Režie:
Oldřich DaněkScénář:
Oldřich DaněkKamera:
Václav HanušHudba:
Jan F. FischerHrají:
Miroslav Macháček, Luděk Munzar, Martin Růžek, Jana Hlaváčová, Vlastimil Harapes, Lída Roubíková, Vladimír Volek, Karel Vlček, Ladislav Křiváček (více)Obsahy(1)
V Čechách roku 1315 vládne mladičký král Jan Lucemburský (V. Harapes) a jeho žena Eliška Přemyslovna (J. Hlaváčová). Skutečným pánem v zemi je však podkomoří Jindřich z Lipé (M. Macháček). Jeho moc se nelíbí jiným pánům v království. Je trnem v oku i královně, která označí Jindřicha za zrádce. Po jejím obvinění je Jindřich uvězněn i se svým společníkem fráterem Bonaventurou (L. Munzar) na hradě Týřov. Zde ho má v nevlídném sklepení střežit purkrabí Hýta (M. Růžek). Hýta se nechá zlákat příslibem dvaceti hřiven stříbra a nechá pánu z Lipé volnost pohybu po celém hradě. Kvůli nespravedlivému věznění oblíbeného pána však po celé zemi propukají nepokoje. Jednoho dne proto přijede na Týřov posel s královniným návrhem: Jindřich se má pokořit, přiznat vinu a pak bude volný. V opačném případě mu hrozí poprava… (Česká televize)
(více)Recenze (83)
"Dokud tady budu já, ven se nedostaneš." - "A dokud tady budu já, nedostaneš se ven ani ty." Daněk aranžuje své komorní drama jako komplikovaný vztah vězně a žalářníka - oba jsou na sobě životně závislí a každý je svým způsobem lapen do pasti. "Na nikoho dnes není spoleh. Sám to víš nejlíp, vždyť jsi taky pán," praví smutně velitel hradní posádky, když se rozhoduje mezi loajalitou k současnému pánovi a nabídkou zrady od šlechtického magnáta, toho času v nemilosti. To vše za situace, kdy netuší, kdo z jeho podřízených stojí na té, či oné straně. Snímek je natočen ve strohých kulisách chátrajícího středověkého hradu, které dodávají filmu punc dobové autenticity a stojí na excelentních výkonech charismatického Macháčka, Munzara v roli znejistělého kněze a především Martina Růžka coby purkrabího zmítaného pochybami a svíraného protichůdnými zájmy a hrozbami. I když historická fakta nemluví ve prospěch cti pána Jindřicha z Lipé, Daňkův smysl pro dialogy, zajímavé charaktery a mravní konflikty dělají ze snímku ne snad lehce stravitelnou, nicméně pro mě hodnotnou a přitažlivou podívanou. Celkový dojem: 90 %. ()
„Pokleknout před králem, přiznat se. Je to tak mnoho, za svobodu?“ - „Sedíš-li v pasti, nemůžeš skoro nic. Jenom jedno jediné. Říct ne.“ Zas 1 z těch československých filmů, u kterého nechápu, proč mi tak dlouho unikal. Zřejmě proto, že je to takový nenápadný, komorní. A přitom jde o snímek malý, ale plný velkých témat. Čest, pravda, lež, svoboda, morálka…a vše obklopující dobová atmosféra, která je krom nuznosti nasáklá strachem a nedůvěrou. Ostatně, jak se mají zachovat obyvatelé hradu a purkrabí; vzepřít se pánovi jednomu, nebo dál věznit toho druhého, zvlášť, když slíbí odměnu, která všechny tak láká…jak se rozhodnout správně? Film krom výše zmíněných témat stojí především na výborném herectví, Macháček, Růžek, Munzar, Hlaváčová, v zajímavé roli i Mareš (až na to podivné předabování). Pomalé tempo vyprávění pak navzdory krátké stopáži přijde nejspíš leckomu zdlouhavé, ale velmi dobře kopíruje plynutí života v samotném izolovaném hradu. Za mě to budou slušné 4*. „Hlídá někdo?“ - „Vždycky někdo hlídá.“ ()
Zobrazenie stredoveku ako absolútne temnej a krvilačnej doby sa mi mierne zajedalo už pri Markéte Lazarovej. Tu línia ukázania temného predobrazu súčasnosti pokračuje. Lazarová však bola prvá a obrazové i symbolické uchopenie bolo neporovnateľne lepšie.Chápem alegóriu na nečisté politické hry súčasnosti, ale prečo je vždy ukázané toto obdobie len a len ako doba temna, tmárstva desu ako z najkrvavejšieho krváku? Okrem toho Kráľovský omyl ponúka aj kráľovskú porciu zdĺhavej nudy. Jednoduchý príbeh nespravodlivo odsúdeného väzňa, akože komplikujú patetické reči prehrávajúcich hercov (raz krik, inokedy chrapľavý šepot), no v skutočnosti (ako zvyčajne) je možné len jedno z dvoch vyústení konfliktu: oslobodenie alebo odsúdenie. Politické intrigy, hry lásky a snahy o zachovanie čistého štítu vrchnosti tu sú, ale akosi zvláštne polopatisticky (zdanlivo komplikované spôsobom reči), celkove je to tak nejako o ničom - niečo ako menej vydarená esej. ()
"Království potřebuje lež?" Dost dobré historické dramátko. Klidně ovšem mohlo být o něco delší, aby více prostoru dostali i herci, kteří se bohužel jen mihli (Josef Větrovec, Josef Vinklář, Luděk Kopřiva). Trio Růžek (ten především), Macháček, Munzar odvedlo skvělou práci, moc se mi také líbilo, jak uvnitř hradu postupně houstla atmosféra. ()
Netuším, proč zrovna tenhle film mi tak dlouho unikal, pokud jsem ho v minulém století náhodou neviděl... Samozřejmě Vláčil to není, jenže Daněk byl zručný filmař, a tak i pod jeho rukama vznikl působivý příběh. Černobíle syrové, neokázalé s vynikajícím hereckým obsazením, jaké se už dnes těžko ve filmu sejde. Smutné je, že tahle dobová alegorie je aktuálnější, než by se zdálo. Vskutku nadčasový příběh o tom, jak někdo si hodlá uhájit čest za každou cenu, ale jiný potřebuje lež pro dobro země. Hm, země. A mnich, který nic neví, nic neviděl, ale servilně se propůjčí k čemukoliv a odkývá cokoliv. Možná, že pro současného uspěchaného diváka je příběh Jindřicha z Lipé nudný, ale já si film užil až do konce. Pochválit musím také kameru, zjm. záběry na Jindřicha prohánějícího koně či plíživé záběry mapující interiéry hradu. Rovněž hudba, často jen na flétnu, navozovala patřičnou atmosféru. U podobných snímků mě nezajímá puntíčkářsky historická věrohodnost, tenhle film měl historii jen jako zástěrku, aby mohl ukázat na politické machinace. Machinace, kterých jsme se dodnes nezbavili... ()
Tuhé historické drama se skvělými herci a režisérem-autorem. ()
Parádní záležitost o omylu a cti. O tomto filmu jsem vůbec nevěděl. o to větší radost jsem měl když jsem o tento skvost úplnou náhodou zakopl. Podle mně to nebyl kalkul, točit to stejně jako Váčil točil Markétu Lazarovou. Ta doba konce šedesátek měla prostě takový styl natáčení, navíc bez barvy což středověk na plátně velmi umocňuje. Herci jsou skvělí. Macháček, Růžek a duchovní Munzar. Samozřejmě dále Větrovec, další duchovní Vinklář, Hlaváčová coby královna.... Dokonalé. Tenkrát to byla doba kdy každý z herců předváděl neskutečné věci. Dnes je každý z nich legendou a já si jen tak říkám, zda si dnešní geerace to samé bude moci říci o hercích své doby za nějakých 50 - 60 let... Velká spokojenost ! Dávám za 4 okovy. * * * * ()
Mýlit se je lidské, nikoli však královské. Ponurá atmosféra roku 1315 v ponurých kulisách hradu Švihova, byť toho času mu zbývalo do výstavby předlouhých 165 let, kdy pan Půta kázal sídlo své vystavět. Jen myšlenka vtíravá se vkrádá skrze jakés takés vědomosti o 5. roku panování krále Jana Cizince, z dějepisu pamatujíce si, že Jindřich z Lipé, nekorunovaný český král a bezskrupulózní darebák, je tu vylíčen bezmála coby Oldshatterhand. Ta podivná sebranka žijící na hradě v čele s purkrabím, co plete verše Otčenáše, však zážitek vynahrazuje navzdory naivitě pojetí dějin. ()
Moje dilema v hodnocení nebylo o nic menší, než dilema žalářníka o spolupráci s vězněm či samotného vězně k přiznání. Bývalý slavný hrad Týřov znovu ožívá, a to s příchodem politického vězně své doby. Situace je nastavena jasně a všichni se jí přizpůsobují. Podezřívavost mezi obyvateli Týřova roste, stejně jako strach ze zrady. Řešení? Rychlé a veřejné soudy "jen jestli jsme zabili toho pravého...". Souboj morální cti před sebou samým, síla kontrolované zpovědi, očištění vlastního svědomí lží a čekání na třicet hřiven. Naprosto brilantní Martin Růžek mi zde přijde jako takový mix Kozlíka a pana Lazara, Macháček ve své klasicky skvělé poloze a vše dolaďuje Jana Hlaváčová jako rozmarná a autoritativní kněžna s armádou služebnictva. Munzar a Vinklář jako služebníci boží mi přišli ne úplně ve své kůži, nicméně proradnost u jednoho a slabost svědomí u druhého sehráli výborně. Celkově skvělá dobová atmosféra a určitě nadprůměrné herectví. ()
Vynikajici herci a klasicky ceskoslovensky historicky film z druhe pule sedesatych let. Pri setkani Jindricha a Elisky v zaveru filmu zde mame typickou dankovskou disputaci. V dejinnem zlomu na sebe vzajemne pusobici postavy mocne zeny a mocneho muze. V tomto byl Oldrich Danek jako autor i reziser neprekonatelny. Martin Ruzek zde opravdu exceluje. Chvilemy zajimava scena a i kamera. Autenticka atmosfera stredoveku. ()
Obávám se, že toto byl spíše Daňkův omyl, když se domníval, že natočí poutavý film. Daněk byl mistrem konverzačních historických dramat, tam neměl konkurenci. Ale tento film se snaží zachytit nejen dialogy, ale také prostředí. A v tom Daněk selhal. Natočil zcela průměrný film, který je značně nudný ve všech pasážích bez dialogů. ()
V stredoveku aj slnko vedelo, že na jeho tretej planéte prebieha pochmúrne obdobie a treba tak na ňu svietiť menej. Občas vykuklo, aby ľudia netrpeli nedostatkom vitamínu D, ale len tak nenápadne, aby ho náhodou nebolo vidno. Klišé filmov zo stredoveku sú pevne dané. Mix Vláčilovskej poetiky, bergmanovskej psychológie a našeho historického filmového feelingu. Jednoducho kráľ má vždy pravdu a pokiaľ máte pochyby, tak potom kráľovná určite. Film je najviac zaujímavý tým, že je založený na skutočnej udalosti. Podľa komentárov veľmi volne. ()
Zajímavá sekvence, kdy Jindřich jezdí po nádvoří na koni, natočená v pohledových záběrech, které mám tak rád... ale jinak... ()
Potvrdil som si, že v českej kinematografii existuje niekoľko tvorcov, ktorí dokážu nakrúcať vierohodné filmy zo stredoveku a aj to, že Oldřich Daněk je jedným z najlepších. A nakoľko história nepatrí k mojim obľúbeným filmovým žánrom, tak mi to na spokojnosť s Kráľovským omylom bohato stačilo. ()
Autorský film Oldřicha Daňka rozehrává na pozadí historických kulis českého středověku sugestivní podobenství o charakteru člověka, o tom, že hájit svou čest je to poslední, co vězni ještě zbývá. Vycizelované dialogy jdou ruku v ruce s výbornými hereckými kreacemi Miroslava Macháčka, Martina Růžka a Jany Hlaváčové, pominout nelze ani mimořádně zdařilé kameramanské mistrovství Václava Hanuše. ()
(2x) Královský omyl v autorežii scenáristy Oldřicha Daňka, mistra na příběhy z historie dávno i nedávno minulé, přináší ponuré středověké drama ze začátku 14.století. Výrazý hlas Josefa Větrovce, stejně jako zvukové efekty v podobě ozvěny nás v prvních minutách zavedou do temného prostředí uprostřed hradeb a naladí na stále více houstnoucí atmosférou. V popředí kvality stojí herecké výkony pánů Miroslava Macháčka (téměř démonický Jindřich z Lipé) a Martina Růžka (správce žaláře), zajímavý je v epizodní roli Valdeka na začátku Jaroslav Mareš. Temné scény jsou sice místy odlehčeny i zajímavou, mírnou poetikou v podobě hudby v podaní jednookého flétnisty, ale přesto jde o divácky náročnější snímek s pomalu plynujícím příběhem, který si žádá na pochopení trocha zaujetosti a vnímavého sledování. Některé scény zbytečně moc patetické. Podobné filmy: Markéta Lazarová, Údolí včel, Spanilá jízda, Ďáblová past. ()
Existují historické filmy u kterých je sice naprosto jasné, že tak jak je věc zobrazená to zcela určitě nebylo, ale stejně je to celé vlastně jedno, neboť autorova fikce je silnější a podmanivější než historická fakta. Tohle platí nejen o Formanově Amadeovi, ale kupodivu taky o tomhle dosti komorním filmovém dramatu. Vlastně je to konverzačka, byť v ne úplně typických kulisách. Práce s námětem připomene například Dialog s doprovodem děl. I taky Daněk vnáší do děje silné téma, tentokrát otázku pravdy a to navzdory historickým faktům. Paradoxnost celé situace vystoupí o to víc, když si uvědomíme, že nejen interpretace popsané epizody z historie středověkých Čech, ale i kulisy v niž se příběh odehrává jsou vlastně naprosto neadekvátní a v podstatě chybné. Stejně, jako ve sporu Jindřicha z Lipé s Vilémem z Valdeka, a jistě i Janem Lucemburským a Eliškou Přemyslovnou naprosto nešlo o pravdu nýbrž o boj o moc, ani pozdně gotický Švihov v žádném případě nemůže hrát roli raně gotického Týřova. Přesto se Daňkovi podařilo, nejen díky masivně uplatněným kulisám mohutné hradby a brány s několika hřebeny a padacím mostem, ale také díky podmanivě chycené všednodenní realitě středověké společnosti, vytvořit velmi sugestivní a živý obraz středověku. Samozřejmě na tom obrovský podíl má účast skvělých herců, výborná kamera a přesvědčivě vybudovaná psychologie postav. Vedle Vláčilovy Markéty Lazarové je tohle jistě nejsilnější zpřítomnění středověku v naší kinematografii. Celkový dojem: 90% ()
Film mě do určité míry zklamal. V podstatě jde o televizní projekt, odehrávající se asi na čtyřech lokacích jednoho hradu, a kdyby tehdy měli ty možnosti, byla by to jen další Hříčka o královnách. Na to málo lokací a postav to má 2,35:1 širokoúhlou černobílou kameru, slušného kameramana, ale atmosféru to nemá. Hodně zachraňuje Macháček svým charisma, který neprávem obviněného zahraje naprosto dokonale, o hodně hůř dopadají Martin Růžek jakožto svým způsobem čestný purkrabí, byť trochu hloupý (ne vždy jsem mu jeho roli věřil), nebo Luděk Munzar coby mnich, který "nikdy nic neví" - svým výkonem mi připomněl postavu ze Slunce, seno a pár facek, doktora, který křičí: "Já nic, soudruzi policisté, já nic neudělal!" Nebo jednoho prezidentského kandidáta roku 2018. Čekal jsem u filmu větší prokreslení postav i situace, takhle se snímek poměrně vleče a klopýtá ke svému konci. Cestou sice zazní pár vynikajících postřehů a myšlenek, dokonce i černohumorných replik a situací, ale je to přece jen málo, jako šafránu. A mrzí mne, že některé linie nebyly nakonec dořečeny. Celkově si myslím, že si autor nedokázal vybrat, jestli je film o charakteru a cti, nebo o podivném spojenectví dvou mužů, kteří nemohou opustit hrad, i když jeden by teoreticky mohl, nebo o tom, zda má král právo se mýlit, a zda by královna měla uznat svou chybu - tříští se to mezi tři, čtyři směřování, a nevyjde z toho nakonec dobře a pořádně ani jedna. Nepřekvapilo mne, že správně po komunisticku je zápornou postavou mnich, ale docela mne překvapilo negativní rýpnutí do Přemyslovců. ()
Normálně mě Daněk a jeho historické příběhy baví, tentokrát se to nějak nepotkalo. Herecky se tomu nedá nic vytknout, zvlášť Macháček se za jednu z mála šancí na velkou roli odvděčil dobrým výkonem. Akorát to tady nějak neutíká a až moc se tu mluví. A to odhlížím od toho, že Jindřich z Lipé rozhodně nebyl nějaký neprávem ukřivděný dobrák, ale jeden z chlapíků, co si během vlády slabého Jana L. zprivatizovali české země. ()
Komorní historické záležitosti nám vždycky šly a pokud se chopí režie jeden z našich nejlepších beletristů, nemůže to ani špatně dopadnout. O Daňkovi se dá říci, že jak psal, tak točil. A jestliže pozice režiséra nemohla být lépe obsazena, o hereckém obsazení to platí dvojnásob. Duel Macháčka s Hlaváčovou byl úchvatný, stejně tak podal vynikající výkon Luděk Munzar, ale nad všemi čněl Martin Růžek, který zde prokázal, že byl skutečně Pan Herec. 90% ()