poster

Velké ticho

  • Německo

    Die große Stille

  • Francie

    Le Grand Silence

  • anglický

    Into the Great Silence

    (festivalový název)
  • Velká Británie

    Into Great Silence

Dokumentární

Německo / Francie / Švýcarsko, 2005, 169 min

Režie:

Philip Gröning

Scénář:

Philip Gröning

Kamera:

Philip Gröning
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Shadwell
    ***

    Workoholici a byznysmeni razící se do Tibetu vykurýrovat z růstu Růstu mohou konečně nanečisto otestovat, jaké to je. Naneštěstí dokument moc osvětový, nic zásadního nesděluje, a transcendentální praktiky zprostředkovává v mnohem užší škále než Mahariši Maheš Jógi. A za druhé, co mají znamenat ty alibistické obrazy křepčících mnichů? Snahu nastolit nové paradigma a naznačit, že i mniši jsou normální lidé, nebo pokus rehabilitovat legraci jako seriózní prostředek?(8.6.2008)

  • ORIN
    *****

    Každodenní život členů kartuziánského řádu pohledem německého dokumentaristy Philipa Gröninga. Asi v žádném jiném filmu jsem nezažil, že by se vlastní styl života jednotlivých mnichů (pokora, osamělost, meditace, modlení) tak rázným způsobem otiskl do samotné formy filmu. Gröningova spirituální intence je nesporná, zvláště, když víme, že přibližně šest měsíců žil v klášteře společně s mnichy a přejal jejich asketický, přísný způsob života. Číst dokument podle klasických narativních vzorců je prakticky nemožné, protože film takové ambice jednoduše nemá. Kamera není v centru dění, "nevypráví", jen tiše pozoruje a diváka vyzývá k jedinému možnému čtení - ve spirituálním modu. Velké ticho pracuje s těmi nejjednoduššími výrazovými prostředky, jimiž se snaží spirituální modus navodit a připravuje tak diváka na vstup posvátna/transcedentna: Úvod i závěr je uvozen stejnou citací Starého zákona (konkrétně 1. knihou královskou, 19. kapitolou, 11.-13. veršem): "A hle, Hospodin se tudy ubírá. Před Hospodinem veliký a silný vítr rozervávající hory a tříštící skály, ale Hospodin v tom větru nebyl. Po větru zemětřesení, ale Hospodin v tom zemětřesení nebyl. Po zemětřesení oheň, ale Hospodin ani v tom ohni nebyl. Po ohni hlas tichý, jemný.", každodennost - kamera "otrocky" trpělivě sleduje všední život mnichů, jenž má nádech až rituání posvátnosti. V obou případech má dokument cyklický charakter. Dlouhé často statické detailní záběry na ty nejbanálnější věci (krájení jablka, odraz světla v okně/na podlaze, voda kapající z okna, řezání dříví, stříhání látky na nové oblečení apod.) vybízí diváka k vnímání světa jako takového (ať už fikčního-dokumentárního nebo reálného). Dalšími specifickými filmovými postupy dopomáhajícími ke čtení filmu ve spirituálním modu jsou zejména záběry přírodních "zátiší" či chvění (louky, lesa apod.) nebo zvukové projevy (duchovní zpěv mnichů, ptačí zpěv, letadlo, pasoucí se stádo ovcí, zvuk klášterního zvonu). Gröningova spirituální intence je snad nejvíce ovlivněna "historií" kartuziánského řádu, což je například lépe pochopitelné z jejich motta: "Kříž stojí, i když se svět kymácí." Jinými slovy kartuziáni až sobecky přehlíží a izolují se od sousedního světa a v podobných podmínkách přežívají už téměř tisíc let. Takto je vystavěno v podstatě i Velké ticho, co se vnímání (transcendetního) času týče. Tím, že Gröning zobrazuje mnichy a jejich každodenní stereotypy a snaží se u diváka navodit stejné nebo alespoň podobné vnímání času jako u mnichů (postav), vlastně připravuje živnou půdu pro vstup času transcendentního (času Boha, času věčnosti). Aby ale mohlo dojít k navození transcendentního času, musí nejdříve vnímatel/divák chápat čas jako tok plynoucí ve své vlastní dimenzi, tzn. v záběru samotném nejde o nic jiného než o plynutí času, čemuž Gröning napomáhá onými přírodními "zátišími", chvěním lesa či louky nebo častým dozněním záběru. Právě takto dochází k disparitě mezi divákem subjektivně vnímáným časem a časem transcendentním. Velké ticho má přes všechen obrovský spirituální rozměr i rozměr hluboce lidský. Gröningovi se podařilo natočit vskutku výjimečný dokument, když si uvědomíme, jaké exkluzivity se mu při možnosti natočit kartuziánské mnichy dostalo... "Klášter Grande Chartreuse je považován za jeden z nejasketičtějších klášterů na celém světě. V roce 1984 jsem požádal o povolení filmovat na tomto místě. Řekli, že je to moc brzy. Možná za deset až třináct let. O šestnáct let později jsem měl hovor ze Chartreuse. Byli připraveni."(15.1.2011)

  • hanakonochi
    *****

    "Budete ma hľadať a nájdete ma; ak ma budete hľadať celým svojím srdcom. Dám sa vám nájsť." (Jeremiáš 29. kapitola, verš 13) Ojedinelý filmársky počin, navyše bravúrne zvládnutý. Z mojej strany absolútne bez výhrad. Experimentálna kamera s dôrazom na detail, taktiež s citom nahraná zvuková zložka. Nikdy som neveril, že sa môžeme dostať tak blízko do života najprísnejšieho kartuziánskeho kláštora La Grande Chartreuse. Mlčanliví rehoľníci ako nositelia vzdelania, sa tradične venujú najmä prepisovaniu kníh, ale aj zberu liečivých bylín. Je obdivuhodné a fascinujúce s akou pokorou žijú svoje životy. A práve pokora je jednou zo siedmych cností a hlbších princípov vytrácajúcich sa z našich životov. "Keď sa zriekneme všetkého, čo nie je v súlade s vierou, spoznáme hlbinu božstva a žiar svätosti toho, ktorý žije v našich srdciach."(24.12.2016)

  • Subjektiv
    ****

    Dle webu kartuziánů je jediným cílem kartuzianského mnicha kontemplace, skrze niž by měl dosáhnout svobody, pokoje a radosti. K tomu jim má dopomoci samota, jež má tři stupně. Odloučení od vnějšího světa, které zajistí život v klášteře. Samota v cele. Samota vnitřní, která je hradbou, již si mnich proti "nebožským" záležitostem světa vystaví mnich ve svém srdci. Velké ticho je filmem zvláštním tím, že i ateistovi mého ražení umí zprostředkovat alespoň přesvědčení, že pokoje určitě dosahují, byť celý smysl jejich konání nejspíše naprosto nepřijme. Umožní mu dokonce, aby část tohoto vnitřního, rozjímavého poklidu do něho vstoupila. Ocení, kterak styl filmu odráží např. karteziánskou liturgii, v níž má největší prostor ticho a naopak žádný prostor nemají hudební nástroje. Anebo se bude pekelně nudit při sledování modlení, práce, rekreace, stříhání vlasů a proměn okolní krajiny. Každý by tak měl zvážit, zda k sobě nechá Velké ticho promluvit - ten film nemá žádný děj a kdo jej potřebuje, ať si pustí něco jiného. Silné ****.(7.6.2010)

  • Tom_Lachtan
    *****

    Proč právě pět, když jsem občas něco málo přeskočil (opravdu jen nemnoho, ale z důvodu času, ne že by z důvodu nekvality), proč, když si myslím, že krácení by prospělo, když si myslím, že alespoň částečný doprovod slovem by pomohl, že... Ale o tom to je, tady prostě netřeba slov, tady si lze jen pustit a vidět, slyšet, vnímat. Zamyslet se, nic víc (nebo spíš míň?) si tenhle nezrovna divácky přívětivý dokument nežádá. Podle mě je jedno, je zda na dokument kouká ateista, katolík, nebo přívrženec Vesmírných lidí, je to prostě skvělý zážitek, u něhož je příběh natáčení takřka stejně zajímavý, jako film samotný(30.3.2013)

  • - Dysmas de Lassus, jeden z mníchov, ktorý sa počas dokumentu objavil v "momentkách", kedy uprene hľadel do kamery, sa neskôr stal najvyšším predstaveným kartuziánov. (RigorMortis)