Buenos Aires 1977

Hlavním kladem Caetanova snímku není originalita nebo v Latinské Americe tak oblíbené použití prvků magického realismu. Jeho film je zároveň hodně vzdálený stylu evropského uměleckého filmu ve stylu francouzské nové vlny, která se dnes často se střídavým úspěchem na jihoamerickém kontinentě kopíruje. A konečně nejde ani o líbivě komerční film, i když pojednává o fenoménu násilí a komerční potenciál bezpochyby má. Teror tajné policie a ponižování bezmocných vězňů je ale zpracován způsobem připomínajícím postupy Michaela Hanekeho - násilí neestetizuje a nezatraktivňuje. Hlavní předností filmu je maximální autenticita, věrohodný příběh, který je vlastně polodokumentárním zachycením skutečných osudů skupiny unesených a nezákonně vězněných obětí jedné latinoamerické diktatury. Podporuje ji jak pečlivý výběr prostředí, ruční kamera i přesvědčivé výkony u nás naprosto neznámých herců. Historie jednoho útěku je tíživý společenskokritický film o smolaři, který se náhodou dostal do soukolí bezohledné mašinérie a jen díky vlastní houževnatosti a šťastné náhodě unikl nejhoršímu. Po tematické stránce i z hlediska řemesla za pět hvězdiček, i když konec je poněkud ošizený. Dostat se z věznice je jedna věc, dostat se z města plného udavačů, policejních razií a džípů vojenských patrol křižujících ulice je věc druhá. Celkový dojem: 90 %. (30.10.2009)

Precizně zpracovaná historie jednoho nepatrného útěku, který by měl být zajímavý, protože ho tamní režiséři, scénáristi a herci převedli do filmové podoby. Tahle filmová podoba není vůbec špatná, ale kvalitně také nijak dokonalá není. Líbilo se mi ale, že o nikom vlastně nevím, co je zač a tak jsem nemohl nikomu fandit. Lidem do mozku člověk nevidí, natož pak divák. Takže se během toho dění mohlo stát prakticky cokoliv, a ono se také dělo. Mělo to grády, neztrácelo to akci, ale nevěděl jsem co si o těch lidech mám myslet. Až do samotného konce, který to parádně rozlomil a já z toho vlastně neměl vůbec špatnej pocit. Těm pár lidem jsem to přes jejich minulost stejně hrozně přál. (31.10.2009)

Tak zase kousek historie z jedné země o které toho vím velmi málo, včetně její filmografie. Velmi věrohodně zfilmovaný příběh ze sedmdesátých let z doby státního převratu a následné vojenské diktatury. Je to o to smutnější, protože podle svědectví minimálně dvou svědků je to příběh podle skutečosti. Téměř vše se odehrává ve vile Mansión Seré, kde byli vězněni a mučeni odpůrci režimu a nebo i lidé, kteří s tím neměli vůbec nic společného. Kde pojem jako je lidská důstonost, vůbec neexistoval a to nemluvím jen o podmínkách, ve kterých byli uvězněni. Za závěr filmu jsem byla tentokrát vděčná a hlavně za to, k čemu došlo v následných letech ohledně porušování idských práv. Možná by neškodilo vědět o těch hlavních postavách trošku víc, závěr to ale malinko napravil. (22.09.2014)

Pomerne jednotvárne zobrazenie krutých skutočností a diktatúrskych praktík, ktoré boli v Argentíne ešte pred pár rokmi na dennom poriadku. Keďže tieto udalosti sú laickým, nejužnoamerickým divákom pomerne vzdialené, mohla sa táto téma prerozprávať obsiahlejšie a nevziať si na zreteľ len pár politických väzňov, držaných vojenskou políciou v stráženom dome. Že sa niečoho podobného nedočkám mi však vyšumelo z hlavy už po polhodinke, keď začína príbeh poriadne naberať grády a ja som sa uspokojil aj v osudmi kruto týraných odporcov vtedajšieho režimu. Posledná polhodinka, ktorá mala konečne niečo spoločné s originálnym názvom filmu, ma držala v napätí každú sekundu, záver bol úspešne zvládnutý a nechýbalo ani zhrnutie osudov postáv v titulkoch, ktoré mám tak rád. 75%. (23.10.2008)

PŘÍBĚH JE ZALOŽEN NA SVĚDECTVÍ OBĚTÍ DIKTATURY..... /// Musíš říct teď hned všechno co víš. Pro svoje dobro! Gestapácký manýry (diktatura, no...hodnýho komunistickýho příslušníka tu nenajdeš...) a vyšetřovací praktiky, který úsměv na rtu nevykouzlej. TROCHU SE PROJEDEME, POPOVÍDÁME SI... Takovej baráček, ve kterým čas moc neutíká a ze kterýho cesta ven vede jen přes další jména a nebo ,,očistu zhnilýho charakteru“. Historie jednoho útěku je politickej film, jehož cílem je ukázat, jak si tenkrát v Argentině vedla vojenská junta .... (stejně jako třeba ta v Salvadoru....) Film postavenej na příběhu, bez lacinejch pokusů o soucitný či dojemný scény možná působí zbytečně neosobně. Po psychologický hodince přichází útěk a s ním i silnější dramatickej zážitek. Nevím, jestli to byl účel, ale zdá se mi, že nejsu nucenej řešit, kdo a jestli vůbec něco udělal. Prostě politickej film ,,o něčem“. Takže, jestli považujete za nutný vědět, proč tihle kluci drželi hladovku, asi pro vás bude stejně důležitý zjistit, kdo je Claudio Tamburrini. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) ,,Pase la Libre - fuga de la Mansion Sere“ od Claudia Tamburriniho číst nebudu. 2.) Sepisuju seznam míst, na kterých se dalo v historii snadno zhubnout. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (15.04.2012)