Silence
沉默
Silencio
Mlčanie
Silence
Silence
Silence
Režie:
Martin ScorseseKamera:
Rodrigo PrietoHrají:
Andrew Garfield, Adam Driver, Liam Neeson, Tadanobu Asano, Ciarán Hinds, Šin'ja Cukamoto, Jósuke Kubozuka, Ogata Issei, SABU, Rjó Kase, Nana Komacu, Mičie (více)Obsahy(3)
V polovině 17. století je Japonsko zcela uzavřené kontaktu se západními mocnostmi. Křesťanství je zde postavené mimo zákon a křesťané musí svou víru skrývat. Dva portugalští jezuité, otec Rodrigues (Andrew Garfield) a otec Garupe (Adam Driver), se vydávají do země vycházejícího slunce s velmi nebezpečným cílem: najít svého učitele, otce Ferreiru (Liam Neeson), který se prý zřekl víry. Japonští feudálové a vládnoucí samurajové jsou odhodláni křesťanství ve své zemi vymýtit. Šířit slovo Boží je jeden z nejtěžších zločinů. Křesťané jsou pronásledováni a brutálně mučeni. Buď se zřeknou své víry, nebo jsou vystaveni dlouhé agónii a bolestivé smrti. Mladé mnichy čeká ta nejtěžší zkouška víry a vytrvalosti, na kterou možná nejsou připraveni... (Bioscop)
(více)Recenze (428)
Na první polovinu se dalo ještě bez zásadnějších pocitů nudy dívat - kochat se pěknou výpravou, kroutit hlavou nad japonskou vynalézavostí jak někoho mučit (nebo rovnou zabít) a aspoň trochu napjatě očekávat, jakej osud potká dva jezuity popř. další osoby "na tajňačku" vyznávající křesťanství. Od příchodu inkvizitora se ale většina děje nese v nudnejch pánbíčkářskejch dialozích o víře (těch náboženskejch žvástů bylo fakt příliš), přičemž tahle část už pro mě neměla žádnej spád a zdála se mi subjektivně delší než celej film dohromady. Druhá silná hvězda za výpravu, fimlařinu a drsnější scény. ()
Nechutne drsné. Takto to dopadne keď chcú kresťania meniť niečie zvyky, mentalitu a vieru. Tak im treba. Ži a nechaj žiť, budeš mať pokoj ()
Budu si muset dát nějakou medaili za to, že jsem schopnej dokoukat takhle neskutečně dlouhý sračky. Nezajímá mě japonská kultura, nezajímá mě křesťanství, nevím, proč jsem se na to vůbec díval. Vím, kvůli Scorsesemu, jehož filmy mi ve většině případů seděj. Po hodině jsem se musel podívat, jestli jsem se nepřehlídnul, že to je od něj. Zůstává mě záhadou, proč šel do něčeho podobnýho. 160 minut modlení a kecání o víře, do toho jedna useknutá hlava a pět visejících křesťanů hlavou dolů, aby jsme se dočkali konce, kde hlavní hrdina ( kterýmu mimochodem nejdou věřit ani ty vousy, natož role ) šlápne na obrázek Ježíše a tím se zřekne víry. Pro věřící to bude mega film, kterej si snad budou pouštět před spaním, pro mě to je dno a nejnižší možný rozhřešení orazítkovaný odpadem. ()
Tohle se u mě dokonale minulo účinkem.. ()
SPOILER: Kterak Quigon Jin naverbuje Spidermana mimo víru... ()
Aké posolstvo sa mi film snažil predať? Neviem povedať. Sledujeme príbeh dvoch misionárov v Japonsku v čase, kedy tam boli kresťania kruto prenasledovaní. Avšak obaja jezuiti kupodivu nestále narážajú len na horlivých katolíkov ochotných za vieru zomrieť. A keď už padnú do rúk štátnej moci, je s nimi jednané ako v rukavičkách, len keby boli takí dobrí a popreli svojho Boha. Chápem, že príbeh vychádza z historických reálií, no látka je to filmársky nevďačná, že neviem prečo bola (týmto spôsobom) spracovaná. Navyše dĺžka je s ohľadom na reálne množstvo deja veľmi prestrelená, ale asi aj toto bol spôsob ako podporiť meditatívno-melancholickú náladu. Trojhodinové zamyslenie sa nad významom viery je však na mňa ale trochu moc. Najfascinujúcejšie na tomto filme tak pre mňa ostáva to, že ho Scorsese natočil hneď po bujarom a podvratnom Vlkovi z Wall Street. 5/10 ()
Film je poměrně náročný na sledování, trvá dlouho, plyne pomalu, je téměř bez hudby a svižnějších akcí. Takže pokud divák hledá zábavnou oddychovku, Mlčení ať se vyhne. Pokud se ale na tento typ filmu připraví, pořádně si ho užije a hlavně film zanechá hluboký dojem, který ještě dlouho doznívá. Film vyvolá spoustu otázek, na které nejsou jednoznačné odpovědi a námětů k přemýšlení o bohu, víře, proč se podobné věci vůbec děly a dějí, o tom jak se zachovali, či měli zachovat jeho hrdinové a jak by se zachoval divák sám. Osobně jsem trochu víc chápal počínání inkvizitora než křesťanských kněží, ale i hlavní hrdina měl mé sympatie. ()
Naprostého ticha se sice nedočkáme, ale to ani nejde. Ticho spočívá v tom, že se snažíme zklidnit a naslouchat, ale neslyšíme ten hlas, který bychom slyšet toužili. Jen vnímáme hluk trýznivých událostí a nevíme, jakou roli v nich hrajeme či máme hrát. Nejsme schopni nalézt odpověď na otázku, jak následovat cestu Krista a v čem spočívá zrada. Nedostává se nám mnoha odpovědí, ale to ani nemůžeme očekávat - mohly by vypadat příliš banální a plytce, pokud bychom si je neprožili. Co mne na hlavních protagonistech zarazilo byla impulzivnost (až agresivita) a absence snahy porozumět místní spiritualitě - zde bych od jezuitů čekal více. ()
Děj odpovídá předloze (až na posledních dvacet minut-žádost překladatele o rozhřešení aj.), avšak román je hlubší, také proto, že čtenář má více času se nad úvahami i situacemi zamyslet. Není bez zajímavosti, že Šúsaku Endó i Martin Scorsese jsou katolíci, věřící i pochybovači. Filmařsky je jako obvykle Scorsese bez chyby. Pojetím herectví (zejména je to zřejmé u obou páterů, kteří se chovají jakou současní mladí rozhněvaní muži), je silně poplatný dnešnímu americkému či mezinárodnímu divákovi. To lze pochopit, nicméně to oslabuje duchovní rozměr, který románem prostupuje.(70%) ()
Rozhodoval som sa medzi silnými 3 a slabšími 4 hviezdičkam, ale nakoniec vyhrala prvá možnosť. Film je neuveriteľné dlhý a ťažký na sledovanie - divákovi v tomto smere nepomôže ani absencia akéhokoľvek hudobného podkresu. Téma zaujímavá, herecké výkony skvelé (Andrew opäť boduje), niektoré scény priam nepríjemné, no vo výsledku, tak trochu prázdne a bez niečoho, čo by v človeku ešte zrelo hodiny po pozretí. Body tu však idú aj za originalitu, niečo také od Scorseseho asi čakal iba málokto. ()
Jak já se těšil - neotřelé téma z rukou režiséra, který se nemá potřebu nikomu podbízet. Výsledek - nejednoznačný. Chválihodný motiv víry a otázek kněze o vlastních pohnutkách je rozmělněn v opravdu dlouhé stopáži a zbytečných scénách, které odvádějí pozornost od hlavního putování. Škoda, že nebyl rozveden původní náznak egoismu hlavního hrdiny. Vrcholem pro mě zůstává dialog o překladu víry do místního jazyka, který nadnesl řadu témat, která již nebyla řešena. A je to škoda. Méně doslovnosti by v tomto případě bylo ku prospěchu věci. ()
To, že film bude mít parádní vizuál bylo jasné už z prvního traileru, ale naštěstí má Martin Scorsese v záloze několik překvapení navíc. Příběh, ač se to podle délky stopáže nemusí zdát, mě totiž dokázal zaujmout dost na to, abych filmu udělil ty čtyři hvězdy. A to říkám jako ateista, kterému je bůh hluboko u ... .Dokonce dokázal něco zajímavého dostat i z Garfielda a Drivera. Každopádně hlavním plusem je neuvěřitelná kinematografie, ať už se jedná o zvuk, výpravu nebo práci s kamerou. Scorsese dokáže svými dlouhými, přesnými a neuvěřitelnými záběry upoutat pozornost a nepotřebuje k tomu skoro žádnou hudbu. V dnešní době hodně nevídaná podívaná. ()
Martin Scorsese zplodil maximálně spekulativní dílo, kdy ateisti s rovným kšiltem opouští kino po 30ti minutách, a ti tolerantnější tam s občasným zíváním vydrží do konce, aby potom mohli film zhodnotit konstruktivně. Mé dojmy při odchodu z kina byli neovladatelný třes končetin (nejen zimou), zděšení, znechucení a chuť na cigaretu. Do toho jsem neustále dokola opakovala větu: „Co to do háje..?!" Obdivuju Scorseseho odvahu natočit něco takhle nekomerčního. Nikdy jsem neviděla tišší a tím děsivější film. Bylo to syrové a opravdové. Andrew Garfield mě přesvědčil, že rozhodně nehodlá zůstat ve škatulce Amazing Spidermana a pokud dostane příležitost, máme se od něj ještě na co těšit. ()
Rozhodně působivý film, který toho má hodně, co nabídnout. I když ne úplně běžným a stravitelným způsobem. Na jednu stranu Silence vypraví zajímavý příběh dvou jezuitských kněží, kteří se vydávají do Japonska v 17. století, hledat nejen ztraceného otce Ferreiru, ale také nalézt a udržet v tajnosti zakázanou křesťanskou víru v zapadlých japonských vesničkách. Co, ze začátku pro kněze vypadalo jako idylické a až příliš jednoduché setkávání s těmito skrytými křesťany, se zanedlouho mění v hotové peklo, když jsou postupně vězněni a mučeni domorodci, tak i samotní kněží. Všechny tyto scény jsou výborné a některé až nečekaně brutální. Na druhou stranu, film nabízí také mnoho nudnějších a méně působivých pasáží, které spolu s ďábelsky dlouhou stopáží, snižují kvalitu celého snímku. Také absence nějaké nediegetické hudby příliš neprospívá a někdy je docela namáhavé vůbec vydržet pozorovat film. Herectví Andrewa Garfielda, je víc než vydařené, od něj bych to příliš nečekal, naopak škoda je, že z plakátu propagovaný Liam Nealson nedostane více prostoru ke svému ztvárnění postavy. Když k těmto prvkům přičtu silné téma, které v závěru vrcholí, nakonec se dostanu k čtvrté hvězdě, ale jen o malý kousek. ()
Po filmařské stránce Scorsese nezklamal, ale způsob vyprávění a kvůli závěrečným minutám filmu znejasněné čtení nakonec stojí za hodně nevyrovnaným diváckým zážitkem. Scorsese na jedné straně zkoumá podstatu jezuitské "mise", a to poměrně hluboko, byť v trochu nevěrohodných intelektuálních diskuzích mezi zástupci japonské šlechty a portugalských jezuitů. Tady opravdu vzbuzuje otázky o podstatě importované víry zredukované do fetiše symbolů, kde se Bohy stávají cizí kazatelé a venkované trpí a prolévají krev za něco, čemu ani příliš nerozumí. Ovšem, tohle čtení sám Scorsese v závěru trochu popřel...nic není černobílé. Stejně si myslím, že smysl utrpení prvních křesťanů v Japonsku, jezuty nevyjímaje, měl mnohem víc rovin, než je film schopen přiblížit. Snad více v Endóově knize... ()
Tak som sa konečne dozvedel, prečo je kresťanský fanatizmus taký nebezpečný. Zabíja nevinných. A tiež prečo sú Japonci tam, kde sú. Lebo sú dôslední, trpezliví a vytrvalí. ()
Mlčení je jedna velká Scorseseho prohra. Jindy skvělý vyprávěč, který mi dal skvělého Vlka s Wall Street a skvělý Prokletý ostrov, se tentokrát vůbec netrefil a příběh, který je na první pohled minimalisticky mohutný, se rozvlekl na 3 hodiny úmorné a nudné konverzačky, která diváka skoro zabije nebo alespoň uspí určitě. Strašně se mi líbí, že na plakát je Liam Neeson, který se ve filmu objeví až po 2!! hodinách a celkově má snad 10 scén a 50 vět, beru to jako další z nekonečné řady habaďůr na diváka, který jde na film s Neesonem, a ten je přece dobrej...na plakátu to sice moc vidět není, ale o to větší prostor dostává Andrew Garfield, který prakticky nesleze z obrazovky. Znáte ho sice jako Spidermana, ale já ho mam mnohem raději ze skvělý Sociální sítě, kde byl s přehledem nejlepší herec a kradl si každý záběr. Tady jen potvrzuje, že z něj roste velký herec s obrovským rozsahem. A to ještě nepočítám Hacksaw Ridge.. Co se mi na Mlčení líbilo bylo snad pouze atmosféra Japonska v 17. století a nádherné scenérie, holt Nový Zéland no..Jinak je ale Mlčení jeden velký fail výbornýho režiséra, který Vám vezme přes 3 a půl hodiny života. ()
Velmi brutální mučení lidí. Je to smutný příběh. Muž který věřil v Boha. Musel se vzdát své víry aby zachránil spousty nevinných lidí. ()
Související novinky
Scorsese opět pomýšlí na Sinatru
Legendární americký režisér Martin Scorsese (Mafiáni, Casino) vloni slavil úspěch se svými výpravnými Zabijáky rozkvetlého měsíce a nyní už opět vyhlíží příležitost na další spolupráci se svým již… (více)
Martin Scorsese a další pokušení Krista?
Uznávaný režisér Martin Scorsese v předešlých dnech oslavil poměrně silný úspěch na festivalu v Cannes se svým nejnovějším snímkem Killers of the Flower Moon. 206 minut dlouhé epické dílo o tajemných… (více)
TOP 2017 dle nejoblíbenějších uživatelů
Hrstka nejoblíbenějších uživatelů ČSFD.cz tradičně vybrala osobní trojku nej filmů, uvedených do české a slovenské distribuce nebo na filmových festivalech v roce 2017. A někteří dali hlasy taky svým… (více)
O Zlaté glóby se letos popere i Deadpool
La La Land vs. Místo u moře vs. Moonlight. Letošní rvačka o ceny má jasné favority a potvrdily je i nominace na Zlaté glóby. Mnohé překvapily hned dva zářezy pro Deadpoola, totální absence naopak… (více)
Už pri úvodných záberoch krajiny a neskôr pri odovzdanom, kľudnom preslove Liama Neesona som vedel, že sa mi dielo bude páčiť. Po dlhom čase film, ktorý "nerobí" záporák, ale kladná filmová postava, ktorej môže divák fandiť a ktorá je skúšaná hlavne psychicky obstáť. Garfieldov výkon postupom času gradoval a normálne v druhej polovici sa jeho tvár pripodobňovala Kristovej, myslím, že si Scorsese vybral veľmi dobre. A ešte by som zvlášť vypichol nočnú scénu na lodi kedy sa presúva do Tomogi, to bola úplná chuťovka, jeho pokoj a pohľad, úplne mi to prišlo ako zo známeho príbehu z evanjelia (chýbalo len viac učeníkov). Bohužiaľ práve jeho postava mala mnoho vnútorných monológov, resp. slov, ktoré adresovala v liste pastorovi v Európe, napísaných nešťastne. Buď to bolo opakujúce sa klišé o viere či o Bohu, alebo mi to nesedelo, lebo sa až možno veľmi doslova prepisovala kniha a určité pasáže by sa skôr hodilo vložiť do dialógu. Veď predsa nie je bežné, že si sami pre seba hovoríme, že ideme do krajiny, v ktorej zahynulo mnoho mučeníkov a že slzy nárekov naplnili čiernu japonskú zem, kostoly boli zbúrané a podobne... Avšak motív režiséra, práve takto skrz reflexiu pocitov, predstaviť charakter mladého kňaza, ktorý je plný ideálu a nebol zatiaľ skúšaný je veľmi fajn, len by sa to zišlo na viacerých miestach skrátiť, umierniť, prospelo by to lepšej plynulosti. V strede stopáže sa snímka potáca v pitvaní vedľajšej linky (odseknutá hlava katolíka), kým sa dostane k cieľu putovania hrdinu za otcom Ferreirom. Ich dialóg je podmaňujúci, skvelo napísaný, a úplne som žral herectvo Neesona, ktorý v scéne ubieha pohľadom, úplne z neho vycítite vnútorne strhaného človeka, ktorý navonok srší kľudom, no kdesi v úplnej hlbine cítiť zármutok nad svojim životom. Dielo ponúka skrz náboženstvo skvelé vykreslenie odlišnosti kultúr i síl osobností, ktoré sú schopné liečiť, no aj priniesť katastrofu. Zaujímavou postavou je rola prekladateľa, s ktorou sa Sebastian stretne keď ho uväznia a je brilantné sledovať ako odhalí samotného kňaza, na čo má a aký bude jeho osud. Ich debata o ilúziách a viere kresťanov, o tom, že kňazi môžu miasť ľud, lebo majú nesprávne nasmerovanie prameniace v túžbe po úcte a rešpekte ako misionárov sú uchvacujúce momenty, nad ktorými sa dá premýšľať aj po skončení snímky. Práve prekladateľ stvárnený minimalistickým Tanadobu Asanoom najviac rozkývava vôľu a psychiku hlavného protagonistu, jeho postava je presne napísaná a v slove maximálne úderná. Inkvizítor v podaní Isseiho Ogatu je taktiež presná postava slizkého hada, rafinovaného, ktorý premýšľa dva-tri kroky dopredu. Tiež ma zaujalo ako priznáva chyby z minulosti, že vraždenie viedlo k horším veciam a preto treba ísť proti nepriateľovi ľstivejšími cestami. Snímka nám poodhalí spôsoby ako si Japonci "vychutnávali" kresťanov v mučení, no aj ako ich vedeli neskôr zlomiť psychicky. Univerzálnou persónou celého filmu je Kichijiro, milovaný i ľuďmi zavrhnutý, neustále padajúci, no vstávajúci, prúserár od začiatku a celkovo jedinec, v ktorom snáď každý odhalí chvíľkové prospechárstvo a slabú vôľu odolať vábeniam tak príbuznú nám ľuďom. () (méně) (více)