V údolí Elah

Takovýhle filmy svět potřebuje aneb halóóóóó mozku je někdo doma ? Přestaň se flákat a pojď se mnou popřemýšlet o válce, o mladých lidech v ní, o armádě, o diskrimanci žen na pracovišti, o současné Americe. Neboj se mozku, nebude to bolet , já jsem totiž film, který tyto témata k zamyšlení umí podat poutavě, nebudeš v tom sám vážený mozku s tebou v tom budou lítat skvělý a charismatický Tommy Lee Jones a neméně skvělá a charismatická Charlize Theron. No a tak se jednoho dne stalo, že i můj mozek ukončil na chvíli svou dlouhodobou dovolenou a přemýšlel, kladl si otázky, hledal odpovědi, trošku se děsil toho, kam to všechno jednou může zajít, ale byl hrozně rád, že našel zaměstnavatele jako je Paul Haggis. (10.04.2008)

Puvodne me tenhle film dost nudil, porad jsem cekala na nejakou tu akci, ktera by me vytrhla z Haggisova stereotypu. Ovsem konec me poradne prekvapil. Konecne vyplula pravda na povrch, ale hlavne - bylo polozeno tak moc otazek, na ktere je tezke odpovedet... Nuti to k filozofovani, ale zase ze by to bylo neco, co bych chtela videt podruhe...mozna jako knizka by to melo vetsi efekt. (15.01.2009)

Na rozdíl od mnoha jiných uživatelů jsem neměl ani za mák pocitu, že by byla tímto filmem válka v Iráku představena zásadně jiným způsobem než nám ji servírovala média. Naopak, bez nějaké nápaditější vnitřní provázanosti klade za sebe jednotlivé špatnosti - umírají tam naši chlapci, naši chlapci mění se v mučitele, situace se nevyvíjí pozitivně a jsme agresoři. Proč jsme agresoři, za co se umírá a jak se mění vojáci v mučitele, to vše patří mezi otázky, kterými se film zabývá pramálo. V údolí Elah mi příjde jako sestřih večerních zpráv a politických komentářů, které by poskytl libovolný člověk z ulice. Zřejmě se to ale zdálo málo a tak se přidává i agitace ve prospěch rovnosti pohlaví a kritika neopodstatněných rasových předsudků, ačkoliv nenápadněji (naštěstí) poddaná než v předchozím Haggisově filmu Crash. SPOILER - Kdo by si myslel, že se mýlím, nechť vzpomene na scénu, v níž otec předpokládá, že je jen přirozené, když odhalí (mylně, jak se ukáže) vraha v hispánci. KONEC SPOILERU. Ani v rovině kriminální mě film neuspokojoval, protože z této kostry až příliš zřetelně vystupují společensko kritické hroty. Neschopnost policie jde ruku v ruce se snahou šéfů a politiků odhodit horkou bramboru v podobě brutální vraždy směrem k někomu jinému. Ani zcela všednímu, byť ne špatnému výkonu věčně zachmuřenému Jonesovi a cílevědomé, pevné, aktivní Theron nehodlám přisoudit přízvisko herecký koncert. (10.12.2009)

Typický Haggis. Formálně strohý, syrový a dějově velmi minimalistický. Poměrně citlivé téma o dozvucích války na středním východě je podáno poměrně zajímavě, nicméně jistým klišé se vyhnout lze jen velmi těžko. Vše je postaveno v podstatě jen výhradně na hereckých výkonech hlavních představitelů, přičemž utahaný Lee Jones působí v drtivé většině scén skvěle, Theron se rovněz neztratí. Není zde takový emocionální dopad jakým Haggis ohromil v jeho předešlých filmech (ať už z pozice scénáristy, či režiséra), ale zajímavý film to je a za vidění určitě stojí. Bavit se nebudete, ale rozhodně vám to dá docela zajímavý pohled na válečný konflikt, který se udál nez zase tak dávno. (19.10.2008)

Válka je svinstvo. Někde nějaká končí, jinde jiná začíná. Jedni odcházejí, druzí přicházejí..... Nevím, jak to Paul Haggis dělá, ale jeho přístup na mě platí. Bylo tomu tak již v jeho oscarovém snímku Crash, podobně je tomu i zde. S tím rozdílem, že zde to na mě navíc nepůsobí tak prvoplánově. Paul se vyhnul patetickým záběrům, netlačí na pilu a výsledkem je tak působivé ( téměř komorní ) psychologické krimi–drama s detektivní zápletkou a velmi působivým myšlenkovým přesahem o dopadech války na vojáky ( lidi ). Paul se (naštěstí) nesnaží o nějaké laciné citové vydírání diváka, spíše je to „ syrové věcné vyprávění“ , paradoxně o to tvrdší dopad na samotného diváka to ve výsledku má. Válka dělá z lidí „hyeny“, mění charaktery (samozřejmě ne z každého a se stejným dopadem). Nesuďme však tyto lidi. My nebyli v takovéto situaci. Opravdu víme, jak bychom se ( ve světle toho obrovského náporu na psychiku, tlaku ) zachovali my sami?! Nic není tak černobílé, jak by se na první pohled mohlo zdát a hlavně: ono to totiž kolikrát samotnou válkou nekončí, ale teprve začíná. Nejhorší jsou ty návraty do každodenního života. Zcela výstižná je věta, kterou pronáší jeden z vojáků: „ nenáviděl jsem to tam. Teď jsem TADY a už se nemůžu dočkat až budu zpátky. Divné že? „ ....po pravdě, zase tolik ne. Vypovídá to o mnohém. Tentokrát nemám výhrady ani k samotnému konci. Ten symbol obrácené americké vlajky v podobě SOS „ voláme o pomoc, sami se z toho nevyhrabeme „ , jak výstižný, leč marný. Války byly, jsou a vždy budou. Jsme totiž přece LIDI...... Co se týče samotných hereckých výkonů ústředního dua Tommy Lee Jones – Charlize Theron nemám co bych dodal. Tomu říkám civilní herectví. Naprosto přirozené, nenucené, bez nijakého přehrávání, přesto ve výsledku tak působivé a uvěřitelné. Jako dobrá volba Paula Haggise se ukázalo i obsazení do rolí vojáků skutečnými vojáky co si prošli válkou v perském zálivu. Oni neodříkávají repliky, nehrají, oni „ pouze“ převypráví příběhy, které sami zažívali. Co může být pro film lepší, než když nastoluje otázky, vyvolává debaty a donutí diváka nad samotným příběhem ( tématem ) přemýšlet a „dohrávat si ho“ v sobě?! Toto je přesně ten typ takového snímku. 4+1/2* (21.02.2011)