poster

Tři tuny prachu

Drama / Psychologický

Československo, 1960, 83 min

  • MickeyStuma
    ****

    Uvědomělý boj o popílek na Ostravsku, který je svým způsobem nadčasový. Jediná změna je, že se do toho už neplete UV KSČ. Je ho v ovzduší moc a tak se s tím musí něco dělat. Příběh si nevšímá jen tohoto problému. Scénárista do děje zakomponoval i mezilidské a partnerské vztahy. Výsledku to však nevadí. Vše je v dobré souhře. Určité věci na dnešní dobu již přijdou dosti úsměvně, ale taková hold byla doba. Karel Höger opět prokázal svůj herecký um. Svým způsobem se ještě jedná o agitku, přesto nechápu, že je tento snímek pozapomenutý. Ani dnes vůbec ničím nezaškodí.(9.1.2014)

  • slunicko2
    **

    Ostravské dobové reálie a poutavé dialogy spolu s hereckým obsazením dodávají snímku lehce surrealistické zabarvení. Žena: Kolik je 7 x 8? Muž: 119. Žena: Ne vážně, jen jsem v matematice slabá...počítám plochy, to mě na fakultě neučili. Po chvíli dodá zkušeně: 7 x 8 je náhodou 56. A takhle je to pořád...(29.3.2017)

  • Marthos
    ***

    Popel a prach. Režijní debut dramatika a scénáristy Oldřicha Daňka se sice umně potýká s problémy, souvisejícími s životním prostředím na Ostravsku, přesto je ještě v lecčems poplatný dobové ideologii. Tendenční scénář nenabízí v podstatě nic zajímavého, ovšem s výjimkou klasického manželského trojúhelníku, který po vypuštění všech hluchých míst poskytuje nebývale výrazný dramatický rozmach. Höger, Romančík i Bohdanová hrají své role odpovědně, civilně a bez velkých gest, přičemž právě u Högera převažuje jeho výjimečný smysl pro komorní, téměř niterný boj s vlastním svědomím. Celkové skóre navyšuje ještě jistá dokumentární hodnota snímku, v němž nejdůležitější rekvizitou je bezesporu cigareta, objevivší se snad v každém druhém záběru.(21.1.2015)

  • ČeskýTulák
    ****

    Film Tři tuny prachu snad v minulosti nebyl uváděn ani v kinech či televizi. Ne snad pro kvalitu,ale , že se ve své době dotýkal choulostivých záležitostí. Nemohu souhlasit s oficiálním textem distributora. Jen sám rok výroby 1960 ukazuje , jak bylo obtížné ukázat i funkcionáři jsou také jen lidé a mají své starosti. Ukazovat, že i vedoucí pracovník velkého závodu má právo dělat chyby. Ve filmu je však i něco , co se v této době "moc nenosilo". Postoj zástupkyně KSČ, která neprosazovala či nenařizovala , jak se má ředitel (K.Höger ) zachovat , jak již na pracovišti, či v soukromém životě. Režisér O.Daněk vybral nestandartní obsazení filmu , které však bylo vynikající. B.Bohdanová jako hlavní představitelka vedla svou postavu skutečně lidsky, kde dokázala oddělit práci od soukroma. Dokázala říci do očí pracovníku výzkumu z Prahy (E.Romančík) , že bude stát vždy pracovně dle svého názoru i proti němu. E.Romančík stál ve své roli jakoby v obraně, působil, že se bojí někomu ublížit, ale vnitřně byl pevně rozhodnut. Co bylo na svou dobu nepopulární, až s podivem, závěr filmu u tohoto trojúhelníku. Většinou filmy této doby končili urovnáním rodinného vztahu. I když zde to řečeno nebylo naplno , divák zde vycítí, že došlo k rozchodu manželů. Karel Höger se pracovně dostává k pravdě o zanedbání povinností závodu vůči okolí , ale dokáže se bez větších emocí vyrovnat i rodinou situací (rozchodem se svou ženou). Byla to role jiná , než je herec znám, ale i v kožené bundě a v huti byl výborný. Další postavy moc do děje nezasahovaly, J.Krulišová v roli zástupce KSČ působila hodně lidsky, než nám ukají jiné filmy ukazující tuto dobu. D.Medřická i v malé roli ukázala svou energii a schopnost zahrát jakoukoli postavu. U E.Romančíka trochu vadilo předabování , ale asi to vyznělo lépe, než kdyby bylo použito českoslovenštiny. Velice slabě však vyzněla postava kolegy E.R. , kterou hrál L.Tokoš, scéna na silnici působila hodně uměle. A i další scény L.T. byly hodně neskutečné. Jako světák, který na víkend odjede s milenkou a na druhé straně aby uhájil svůj projekt rychle končí vztah. Ve filmu se objevila i I.Kačírková, tehdy populární herečka s kvalitním zpěvem. Snad tato scéna měla ukázat, že již v té době měly domácnosti televizory. Možno měl režisér použít více dialogů v řeči ostravaků (použito snad dvakrát). Blanka Bohdanová zvládla tuto roli velice dobře, role vyzněla velice lidsky a to jak v dialozích , jak s E.R tak s K.H. Snad až překvapivě rychle se snažila osobní záležitost řešit se svým mužem. Dnes je tento film asi mladším k smíchu, vstahy jsou jiné, city se nenosí, chyby v práci se kryjí čímkoliv. Je pravda, že tenkrát nad vším stála partaj KSČ, a všichni i ředitelé se jí báli. I když film asi ve své době neměl zelenou, našel si svou cestu ke svým divákům.(28.5.2012)

  • Gekacuk
    *

    Nepovedený film, z kterého ještě dýchají 50. léta. Politika se prodrala všude. I do mezilidských vztahů. Hlavní dějové linie se prolínají. Řeší se odstranění prašnosti z podniků vybudovaných v 50. letech na Ostravsku. S příletem odborníků z Prahy vznikají komplikace ve vztazích. Höger s Bohdanovou řeší krizi svého manželství a hlavně mají strach, aby se zachovali v souladu s komunistickou morálkou. Höger je pod tlakem, když nepřímo zavinil vypouštění popílku do ovzduší. Má se přiznat nebo hrát mrtvého brouka? Ale je mu připomenuto, že je člen KV KSČ a má na starosti prašnost, takže se vlastně musí zachovat správně a riskovat problémy v práci i v manželství. Ale stálo ho to sil a přemáhání!!! I jako ředitel je to chlap na svém místě. Když uvidí, že starý dělník už nemůže otočit kolem ventilu, hned na dispečinku zařídí, aby ho namazali (ventil :-) ). A Romnačík nás přesvědčí o své síle a uvědomělosti hned na začátku filmu, když tím ventilem bez problémů otočí a vůbec mu nevadí, že je v kvádru. Inu, uvedl se pěkně, ale pak následovaly průšvihy. Jarmila Krulišová, předsedkyně základní organizace KSČ, je podniková vrba, ke které se chodí vyplakat vedoucí pracovníci ze svých pracovních problémů i s milostnými avantýrami. Asi největší trapas: Lubor Tokoš nosí stále při sobě knihu Bedřicha Engelse „Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu“ z roku 1884 a dokonce na ni balí holky. V malé roli se mihla Magda Maděrová a divák může jen povzdechnout při vzpomínce na její debut „Ze soboty na neděli“. Elo Romančík nadabovaný Vítězslavem Vejražkou je bez svého charakteristického hlasu neslaný nemastný. Stále hledá pravdu a tápe v milostném životě. Blanka Bohdanová se jako přestavitelka hlavní hrdinky neosvědčila. Všechno nelze odehrát vrháním lyrických zasněných pohledů. Občas ztrácí hlavu, váhá, tápe, hledá, aby se nakonec zachovala uvědoměle. Irena Kačírková – no to snad ani nebyla role, ten štěk zpěvačky v televizi. Josef Langmiler byl docela sympatický jako hřešící kandidát strany. Škoda, že Dana Medřická nedostala více příležitosti a neukázala nám, jak vypadá pravá hysterka-stihačka. Několik ostravských herců mělo možnost ozvláštnit film místní hantýrkou. Zvlášť šťavnatý byl dispečer. Film si zaslouží pochvalu snad jen za v té době odvážné nastolení problému s životním prostředím. Zajímavé jsou i některé pohledy na krajinu, město, továrny a silnice.(19.4.2012)

  • - Filmovanie prebiehalo v Ostrave. (dyfur)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace