poster

Interstellar

  • anglický

    Interstellar

  • slovenský

    Interstellar

Sci-Fi / Dobrodružný / Mysteriózní

USA / Velká Británie, 2014, 169 min

Komentáře uživatelů k filmu (2 972)

  • POMO
    ***

    Tento komentár čítajte až po zhliadnutí filmu, v rámci konfrontácie s vlastným názorom! ___ Trik Nolanovho úspechu spočíva v tom, ako dokáže odzbrojujúcou formou a samoúčelným dramatickým tlačením na pílu zamaskovať svoju neschopnosť udržať logickú a emocionálnu kontinualitu rozprávania v paralelných líniách príbehu. Na tejto slabine padá celá druhá polovica Interstellaru, ktorá vám vyhučí takú dieru do hlavy, že ste nútení prepnúť do pasívneho módu "unikátneho zážitku z veľkej blockbusterovej jazdy” - aniž by vám vadilo, že strihač v nej nevie, kudy kam. Samoúčelnými dramatickými scénami, ktoré pre príbeh ako celok nemajú adekvátny význam, myslím epické spojenie sa s rotujúcou poškodenou stanicou, alebo na opačnej strane galaxie horiace kukuričné pole s naštvaným Casey Affleckom (WTF?). A nefunkčnou logickou a emocionálnou kontinualitou myslím prestríhavanie z vesmíru na Zem (kde nevieme čo sa deje, kam všetci utekajú), ktoré zbytočne odtrháva pozornosť od kľúčových zvratov vesmírnej zápletky. Tvári sa to tak strašne EPIC a hrá k tomu tak famózna hudba, že Nolan predsa určite vie, čo robí... Nie, z môjho pohľadu NEVIE. ___ Ale bavme sa o prvej polovici Interstellaru, ktorá je akoby úplne iným filmom - plynulým, rozvážne a citlivo zostrihaným, načrtávajúcim krásne myšlienky o ČASE (ktorý je spolu so zdravím tým najcennejším, čo máme - kto si to uvedomuje, nečumí na telku ale cestuje, atd.). Pretože táto polovica filmu je najobsažnejším a atmosfericky najmagickejším sci-fi zjavením za posledných veľa rokov. Pri scéne sledovania pozdravov po návrate z vodnej planéty som sa do Interstellaru zamiloval, čo som myslím ešte nikdy o žiadnom filme nenapísal. A tam mal skončiť, a jeho pokračovanie mali Nolanovci o dekádu neskôr, keď dospejú a veci dokážu vnímať v súvislostiach, prepísať a kompletne prestrihať. Potom, ideálne rozdelením na dva citlivo prepojené filmy, z ktorých jeden by sa odohrával v kozme a druhý na Zemi, mohol z Interstellaru vzniknúť mílnik v dejinách žanru sci-fi, dôstojný upgrade Kubrickovho podpisu.(5.11.2014)

  • kleopatra
    ***

    Zeměkoule je na prahu skonu. Farmář-kosmonaut se přichomýtne ke startu vesmírného korábu, který se zrovna chystá vyletět k ohledání místa evakuace nebo k plánu bé, a ujme se nabídnutého volantu, přičemž s těžkým srdcem nechá doma děti svému osudu a dědovi. Během letu mu kolegové kreslí na ubrousek, jak funguje černá díra a diskutují, na které planetě by bylo lepší přistát a zahnízdit se. Zatímco táta tu a tam někde zastaví a něco čekne, potomci doma raketovou rychlostí stárnou. Na další zastávce najdou kolegu s kosmickou psychózou ... já vím, zlehčuju to. Na první pohled Interstellar působí monumentálně a je za tím neodiskutovatelná dřina a dobrá vůle, jenže je to tak plný volovin, zbytečných efektních protahovaček a nakonec i Rosamundy Pilčrový, že nemůžu jinak a výš. Proti složitému avšak kompaktnímu Počátku je tohle šlápnutí do tmy.(3.2.2015)

  • KevSpa
    *****

    Světelné roky před hypernudnou Gravitací.(12.4.2015)

  • Cival
    *****

    Nolan je prostě jinde. A zase mě uchvátil tak jako letos žádný filmař. Jeho sci-fi Interstellar je mohutnou podívanou, a to jak co se týče vtahujícího audiovizuálu a perfektního trikového podání, tak i v rámci šíře svého vyprávění, kdy prolítáváme skrze dlouhé roky, neznámé galaxie i různé dimenze. Je to fascinující podívaná, která důmyslně pracuje s tím, co důvěrně známe a vynáší to do sfér za horizontem našeho každodenního uvažování tady dole, na Zemi. Na oko ne-až-tak-vděčná pozemská linie pracuje perfektně ve prospěch vyprávění, které je na Nolana nezvykle procítěné, emocionální a intimní, přestože jsou na plátně zároveň vidět monumentální věci a hrdinové se vydávají na výpravu jak ze Star Treku. Dokonalá vesmírná podívaná, která překvapuje i dojímá - nakonec ale strhe tím, jak komplexní obraz dokáže poskytnout o slabostech i síle člověka. Film roku.(3.11.2014)

  • verbal
    **

    Taky jsem už párkrát zahučel do černé díry, aniž bych o to zrovna stál. Začalo to vždycky docela nevinně. Jen tak jsem si pohodově poletoval na orbitu, popichoval hvězdokupy a najednou bác ho! Agresivní díra jako hovado! Než jsem se nadál, byl jsem v ní až po kořen. Totálně zakřivený časoprostor, všude řev a před xichtem se mi zběsile míhal pár antičástic. „Oliž mi, kurva, kozy!“, ozývalo se při tom bušení z horizontu událostí a singularita mi drtila koule. Docela průser i pro ostříleného astronauta! Raději jsem si jako vždy začal představovat slintajícího Hókinga, aby nedošlo k onomu náhlému, nepříjemnému gravitačnímu zhroucení, přičemž jsem se snažil vzít kvantovou fyziku do hrsti a nabrat únikovou rychlost, aby mě ta lačná mrcha náhodou nepohltila. Zatím jsem měl štěstí, a i když jsem sem tam osel gravitační pole před kolapsem antihmoty, nakonec jsem se z toho vždycky nějak vylízal, aniž bych znatelně zestárnul. To Kryštof měl evidentně smůlu, toho vcucla celého, až mu z toho dočista jeblo a rozhodl se zfilmovat celou Astrofyziku pro pokročilé. Výsledkem je úmorná, tříhodinová hemoroidiáda, patetická jako ta pomrdaná reklama na Kokakolu před filmem samotným, co zdravému pozemšťanovi dost nepříjemně evokuje Vesmírnou odyseu 2014. Aspoň, že ta plechová huba byla tentokrát skvěle sarkastická, opravdu genitální Pan herec Meťjů Mekkvír dokáže odlepit ze dna žumpy kdejakou sračku a trochu to oživila ta chvilka Gravitace. Jinak egoistický zmar! Bratři Nouleni nadrtili wykydpédii, na těch pár vskutku dokonalých záblesků filmařské geniality nakydali tunu kýčovitého hnoje, korunovaného iritujícím fretčím xichtem příšerné Hatavajovic Anči a pro „velké finále“ zformulovali vlastní LSD teorii, z níž by Hókingovi ochrnul i vozík. Ale kdo ví, třeba je na konci černé díry opravdu země za zrcadlem s teseraktem, odkud můžeme Džesice Čestein vyťukávat morseovkou na hodinky, jaká je odpudivá králičí nora.(5.12.2014)

  • Houdini

    Oscar 1 : Vizuální efekty + 4 nominace: Výprava, Hudba, Zvuk, Zvukové efekty(16.1.2015)

  • Lima
    *****

    Vždycky to tak bylo. Vždycky. U každého filmu, který (re)definoval sci-fi žánr, byly značně protichůdné reakce, teprve čas, ten nejspravedlivější soudce, pomohl rozřešit dilema o „nesmrtelnosti“ díla. To platilo i o Kubrickově ´Odysee´ samotné, kterou ve své době milovaly hippie kruhy, ale zámořští kritici a mainstreamové publikum jí odzívali. Přitom s Nolanem je to jako s drahým vínem. Když vám chutná a víte, že je vám po něm dobře, odpustíte mu i trocha té trpkosti a budete se k němu rádi vracet. Nolan není krabicový bílý, které pochlastávají bezdomovci u Hlaváku, ale opravdu prověřený archivní ročník odněkud z Bordeaux. Levný krabicový bílý je dnes většina dnešní kinematografie, zejména všechny ty komiksové přepisy na x-tý způsob, které už gurmány nudí. Ale Nolan umí pořád překvapit, a jak stárne, tím jsou jeho filmy epičtější, vypravěčsky rozmáchlejší, zkrátka filmařsky ambicioznější a přitom se zaměřují více na niterné pocity jedinců, do popředí spielbergovsky vystupuje prostý lidský rozměr (viz třetí Batman). Jenže stejně jsem nebyl připraven na to, co mě čeká. ´Interstellar´ je tak ambiciozní a odvážný ve svém sdělení, svojí málokdy vídanou vypravěčskou strukturou, že na vás buď dolehne jako obrovský balvan, nebo se naopak budete po něm cítit povzneseně. Záleží na vaší nátuře. A mohl bych v superlativech pokračovat, třeba originálním a ve filmu dosud neviděným pojetím postupné zkázy našeho ekosystému, to vše přitom z pohledu jedné rodiny (podobně jako ve Spielbergově ´Válce světů´, či ´Blízkých setkání třetího druhu´), dechberoucími vesmírnými kompozicemi, přitom zachovávající vážný vědecký rozměr a fyzikální zákony (i když – to je na delší diskuzi). A přitom všem dokáže být vyprávění niterné a myšlenkově podnětné. Nolan je člověk s velkým srdcem a kdo se bojí upřímně podaných emocí, myšlenek točících se kolem údělu rodiny a tíže odpovědnosti přinést na svět potomka, ten možná tohle neocení. ____ Ale bude ode mě odvážné tvrdit, že minimálně půlku pozitivního dojmu z filmu v mých očích udělal samotný Matthew McConaughey? Herec tak tvárný, s takovou šíří emocionálních poloh, až to bere dech. Matthewe, ještě jednou budeš ve společnosti nějaké druhořadé herecké pipky ukazovat svoje tricáky a přetáhnu tě tím surfovacím prknem z jedné z tvých bývalých zapomenutelných komedií, které si zahrabal (bohudík) již před lety někam do plážového písku.(10.11.2014)

  • Tsunami_X
    *****

    Láska. Napotřetí to, za asistence prakticky laboratorních kino podmínek 70 milimetrového filmu, první řady a zaobleného plátna vyústilo ve fyzicky jeden z nejsilnějších filmových zážitků v mém životě. První film, který mě vzal do vesmíru.(11.4.2016)

  • Gemini
    *****

    Neuvěřitelně rozmáchlé a typicky Nolanovsky technicky dokonalé sci-fi, které je v dané kategorii navíc nevídaně "hard". A to tak, že to chce velkou příchylnost k žánru nebo velkou diváckou otrlost, protože ty skoro tři hodiny dokáží diváka skutečně zavalit. Nehledě na to, že valná většina filmu není zrovna veselé epicko-hrdinské dívání. Ono tedy epické je, ale je zhruba tak pozitivní, jako Potomci Lidí. A navíc vychází z premisy, že NASA nikdy člověka na Měsíc nedostala;) Což je samozřejmě na aeronetu a na sputniku.ru spolehlivě zdokumentováno i v našem světě, ale to sem nepatří:) Hudba Hanse Zimmera v nejpamětihodnějších scénách připomíná spíš Philipa Glasse, ale díky tomu se vám vypálí do hlavy ještě o kus intenzivněji. Velká škoda je, že ani tentokrát se Nolan nevyhne tomu, čemu se hezky česky lidově říká "mindfuck", ale který tu narozdíl od takového Inception vyznívá už tak nějak nezvládnutě, a omlouvat ho obvyklými problémy, spojenými s cestováním časem a dimenzemi, se jeví už přece jen poněkud nepatřičně. Tluče se ve mně to, že bych samozřejmě vnitřně víc souzněl s nějakým pozitivním koncem, ale na druhé straně kde jinde než v tomhle žánru by se tvůrci mohli trochu "odvázat" a odvrhnout "povinné" konvence. Ale jestli jsem dal 90% Gravitaci, tak tady by nižší hodnocení byla hodně velká sprostota, protože Interstellar má na rozdíl od Cuarónovy tecnologicko-kinetické superjízdy i další kvality než řemeslo a téměř doslova mechanické zatlučení diváka do sedačky. Takže ano, 90%.(27.3.2017)

  • Tosim
    *****

    Těžká věc. Nolanovic by mohli ubrat na důvěře v lidi (i když v ně uvěřit problém moc není), přidat nějaké tajemno či rovnou nadpřirozeno, ale jak mě jinak snímky s podobným tématem nudí, tady vyprávění šlapalo navzdory stopáži (skoro tři hodiny jsou smrtící, i když "móda takto dlouhých filmů" neexistuje), všechno mi sedí, holt z fyziky jsem málem propadal a dohánět to nehodlám. Hej, neměl by Interstellar, stejně jako 2001, uzrát?? Takže to tak udělám i se svým komentem a uberu spíš promile než procenta, i když bych asi správně měl.(13.11.2014)

  • Tom Hardy
    ***

    Závidím každému, kdo je schopen nekritického nadšení jen proto, že vzal Nolan zřejmě všechny základní kameny klasických sci-fi povídek a k tomu nezapomněl 2x citovat Stanleyho Kubricka dlouhým záběrem s vážnou hudbou. Ale ne, skutečně to nestačí. V prvé řadě pro značně zkratkovité vykreslení situace na Zemi a za druhé pro tu neskutečně zbytečnou doslovnost, která především z finále dělá podívanou i pro ty úplně největší idioty (protože pokud vám vše nedocvakne při prvním „cha, dělám to já!“, dojde vám to určitě poté, co to zazní cca po šesté). Nolan si udržuje vysoký technický nadstandard, excelentní práci se zvukem a potěšilo mě pojetí robotů (jediný skutečně originální prvek filmu). Ale zbytek? Solidně odvedená rutina, která se utopila ve vlastních ambicích, nesmyslně zjednodušených "pro celou rodinu". Více zde. P.S. Srovnávat film s Vesmírnou odyseou je až vzácně mimo mísu. Ano, pár citací tu je, ale mistr měl úplně jinou filmovou řeč a tempo, nemluvě o tom, že NIKDY nenatáčel film, jehož poselství, potažmo myšlenky, by byly vyjádřeny polopaticky.(3.11.2014)

  • Matty
    ****

    Spoilery. McConaugheyho kovboj toužící po objevování neznámého se do kosmu vydává nejenom za poznáním (hlavně sebe sama), ale také za podobným cílem, jaký měli první američtí osadníci – kolonizovat odlehlé končiny. Film oprašuje mytologickou sebeprezentaci Američanů jako těch, kteří svou iniciativností a zdravým rozumem nastolí civilizační řád tam, kde jsou pro to přijatelné podmínky. Překračování hranic (a horizontů) je zde mnohem spektakulárnější než ve westernech, neboť namísto přírody se člověk musí utkat s technikou a vesmírem (předzvěstí je expozice, ve které postavy namísto divokých koní krotí zbloudilého drona). Vítězství přitom nemá podobu porážky jedné strany druhou, ale nastolení harmonické jednoty mezi člověkem a vesmírem. ___ Jestliže přesazení zakládající americké mytologie do mezihvězdného prostoru nabízí širokou škálu interpretací ohledně současného stavu amerického národního sebevědomí, vyprávěcí ozvláštnění vzbuzují kromě obdivu také rozpaky. Složitá vyprávěcí konstrukce nese poměrně prostý příběh. Nadbytečná spletitost cest, jimiž jsou postavy vedeny k jejich cílům, stejně jako cest, kterými k nám putují informace, vytváří falešný dojem sofistikovanosti. Složitost formy je poněkud kontraproduktivní vzhledem k paralelní snaze o maximální srozumitelnost a názornost. Film věnuje příliš mnoho prostoru tomu, aby nám vysvětlil sám sebe. Na zájem bratrů Nolanových prvořadě o samotnou konstrukci doplácejí těžkou rukou napsané a utilitárně využívané postavy. Jsou pouhými dílky větší skládačky. Mimo místa, která jim v ní přísluší, neexistují. ___ Jako chladný konstruktér, suverénně využívající motivy z nepřeberného množství sci-fi filmů a knih (Armageddon, Kontakt, Propast, Blízká setkání třetího druhu), však Nolan nemá mnoho sobě rovných. Když začne zprvu nenápadně a postupně s větší a větší pompou budovat některou z velkých scén, je to jako poslouchat symfonii s dokonale sehranými nástroji. Nepotřebuje se přitom ani uchylovat ke své oblíbené paralelní montáži – na vodní planetě mu k propojení dvou příběhových linií stačí tikot hodinek zakomponovaný do hudební stopy. Uvedená scéna rozvíjí ústřední motiv času, nejnápadněji zpřítomněný mateřskou lodí Endurance, jejíž kruhová struktura s dvanácti kapsulemi připomíná ručičkové hodinky. Samotný koncept času určuje směr a dynamiku vyprávění. Čas představuje zdroj většiny příběhových konfliktů. Supluje „zlo“ v hmatatelnější podobě, k němuž by se uchýlilo tradičněji vystavěné vyprávění. Dobré postavy s ním bojují, zlé mu podléhají (zešílevší doktor Mann). Teprve jeho ovládnutí přináší v závěru vítězství. ___ Jakkoli dechberoucí je dlouho gradované a pomalu doznívající finále, staví nás před otázku, zda ospravedlňuje složitou vyprávěcí konstrukci s dilatací času, červími a černými dírami. Protože film nedokáže zakrýt, že právě kvůli téhle propojovací sekvenci Nolan zkonstruoval všechno okolo. Ne kvůli velkým myšlenkám a pečlivě prokresleným charakterům, ale pro samotnou radost z konstruování. Velké filmy světové kinematografie, které dnes nazýváme klasikou, ale nabízejí víc než dokonalou konstrukci. Pokud byste chtěli víc, pak zde. 85% Zajímavé komentáře: Arbiter, Ajantis, ScarPoul, Triple H, MessiáŠ, Madsbender(13.11.2014)

  • Radyo
    *****

    Ten Kristian Nolanov je ale šikovný pionýr, není-liž tak? Velice mistrně zvládl během necelé jedné pětiletky těžký úkol - vymyslel, jak zbavit naši planetu Zemlju všech imperialistických živlů, kteří tady stejně jen zamořují ovzduší prachem a ujídají nám, socialisticky pracujícím, kukuřici. Někteří západní živlové dokonce falšují emisní výsledky u diselových motorů, no považte! To by se v Savetskom sajúze stát nemohlo, tam se žádné testy nefalšují, protože se žádné nedělají. Ale zpět k tématu: Nolanov navrhl vystěhovat západní mocnosti do kosmu skrze červotočí díru, a aby nám nepřibývalo dalších zplodin v ovzduší, využil k tomu rakety s benzínovým pohonem a s nezfalšovanými emisními výsledky. Imperialisté tedy naposledy zamávali naší Zemušce i my můžeme slávit pabjédu. Úroda kukurúzy je zachráněna, prachu ve vzduchu ubylo a my můžeme pomalu začít chystat oslavy Velikogo okťábra. Urá!!(29.9.2015)

  • Isherwood
    *****

    V jednoduchosti je síla, i když ta monstrózní epika svádí mnohé diváky k tomu, aby v tom hledali složité interpretace. Síla Nolanova vyprávění spočívá v konfrontaci zásadních životních rozhodnutí hrstky lidí o budoucnosti homo sapiens na úkor osobních zájmů a tužeb. Ty vědecké poučky, omezující se na popsané tabule, jimž stejně nerozumíme, berme jako třpytivou vějičku směrem do slepé uličky. Rozmáchlá kamera a burácející hudba mají navodit dojem zásadní vesmírné adventury a přitom, hlavně díky famózním hercům, je to vlastně jedno obrovské klišé o vztahu otec – dcera, kde jde o to, jestli průlety červími dírami zařídí, zdali se znovu setkají. Že budu taková citlivka a v závěru tomu budu naprosto upřímně fandit, jsem fakt nečekal. Vlastně bylo fajn dostat v kině něco úplně jiného, než jsem původně očekával a že celý ten kolos fungoval. Obzvlášť, když jsem před plátno díky těm diametrálně rozdílným ohlasům usedal s notnou dávkou skepse. [Ale nepopírám, že všechno negativní, co si o filmu přečtete, je pravda. Stejně jako pozitiva.](21.11.2014)

  • Malarkey
    *****

    Ten film je, jak kdyby mi Nikola Tesla otevřel jednu ze svých pandořiných skřínek. Vůbec bych tomu nerozuměl, ale neuvěřitelně by mě to fascinovalo. A teď mě prosím omluvte, zřejmě po zbytek svého života budu studovat veškeré teorie o vesmíru, černých dírách a pátých dimenzích.(6.11.2014)

  • Cervenak
    ****

    Ohromenie z rozkošne staromódnej objaviteľskej sci-fi s prevratným zobrazením niektorých vesmírnych javov kazí scenár pôsobiaci dojmom nasilu pozošívanej zlátaniny. Dejová línia so zlým kozmonautom sa do príbehu zúfalo nehodí, dialógy nekonzistentne miešajú osobné veci a vzletné frázy o budúcnosti ľudstva, koniec je predvídateľný, doslovný a nedáva veľmi zmysel. Škoda.(16.11.2014)

  • Djkoma
    *****

    Asi ne nejlepší, ale rozhodně pro mě nejpůsobivější film letošního roku. Víc nepotřebujete vědět, tak běžte do Imaxu, nikam jinam to nemá cenu, a pak si přečtetě zbytek. // Interstellar jsem očekával už od dob, kdy na něm pracoval Steven Spielberg. Je plný fantastických momentů, které berou dech (vlna, kolotoč, ...) a nebojí se jít ve stopách největšího příběhu o cestě vesmírem, filmu 2001: Vesmírná odysea. Je tu úmyslná a hlavně nezapíraná inspirace, ale podoba končí tématem cesty a vesmírem okolo, zbytek je velice odlišný. Snad nikde se tolik neprolínala hra s časem, jak filmovým (návaznost scén, přeskakování výcviku apod., vše, co působí zkratkovitě), tak příběhovými (dramatické scény jsou často spojením dvou liní, rodina na zemi a otec ve vesmíru, přestože je dělí dlouhá doba, objektivní vs. subjektivní pohled, třeba nevidíme umírající města, ale vidíme jedno městečko a farmu...). Nolan pracuje s mnoha motivy (rodina, mesiášství, odpovědnost), kontrasty (snílci vs. praktici, pud sebezáchovy vs. touha zachraňovat) a vše se ve finále propojuje. I po technické stránce je film brilantní, důraz na detaily (kamera zabírá ve vesmíru detaily oproti velkým záběrům ala 2001) a až dokumentární styl (záběry startu lodě srovnejte se záběry ze startů Apolla;-)). V závěru se ukazuje, že i nejlepší současný americký režisér je svým způsobem otrokem svých diváků a nemůže si dovolit utnout film dříve nebo ho nedovysvětlit do detailu, ne v tom případě. To společně s průhledným scénáristickým twistem zamrzí, ale rozhodně film nezkazí. Tak moc jak je tahle vesmírná cesta nedokonalá (a že samozřejmě je), tak o to je působivější a zůstává zahryznuta pod kůží. PS: doufám, že Nolan se Nolan naučí zabíjet důležité postavy ve svých filmech:). PPS: dojímá mě, jak si lidé myslí, že to je ekologický film, přitom to je naopak:))(6.11.2014)

  • Enšpígl
    ***

    A kvůli tomuhle slzavýmu údolí povolal Nolan současnou hollywoodskou extraligu ? To moh rovnou zavolat do Slavie aby mu to tam odbululeli kluci z Edenu. Dvě hodiny si film jen tak doutná, aby se neřeklo a až v poslední půlhodině si Chris vzpomene, o čemže je filmařina a z příběhu jdou najednou dokonale sžíravý plameny, jenže co s tou nic neříkající časovou většinou. Chrisovi se do filmu absolutně nedařilo dostat spád a emoce nahrazoval ubíjejícíma kecama. Slovo "děti" a "rodina" zazní snad v každý scéně. Bylo to umělá hra na city, která fungovala stejně jako vebloudí hrb na slonovi a sloní chobot na vebloudovi. Obrazová složka mě přišla těžce nevyvážená. Na jednu stranu geniální záběry ukazujíící na naší malost ve velikosti vesmíru (fight Mattů, jízda rakety vesmírem ). Na druhou stranu dlouhé tiché záběry, které jsou k vidění v každém planetáriu, jenže tam nedemolujou atmosféru a tempo příběhu. Pro tenhle film mně bude bohatě stačit, když si z vesmíru půjčím tři hvězdičky.(5.11.2014)

  • J*A*S*M
    ****

    Pevně věřím, že až se na Interstellar podívám v klidu podruhé, nevyhypovaný, tak si tuhle profesionálně zrealizovanou, nadprůměrnou sci-fi užiju alespoň na solidní čtyřhvězdí ... ale kdybych teď nepřipustil, že se pro mě jedná o poměrně velké zklamání, lhal bych sám sobě. A je mi to strašně líto, protože na žádný jiný film jsem se letos netěšil víc. Nejvíc tomu uškodila závěrečná půlhodinka, která na to, jak se tváří chytře a ambiciózně, je pro mě ve výsledku prostě de facto fádní a banální. Opravdu mi celé to ústřední vypointování nepřijde vůbec objevné. Kdyby u toho ty postavy alespoň pořád tak srandovně nežvanili a nechali diváka, ať si na to přijde sám, tohle prostě bylo moc uspěchané a doslovné, a kupodivu i emočně chladné (emoční vrchol nastane bezesporu zhruba v půlce stopáže, při přehrávání vzkazů). Navíc i v průběhu filmu se čas od času objeví nějaká divná rozhodnutí a logicky sporné momenty, které prostě v takto ambiciózním filmu ruší (když zjistili, že na první planetě ubíhá čas v důsledku přílišné blízkosti k černé díře pomaleji, opravdu by té špičkové vědkyni nedošlo, jaké konsekvence to bude mít na to, co tam doktorka Millerová asi tak mohla stihnout udělat atp.). Takhle - v Interstellaru je spousta věcí, které se mi na něm líbily. Scény, u kterých jsem nedýchal, byl v napětí, nebo mě dojímaly. Skvělá hudba, výborný Matthew. Ale z celku jsem prozatím v rozpacích, achjo.(10.11.2014)

  • Renton
    ***

    Film vzhledem staromódní a obsahově i přes veškerou fyziku a možnosti vesmíru pokřiveně doslovný. Nebere mne jednodušší i trochu omšelý vizuál, občas divná kamera a střih (návaznost některých scén) a celkově vypadá film jak z 80 let a ti roboty to svojí jednoduchostí jen podtrhují. Navíc vůbec nepobírám, proč z planety odstěhovat 6 miliard lidí, zvláště když dochází prostředky na Zemi a jak to logisticky udělat, i kdyby se ta cesta A našla (milion lidí denně znamená přes 16 let stěhování - ale už po přemístění počátečních je tam první den nemáte čím krmit, kam je ubytovat, atd..) = mnohem efektivnější je zachovat lidstvo plánem B, tj. kolonizací a jejím rozvojem. A celkově je na moje hvězdné mety výsledek málo emocionálně silný, přestože se to Nolan snaží tlačit mnoha směry, ale kýžený efekt nepřináší. V Sunshine se např. vlétá do Slunce a dějí se tam „divné“ věci, proto chápu, že za Horizontem události taky může být ledacos, ale fyzický návrat z něj (wtf!?) mne nechal zcela chladným a ani před tím si mne některé zvraty nezískaly tak, jak bych si představoval pro „zážitek roku.“ Na poli intenzivních sci-fi zážitků tak Nolan zůstává poměrně vzadu a taktéž si Interstellar stojí i v rámci jeho vlastní tvorby. Zapadne a za pár let se stěží najde důvod, proč se k němu vracet. ______ Díl č. 5 sci-fi seriálu http://www.csfd.cz/film/366865-kosmos-casoprostorova-odysea/komentare/ Vám o tématu řekne mnohem víc, s tím, že horizont události ne(s)končí v něčí knihovně.(9.11.2014)

<< předchozí 1 2 3 4 38 75 112 149
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace