Reklama

Reklama

Potupa

  • Pákistán Shame
Pákistán / USA, 2006, 110 min

Obsahy(1)

V červnu roku 2002 se konal v pákistáncké vesnici Meerwala soud" rady starších. Představitelé patriarchálního klanu Mastoi měli rozhodnout o způsobu potrestání mladého Shaqoora, jenž byl přistižen s ženou z vyšší mastoické kasty. Rodina ženy se cítila zneuctěna, a tak bylo rozhodnuto, že Shaqoorova rodina musí projít stejnou potupou. Příběh Mukhtaran Mai, Shaqoorovy sestry, jež se stala obětí klanové pomsty a byla znásilněna členy rady, se brzy objevil v mezinárodních médiích. Když totiž Mukhtaran Mai zjistila, že se jí ve vesnici ani v rodině nedostane žádného zastání, rozhodla se bojovat sama a její odvaha brzy pronikla i za hranice Pákistánu. Muži byli odsouzeni a Mukhtaran Mai se stala symbolem osvobozeného hlasu žen, jejichž práva jsou potlačována. Dokument se v retrospektivách vrací až na samý začátek celé kauzy a zároveň sleduje její průběh plný nadějí i zvratů až po současný život Mukhtaran Mai. Ta založila školu pro dívky a znovu bojuje za odsouzení násilníků, kteří byli navzdory rozsudku propuštěni. Její odvaha, víra ve vzdělání a práce pro rodnou vesnici ale nepolevují. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (9)

diogenés 

všechny recenze uživatele

nejde o to, zda vnímat příběh negativně či pozitivně....hlavní je uvědomit si, že Mukhtaran Mai je jednoznačně obětí..co se děje dál, to nepřímo ukazuje na naprostou propojenost dnešní společnosti.....případu se ujmou západní média a pákistánská vláda se činí...z Mukhtaran se stává tvář komerčních časopisů Time, Glamour...holywoodská smetánka jí tleská a sobě také...i tak klobouk dolů před onou negramotnou dámou, která ze své 'slávy' staví školy, a pomáhá ve své vesnici....o náboženských otázkách raději nemluvit... ()

Narciska 

všechny recenze uživatele

Nejdříve k formě musím říci, že být to natočeno ve "vyspělé" části světa, bylo by nutné strhat tento počin, jež vyplňuje filmařské mezery fotografiemi, opakuje informace a neukazuje všechna zákoutí ani slova zúčastněných. Co do obsahu však přináší zajímavé svědectví a pro mě poznání hned ve dvou ohledech. Za prvé stále je v mnoha krajinách světa znásilnění vnímáno nikoli a priori jako ohavný čin násilníka, ale především jako potupa oběti a celé jeho rodiny. My bychom mluvili o zločinu a traumatu, v některých kulturách se hovoří hlavně o hanbě a zneuctění. Protože se to děje nejen v Pákistánu, ale též třeba v Kongu či zemích jižní Ameriky, evokuje to myšlenku, že tento postoj je univerzální (v rovině indivudální za tím stojí asi silné emoce v kombinaci se sociální či genderovou nerovností) a kdysi se tak nevyhýbal ani naším zeměpisným šířkám. Se vzděláním se však mění i myšlení a kultivují postoje a díky Bohu za společnost, v níž žijeme. Druhým poznatkem je pak to, že z každé lidské bytosti, i když jí chybí vzdělání a žije ve světě, kam ještě elekřina nedorazila, se může rázem stát celebrita a osobnost a potenciálem měnit celý svět! ()

Reklama

Achab 

všechny recenze uživatele

Jsem rád, že takovýto dokumentární projekt vznikl, vše se umocnilo také tím, že jsem byl několik týdnů v těchto oblastech na svých cestách... Někdy je při pohledu zvnějšku velmi tenký předěl mezi horlivou a oddanou vírou a na druhé straně naprostým fanatismem s překrouceným výkladem náboženského textu a tradice. Nejhorší jsou lidé, kteří takovéto zlo vykonávají v mylné představě vyššího nároku na nápravu a také někteří přihlížející a pasivní (Komenský je označil jako Zevlouny). ()

jerrik7 

všechny recenze uživatele

Členové ČSFD u filmů často hodnotí herecké výkony, hudbu, střih ... Nic z toho neřeším. Tenhle film mne dostal tématem. V indickém Biháru jsem na kole a pěšky projel desítky, možná stovky vesnic zbědovaných stejně, ne-li víc, než tahle pákistánská vesnice Meerwala. Žádný elektrický proud, žádná kanalizace, žádná škola, většina obyvatel negramotná, desítky kilometrů na všechny strany jenom polní cesty. Prochodil jsem i mnohé slovenské dědiny, v nichž žijí naši spoluobčané, potomci pákistánských a indických kmenů včetně pověstného sídliště Luník v Košicích a sídliště Chanov v Mostě. Proč země a státy jako například Indie, které mají nesmírné zásoby vody, úrodné půdy, tři bohaté sklizně do roka, nesužují je mrazivé počasí ani sucho, měli v padesátých letech 400 miliónů lidí a dnes mají skoro půl druhé miliardy obyvatel? Neměly by se tyto státy zaměřit spíš na zvyšování kvality života svých obyvatel než na sebezničující přelidnění? Egypt je země, která je schopna královsky uživit 3 milióny obyvatel. Kolem roku 1900 žilo v Egyptě okolo 10 miliónů lidí. V roce 1945 asi 18 miliónů a dnes, v roce 2022, 104 miliónů. Panuje tam hlad, chaos, zoufalství a masový úprk obyvatelstva do Evropy za lepšími podmínkami. Kdyby v Pákistánu dnes nežilo 240 miliónů lidí, nýbrž pouhých 40 miliónů jako v roce 1950, možná by vláda mohla financovat více škol a nebylo by v Pákistánu ještě dnes 55% negramotných žen a 30% negramotných mužů. Proč Vietnamci, kteří se usadili před několika roky v Česku a neznají náš jazyk ani způsob života, zakládají úspěšné firmy, ve všech směrech se rychle přizpůsobují našemu způsobu života a jejich děti dosahují v českých školách excelentních výsledků, zatímco potomci pákistánských a indických kmenů, kteří přišli do naší země před zhruba sedmi staletími, nejsou schopni se ani po staletích soužití dohrabat aspoň k nejzákladnější integraci a ve všech směrech jsou totálně neúspěšní? Z emocemi nabitých projevů lidí, které film zachycuje se nelze dobrat závěru, kdo je vlastně viník. Jsou to stařešinové obce, kteří vynesli nesmyslně krutý a nespravedlivý rozsudek? Jsou to rodiče Mukhtaran? Proč svoji dceru vodili k tomu nesmyslnému soudu? Proč ji rodiče, její bratři ani dvěstěhlavý přihlížející dav vesničanů nebránili před šíleným násilím i za cenu vlastního života? Proč o tom zločinu zarytě mlčeli a odmítali se svěřit policii i novinářům? Jsou viníky ti muži, kteří Mukhtaran znásilnili, když "jenom" vykonali rozsudek stařešinů, největší autority v kraji? Je pravda, že mladý Shaqoor, bratr znásilněné ženy se svojí sousedkou z vyšší kasty pouze mluvil, nebo se s ní miloval, nebo ji spolu s partou kamarádů opravdu znásilnil? Proč potom nebyl souzen Shaqoor, který i tak dostal výprask a byl dokonce zatčen policií? Z výpovědí lidí mám neodbytný dojem, že všichni lžou a pravdy se nelze dobrat. Silně mi to připomíná moje osobní zkušenosti z kontaktů s našimi spoluobčany, jejichž prapředci přišli z těchto zemí. V rozporu s mým skeptickým náhledem na práci policie, soudů a politiků v podobných státech mám pocit, že pákistánská policie i soudy vykonaly výtečnou práci a násilníky odsoudily k smrti. O tak přísném rozsudku se nám v Evropě může jenom zdát dokonce i v případě sadistických vrahů dětí. O jaké nespravedlnosti je tady řeč? Že ty násilníky po třech letech kriminálu nejvyšší soud osvobodil pro nedostatek důkazů? Ale z nám nepochopitelných a tmářských výpovědí a lží všech zúčastněných vesničanů, soud skutečně nemohl dospět k jakýmkoli použitelným důkazům. I tak si ti násilníci vláčení roky po soudech a kriminálech užili dost. () (méně) (více)

Dan 

všechny recenze uživatele

Promítáno v rámci Jednoho světa 2007. Mám poněkud smíšené pocity z toho, co chtěl tento dokument říci. Mukhtaran Mai je na jednu stranu vylíčena jako oběť údajného znásilnění, na druhou stranu jako self-made woman, která je ochotná se postavit tradičnímu vesnickému právu vendety. A třetí stranou je její vystupování jako mezinárodní lidskoprávní celebrity. A v těchto momentech bych filmu připsal (nechtěné) poukázání na způsob tvorby lidskoprávních celebrit, které jsou třeba pro manipulaci západních společností a sponzorů. Dalším problémem, který s dokumentem mám, že si nejsem jistý, nakolik je možné věřit obrazu, který se pokouší vytvořit. Ale cením si upozornění na problémy násilných vendet v některých vesnicích Pakistánu. ()

Galerie (5)

Reklama

Reklama