jedna je taky pěkná, záleží na vašem vkusu), tři hloubkové sondy do ženských duší, tři (ne)obyčejná dramata, neznamená to nutně, že chcete vidět tento film, ale líbit by se vám mohl. A já si jdu sebekriticky splašit nějakého nemilosrdného editora, protože není přece možné abych o osmdesátiminutovém americkém nezávislém dramatu popsal tolik řádků a aby dobré dvě třetiny z toho nebyly jenom zbytečným balastem. 75% () (méně) (více)