Režie:
Miroslava ValováScénář:
Jiří HubačKamera:
Miloslav HarvanHudba:
Otmar MáchaHrají:
Rudolf Hrušínský, Luděk Munzar, Petr Haničinec, Martin Růžek, Petr Svojtka, Jaroslav Kepka, Jiří Klem, Ilja Prachař, Radúz Chmelík, Zdeněk Jelínek, Jaroslav Kotrba, Miroslav Krejča, Miloslav Homola (více)Obsahy(1)
Čtyřiašedesát polí – černá, bílá, bílá černá. Hra, které staletí přisoudila titul „královská“, každý plebejec zvládne její základy, ale jen vyvolení si ji dokážou osedlat. Jen chytří, inteligentní stratégové… Muž, který stojí nad šachovnicí, nemá nic z toho ve tváři. Kamenné rysy, netečný pohled primitiva. Ten muž, jakkoli má dvě ruce, dvě nohy a hlavu mezi souměrnými rameny, je zrůda. Kdesi v jeho mozku došlo k disproporcím – je geniálním šachistou a na ostatní už jaksi nezbyla kapacita. Neumí číst, neumí rozjímat, je schopný jediného citu – nenávisti. Vzbuzuje zvědavost? Je fascinující, ten mistr světa, Čentovič. Dá se lapit? Dá, ale jen vidinou dalších lehce vydělaných dolarů. Pouští se tedy do šachové partie s Dr. Heinrichem Kleibertem a netuší, jakého soupeře proti sobě má… Heinrich byl za druhé světové války vězněm pověstného Hermanna Spitze ve vídeňském hotelu Metropol a svůj pobyt v samovazbě přežíval jen díky knize rozborů šachových partií světových šachistů. A když nyní potkává šachistu Čentoviče, jenž byl přítelem Heinrichova vyšetřovatele na gestapu, přijímá Heinrich výzvu ke své první skutečné šachové partii jako možnost jakési odplaty za mučení… Televizní inscenaci podle slavné šachové novely významného rakouského prozaika S. Zweiga a scénáře J. Hubače natočila režisérka M. Valová, která do hlavních rolí obsadila renomované herce v čele s Rudolfem Hrušínským (šachista Čentovič), Luďkem Munzarem (Dr. Heinrich Kleibert) a Petrem Haničincem (Hans, Heinrichův bratr). (Česká televize)
(více)Recenze (77)
Královská inscenace. ()
Vynikající drama podle Zweigovy novely. Rudolf Hrušínský nebezpečně připomínající Herrmanna Göringa je opět velmi přesvědčivý. Dokonce i šachová hra samotná je zde zpracována věrohodně, inu podílel se na ní československý šachový mistr František Pithart. ()
Téměř existenciální (televizní) hra o jedné osudové hře a "vítězství slušného člověka"... Za zmínku pak stojí, že hra v šach zde není jen nějakou kulisou s markýrováním, přičemž >odborného poradce< zde dělal veterán a "Mistr" šachu, pan František Pithart (1915-2003). - - - - - (Poprvé viděno kdysi v ČST, naposledy pak 8.5.2008 na ČT1, komentář zde jako devátý - 8.5.2008) ()
"Já říkám, že určitý druh inteligence přináší trable a je zdraví škodlivý." Tak jako měl Hemingwayův Stařec svou rybu, tak měl Zweigův (a Hubačův) Dr. Kleibert svého Spitze-Čentoviče. Anebo ještě spíše samotné šachy, záchranu i prokletí mysli. Šachy tu působí jako droga, které se chce závislý člověk zbavit. Nerad používám superlativů, ale toto byla scénáristická a herecká hra stejně dechberoucí jako ta šachová. Scéna, kde Munzar jako Kleibert popisuje Růžkovi své věznění na gestapu je obrovsky silná a dokázala mě naprosto rozložit, přestože při ní nebylo ani zmíněno jediné přímé fyzické násilí. Jen nezměrná prázdnota oddělující člověka od světa a následně i od svého vlastního vědomí. A Hrušínský? Vedle jeho Čentoviče je podle mě i taktéž jeho Kopfrkingl jen příštipkář, a to přitom tento šachista zřejmě nikdy nepoužil fyzické násilí. Zatímco Kleibert byl obklopen samotou nucenou, Čentovič sám sebe obklopil svou představou moci srážející vše, co se jí postaví do cesty, i když k tomu volí šachové partie. ()
Mimořádně silný námět podle strhující literární předlohy - napínavé ztřetnutí polarizovaných charakterů a hodnotových žebříčků za šachovým stolkem. Špičkové výkony Hrušínského a Munzara v hlavních rolích - vůbec je možné říct, že obsazení je vedle námětu hlavním důvodem pětihvězdičkového hodnocení, protože scénář mohl z dané látky vyždímat mnohem víc a a mohl si s charaktery a dialogy zejména vedlejších postav taky víc vyhrát. Celkový dojem 90 %. ()
V poslední době mám málokdy náladu na čistokrevné drama... Ale tentokrát mě obsazení nesmírně zlákalo a musím říct, že jsem za to rád. Aby také ne, chladný Rudolf Hrušínský proti odhodlanému Luďku Munzarovi, to snad ani nemohlo dopadnout špatně. Navíc když scénář podle Zweiga napsal mistr dialogu Jiří Hubač. ()
Poučná podívaná... ()
Skvělý případ nacistické oběti a mučeného geniálního Žida a naproti tomu přítele a konfidenta nacistické strany a rovněž geniálního ruského hráče šachu. Ti dva se srazí na jedené lodi do USA a při společné bitvě nenechají jeden druhého vydechnout a rovněž tak i divák sledující neúprosný souboj pravdy s arogancí a děsivou lží!!! ()
Naprosto famózní herecký výkon Rudolfa Hrušínského! Beze slov dokázal pouhým pohledem vyjádřit naprosto vše - pocit nadřazenosti, pohrdání lidmi i bezbřehou pýchu. Skvělý televizní film o jedné šachové partii opravdu stojí za vidění! ()
Brilantní. Je velká škoda, že se Hrušínský s Munzarem podobně nestřetli vícekrát. A jedno nesplnitelné divácké přání: chtěl bych to vidět také při výměně rolí. ()
Výborná inscenace s nezapomenutelným výkonem Rudolfa Hrušínského, všichni ostatní byli minimálně o třídu horší. A poněkud mi vadí zcela neuvěřitelný profil novináře jako člověka fandícího pravdě a slušnosti, který dá těmto hodnotám přednost před bulvárním článkem. Tahle pohádková část do celého konceptu příliš nezapadla. ()
Part pro tři figury, dámu, koně a věž. Dámou je tu mistr Čentovič, nejsilnější, nejnebezpečnější a zdánlivě nezranitelná figura, která bezcitně kosí nepřátele hlava nehlava. Věží pak Hans Kleibert, bratr Heinricha, který svou přímočarostí a nezlomností stojí jako skála, na jejíž oporu se lze vždy spolehnout. A nakonec kůň neboli dr. Heinrich Kleibert, nevyzpytatelný, nepředvídatelný a jehož příští skok může znamenat smrt pro něj či jeho nepřítele. Napínavá, skvěle napsaná a mimořádně zahraná televizní inscenace, které projev Hrušínského dodává mrazivý thrillerový odstín, jehož temnotu vyvažuje hřejivá Haničincova lidskost a dramatický rozměr pak přidává rozpolcený Munzar. Není co vytýkat. ()
Nemožnost zapomenout prý znamená neschopnost žít. Zweigova šachová partie je v případě této televizní inscenace skutečnou královskou hrou tří špičkových herců – Rudolfa Hrušínského, Luďka Munzara a Petra Haničince. Tím budiž řečeno vše. ()
„Nemožnost zapomenout, prý znamená neschopnost žít.“ . . . Tak na tuhle královskou hru, kterou jsem si s odstupem času vychutnal snad už počtvrté, zapomenout rozhodně nelze. Mistrovské konverzační drama vycházející ze slavné Šachové novely Stefana Zweiga povyšuje východiskový motiv šachové partie do osobitých paralelních významů. Na protichodných stranách hracího stolku se ocitají nejen dva lidé různého statusu (zkušený profesionál verzus amatér-samouk), ale skrze dva načrtnutné lidské osudy proti sebe bojují také lidská krutost, záliba v porážkách a utrpení druhých (což jsou vlastnosti, které stělesňuje velmistr Čentovič) a na druhé straně vytrvalost, statečnost a schopnost čelit veškeré této krutosti. Režisérka Valová úspěšně vsadila na dva vynikající herce, jejichž spolupráce se v Královské hře stává i menším hereckým soubojem: Rudolf Hrušínský přímo minimalistickým způsobem ztvárňuje krutého a chladného cynika, což je typ postavy, v jakém se už několikrát v minulosti naplno zabydlel (viz. Pasiáns nebo Spalovač mrtvol) a jakou už dávno mistrovsky ovládá. Naproti tomu Luděk Munzar, jehož diváci ve filmech s tématem kolem 2. světové války vídavali povětšinou v negativních rolích gestápaků a jiných nacistů (např. Vyznavači ohně nebo Ta chvíle, ten okamžik) se tentokrát zhosťuje postavy z opačné strany barikády a vstupuje do hry v psychologicky daleko složitější postavě bývalé oběti fašismu, doktora Kleiberta, jemuž se hrůzostrašné prožitky z války vracejí v podobě nočních můr a s nejistotou i odhodlaností se chopí příležitosti vyspořádání se s vlastní tragickou minulostí. Třetího protagonistu doplňuje Petr Haničinec, jenom minimálně zaostávající za svými kolegy. Jedinečný charakterní souboj, jedinečný televizní film, jedineční herci a skutečně hluboké poselství. „Pokaždé, když na téhle planetě zvítězí slušný člověk, mám pocit, že jsem vyhrál i já...“ 95% ()
Velice hezká "hra" ať už v jakémkoliv smyslu toho slova. Výchozí novela Stefana Zweiga má ale úplně jiný konec než toto televizní zpracování - chcete-li se vyhnout depresi, raději nečtěte... ()
Super. Na malým prostoru si to tu nad šachovnicí rozdají Munzar s Hrušínským a je to paráda. Protože prostřednictvím téhle hry si toho vyřídí mnohem víc.. ()
Části, ve kterých nebyl na scéně Rudolf Hrušínský, se mi občas trošku vlekly. On totiž svým mistrovským výkonem vysoko přehrál ostatní herce. Ráda bych měla možnost ještě vidět a posoudit skoro o dvacet let starší verzi téhož námětu, Šach mat, ve které Hrušínský ztělesnil stejnou postavu jako tady. ()
"Mám pocit, že kdykoli na světě vyhraje slušný člověk, je to tak trochu i má výhra." ()
Nemá chybu, plejáda českých herců, všichni to zahráli skvěle, kam se hrabe současná generace... ()
Kráľovská hra je sfilmovaná podľa novely Stefana Zweiga Šachová novela.Keď ju Zweig dokončieval tak pod fašistickou diktatúrou hynulo jeho rodné Rakúsko.Do konca 2. svetovej vojny chýbali ešte 4 roky a on postupne dával život šachovému veľmajstrovi Juhoslávie Mirkovi Czentovicovi, človekovi, ktorý je síce šachový génius, ale je primitívom a nie je schopný iného citu, ako nenávisti. Proti nemu sa po vojne, na plavbe parníkom z New Yorku do Buenos Aires, na šachovom poli postaví Dr. Heinrich Kleibert, ktorý za druhej svetovej vojny bol 8 mesiacov väznený v samoväzbe zástupcom veliteľa gestape pre Viedeň SS Oberführer Hermanom Spitzom a tento pobyt vo väzení prežil len vďaka knihe rozborov šachových partii svetových šachistov.Na druhej strane bol Czentovic, ktorý bol priateľom gestapáka, ktorý vyšetroval Henricha na gestapu. Výzvu Czentovica, ktorý v tejto partii vidí ľahko zarobené doláre, Kleibert prijíma a v skutočnosti je to pre neho odplata za mučenie pri výsluchoch, ide o bitku na život a na smrť. Ako to všetko dopadne si môžete pozrieť v tomto vynikajúcom filme vo verzii z roku 1963 pod názvom Šach mat, alebo Hrušinského koncert v Královskej hre z roku 1980, respektíve v slovenskej verzii Kráľovská hra z roku 1999. Ide o veľmi silný príbeh, v jednoduchej zápletke sa rozvíja zložitosť ľudského myslenia, prežívania a jednania. ()