Reklama

Reklama

Každý člověk je hvězdou svého vlastního života. Autorská zpověď scenáristy a režiséra Charlieho Kaufmana... Americký filmař Charlie Kaufman bývá považován za jednoho z nejoriginálnějších tvůrců současnosti. Rychle se proslavil jako autor surrealisticky laděných scénářů k filmům V kůži Johna Malkoviche (1999), Adaptace (2002) a Věčný svit neposkvrněné mysli (2005). Poté se poprvé ujal i režie a debutoval autorským snímkem Synecdoche, New York (2008). Děj se točí kolem života divadelního režiséra Cadena Cotarda, jehož menší poranění na hlavě přiměje k hlubokému zamyšlení nad vlastní smrtelností a pocítí nutkavou touhu po sobě zanechat neochvějně pravdivou a skutečnou divadelní hru. Díky velkorysému finančnímu grantu se pokouší inscenovat nekompromisní nadčasové dílo, v němž dokáže otisknout své pravé já. Mistrovské dílo nemá pojednávat o vztazích, ale o smrti a zachytit kopii života. Čím víc se ale touží přiblížit věrné skutečnosti, tím víc se ztrácí v souvislostech a časové chronologii. Na obrovském jevišti vybudovaném v newyorském hangáru se představí dvojníci všech, které během svého života miloval. Stárnoucí Caden však stále nedokáže být s výsledným tvarem spokojen a hranice mezi skutečným životem a inscenací se začíná stírat. Režisér Charlie Kaufman inscenuje mnohovrstevnaté nepředvídatelné představení pro náročné diváky o pomíjivosti života. V originální umělecké zpovědi reflektuje všechny své životní obavy, fobie a pochyby. V hlavní roli osamělého a výstředního divadelního režiséra zazářil Philip Seymour Hoffman. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (309)

T2 

všechny recenze uživatele

Rozpočet $20miliónovTržby USA $3,083,538Tržby Celosvetovo $4,230,000Charlie Kaufman ako debutant na režisérskom kresle natočil teda riadnu šialenosť, čo dokáže poriadne zamotať hlavu, hlavne keď zo začiatku to vypadalo tak pekne banálne a s pribúdajúcimi minútami to naberalo na intenzite až tak, že na konci človek nevie kde je sever. Veru ťažko stráviteľné dielko ale za to neskutočne originálne a silné. Na toto sa treba psychicky pripraviť... a verte je aj ťažko ohodnotiť, zatiaľ priemer a časom keď sa na to opäť nadýchnem možno zmením postoj. /videl v kine: 60%/ (videl na festivale Art Film Fest 2009) ()

Djkoma 

všechny recenze uživatele

Věčný svit poskvrněného života. Charlie Kaufman a jeho pokus převést svou komplikovanou vizi života jednoho divadelního režiséra na plátno. Poměrně složitý film, možná režisérsky ne úplně zvládnutý, ale velmi zajímavý a reálný. Některé rozhovory postav jsou až nepříjemně reálné bez příkras. Stejně tak obsazení. Skvělá herci v zajímavých rolích využívají svůj potenciál do poslední kapky a to nemluvím jen o P.S. Hoffmanovi a Samanthe Morton... Krom postav si také divák musí zvyknout na zvláštní kulisy a prostředí, například hořící dům je opravdu hodně ... jiný. Svůj smysl však splňuje. Na rozdíl od Věčného svitu je Synecdoche více "skutečný" a méně založený na nádherných fantaziích plných poetiky. Poměrně složitý a těžký film, který někoho bude nudit, jiné nebude ani zajímat, ale celkově nabízí zajímavý pohled na jeden život, který měl být mnohem více... živý. ()

Reklama

kOCOUR 

všechny recenze uživatele

Tam, kde se střetává Kaufmanova vášeň v házení strastí i povinností na svá alter ega (jednou by měl odhodit zábrany a zahrát sám sebe – neoriginálně a naprosto rutinně, chtěl bych to vidět) s hledáním neuróz a důvodů, proč být v depresi, raší překvapivě upřímná autorská výpoveď. Kaufman jako by odcházel a chtěl nám říct, že za těmi zábavnými filmy stojí ve skutečnosti hodně smutný chlapík, královský šašek, který chtěl být oblíbený, ale zůstal šaškem, protože neměl na to být opravdu veselý. Pokud je New York pravdivý, není se čemu divit. Na druhou stranu, natočit o tom klasický kaufmanovský film jen posiluje pocit téhle bezradnosti. Takže se motáme v klasickém mystifikačním kruhu (účel nebo hra – a tedy účel?), kde místo racionálna zůstávají čisté pocity a dojmy. Kaufman-režisér je zvládl replikovat bravurně, Kaufman-scenárista nabídl pouze povrchní hloubku, která se brzy okouká a do uspokojivého finiše doběhne z posledních sil. I tak si cením otevřenosti, s jakou se tu věci říkají a upřímnosti, s jakou se dělají. 70% ()

kleopatra 

všechny recenze uživatele

"Říká se, že není žádný osud, ale on je. Je to to, co stvoříte, a i když svět jde dál po věky věků, jste tu jen na zlomek zlomku vteřiny, většinu svého času trávíte tím, že jste mrtví nebo dosud nenarozeni, ale dokud žijete, ztrácíte roky marným čekáním, kdy zavolá, napíše, či na vás pohlédne někdo nebo něco a vše bude dobré. A nikdy to nepřijde. Nebo se vám to zdá, ale není to skutečné. Tak trávíte život mlhavou lítostí či mlhavou nadějí, že se přihodí něco dobrého, abyste měli pocit, že jste zapojeni, že jste celí, že jste milovaní. A pravda je, že cítím takový hněv, a pravda je, že je mi kurevsky smutno, a pravda je, že se už kurevsky dlouho cítím kurevsky zraněný a stejně dlouho se tvářím jako by nic, abych to vůbec snesl. Jenom nevím proč. Možná proto, že o mých strastech nikdo nechce slyšet, protože mají dost vlastních. Nuže, jděte všichni do prdele. Amen". Drobet složitě zkonstruovaný, odporně podmanivý pomník tvůrčí i lidské osamělosti. Jakou si jí uděláme, takovou ji máme. Živijó. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Postmoderní variace na Smrt obchodního cestujícího. Philip Seymour Hofman exceluje jako jako divadelní režisér, který selhal především v režii vlastního života. Jeho manželství ztratilo jiskru, párová terapie nezabírá, práce se stala vysilující rutinou. Jak nasvědčuje scéna, kdy se vidí v televizi, nedokáže vydržet sám se sebou, chce se od sebe oddělit. Kromě mysli selhává i jeho tělo, se kterým už si lékaři nevědí rady. Vše okolo něj jako kdyby bylo otrávené a rozkladu. Jedovatě zelenou barvu má kromě interiérů domova i dceřina stolice a fragmentární je také způsob vyprávění. Hrdinův život není souvislý příběh, ale nespojité zlomky s mnoha elipsami a velkými skoky v čase, o nichž se dozvídáme až zpětně („Už je to rok“). V mizanscéně se objevují zvláštní postavy a dějí bizarní události, kterými se ale nikdo nenechává rušit (hořící dům). Postupně vychází najevo, že se Canden rozhodl svůj nefunkční život proměnit v divadlo. Pokud má být jako autor autentický, musí jít o další tvůrčí selhání. Tomu se ale protagonista snaží vyhnout, proto v rámci tohoto divadla vznikají další simulakra. Ze všech se stávají herci, všichni jsou Candenovým uměleckým projektem. Zdánlivě všední psychologické drama odhaluje další a další trhliny ve své textuře a čím hlouběji se noříme do zákoutí Candenovy mysli i jeho monstrózního, ve skutečnosti neuskutečnitelného a nedokončitelného uměleckého počinu, tím větší od něj zároveň získáváme odstup a společně s hlavním hrdinou spějeme k poznání, že jakákoli snaha učinit nás život výjimečným dílem je marná. Bez ohledu na to, kým se necháme vést, všichni nakonec dojdeme do stejného bodu, a čím dřív pomíjivost života i lidské identity přijmeme, přestaneme usilovat o dokonalost a připoustíme si, že vlastně nevíme, co děláme a kam míříme, tím spokojeněji můžeme dožít. 85% Zajímavé komentáře: kOCOUR, Nathalie, DaViD´82, genetique, daEmoNickY ()

Galerie (24)

Zajímavosti (5)

  • "Synekdocha" je výraz používaný v přeneseném smyslu tehdy, když je název části používán pro celek nebo název celku pro část, specifické pro obecné nebo obecné pro specifické, jako například plachta pro loď nebo Kresus pro bohatého muže. (slovníková definice) (POMO)
  • Významný filmový kritik Roger Ebert film na konci roku 2009 označil za najlepší film desaťročia. Ďalej sa vyjadril nasledovne: „Prvýkrát som film zhliadol a vedel som, že ide o skvelý film, ktorý som nedokázal úplne vstrebať. Druhýkrát som ho zhliadol, pretože som to potreboval. Tretíkrát ho zhliadnem, pretože budem chcieť.“ (Hamaradža)
  • Charlie Kaufman v tomto filmu debutoval jako režisér. (Pumiiix)

Reklama

Reklama