Až na krev

Po všech stránkách velký film, u kterého mě nejvíc mate střet obrazové velkoleposti a náladové antidiváckosti. Několik scén jak kdyby vypadlo z nejslavnějších fláků klasického Hollywoodu, kdy se krajina táhne od obzoru k obzoru - a přesto je takové prostředí pro všudypřítomnou záštiplnost příběhu snad až příliš štědré. Oba extrémy se potom ruší navzájem a nikdy proto nedojdu ke (snad zamýšlené) tíživé pochmurnosti a už vůbec ne k upřímné divácké radosti. Pro někoho je Plainview díky svojí cestě po cynické pěšině nesmrtelnou figurou, já mu ze stejného důvodu nikdy úplně neporozumím. Nefandím mu, nepřeji mu nic dobrého, spíš jen kroutím hlavou, proč tak ochotně dělá chyby a vytváří z Eliho až neúměrně velkého nepřítele jen vlastní sebestředností. I já jsem ale zůstal jen lapat po dechu z Day-Lewise, který zaujme, zdrtí a v poslední půlhodině už vyloženě zabije všechno, co ve mně ještě do té doby zbylo. 70% pro jediný film svého druhu. Až mě mrzí, že mi v době vzniku utekl, protože bych si tehdy rád s někým promluvil o pohnutkách, proč právě tenhle kousek řadit k tomu nejlepšímu, co se kdy urodilo a Andersona k velikánům typu Leoneho nebo Coppoly. I Tenkrát v Americe nebo Kmotr jsou totiž filmy, které staré časy přehnaně nepřikrášlují a občas vám je vmetou do tváře plnou dobovou silou. Nikdy u toho ale nechtějí nechat diváka zkrátka po emocionální stránce. (27.09.2021)

Lahůdka. Daniel Day-Lewis si celý snímek krade pro sebe. On je tím hereckým Bohem, který dokáže strhnout a prokreslit všechny charakterové křivky Davida Plainviewa. Boj peněz a víry, kde peníze samozřejmě vítězí. Rozbourání amerického snu, snu který na vás nečeká, ale musíte se k němu provrtávat bahnem, ropou a krví. Paul Thomas Anderson ví. Mistrovské dílo. (25.02.2013)

Nadčasový příběh nenávistného naftaře a jeho ziskuchtivosti na úkor všech dobrých vlastností a hodnot, často označovaný za jeden z nejlepších amerických filmů nového milénia, ne-li všech dob, na který jsem v době jeho uvedení nebyl ready a nyní si konečně dopřál druhou (ani omylem poslední) projekci. Ať už jsou to perfektní lokace v kombinaci s temným ražením a kamerou, post-westernové zasazení děje, brutálně převtělený Day-Lewis, nemoralizující studie zla, několik nezapomenutelných zásadních momentů (němý úvod, oheň, hádka v závěru), brilantní orchestrální soundtrack, anebo prostě fakt, že to působí jako podíváná z alternativního vesmíru, TWBB je moc a od teď mám gól vidět to někdy v kině. (13.10.2016)

Kdybych měl zvolit jedno slovo vhodné k popsání tohoto filmu, volil bych: "Znepokojivé." Už jen ten hudební doprovod dost brnká na nervy a do toho perfektní Daniel Day-Lewis hází nepříčetné ksichty a zpovídá se jak všechny okolo nenávidí, ale pozor jen zřídkakdy se sníží k vulgární mluvě. Většinu času se jeho postava vyjadřuje zdvořile, jako pravý byznysmen. Závěr se tak nějak dal čekat, ale podání finální scény a vůbec všechny scény kde to Paul Dano kupuje jsou neskonale zábavné. (Když tam celej umazanej od ropy seděl u večeře a obviňoval otce z toho že je hlupák, tak jsem se mu fakt smál jakej je to blb). Jako náhled do duše velkého úspěšného muže hodně dobré. A jako varování před pochybnými církvemi a vychcanými šiřiteli bludů (alá The Mist) také. (14.05.2008)

Dobrá kamera (a technická stránka filmu obecně), výborné herecké výkony a postavy, které jsou všechno, jen ne černobílé, ale to je asi tak všechno, co bylo na tomhle filmu zajímavé. Dvě a půl hodiny je stopáž, kterou snesou jen ty nejlepší scénáře a režiséři. P.T. Andersonovi už v Magnolii podařilo ukočírovat dokonce hodiny tři, tady ale bohužel z mého pohledu selhal. Místo hudby depresivní kvílení a místo děje rádoby umělecké zdlouhavé záběry plné zamyšlení... Prostě jsem se nudila, chápu, že někdo je z toho v sedmém nebi, ale já to opravdu nejsem. (13.05.2010)