Juventude Em Marcha
Colossal Youth
Obsahy(1)
Pedro Costa se potřetí a naposled vrací do lisabonské čtvrti Fontainhas. Ve snímku Mládí vpřed ožívá řada postav z předchozích dvou filmů trilogie. Hlavním hrdinou je však starý kapverdský imigrant Ventura, kterého opustila žena, a tak tráví dny bezcílným blouděním a návštěvami přátel. Výrazně stylizovaný film je vyvrcholením trilogie a příkladem Costova jedinečného autorského stylu. (Letní filmová škola)
(více)Recenze (4)
Zlatá Palma - výběr ()
ocenenia : MFF Cannes 2006 - Nominácia na 1. cenu ()
Treti a posledny diel trilogie zapocatej rokom 1997 filmom Ossos 1997 - nasledoval No Quarto da Vanda 2000 a roku 2006 bola trilogia ukoncena filmom Juventude da Marcha, teda Mladi vpred. Reziser pedro Costa je talent, to je bez debaty, ma svojsky a nenapodobitelny autorsky styl, i roku 2006 som sa vdaka filmu znovu ocitol v portugalskom Lisabone a stvrti Fontainhas. Tentoraz nejde o ludi na okraji, ani o Vandu, ale ide o imigranta z Kapverd, ktory sa rozviedol a rozvod nesie velmi tazko. Zapasil s pocitmi samoty, osamelosti, zlyhania a nepotrebnosti pre spolocnost. Sam viem co je bezcielne tulanie sa mestom 82 % ()
Bohužel se potvrdily moje obavy. Tenhle Costův styl je sice fajn a mám ho celkem rád, ale Vitalině Varele a hlavně Cavalo Dinheiro to nesahá ani po kotníky. Tenhle styl totiž jakž takž funguje na hodinu a půl, hodinu čtyřicet maximálně, ale sledovat ty sice skvěle natočené, ale taky dost dlouhé záběry dvě a půl hodiny, to už je přece jenom fakt moc, navíc když to tu už celkem rychle sklouzlo k úmornosti a ta až do konce filmu nevymizela. Kupodivu to ale není ten největší problém. Ono by to možná fungovalo, kdyby to o něčem bylo. Teď nemám na mysli děj - ten je u Costových filmů vždy na vedlejší koleji a většinou je skutečně jednoduchý - ale tady to nejde absolutně někam. Venturu opustila (očividně šílená) manželka a on se potuluje po (jako vždy) zdevastovaném Fontainhas, navštěvuje pár přátel, chce si koupit byt, aby nežil v tak strašné bídě a... to je všechno. Ono i tohle by mi stačilo, kdyby z těch dialogů plynulo něco zajímavého, chytrého, kdyby v tom prostě byl nějaký přesah nebo aspoň psychologie (aspoň) hlavní postavy. Jenže to tu taky není, o postavách se za celou tu dobu tolik nedozvíme a všechny ty dialogy nespějí k ničemu hlubšímu, ani netvoří nějaký celek, takže se tu ani nedaří to jakkoli zakončit. Přitom vím, že Costa má na víc a že v těch svých posledních dvou filmech to víc předvedl, ale tady je to jen takové ponuré a naprosto prázdné chození z místa na místo o ničem ve všech slovech smyslu. Takže jediné co se mi tu líbí je kamera a pár historek jednotlivých postav a i to mi sotva vystačí na dvě hvězdy. Spíš je to 1,5*, ale nakonec jsem radši zaokrouhlil nahoru, protože tak nějak skrytě doufám, že mi něco uniklo, i když v to moc nevěřím. A nezaručuji, že tu časem tu jednu hvězdičku nakonec dám, protože mě to fakt dost zklamalo a Costa umí mnohem, mnohem líp... Slabé 2* ()