Sicko

Moore to tentokrát měl krutě jednoduchý. Jak zkurveně je nastavenej systém amerického pojišťovnictví a zdravotnictví je věc všeobecné známá a pro nás dost nepředstavitelná. Nicméně po Fahrenheitovi jsem byl z jeho dokumentu už zase potěšenej, protože do něj vrátil celkem trefný humor. Pořád je to levičárna až kam, ale sympatická. Výlet na Kubu je správné vyhnání do extrému, naopak neochota zjistit si něco více o systému, který mají nastavený pro něj ony "pohádkové státy" jako Británie a Francie je nepřehlédnutelný. Stejně tak se totiž mohl rozplývat i nad českým zdravotnictvím a to bych byl moc rád, kdybych potkal jeho štáb někde v motolský čekárně. Nicméně za totální highlight tohohle dokumentu považuju krátkou montáž o životě a zadluženosti jednoho amerického občana, která je übervtipná a neskutečně pravdivá. Jinak ono laciné dojímání Moorovi protentokrát odpouštím, protože se očividně snaží oslovit zejména američany a ty probudit z letargie musíte (podobně jak Čechy) mnohými podvratnými metodami. A i to nepomáhá. (18.04.2011)

Velmi zajímavý dokument otevřeně levicově orientovaného amerického dokumentaristy Michaela Moora. Narozdíl od jeho kontroverzního politicky motivovaného snímku Fahrenheit 9/11, který prohrává v boji o objektivitu již svým ústředním leitmotivem, Sicko se věnuje tématu politicky nevyhraněnému... Ona to ovšem ale není tak úplně pravda. Michael Moore a jeho epigoni totiž přišli s něčím, co by se dalo označit za dokumentární revolucí či éru jakéhosi postmoderního filmového dokumentu - objektivita vyprávění přestává být důležitá, sám tvůrce vstupuje a zasahuje do dokumentu a stává se hlavním aktérem vyprávění, dokumentární film získává nový rozměr - má bavit, tomu odpovídají také neotřelé formální prostředky, zajímavé, osobité (někdy až šokující) propojení obrazu a hudby, animované pasáže, hrané scény, aluze na klišé hraných žánrů (formace člunů vyplouvajících na Guantanamo...), manipulování s předkládanými fakty... Je zajímavé číst si komentáře místních intelektuálů, kteří všichni očividně do nejmenších detailů znají kontext amerického zdravotního systému a Michaela Moora označují mnohdy jako ,,socialistické prase" či obdobně pejorativně, já se přiznám, že tamní situaci očitě neznám, mám rámcovou představu zprostředkovanou právě a jen díky mediální rovině toku informací a zpráv... Jistě, Michael Moore zamlčuje mnohá relevantní fakta a ukazuje pouze to, co se mu hodí jako podpůrný fakt pro jeho teze a tvrzení. Kuba je líčena téměř jako ráj na zemi (což je abstrakce hodně přitažená za vlasy), nikde ani zmínka o politických vězních, ekonomické situaci, cenzuře... Nikde ani náznak toho, proč v Británii většina tamních lékařů vystupujících ve filmu byla zjevně indického původu, odliv kvalifikovaných pracovních sil ze státního zdravotnictví (analogický stavu u nás) nikde ani slovem zmíněn není... Tradičně srovnává situaci v USA také s Kanadou (viz Bowling for Columbine aj.) a tam je působení ve srovnání daných situací asi nejpřesnější, ořezáno o zbytečné emoce a patos... Ten v jiných okamžicích Moore dávkuje divákovi v koňských dávkách, ale to zjevně patří do koncepce takto uchopeného dokumentárního díla... Lars von Trier dokumentárního filmu? Ano i ne. Michael Moore jde vlastní cestou - a to je asi nejdůležitější poznání z jeho filmů - je důležité být občansky aktivní a statečný, je důležité bojovat proti praktikám systému, nenechat ho ustrnout, zakonzervovat... Michael Moore je navíc talentovaný filmař a rozený vypravěč, evidentně rád baví a funguje mu to, navíc čím dál více posunuje vyznění svých dokumentů k síle obrazu... Cesta od slov k obrazům... Civilizační posun od alfabetické k piktografické éře západní společnosti... Michael Moore je inteligentní tvůrce a to je dobré si uvědomit. Bez postojů podobných jeho (byť při jejich prosazování velmi sporných) bude brzo pod tlakem politických a ekonomických elit i naše česká společnost sick(o)... (21.01.2008)

Co je mi do amerického zdravotnictví? říkal jsem si. Ale Moore je Moore, tak jsem to zkusil. Kupodivu mi tu zjevná inscenovanost mnohých scén vadila méně, než jsem čekal (možná i proto, že u řady jiných inscenovanost nijak nezakrýval). Moore je zručný manipulátor, ale v určitě ví, jak své filmy poskládat, aby dobře fungovaly. Hlavně diváky dvě hodiny soustavně nedeptá, ale průběžně vše odlehčuje humorem a nadsázkou. Bavil jsem se dobře a v dohledné době bych nejel do USA ani na dovolenou. ;-) (17.04.2011)

Zajímavé, poučné a vzdor ohlasům mnohem věcnější (a celkově lepší), než minulý Mooreův počin. Ano, někdy se tlačí na pilu více, než je u dokumentu žádoucí, rozhodně ale nejde o nějaké slzavé údolí. Některé režijní nápady mě pobavily (seznam chorob ala Star Wars, politici s bublinami s částkami výplat od zdravotních pojišťoven (Hillary je docela pokrytec). Moore rozhodně není můj jediný zdroj informací o americkém zdravotním systému, nemyslím si proto, že by šlo jen o naprostou propagandu. Jsem přesvědčen, že výstupem zdravotnictví má být zdravá populace, ne výše zisku. Jestliže je někdo ochoten o nepříznivém stavu věcí informovat, má moji podporu, dokonce i když propagačně cestuje na Vřed Ameriky. (20.11.2007)

Moore to po Fahrenheitu trošku zbrzdil, ale zase ne moc. Příběhy jednotlivých lidí jsou opravdu smutné a člověk jen nevěřícně kroutí hlavou. Jenže pak jsou zadupány do země propagandou Kuby, které samotné samozřejmě celá situace hrála do karet, a dobročinností Moora jako anonymního dárce svému nepříteli. Takže opět převládá taková ta tradiční nedokumentovost, ale během dvou hodin jsem se nenudil. -"If we can find money to kill people, you can find money to help people." (10.09.2009)