Mládí v hajzlu

Knižní předlohu jsem nečetl, nebyl jsem tak ani přespříliš natěšen, ani jsem předem výsledek neodsuzoval. Mládí v hajzlu tak pro mě byla klasická "teenager dobývá srdce teenagerky" romantická komedie (okořeněná o postavu alter-ega). Film se nevymyká běžným standardům a jen párkrát překvapí. Kdykoliv se tak stalo, jako bych se ocitl u nějakého jiného filmu Apatowského střihu (scéna na dívčí koleji, s klavírem, s houbičkami). Michael Cera je v každém filmu stejné tintítko, nejinak je tomu tady. Jako alter-ego konečně ukazuje i něco jiného než klasického teenage geeka, ale i přesto jsem měl problémy mu jeho roli uvěřit. Ale budiž. Jedno ale filmu upřít nemůžu - donutil mě si sehnat předlohu. (10.08.2010)

V rámci možností nakonec celkem dost solidní adaptace prvních dvou dílů knih... Dost postav je vynechaných, je škoda, že Nickův hlas nepůsobí jako vypravěč v pozadí, ale rozhodně jsem nebyl nijak vysloveně zklamanej. Většina lidí to nejspíš četla kolem svý vlastní puberty, a tak má silně zkreslený představy, vzpomínky. Já poprvé až nyní a tak s klidem prohlašuju, že filmový zpracování je počin více než vkusný - pokud by to mělo být "šílenější", už by to parodovalo sebe samo... Lepší 3*, ale ať maličko zlepším průměr, dám s celkem dobrým pocitem o puntík víc!! (22.07.2010)

Nemá smysl chodit kolem horké kaše - to, do čeho mnozí vkládali naděje, se nepovedlo. Abyste mohli posoudit, zda je pro vás mé hodnocení filmu relevantní nebo ne, chtě nechtě se musím nejdřív vyjádřit k předloze. Ke knize Mládí v hajzlu jsem se před lety dostal víceméně náhodou, když jsem pracoval v knihkupectví a zatímco zákazníci nechodili, četl jsem různé knihy, které bych si nekoupil, abych zjistil, zda to není chyba. Nesmírně mě překvapilo, že to, co vypadá jen jako nějaké jednorázové čtivo do vlaku, je nesmírně vtipná a důmyslně vymyšlená sága, která dává všem těm upoceným Adrianům Moleům a Jonahům Blackům na frak inteligencí, smyslem pro zkratku a vodopádem slovních i situačních gagů. O tom, zda je to vhodná látka pro film, nejsem přesvědčen. Většina věcí, které vás v knize rozchechtají, je vtipná proto, že je vnímáte očima Nicka Twispa. Osobnost každé vedlejší postavy jeho života je zredukována do karikatury, která má zvýrazněné jen ty rysy, jež do vypravěčova života zasahují. Teoreticky to lze dodržet i ve filmu (dobrým příkladem mohou být bizarní postavičky v Orange County nebo Napoleon Dynamit)... Samotný Nick Twisp je podle mě oblíbený ne proto, že je "typický puberťák" a proto se s ním čtenář dokáže ztotožnit - to je samozřejmý předpoklad, ne výsada těchto knih; ale pro to, čím je atypický. Pro tu svou ďábelskou prohnanost z rodu Černých zmijí, pro své mimořádné kombinační schopnosti, díky nimž manipuluje s tolika lidmi a neztratí přehled ani o tom, pod jakou identitou právě tahá za provázky. Film je úplným opozitem všeho, co jsem napsal. Děj redukuje na obvyklá tři dějství, z nichž první zběžně načtrne Nickovo zázemí a dále se věnuje jeho seznámení s pozérskou Sheeni. Tato první část působí jako mimořádně nudná epizoda Dawsonova světa, kde dvě hlavní postavy mluví skuhravým polohlasem a tváří se, jako by jim uletěly včely. Po jejich odloučení nastane oproti knihám značný skok v ději a na okamžik se zdá, že by film mohl konečně nabrat tempo. Nick se rozdvojí - jeho rebelantské druhé já jménem Francois je ďábelským našeptavačem toho ťunti s vizáží a hlasem Stana Laurela, kterého do té chvíle sledujeme a nepoznáváme. Jenže to je zase jen dočasné řešení a i když je Francois jedinou (čtete dobře, jedinou) postavou ve filmu, která tu a tam svou jízlivostí připomene humor předlohy, jeho další využití v ději se dá těžko nazvat dobrým řešením, jak do filmu převést vtip autorského vyprávění. Aniž by se dohromady stalo něco důležitého, v půlce filmu jsme ve druhé knize, vidíme z ní zhruba tři nebo čtyři scény, které jsou neuvěřitelně natahované a bezúčelné a v závěru dojde i na Nickovo třetí alter ego - Carlotu - která se tam objeví v duchu přístupu "ať už to máme všechno z krku a můžeme jít točit něco jiného". Celkově je to jednohvězdičkový, užvaněný "rádobynezávislý" film zcela bez situačního humoru a s minimem účinného slovního, který činí jakžtakž snesitelným, "třetinově dobrým" filmem jen Michael Cera. Je mi líto. 40% (11.01.2010)

Knižní předlohu jsem sice nikdy zvlášť nežral a četl jsem jenom kousek. Už z toho kousku mi ale bylo jasné, že tohle se bude do filmu převádět jen těžko. A Miguel Arteta to potvrdil. Několik vtipných situací se tu sice najde a některé vedlejší postavy jsou vážně vtipné. Vtipnosti předlohy se to ale vůbec nevyrovná. Navíc tomu chybí tempo, takže se to celé docela vleče, což je u každé komedie automaticky problém. A ani Michael Cera se sem moc dvakrát nehodí. Fanoušky knížek tak čeká zklamání, ostatní komedie na jedno podívání. (23.05.2010)

Totální kolaps co se rozhodování nad finálním verdiktem týče. Rozmýšlel jsem se dlouho, jestli přiťuknout lepší hodnocení, nebo nechat více méně zasloužené dvě hvězdičky. Nakonec se ale přikláním k několika světlejším faktům, mezi něž se počítají třeba opravdu povedené (i když jich je pomálu) dialogy, roztomile neotrkaný a naivní Twisp (Cera to nemohl podat lépe), nebo skvělé minirole herců zvučných jmen, na které divák naráží v průběhu celého filmu - Buscemi má kuráž, když si s nadhledem střihne infantilního fotříka, potěšil i Justin Long a Ray Liotta. No... i když vlastně stále převažuje zmatek nad tím, jestli to byla ohromná hovadina či s vizí natočená prvoplánovitá konina, asi se mi to víc líbí, než bych nad tím ohrnoval nos. U mě dobrý. (27.02.2011)