Max Payne

Nejsem tak brutálně nasrán jako kolegové, protože na vizuální stylizaci jsem si poměrně vytrvale ujížděl, líbilo se mi i zakomponování Valkýr do studené reality a dokonce bych uměl identifikovat dvě tři scény, které měly atmosféru (úvod, taneční klub, akce v garážích). Ale všechno dobré - a není toho moc - je prošustrováno v matné detektivce s nezajímavou psychologií a s půlhodinovým (a snesitelným) akčním apendixem. Ale film podle střílečky, v níž se za první hodinu střelí jen do pěti dveří na hajzlech, ani nemohl dopadnout dobře. Lepší dvě. (17.10.2008)

Další adaptační prohra a smutná vizitka pro jednoho z nejsympatičtějších herních hrdinů nedávné minulosti. Je paradoxní, že pár statických obrázků v samotné hře působí výrazně filmověji než film samotný. Nemluvě o dynamice a překvapeních, které v celovečerní stopáži nahrazuje čirá prázdnota a obyvklé scenáristické kličky, plynoucí jen ze znalosti základní premisy a ničeho navíc (je to o zlomeném chlapíkovi, který se tváří drsně a občas zpomaleně střílí). Děj prakticky neexistuje a zjevuje se nahodile jako ekvivalent slepence podivných náhod a "ikonických" postav, které se na scéně objevují, jak se jim zlíbí (a JE to proti vší logice). Wahlberg to snesl se vztyčenou hlavou, vše ostatní je jen onanie nad prázdnou nádobou. A první přestřelka po více než hodině... tomu už se v novém domnělém světě Maxe Paynea lze jenom smát. (17.10.2008)

Hrubě nezvládnutá adaptace, kde scénárista vyházel všechny nejzajímavější momenty a zůstal jenom rutinní krimi-thriller, který přinese spoustu hezkých pohlednic se zasněženými mrakodrapy, ale bez jakékoliv funkčnější propojenosti, až jsem si každou chvíli kladl otázku, kolik podstatného se dosud válí na podlaze střižny. Čert vem jiné obsazení charakterů, než je hráč zvyklý (Lupino je na pěst, to je fakt), takhle holt dopadají filmové verze kultů, které pak někdo nutně musí servírovat s PG-13 ratingem. Jeden puntík za Marka, Olgu a ten fajn plakát, který mi v kině nechtěli dát. PS: Ó vzývám Vás filmová božstva, uchraňte Valve, aby prodala práva na svůj klenot… (15.11.2008)

Vločky, vločky, vločky.….zkrabatělé Markovo čelo, digitální bubáci.….a zase vločky…..No, určitě nebudu lkát nad tím, že filmový Max Payne herní předlohu moc nepřipomíná (obě dvě hry jsem hrál), protože to jsou dva rozdílné světy s rozdílným vyjadřovacím jazykem a sledovat od začátku do konce filmu, jak Payne ve zpomalovacích záběrech kosí jednotvárně své protivníky, by také nebylo příliš zábavné. Bohužel Mooreův film je tak vzácně vypravěčsky mimo, kdy absolutně nedokáže vtáhnout do děje a scenář se psal podle osvědčené berličky - „Nenapadá tě, o čem bys chtěl vyprávět, tak tam vraž tajný vládní projekt a obal to vatou, ono to nějak vyjde.“ – až mi bylo líto i toho Marka Wahlberga. Toho mám docela rád, ale se svým kukučem věčného kluka se typově do role Maxe Paynea absolutně nehodí, chybí mu to potřebné chlapácké charisma a věčně se mračit a sveřepě tisknout zuby tomu nepomůže, Marku. Takže co zbylo? Ani ryba, ani rak, ani temná krvavá noirovka, ani akční nátěr, jenom takový zapomenutelný pšouk do světa herních filmových adaptací. (14.11.2008)

Doslovné peklo. Celý film čekáte na něco, co nakonec nepřijde. Není to ovšem vaše chyba, protože v tomhle snímku není absolutně nic co by bylo hodno vaší pozornosti. Celou stopáž se líně táhneme po více či méně digitálních interiérech, čekáme na jakoukoliv akci a ukájíme se tak alespoň občasnými homoerotickými motivy (to pocení je slast). Příšerné finále se nese v duchu nejtvrdšího devadesátkového CGI a vypadá tak strašně, že z toho nakonec vážně může být metafora pro to, že drogy jsou zlé, špatné a způsobují hrozné stavy. Naštěstí je čemu se smát. Marky Mark jede na sto procent a kolem je spousta ksichtů, ke kterým si dosadíte jméno až podle databázového záznamu. Jako třeba mix Aleca Baldwina a Jeffa Bridgiese – Beau Bridges, který hraje onu těžce vypolohovatelnou figuru, jež je napřed hodná, potom zlá a i ten nejpomalejší divák v tom má už od dobré půlky jasno. Nebo ten chlápek, ze kterého teče pot, hrál v Prison Breaku a Homer Simpson by o něm prohlásil, že mluví mexicky. A ne, není to Chris O´Donnell, ten hrál totiž Robina v Batmanovi a Robinovi! V půlce filmu si nejspíš přestanete kousat nehty nudou, protože Marky Mark vypálí šest kulí do šesti dveří (četl jsem tě až potom Civale!) a rozbuší naše srdíčka chtivá násilné estetiky. Pak je zase chvíli ticho, aby se následně v samotném závěru ukázalo, že absence akce byla vlastně požehnáním. Kdybych to viděl v roce 91 na videokazetě, moc by se mi to líbilo a udělal bych si z toho malou legendu. // Interní komentář: Jakoby se na plátně dvě hodiny proháněl AGO s POMOvým kabátem. (30.03.2010)