Angel

58 % - Další snímek o vzestupu nicky na oblaka slávy a o pozdějších trablích a uvadání její glorioly. Musím přiznat, že v poslední době začínám být na tento druh filmů trochu alergický. Angel mi avokovala takovou lacinou verzi Edith Piaf a nedotažený klon výborné Miss Potter. Angel pod povrchem neskrývá příliš mnoho emocí, protože herci si svými výkony o zvláštní sympatie publika neříkají. Romola Garai je ale celkem v pohodě, v poloze jízlivé a prostořeké dívčiny dokonce výborná. Tvář romantická už ale tak dobrá není. Podobně jsou na tom i ostatní herci, u Michaela Fassbendera (Esmé) člověk neví, má-li mu fandit nebo strouhat mrkvičku, podobně u Charlotte Rampling. Nejlíp mi tak ze všech supporting roles vychází Sam Neill, i když ani ten nepředvedl žádné zázraky. (19.07.2007)

Jedno se musí Ozonovi nechat – každý jeho film je úplně jiný, ať už je to muzikál, psychologické rodinné drama nebo romantický kostýmní film. Ne všechny se mi nakonec líbí, ale na každý nový se vždycky nedočkavě těším. „Anděla“ jsem si naprosto užívala – kýč o protivné holce, která toho hodně chtěla, hodně toho dostala a nakonec skoro všechno ztratila. Filmu vévodí krásná výprava a kostýmy – Paradise mi opravdu přišel jako ráj; scéna v dešti s červenými šaty a duhou byla lahůdkou pro moji kýčovitou duši. Jen Romola Garai v hlavní roli mi neseděla – měla jsem s ní problém už v Pokání; nikdy nevím, jestli je její přehrávání úmyslné nebo je jen tak špatná herečka. Ve srovnání např. s vedlejšími postavami Nory (Lucy Russell) nebo nakladatelovy ženy (Charlotte Rampling) působil její projev (výrazový i mluvený) opravdu tristně. (14.07.2008)

Tomuto filmu jsem se delší dobu bránila, nevalné hodnocení zde, romantický obrázek taky odrazoval...Ale o to příjemnější překvapení po zhlédnutí. Trošku mi trvalo vypátrat, jestli se jedná o reálnou postavu nebo ne. Ale zdá se, že inspirací k hlavní postavě byly 2 skutečné spisovatelky červené knihovny z přelomu 19. stol., především ale Maria Corelliová (oblíbenkyně královny Viktorie). Zajímavě udělaný film s Romolou Garai, jejímuž kouzlu je snadné podlehnout (odpustit ji téměř okamžitě její příšerné manýry) a nechat se při tom vtáhnout do romantických představ dívek a žen tehdejší doby. (08.12.2009)

Francois znovu rozehrál brutální hru kýče. Tentokrát však nejen výtvarného, ale také -vyrovnaně fifty-fitfy- literárního. A tohle vymazlené a přeslazené všechno valí divákovi do smyslů a do hlavinky. Na hraně snesitelnosti a utrpení, nutno podotknout. Má však pár triumfů v rukávu na to, aby dojel do finiše jen s jednorázovou hříčkou na kýč: očekávaný -nicméně důležitý- závěr, neustálou konfrontaci téměř hmotnějící fantazie a reality jako takové a postavy. Obzvláště dva výtečné glosátory v podobě nakladatele a jeho ženy a vskutku nesympatické hlavní hrdinky. Angel má svůj jasný smysl. To, že je natočen, tak jako bychom četli jednu z těch "úžasných knih", jichž je hlavní postava autorkou, jen podtrhuje jednoznačné směřování, záměr. 80%. (24.01.2009)

Přes dobrý umýsl a koncepční citlivost (teatrální přehrávání ruku v ruce s kýčem versus melodramatická vážnost) to posledních 40 minut zoufale nedrží pohromadě a protahuje se jako fronta u stánku na pivo v parném létě. Ozon hýčká své ženy, ale opomíná komunikovat se svým divákem. Jako by se zahleděl kamsi do dáli k dechberoucímu obzoru a zapomněl o tom vyprávět svým známým. (18.07.2007)