Canden (Philip Seymour Hoffman) je úspěšným divadelním režisérem v provinciálním městě Schenectady, ve státu New York. Když ho malé poranění na čele přiměje zamyslet se nad smrtí, umíráním a nad tím, že jeho život bude jednou pravděpodobně zcela zapomenut, pocítí nutnost zanechat po sobě něco významného. Právě jej opouští jeho manželka, malířka miniatur Adele (Catherine Keenerová) i s dcerou Olivií. Ale Canden dostane velký, prestižní finanční grant, se kterým si může dělat, co chce. Odstěhuje se do New Yorku, kde na obrovském jevišti vybudovaném v hangárech vytváří kopii života a natáčí to na video. Čím více tvoří, tím víc se chce dostat blíž k podstatě života. A tím víc cítí, že jeho hra ještě není hotová pro publikum. Trvá to léta. Nakonec v jeho hře vystupují všichni, které znal, on sám, jeho lásky, děti a mnoho jiných.
Celý film působí jako krabicová hra, kde je uvnitř vždycky další krabička. Režisér Charlie Kaufman zkouší film naplnit nepředvídatelností, sny, zklamáním a různými fobiemi. Části i celek. Jeho hlásnou troubou je hlavní hrdina Canden Cotard. Kaufman udělal jeden z mála opravdových experimentálních filmů, navíc ve velké produkci. Časové a místní hranice se tu posouvají bez omezení a souvislosti. Tento experiment si úspěšně pohrává s našimi slabostmi, ale ne s každodenní obětavostí či hrdinstvím. Ne proto, že by si Kaufman kladné stránky života neuvědomoval, ale je mu cizí pochopení, že lidské talenty, schopnosti, odvaha a rozhodnost mohou být zcela k ničemu, pokud jejich okolnosti nebyly příznivé. Nakonec se pokouší představit si život jako hru, kde každý hraje svou vlastní hlavní roli. Pokud máte rádi složitě zapletené příběhy s mnoha různými narážkami, náznaky a objevy v nitkách životní tapisérie, pak budete tento film obdivovat. Je tu mnoho dvojsmyslů a nejasností, které se dají odkrývat (například jméno filmu a hlavního postavy), alegorií a nereálné reality.(oficiální text distributora)
freddy
Nechápu, co tohle mělo být. Asi jsem si měl napřed podrobněji prozkoumat o čem ten film vlastně je, než jsem se rozhodl na něj podívat, ale to je jediné pochybení, které jsem ochoten z pozice diváka přiznat. Nečekal jsem totiž nic náročného, ale tohle je z mého pohledu hodně náročný film, i když ze začátku to bylo všechno v pohodě a předpokládal jsem, že uvidím jakési existenciální drama jednoho muže o problémech v rodině, v práci, v soukromí. Místo toho jsem strávil dvě hodiny s jakýmsi hodně zvláštním experimentem, kdy všechny události jsem byl nucen sledovat dvakrát, kdy jsem měl problém s časovými skoky, jako když např. před chvilkou manželka hlavního hrdiny s dcerou odjela do Berlína a za pár minut, aniž bych byl jakýmkoliv titulkem upozorněn, se dovídám že je to už 11 let a že on má mezitím novou dceru. A to je hlavní kámen úrazu, tedy to, že si film přeskakuje jen tak v čase a že jsem nebyl schopný rozeznat během druhé poloviny filmu rozdíl mezi realitou (co prožívá hlavní hrdina v reálu) a mezi tím zvláštním divadelním představením, které hlavní hrdina nacvičoval. Na něco takového jsem asi opravdu nebyl připraven a z filmu tak zůstává jen velice zvláštní a rozpačitý pocit, že tímhle zvláštním způsobem chtěl dát autor scénáře vlastně najevo, že jeden lidský život v kontextu celého světa téměř nic neznamená a že je na každém z nás, jak ten život prožijeme. Já jsem si svůj život ukrátil díky tomuto z mého pohledu nudnému a zmatečnému filmu o dvě hodiny. Ale přece jen jsem ochotný dát aspoň ty dvě hvězdy za docela normální začátek filmu a za výslednou myšlenku, ke které však vedla hodně klikatá cesta. Takže je to za dvě hvězdy.(22.6.2010)
Boogeyman
První Kaufman který mě skutečně rozštípal. Tohle byla paráda, ten film měl prostě všechno, člověk se smál, pak se mu chtělo brečet a přitom jen čuměl se spadlou čelistí co všechno tam Kaufman dokázal nacpat za vychytávky. Škoda mírně uondaného konce. 9/10 a musím si zopáknout Věčný svit..., prvně mě moc nevzal,ale cejtím, že už jsem dozrál...(29.11.2009)
Matty
Vezmi si slovo. Synekdocha. Zamysli se nad ním. Natoč o něm film. Stop, stop, Kaufmanovi do hlavy nevidím. Ale rád bych, jeho režijní debut je podmanivě divný. Philip Seymour Hoffman stejně jako všichni ostatní pomalu umírá, navíc ho nikdo nechápe a jeho stolice má zvláštní barvu. A tak se rozhodne, že stvoří divadelní hru her, nesmrtelné monstrdílo. Když si odmyslíte absurdní dialogy, obrýleného šmíráka a dům, který hoří a nikdo se nad tím nepozastavuje, jde až potud jenom o hořké generační drama s trochu kafkovskou atmosférou. S přibývajícími lety hlavního hrdiny (jeden střih někdy znamená skok o několik let) přestává být zřejmé, kdo je tady vlastně magor a nejrozumnějším řešením se jeví počkat, jak nám geniální pointa všechno hezky objasní. Neprozradím moc, když prozradím, že moc neobjasní. Kaufman nejspíš nebude pokračovatelem Davida Lynche, největším zádrhelem však není režie, ale přemrštěná sebereflexe. Člověk musí být naladěn na podobné vlně, znát Freuda (Cotard může mít pohlavní styk se ženou snů až po odstranění „otce v sobě“) i Baudrillarda (jeden ze zvažovaných názvů hry je Simulakrum). Ideální je tedy po Cotardově vzoru reflektovat sebe samého přímo do filmu a „na vlastní kůži“ zakusit všechnu tu beznaděj. Napoprvé, kdy nevíme, kde končí jedna verze fikce a začíná jiná, to není snadné/možné. V celém filmu je pramálo veselého a se škatulkováním mezi komedie bych byl velmi opatrný (Kaufman byl studiem ostatně požádán, aby napsal horor, což Synekdocha svým inťošským způsobem je). Budu muset vymyslet souhrnné označení pro snímky, které mě nebaví sledovat, ale o kterých mě baví přemýšlet, protože Synekdocha mezi ně patří. Druhé zhlédnutí, s nimž vskutku nespěchám, nepochybně mnohé objasní, učiní ale sledování zábavnějším? Po dlouhém přemýšlení 85% Zajímavé komentáře: kOCOUR, Nathalie, DaViD´82, genetique, daEmoNickY(18.5.2009)
Sobis87
Podivně krásné a krásně depresivní představení, při jehož sledování jsem si připadal, jako kdyby se mi smutný klaun,ten nejsmutnější klaun, co znám, snažil otevřít oči tím, že mi je narve do žil, aby putovaly mojí oběhovou soustavou a tak si prohlédly všechen ten pulzující hnus, který se může každou další chvílí rozložit na NIC...a já si pak uvědomil, že můj život je jen pokus o špatný vtip, kterému se já nikdy nezasměji, a který je navíc vyprávěn dost krátce na to, abych ho stihl pochopit. Charlie Kaufman mi v tomto filmu ukázal své deprese a strachy a stihl tak odhalit i strachy mé...a určitě nejen ty mé. Tenhle New York, který postavil, je každého z nás. Geniální...nelítostné 100%(22.4.2009)
ladko
Charlie ako scenárista mi doteraz vždy veľmi sedel. Adaptation patrí medzi moju top 10, Being John Malkovich bol takisto skvelý a to ešte nehovoriac o geniálnom(a jednom z najlepších romantických filmov) ESOTSM. Ako režisér...no neviem. Každopádne ohodnotiť Synecdoche, NY si netrúfam. Akosi som ho nepochopil. A pravdu povediac, ani sa mi ho nechcelo lúštiť. A nudil ma. Keby som ho musel ohodnotiť, asi by som išiel s hodnotením nízko(najmä v kontexte s jeho predchádzajúcimi geniálnymi filmami)...Ale zbytočne mu nebudem kaziť hodnotenie, Synecdoche, NY si priaznivcov určite nájde.(2.3.2009)