Mlčení

Marty opäť nesklamal. Jeho žánrovky sú nekonvenkčné s jasným rukopisom a zaujímavým rozprávaním. Aj tento film nabáda diváka, servíruje mu otázky, kde ale neprichádzajú odpovede. Stavá nás do polohy ,,padouch nebo hrdina- všichni jedna rodina,, v tom zmysle kontrastov náboženstvo - feudálstvo, viera - pochybnosti ..... Jedno z mála faktorov, ktoré zmenšili moje hodnotenie bola pomalosť filmu (asi to bol zámer, takú atmosféru na plátne a u diváka vytvoriť) a jej strašlivá dĺžka. (23.03.2017)

Je zvláštní vidět zase ten stejnej koncept znovu. Tím mám na mysli, Josepha Conrada a jeho Srdce temnoty - Copollovu Apokalypsu a následně teď i Scorseseho Mlčení, které je vlastně taky remakem něčeho, co bylo inspirováno dalším dílem (Felini), koncept pátrajících pěšáků/vojáků (v tomto případě knězů), kteří se vydávají do Japonska v době, kdy být křesťanem v Japonsku bylo jako asi být čarodějnice během inkvizičních procesů. Kněží Andrew Garfield a Adam Driver se vydávají najít svého duchovního učitele, kněze Ferreiru (Liam Neeson) a nemají se čeho chytit, nalézají jen nebezpečí a vyděšené menšiny křesťanů, kteří trpí pro svoji víru a nebo ji musejí skrývat, případně pro ni umírat. Duchovní film je velmi dlouhý, má pomalé tempo a perfektně ukazuje střet dvou kultur, které nahlížejí na duchovní život úplně jinak. Záležitost, na kterou jsem čekal a pak jsem ji kvůli zdejšímu hodnocení zavrhl a odsunul, abych se k ní v závěru stejně nakonec stejně vrátil. Pro spoustu casuals a lidí, kteří nijak nehloubají nad filozofií, náboženstvím a životem, tohle asi musí být těžce stravitelnej a potenciálně i nezáživnej knedlík-film. (28.04.2019)

"1633. Pax Christi. Praised be God. Although for us there is little peace in this land now. I never knew Japan when it was a country of light, but I have never known it to be as dark as it is now. All our progress has ended in new persecution, new repression, new suffering. They use ladles filled with holes so the drops would come out slowly, and the pain would be prolonged. Each small splash of the water was like a burning coal. The Governor of Nagasaki took four friars, and one of our own society to Unsen. There are hotsprings there. The Japanese call them "hells," partly I think, in mockery. And partly, I must tell you, in truth." (12.07.2019)

nakonec nevidel (21.11.2019)

Na jednu stranu, jde vidět jak jsme se jako lidstvo zamotali do těch našich myšlenkových fabulací, našich idejí, vír, a možná úplně zbytečně ve filmech a v umění pak řešíme, jestli je to teda takhle nebo takhle, jestli teda mám věřit nebo věřit nemám, jestli je teda víra něco, co je tak hluboko, že se k ní nikdo nedostane, nebo co to vlastně je. Jsme tak zamotaní, že i špičkový filmový vypravěč a přenašeč umění Marty Scorsese bloumá tady v tomhle na první pohled velmi velmi hlubokém příběhu, a jakoby se na stará kolena všemu tady tomu snažil přijít na kloub. Jinak je fascinující, jak vlastně myšlenkově, filozoficky a psychologicky přístupný film umí Marty stvořit, kdy, pomineme-li víru, jde tady najít skutečně mnoho a pořád nad tím polemizovat. Tady mi dokazují, čím vším se filmy až fakt co nejsugestivněji dokážou zabývat, ovšem já si ale tak říkám, jestli mám fakt takovou artistickou a duchovní potřebu zabývat se tím. (15.04.2022)

Myslel jsem že dokážu překousnout děj založený na křesťanské pouti a oprostit se od absurdního přesvědčení postav, jenže motivace hlavních postav a hnací motor celého filmu dával menší smysl než vysavač v teletubbies. Po pár minutách jsem ihned začal fandit Japonským 'záporákům' a při všech zpovědích, božích pohledech a kolování křížků dokolečka jsem stihl odepsat celému facebooku a stokrát se podívat na hodinky, které jsem neměl. Škoda Garfielda, jehož druhý letošní snímek, který přestože založený také na víře, narozdíl od SIlence uchvátil a nevnucoval žádné nesmyslné moudra. Silence přineslo pravý opak a Garfield se pro mě opět z kvalitního herce vzdálil blíže k oranžovému kocourovi... (03.02.2017)

Scorsese lieta z extrému do extrému. Po svižnom Vlkovi z Wall Street je táto, ehm... nuda. Ja rozumiem, že autor chcel odovzdať divákovi nejaké posolstvo, avšak ešte som nezažil, aby ľudia tak húfne odchádzali z kina. Navyše mi tá téma neprišla natoľko zaujímavá a dôležitá, aby jej bola venovaná taká šialene dlhá stopáž s príšerne dlhým tempom. Scorsese takto vytrestal aj svojich verných fanúšikov. Navyše, Liam Neeson na plagáte je prvotriedny odrb na divákovi, keďže sa tam dokopy objaví ani nie 10 min. Uznávam akurát hlboké posolstvo filmu, inak nuda. (21.02.2017)

Bezpochyby natočeno s citem ale necelý 3 hodiny je fakt moc na film co se soustředí na náboženský dialogy. (19.03.2017)

Krasny film, ktery umi byt i pro takoveho neznaboha, jako jsem ja, opravdu uhrancivy. (24.03.2017)

S Misí se to nedá srovnat. Pomalé , na tu délku až ubíjející , tempo , takže by neškodilo ubrat cca 20-30 minut. Normálně jsem u filmu usnul. Takže dnes ještě musím dokoukat.:-( (25.03.2017)

Pokud by se dal předchozí Scorseseho Vlk z Wall Street označit jako "film na koksu", který přes svou tříhodinovou stopáž frčí neskutečnou rychlostí, musí být Mlčení "filmem na sedativech". S výjimkou pár zajímavých myšlenek jde o nekonečné (a ano i nudné) tlachání o víře a Bohu (nejednou přistály myšlenky na Terrence Malicka). Přitom jsou filmy, které tato témata zpracovaly výrazně atraktivnější formou - např. skvělá Mise (btw. s báječným Morriconeho soundtrackem; v Mlčení hudba mlčí), Poslední pokušení Krista (opět Scorsese a podstatně lépe) a i Gibsonovo Umučení Krista, které kdyby nic jiného, tak je minimálně audiovizuální lahodou. Tentokrát to nevyšlo, tak snad si příště s The Irishman spravím chuť ;-) P.S. Naštěstí jedna z postav - japonský inkvizitor - mluvil stejnou intonací jako jistý Mr. Betty z komedie Kung Prásk (modří vědí) :-) Tak aspoň něco zábavného... (21.04.2017)

Luxusní Garfield ve Scorseseho variaci na Apokalypsu. Japonští inkvizitoři dávají zase vzpomenout na Kladivo na čarodějnice. Zkrátit stopáž o nějakých 30-40 minut a byl bych hodně spokojený. (11.06.2017)

Ze Scorseseho se stal senilní přestárlej dědek, kterej asi vůbec netuší, co vlastně točí, nebo se uplně zbláznil. Film je strašnej šit a odpudivej černoprdelní škvár u kterýho je umění nechcípnout nudou, ale především ... jak moh ksakru kristova nakřížpřibitánoho do hlavní role obsadit toho veleneschopnýho břídila s hovnem na hlavě??? (12.07.2017)

Nevím proč si každý myslí, že ten jejich bůh je ten nejlepší a ta jejich víra ta pravá. (15.07.2017)

Prvních pár minut jsem se těšil jak napíšu komentář o plytkosti děje. Duchovní přicházejí z hlediska každého křesťana zoufale nevybaveni pro jakoukoliv a už vůbec ne misionářskou službu. Neví se modlit před jídlem, jsou sobečtí a zbabělí (hlavně Rodrigues), odpuštění nefandí a vůbec máte pocit, že cesty víry jim jsou cizí. Možná podobně jako mnoho současníků. Každopádně se brzy možná právě proto neubráníte různým úvahám a o to v tomto filmu jde především. Jakkoliv nemusíte souhlasit nebo sympatizovat s hlavní postavou (já vůbec). Díky za takový film. (29.08.2017)

Určitě jeden z nejvíce podceněných filmů poslední doby. (22.11.2017)

Go on, pray. But pray with your eyes open. Základní fakta: V Japonsku se (dle Wikipedie) ke křesťanství v současnosti hlásí 2.3% obyvatel. Pokud vím, nejsem kirišitan. Bibli jsem četl jen výběrově, nesoustředěně a dosti bez zájmu. Hlavní hrdina se vydává z Macaa k japonským břehům, aby zjistil, co pravdy je na zvěstech o konverzi muže, který býval ve věcech víry jeho mentorem. Putování mladých jezuitů zemí, která je jen bažinou, kde neroste nic, co by stálo za řeč; kde samurajové mají vpravdě postmoderní náhled na svět a kde následovníky Ježíše křižují v přílivu, není dobrodružné, ale přesto strhující, což je Scorseseho přínos předloze, který s ohledem na minimální epický potenciál předlohy neradno podcenit. V bezútěšnosti existence vesničanů se daří zprostředkovat sílu křesťanství, které na člověka sedmnáctého století mělo. Jestli Scorsese něco kromě mafiánských orgií umí, jsou to pochybnosti, jak dokázal již Posledním pokušením; tam nechal zakolísat i toho nejinformovanějšího. Asi by šlo domyslet, co tyto motivy ve Scorseseho tvorbě spojuje. Kolísání šiřitele univerzálního náboženství tváří v tvář vyspělé kultuře a inkvizitory z rodu Hanse Landy, rozpaky nad způsobem výkladu křesťanství, jakož sebezapření v tvůrčím rozhodnutí minimalizovat erupce samurajských sekanic a neupadnout do povrchně krvavého gibsonovského mučednického modu, to činí z Mlčení nečekaný divácký zážitek pro každého, kdo v sobě dokáže identifikovat typicky dnešní vnitřní polykonfesní situaci. Kdybychom považovali hodnocení uživatelů ČSFD za bernou minci, šlo by hovořit o skandálu, že Mlčení válcuje Skrytá identita, Gangy New Yorku a Letec. 7% Japonců při sčítání obyvatel v roce 2000 na dotaz po vyznání neodpovědělo :-) Step on your Jesus. (05.05.2019)

Velmi hluboký a emotivní film. Jako půl polák a zároveňuž 30let člověk dělající karate, si dovolím tvrdit, že alespoň částečně dokážu posoudit obě kultury. K samotnému filmu- Japonské mučení bylo logicky velmi krut, když i sami na sobě praktikovali Seppuku -česky „plátkování žaludku“, japonsky: 切腹- čili japonskou rituální sebevraždu. V Evropě je též známá jako harakiri (腹切) (česky „řezání břicha“) - odpadnutí kněží bylo jen logickým vyústěním nastalé situace...asi nejsilnější film Martina Scorceseho...95% (16.02.2017)

Aby člověk posoudil film, měl by číst předlohu. Aby četl předlohu, měl by se ztotožnit s problematikou. Pro mne je to dost nepochopitelné, je mi bližší buddhismus než křesťanství. Ale postava otce Ferreiry byla úžasná, stejně jako japonského inkvizitora. (20.02.2017)

Vysnený film asi najväčšieho hollywoodskeho odborníka súčasnosti. Filozofická úvaha o viere, ľudskom vnútri a jeho slabosti. Ako veriaci som dokázal film viac precítiť, otázky ktoré rieši sú aktuálne i osobné. Film nenudí, je založený na skvelých dialógoch a prepracovanej psychológii postáv. Scorsese využíva dlhú stopáž práve na vykreslenie vnútorného boja hlavnej postavy v podaní Andrewa Garfielda, ktorý je perfektný. (21.02.2017)