Buenos Aires 1977

Zlatá Palma - výběr (18.01.2007)

Jedinou ambicí filmařů bylo ukázat krutost vojenké junty v Argentině, nikoli vyprávět příběh. Ptám se tedy nebylo by toto téma zpracovat do dokumentu a tohle si odpustit ? Jasně, krutý zacházení, napínavý útěk, ale z hlediska koncepce nějakýho příběhu nula. (01.07.2018)

Precizně zpracovaná historie jednoho nepatrného útěku, který by měl být zajímavý, protože ho tamní režiséři, scénáristi a herci převedli do filmové podoby. Tahle filmová podoba není vůbec špatná, ale kvalitně také nijak dokonalá není. Líbilo se mi ale, že o nikom vlastně nevím, co je zač a tak jsem nemohl nikomu fandit. Lidem do mozku člověk nevidí, natož pak divák. Takže se během toho dění mohlo stát prakticky cokoliv, a ono se také dělo. Mělo to grády, neztrácelo to akci, ale nevěděl jsem co si o těch lidech mám myslet. Až do samotného konce, který to parádně rozlomil a já z toho vlastně neměl vůbec špatnej pocit. Těm pár lidem jsem to přes jejich minulost stejně hrozně přál. (31.10.2009)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $2,370║Tržby Celosvetovo $763,742║ (01.06.2010)

PŘÍBĚH JE ZALOŽEN NA SVĚDECTVÍ OBĚTÍ DIKTATURY..... /// Musíš říct teď hned všechno co víš. Pro svoje dobro! Gestapácký manýry (diktatura, no...hodnýho komunistickýho příslušníka tu nenajdeš...) a vyšetřovací praktiky, který úsměv na rtu nevykouzlej. TROCHU SE PROJEDEME, POPOVÍDÁME SI... Takovej baráček, ve kterým čas moc neutíká a ze kterýho cesta ven vede jen přes další jména a nebo ,,očistu zhnilýho charakteru“. Historie jednoho útěku je politickej film, jehož cílem je ukázat, jak si tenkrát v Argentině vedla vojenská junta .... (stejně jako třeba ta v Salvadoru....) Film postavenej na příběhu, bez lacinejch pokusů o soucitný či dojemný scény možná působí zbytečně neosobně. Po psychologický hodince přichází útěk a s ním i silnější dramatickej zážitek. Nevím, jestli to byl účel, ale zdá se mi, že nejsu nucenej řešit, kdo a jestli vůbec něco udělal. Prostě politickej film ,,o něčem“. Takže, jestli považujete za nutný vědět, proč tihle kluci drželi hladovku, asi pro vás bude stejně důležitý zjistit, kdo je Claudio Tamburrini. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) ,,Pase la Libre - fuga de la Mansion Sere“ od Claudia Tamburriniho číst nebudu. 2.) Sepisuju seznam míst, na kterých se dalo v historii snadno zhubnout. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (15.04.2012)

Tak zase kousek historie z jedné země o které toho vím velmi málo, včetně její filmografie. Velmi věrohodně zfilmovaný příběh ze sedmdesátých let z doby státního převratu a následné vojenské diktatury. Je to o to smutnější, protože podle svědectví minimálně dvou svědků je to příběh podle skutečosti. Téměř vše se odehrává ve vile Mansión Seré, kde byli vězněni a mučeni odpůrci režimu a nebo i lidé, kteří s tím neměli vůbec nic společného. Kde pojem jako je lidská důstonost, vůbec neexistoval a to nemluvím jen o podmínkách, ve kterých byli uvězněni. Za závěr filmu jsem byla tentokrát vděčná a hlavně za to, k čemu došlo v následných letech ohledně porušování idských práv. Možná by neškodilo vědět o těch hlavních postavách trošku víc, závěr to ale malinko napravil. (22.09.2014)

Hlavním kladem Caetanova snímku není originalita nebo v Latinské Americe tak oblíbené použití prvků magického realismu. Jeho film je zároveň hodně vzdálený stylu evropského uměleckého filmu ve stylu francouzské nové vlny, která se dnes často se střídavým úspěchem na jihoamerickém kontinentě kopíruje. A konečně nejde ani o líbivě komerční film, i když pojednává o fenoménu násilí a komerční potenciál bezpochyby má. Teror tajné policie a ponižování bezmocných vězňů je ale zpracován způsobem připomínajícím postupy Michaela Hanekeho - násilí neestetizuje a nezatraktivňuje. Hlavní předností filmu je maximální autenticita, věrohodný příběh, který je vlastně polodokumentárním zachycením skutečných osudů skupiny unesených a nezákonně vězněných obětí jedné latinoamerické diktatury. Podporuje ji jak pečlivý výběr prostředí, ruční kamera i přesvědčivé výkony u nás naprosto neznámých herců. Historie jednoho útěku je tíživý společenskokritický film o smolaři, který se náhodou dostal do soukolí bezohledné mašinérie a jen díky vlastní houževnatosti a šťastné náhodě unikl nejhoršímu. Po tematické stránce i z hlediska řemesla za pět hvězdiček, i když konec je poněkud ošizený. Dostat se z věznice je jedna věc, dostat se z města plného udavačů, policejních razií a džípů vojenských patrol křižujících ulice je věc druhá. Celkový dojem: 90 %. (30.10.2009)

Pomerne jednotvárne zobrazenie krutých skutočností a diktatúrskych praktík, ktoré boli v Argentíne ešte pred pár rokmi na dennom poriadku. Keďže tieto udalosti sú laickým, nejužnoamerickým divákom pomerne vzdialené, mohla sa táto téma prerozprávať obsiahlejšie a nevziať si na zreteľ len pár politických väzňov, držaných vojenskou políciou v stráženom dome. Že sa niečoho podobného nedočkám mi však vyšumelo z hlavy už po polhodinke, keď začína príbeh poriadne naberať grády a ja som sa uspokojil aj v osudmi kruto týraných odporcov vtedajšieho režimu. Posledná polhodinka, ktorá mala konečne niečo spoločné s originálnym názvom filmu, ma držala v napätí každú sekundu, záver bol úspešne zvládnutý a nechýbalo ani zhrnutie osudov postáv v titulkoch, ktoré mám tak rád. 75%. (23.10.2008)

Život často píše ty nejzajímavější, nejdrsnější a těžko vymyslitelné příběhy. Tento film je jedním z nich. Největším pozitivem jsou naprosto precizní herecké výkony a natolik reálná atmosféra, že často zapomenete, že to je vlastně jen film, i když podle skutečnosti. 85% (27.02.2009)

(06) Claudio, Guillermo, Gallego (Galicijec) a Vasco jsou čtyři nevinní političtí vězni, kteří se rozhodnou uprchnout z vily Mansion Seré v Buenos Aires, ktreré fungovalo od prosince 1976 jako vězení vojenské junty a kde jsou spolu s mnoha dalšími drženi za údajné spiknutí proti vojenské vládě. Na filmu je pochopitelně nejzajímavější fakt, že se jedná o velmi věrné zobrazení skutečných a drastických událostí z ne tak dávné minulosti. Celý film zobrazuje necelý půlrok, kdy je hlavní hrdina Claudio zadržen pro údajný terorismus, převezen do Seré, vyslýchán a mučen.. Skutečně napínavá je až druhá polovina filmu, první je (naschvál) poněkud monotonní v zobrazování výslechů. Nějaký širší pohled na celou Dirty War chybí, film se zaměřuje právě jen na několik málo jedinců z celkového odhadovaného počtu 9-30,000 zmizených lidí. Což je trošku škoda, vzhledem k tomu, jak málo filmů na toto téma existuje, a jak moc je historie Argentiny pro Evropany neznámá... Film hodnotím čtyřmi hvězdičkami především kvůli tématu, které zpracovává, natočen mohl být zřejmě lépe. Pro zájemce o latinskoamerickou historii/kinematografii je to přínosné. (02.01.2009)

Nie každý deň je možnosť stretnúť sa s argentínskym filmom. Vďaka STV som tú možnosť dostal a musím povedať, že napriek neskorým nočným hodinám ma film vtiahol do deja veľmi rýchlo. Väčšinou sme svedkami všemožných výsluchov a mučenia tých, ktorí sú v niečom namočení, ale aj tých, ktorí sa tam dostali neprávom. Nahí a s biednou stravou čakajú na ďalšie mučenie a výsluchy. S pribúdajúcimi týždňami a mesiacmi pomaly začínajú myslieť na útek. A práve príprava úteku a aj útek samotný je vrcholom filmu. Väzni pri mučení museli na otázku dozorcov, či si svoju prácu robia dobre odpovedať: "Si seňor". Ja na otázku, či film stojí na pozretie, odpovedám rovnako: "Si seňor". 80%. (19.08.2010)

Viděla jsem jen druhou polovinu filmu, takže nevím jak to začalo: pokračovalo to mučením a skončilo pobíháním holých kostnatých zadnic po ulicích Buenos Aires. Pochvalu zaslouží chmurně vykreslená totalita, všudypřítomná tíseň a strach. Hodnotit radši nebudu - absence vztahu k vězněným mi zabránila tenhle neveselý příběh prožívat naplno. A nevím, jestli mám chuť se na to dívat podruhé - se znalostí konce a jen proto, abych zjistila, jestli si k nevzhledným obětem únosu nějaké citové pouto vypěstuju. (25.07.2011)

Ačkoliv film měl námět jako hrom, nějak mne to celé minulo. Bylo to zajímavé, ale nic z filmu ve mně nezůstalo. Nepodařilo se mi sžít se postavami vězňů. Kamera chvílemi ujížděla a střih byl místy také nepochopitelný. Každopádně stojí za shlédnutí už jen z hlediska historie... (31.05.2011)

Večná škoda, že film o takýchto významných udalostiach pôsobí pomerne lacne, až televízne. Výslený dojem je nakoniec pozitívny, človek si na konci povie, že je o niečo múdrejší. Zároveň ma ale mrzelo, že táto látka nebola nakrútená produkčne bohatšie a možno aj napínavejšie. Vadilo mi divné záberovanie, aj celková farebná štylizácia filmu, proste niekde sa stratil argentínsky genius loci 70. rokov, na ktorý som sa tešil. Niečo, čo sa podarilo napríklad tvorcom Baader Meinhof Komplex v prípade nemeckej histórie. Našťastie sú herci bez výnimky vynikajúci a poteší aj klasický hispánsky badass policajt s veľkými slnečnými brýlami a mustážou. 70% (13.06.2017)

Zajímavá, i když veskrze smutná rekapitulace argentinských dějin, rok před pořádáním MS ve fotbale, v téhle jihoamerické zemi. Film popisuje únos a posléze asi čtyřměsíční věznění čtveřice hlavních hrdinů tehdejší tajnou provládní policií, která se svými " svěřenci " rozhodně nejednala v rukavičkách. Natočeno velmi reálně, bez nějakých zbytečně brutálních scén a co se mně rozhodně líbilo, tak to byl pokus o útěk, ten ve mě vyloudil pár nechtěných úsměvů, což nic nemění na faktu, že tenhle film má do komedie obrovský kus daleko. (11.10.2014)

Stroze vylíčený příběh jednoho únosu a života za zdmi neblaze proslulé vily Mansión Seré i následného útěku čtyř věznů. Jeden z nejzajímavějších současných argentinských filmů, které jsem v posledních letech viděla, na čemž má asi podíl snaha o dokumentární výpověď. Vztahová dramata mi přijdou často zavalená různými klišé, předvídatelným vývojem, kriminálky občas zajímavé, ale domácích filmů věnovaných vojenské diktatuře 7O-tých let moc k vidění není, většinou se tématu dotýkají spíše zahraniční produkce, než argentinští filmaři, tady cením také fakt, že jako divák jsem zúčastněná, ale necítím se emocionálně manipulovaná nebo vydíraná (21.09.2008)

Přesně ten typ zbytečného filmu, které velice fádně zpracovává téma, které bude zajímat jen naprosté minimum diváků. Pro mě neskutečně nudné. (26.08.2011)

Filmová výzva 2018 - Argentina. Film o období, na něž Argentinci zcela jistě hrdí nejsou. Nesedl mi úplně způsob, jakým je příběh vyprávěn. Bude to znít asi cynicky, ale ve mně na pár výjimek nevyvolal příliš emocí, přestože by s ohledem na téma tak činit měl. Možná jsem se měl dívat v původním znění, možná v jinou denní dobu. Každopádně jsem se opět trochu poučil a něco nového dozvěděl. (17.02.2018)

Upřímně musím říct, že jsem velice rád za každý snímek, který reálně ukazuje málo známé skutečné události bez snahy manipulovat s názorem diváka. Můžeme jenom doufat, že vzniknou i další podobné snímky odhalující život ve strachu, který evropští obyvatelé poznali snad jen za nacistických vlád, také v jiných zemích, možná ještě dnes ovládaných různými juntami, protože ti lidé si zaslouží, aby se na jejich utrpení nezapomnělo. 85% (09.01.2009)

"Takže ty jsi brankář, jo ?! Tak chytej, ty hovado !!" Buenos Aires 1977 !! Jó, to jich jeden mohl chytit hned několik, klidně i kulku, a ani nemusel bejt brankář.. Hodně tíživý a fyzicky s tou snahou o napojování dosti divácky bolestivý biják, v němž se nesmírně šikovný režisér Adrián Caetano chápe tak trochu zakázaného tématu užívaje navíc velmi inspirativních formálních prostředků.. Koneckonců i do toho zmatení postav se jeden velmi snadno vciťuje.. (18.03.2017)