Můj pes Killer

Antické drama pro ombudsmana lidských práv a frustrací. Adam Mihál není Wes Bentley, snímek Miry Fornay, ač zvýhodněn populárním tématem sociální segregace a naplněn až přes okraj dlouhými záběry a uměleckými ambicemi, není Bentley evropského filmu. Spíše Dacia.. Jen teď a kdysi u seriálu Goro, bílý pes (nehledat prosím rasistický podtext) jsem zažil ten pocit, že lituji psa kvůli tomu, jakou společností je obklopen.. (20.04.2015)

No, tohle je film, kde asi chápu rozdílná hodnocení. Sám tam ten rasismus vnímám jen jako dochuť k celkovému sociálnímu prostředí ve kterým hlavní hrdina vyrůstá ani mě nepřišlo že by byl nějak přesvědčenej fašounek i když mít helmu na motorky se znaky ss to je teda docela nechutná výživa. To absloutní přehlížení Marka jeho okolím / nejbližšími to je na tom fakt to nejtvrdší a vlastně se ani nedivím, že to dospělo, tam kam to ve filmu dospělo. To bylo natočeno velmi surově bez špetky citu až z toho dobře není, ale tak já vnímám tenhle film,tak si myslím, že se jedná o mimořádně silný film. Jinak souhlasím, že některé dlouhé statické zábery ničemu nepomáhaly. (29.01.2021)

,,MARKU, JSI NÁŠ?…“ /// Povídání o tom, co všechno se stalo, než Markovi došel ve fichtlovi benál… Kamera upřeně sleduje Marka. Ze předu, ze zadu, z boku. Dlouhý záběry a filmařskej styl, co se určitě nějak jmenuje, bohužel mi neřekli jak. Jo, málem bych zapomněl – celkem nuda. Včíl v krčmě někdo zapíčoval na cigány. (to určitě zaujme…) Neherci vodrecitovávaj naučenej text a kamera přestala sledovat Marka. Teď ,,jede“ důchodkyni pogující na dechárnu. (né, je doma. A voblečená debile…) Dlouhý záběry. Furt, stále, pořád. Na piču. (vlastně spíš na hovno - to jen upřesňuju, abych někoho zbytečně nenavnadil…) Mira Fornay bude zřejmě takovej malej Benedek Fliegauf. A možná i Ulrich Seidl. To by někdo mohl vocenit. Třeba festivalovej divák, obdivující nezávislý kousky pro náročnýho diváka. Závěr nakonec přináší trochu toho filmovýho řemesla i pro normálního čoveka, ale že by to kurva bylo nějak strhující… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Potřebuju vysvětlit cigánům, že ,,bílej“ není přítel. 2.) Matka mi zdrhla s Romem. (jsi Rom? Aha, tak to nic…) /// PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (29.10.2013)

V kostce to vystihne scéna v zahulené nádražce. Začne to autenticky znějícím monologem na okraji záběru, který má flow i hranu, pokračuje zaranžovanou rasistickou překřikovačkou, v níž i anonymní hlasy v pozadí znějí jako řízený chorus. A končí to pozérským momentem na nádraží, kde na hrdinu, který se "tak trochu" zastal Romů, sleduje chorus bílých spoluobčanů jako cizorodý objekt. Pořád z toho čouhá určitá křeč, ostentativnost, hra na efekt, byť mnohonásobně podnětněji natočená a uspořádaná než v Lištičkách. I dramaturgicky to podle mého není OK - opět tu máme hrdinu, který se zachová nevypočitatelně, přičemž hlavní motivace je ozřejmena až poté, co člověk začne tak trochu zlostně přemítat, zda nemá co do činění s další režisérčinou hysterickou kreací. Je to však více než snesitelné především díky kameře, práci s prostředím senické sociální periferie a záhoráčtině, která pomáhá dialogům. Ty pořád znějí jako popěvky zpívané o oktávu výš nebo níž... Neherci si jednoduše s naučeným scénářem neporadí jinak než jako s deklamovaným textem. Někdy je to až úsměvně snaživé (postava hrdinovy sousedky). Opravdu by nestále za to poohlédnout se po inspiraci u Dresena, Seidla a dalších? Celkově mi Můj pes Killer přijde jako film, který navzdory velkým ambicím a zásadnímu tématu tak trochu uvízne v nemluvných a statických gestech. Aby postava ožila v nekonečně dlouhých bezeslovných záběrech vyžaduje ještě něco víc, než jen slušně osvojený jazyk druhých. I tak to ale hodnotím jako celkem sympatický pokus, který prošlapává (venku již dávno prošlapanou) cestu. (21.03.2013)

Blízke dardennovskému štýlu, súhlasím s užívateľom Havenohome. No zábery mi tu pripadali často príliš dlhé. Prekročili presne tú hranicu, ktorá mi u belgičanov nikdy nevadila. Napríklad dlhočizné čakanie v nákupnom centre nácka na ženu. Situácia postráda výraznejšiu dramatickosť a to aj v kontexte neskôr odkrytých skutočností. Podobne je to s opakovanými zábermi na zozadu sa kamsi valiaci holý krk a hlavu. Stále sa niekam ide, no vnútorné i vonkajšie napätie je pomerne slabé. Pretože ide len o papiere. Istý posun k dramatickosti ponúka záverečná tretina. Predstavitelia holých lebiek boli autentickí, rovnako prostredie sociálneho strádania, z ktorého sa prostredníctvom hnevu a frustrácie grupuje podstata výkonnej zložky neonacistov. Špecifikum tých slovenských je zviazané s deduškami a babičkami, ktorým bolo za Slovenského štátu švajčiarsky blahobytne. Pekne ukázané, no známe skutočnosti. Ako sonda do motívov frustrovaného skína ujde, forma vcelku tiež, no v deji chýbal nejaký výraznejší, prípadne nový podnet k zamysleniu. Pretože nad tým, čo mi je dlhšiu dobu zrejmé sa zvyčajne ako divák nezamýšľam. (19.03.2013)