poster

Avatar

  • USA

    Avatar

  • Velká Británie

    Avatar

  • Slovensko

    Avatar

  • Austrálie

    Avatar

Akční / Dobrodružný / Sci-Fi / Fantasy

USA / Velká Británie, 2009, 155 min (SE: 171 min, Director's cut: 178 min)

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Marigold
    *****

    Opojné, velmi opojné. A co mě překvapilo nejvíc – nejen oči a uši si zažijí orgastický hod. Osobně jsem nad milostným spojením pozemšťana s modrou lovkyní cítil dojetí, jaké jsem necítil ani v nejmenším u Titanicu. Avatar žije, nejen oslňuje. Možná je v něm až příliš cítit klasické narativní schéma, ale to nevadí, protože mysl kráčí po známé cestě a zrak i sluch létají v netušeném. Pravděpodobně se najde dost těch, kteří budou mluvit o chladu či aktivistismu. Nic z toho jsem v Avatarovi nenašel. Jen strašně lehké a řemeslně geniální vyprávění romantické pohádky o bytostech svázaných se svou planetou. Společně se Star Trekem letošní jasný vítěz v nejtěžší váhové kategorii. [85%] P.S. Já tu hubu prostě držet nemůžu... Měl bych dotaz: "Podivná směs moorovského envinromentalismu, zemanovské poetiky a vinnetouovské naivity "říznutá" estetikou Pána prstenů" – myslí se tím Zeman Miloš, který objímá stromy? Asi nemám od Karla nakoukáno tak, jak jsem doufal.(15.12.2009)

  • Shadwell
    *****

    Třikrát během filmu jsem se přistihl, že mi slzí oči. ____ Několik poznámek: 1, Avatar ruší dva zažité stylistické principy. Za prvé u záběrů s velkou hloubkou, které ukazují něco významného zároveň ve dvou prostorových plánech, neklade druhý plán za hlavní plán, nýbrž před něj. Za druhé dává přednost delším záběrům před kvapným střihem. Avatar tím léčí dvě největší regresivní vizuální neurózy kinematografie - utíkání a mizení záběru před divákem. 2, Metaforicky lze západní kulturu označit za jednostranně levohemisférickou (mužskou, newtonovsko-karteziánskou, hierarchickou), východní kulturu pak za pravohemisférickou (poctivou, intuitivní, ženskou). V Avataru tomuto všude omílanému newageovskému hermetismu, hlásajícímu celistvost světa a člověka, odpovídá vedle ústřední dvojce, muže-zasvěcovaného a ženy-zasvěcovatelky, i celá síť postav, která se od dvojice odvíjí. Dva hlavní padouši jsou jak jinak muži, zatížení koncepcí „laplacovské přírodovědy“ a baconovsko-descartovskými vizemi o vládě člověka nad přírodou, zatímco na straně dobra stojí ženy, šamanky, matky a na vrcholu bohyně Eywa. Těm, kdo tvrdí, že se Cameron pouze veze na všeobecném příklonu k mimoevropským okultním tradicím a nejrůznějším nesoutěživým formám života, bych připomněl nejspíš pozapomenutý výrok Sarah Connorové z Terminátora 2, který s pojetím Avatara nápadně koresponduje: „Fucking men like you built the hydrogen bomb. Men like you thought it up. You think you're so creative. You don't know what it's like to really create something; to create a life; to feel it growing inside you. All you know how to create is death.“ Korekce této spojnice mezi ženou a tvořením vytvořila podmínky pro nástup nového feministického projektu mezi uměním a globální technokulturou - kyberfeminismu. Technologii spojuje kyberfeminismus s plodností a ženstvím; v jeho manifestech se to jen hemží metaforami porodů, potratů a plození. Technologie je kreativní, plodná a ženská, přináší na svět nové věci a mění ho. Opakem technologie je „knižní“ moudrost, vše konzervativní a staré, co odmítá nové objevy a změny, metaforou jsou pak naivní řeči chlapců, kteří se hádají a ničeho nedosáhnou. Odtud je jen kousek ke kyborgovi a od něho jen krok do virtuální reality. Avatar před nás staví mezi řádky radikální, nikoli však utopickou možnost, jak zachránit svět: nechat přesídlit lidstvo do virtuálních světů ke svým avatarům a tím pomoct planetě Zemi od těžké rakoviny. 3, Ale není to jen Sarah Connorová, která sjednocuje dílo Camerona. Kyslíkové masky se objevily v T2, magická hlubina přírody v Propasti, monitoring cizáků a mechaničtí roboti ve Vetřelcích (Weaver domáhající se po probuzení svých cigaret má svůj předobraz v seržantovi Aponovi, který si ve Vetřelcích ihned po hibernaci vloží do pusy doutník) a Gödelův teorém a neúplnost vědy (zastoupené výzkumnicí S. Weaver) v Titanicu. Svým převyprávěním tohoto symbolu technologického selhání Cameron ustavil paralelní model pro digitální realitu. Titanic je emblémem našeho zrychlujícího se trans-platonického přechodu do nového světa virtuality. Titanic ohlásil konec snu o industriální civilizaci. 4, Kritici povrchnosti a jednoduchosti příběhu opomíjejí, že příběh každého filmu není jen fabule, kterou si zkonstruuje příjemcova mysl v hlavně a na níž se jí veškerý film v dle mě nepřijatelné syntéze zúží. Příběh, to je hlavně otázka řešení jednotlivých záběrů, scén a sekvencí, kudy a kdy která postava vstoupí na scénu, která postava začne mluvit v dialogu jako první a která jako poslední, jak jsou do scén uváděny prvky napětí ap. To vše spadá do příběhu-scénáře, a to je podstatný, tyhle detaily v měřítku 1:5. Ne nějaký celkový schémata v 1:200. Nakonec každá věta z Avatara je metaforická, každou dává Cameron najevo, že stvořil něco, co nikdo předtím, a sebekomentuje nastalou situaci: Ochrnutý Sam Worthington na vozíčku – to jsou filmy před Avatarem. Sam Worthington na Pandoře – to je budoucnost kinematografie. ____ P.S. „Zřeno" v 3D DMR v pražským Imaxu. ____ P.P.S. Západním světem obchází strašidlo... strašidlo nástupu stereoskopického filmu. Avatar potopil Titanic a stal se nejvýdělečnějším filmem všech dob, hřímají publicisté. Podle mnohých znamená Avatar dokonce průlom pro rozšíření 3D filmů v celosvětovém měřítku. Jsem v této věci skeptický. Za prvé se spousta žánrů / témat na 3D nehodí. Pandora byla speciálně navržená lokalita k testování a propagaci 3D, ale copak budeme odteď vysazovat všechny postavy na vzdálené planety mezi modré kočkovité domorodce? Za druhé, a to především, se nám zoufale nedostává svébytných tvůrců jako Cameron. Provedeme-li průřez všemi režiséry, co po světě chodí, dostaneme tuze nelichotivý poměr: 85% z nich patří mezi nekompetentní fušery, slýcháváme o nich naštěstí jen zřídka, poněvadž se plácají u bakalářských povídek a o filmu toho vědí asi tolik jako o řízení blešího cirkusu; druhá, 10% skupina sestává ze špičky, která objíždí Oscary a Cannes a okupuje hitparády (Fincher, Kitano, Trier); a jen 5% patří mezi režiséry-vizionáře, kteří mají talent a předpoklady pracovat s filmem coby médiem a posunovat ho neustále kupředu. Cameron, původně mechanik, vystudoval fyziku a dlouho se věnoval trikům, Cameron není další bláhový pravdoláskař z akademie múzických umění, kterému je film prostředkem k niternému uchopení šedavé reality vůkol nás. Jenže většina režisérů technice a technologii nerozumí, potvrdí vám to každý druhý DP-čko v Americe, a tuhle údajnou rutinu nechávají na štábu. S oblibou říkávám, že natáčet filmy je tak těžký, protože je to tak lehký. Stačí rozmístit herce a spustit kamery. Máme tu technologii, jistě, ale nikde tu nevidím technology; a tvůrce s citem pro (mizan)scénu a narativní integraci, jímž by nebyla unikátní technologie cestou k vršení zupáckých efektů. Je tedy stejně tak dobře možné a více než pravděpodobné, že 3D film bude i nadále vnímán jako neživotaschopná kuriozita a současná vlna stereoskopických filmů odezní (tak jako odezněla ve 20., 50. a 70. letech) během dvou nebo tří sezon.(23.12.2009)

  • JFL
    *****

    Tříhodinové bukkake, kde publikum slastně hltá vše, co mu jeho podmanitel Železný Jim dává. Ale stejně jako sexuální akt užitý pro příměr i "Avatar" je velmi mnohoznačný, konkrétně každou úžasnou věc vyvažuje problém vkrádající se na mysl. Snímek je typická cameronovka, tedy to co „lidé od fachu“ pateticky nazývají „velké kino“ - spektákl se srdcem, aneb analyticky vzato precizně vystavěný film, který podle mnohokráte ozkoušené šablony dávkuje technologicky úchvatnou podívanou, dramatickou akci, primární emoce a náznak přesahu. Onen přesah vždy u Camerona prostupoval jako klíčový motiv celé dílo a zpětně ho obohacoval (osud v "Terminátorovi", mateřství ve "Vetřelcích"). I tentokrát je ohromnou silou filmu technologie - vše je dokonalé, stvořený svět bere dech, ale nelze se ubránit deziluzi, že hmotu nahradily nuly a jedničky. Nechat lidi poskakovat se snímači na těle před modrým pozadím už není tak opulentní jako vidět úchvatné efekty navzdory rozpočtu v "Terminátorovi", fascinovaně pozorovat detailně promyšlenou futuristickou vojenskou technologii ve "Vetřelcích" či žasnout nad logistickou monstrozitou projektu jako "Propast" (možná proto propagační kampaň "Avatara" tak zdůrazňovala finanční potíže při natáčení a technologické okouzlení hollywoodských velikánů pozvaných na plac). Podobně se s každým úžasným záběrem fantaskní Pandory vkrádají asociace s kýčovitými obrázky z plakátů či puzzle pro romanticky rozervané teenagerky (vedle kompoziční podobnosti je neoddiskutovatelná totožná barevná paleta). Vyprávění plné v patosu naložených uhrančivých velkých slov a myšlenek o prozření a boji za záchranu starobylého světa zase na druhé straně vyvolává kritické myšlenky, které odhalují prožívanou vinu bílého muže v postkoloniálním světě a jeho sen o přijetí do rodu, který jeho soukmenovci či předci dříve pomáhal ničit a jehož půdu drancovali (ostatně geneticky čisté modráky hrají afroameričtí či indiánští herci), případně touhu přijmout exotický pohled na svět, který narozdíl od diskreditované vlastní kultury ještě skýtá příslib neznásilněného ráje. Paradoxně s sebou tento pohled také nese kritiku závěru filmu, kde hrdina pomůže utiskovaným zvítězit tím, že oni přijmou jejich původnímu smýšlení cizí přístup totální války. Ale všechny předchozí výhrady má pomoc smáznout zdejší všeobjímající přesah ekoligické provázanosti, který je podpírán ideou zření podstaty namísto hmotného povrchu, buddhistickou metaforu s plným šálkem a reinkarnačním mysticismsem. Kdo neuvěří, neprozře. Kdo nevyprázdní svou mysl, nepřenese se do těla avatara a nepozná krásy zdejšího světa. Ale to už tu letos jednou bylo - takřka doslova to samé - ve "2012". Stejně jako Emerichův film i Cameronův epos lze dlouze napadat, ale nic to nezmění na tom, že ve své kategorii je vynikající. Jenže tou kategorií v případě "Avatara" pořád zůstává ohraničený prostor výpravných spektáklů pro široké publikum (pro které je ostatně mnohoznačnost typická), nikoli celá kinematografie. 9/10(30.12.2009)

  • larelay
    ***

    Vizualne prenadherne, jedinecne, velkolepe, pribehovo bezpohlavne, medzi riadkami ekologicky velavravne, ale zaroven pokrytecke... Ten, kto sa tesil ako male dieta, 3, 4 viac rokov, ten je nadseny, ja, ktora som len niekde ignorantsky pred pol rokom ci rokom zapocula nieco o velkom Cameronovom navrate som isla do kina s ocakavaniami dokonalosti. To sa mi splnilo len v jednom jedinom ohlade. V absolutne dychberucej animacii. Ale bohuzial nic mi nevrati hodinu a pol prisernej nudy v prvej polovici filmu, ktora ma absolutne odzbrojila a nebola som schopna s nou nijako bojovat. Celu "tragediu" zachranila druha polovica, kedy sa zacalo tlacit na emocionalnu pilu, no ved uznajte, komu by nebolo luto nadhernych zltych oci zasadenych v tej jagavej modrej tvaricke? Komu by nestali chlpy pri masovom "modleni" sa a vzyvani bohyne vo vzajomnom vlneni sa v rytme podmanivej hudby? Ale niekde sa asi stala chyba, ked som pri konci vydychla a povedala: "Chvalabohu". Je mi to luto, bola radost sa pozerat na to, co som mala na platne, ale rovnako by mohol byt cely film nemy a mala by som z neho to iste. PS: Na 3D uz v zivote nikdy, oci ma bolia ako svina a predpokladam, ze to zamer nebol :) Ale holt, to uz je len moja vina a Cameron za to nemoze.(19.12.2009)

  • J*A*S*M
    *****

    Neuvěřitelně dokonalé, nej(ne)skutečnější kino zážitek v mém životě. Dílo které maže hranice mezi plátnem a divákem, dílo které dává nahlédnout do jiného světa. Až je člověk nucen chtít uvěřit, že Pandora skutečně existuje. Čekal jsem od Avatara strašně moc, před projekcí jsem byl v podstatě smířen s tím, že taková obrovská očekávání nemůžou být naplněná... ale výsledek je ještě překonal. Tohle jsem si prostě představit nedokázal ani v nejbujnější fantazii, protože doposavad na filmovém plátně nebyla ustanovena měřítka, podle nichž bych něco takového očekávat mohl. Příběh možná není geniální, ale JE nádherný, v nejlepším slova smyslu klasický a o nic horší, než v jiných blockbusterech. A popravdě řečeno, sledovat poprvé v tomto provedení příběh ve spletitém stylu například Strange Days bych asi ani nedokázal. Až bude srovnatelných filmů natočeno víc, tak Avatar nejspíš nebude tím mým nejoblíbenějším (v důsledku osobních žánrových preferencí), ale navždy bude TÍM PRVNÍM. Druhá projekce nutná, kino nutné, 3D projekce nutná! Cameron byl králem světa, nyní je galaktickým imperátorem, příště už bude mít políčeno minimálně na boha. A po tomhle zážitku jsem si téměř jistý, že se mu to povede. PS: Lidé, kteří na to půjdou s pózérskými předsudky ("pohádka o modrejch opicích mě na prdel neposadí"), si materiálu ke kritice určitě najdou dost. A já jim to z celého srdce přeju. O zážitek připravují jen a jen sebe. PS2: Z druhé projekce mám minimálně stejný zážitek. Husí kůže v posledních 60 minutách skoro neslezla.(19.12.2009)

  • - Oscar 2009: kamera, výprava, vizuální efekty. Nominace: film, režie, hudba, střih zvuku, střih, nejlepší mix zvuku. (zdeny99)

  • - V jedné chvíli má avatar Jaka Sullyho (Sam Worthington) jedno oko modré a druhé zelené. V ostatních scénách jsou obě žluté. (Kroup4)

  • - Všechna zvířata na Pandoře mají 6 končetin. (Metal Lord)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace