Avatar

Přišlo to, co přijít mělo. Vždycky, když se rozezvučely ty opojné, domorodé a vycizelované world music kompozice, říkal jsem si, jestli to takhle bude ještě pokračovat, nebo už to konečně začne. Je skvělé, jak tu funguje všechno jinak. Teda všechno. Dokud se opájíme barvami, sníženou gravitací a tvory vygenerovanými pomocí lysohlávek, teče nám slina po bradě. Jenže co z toho, když se pak Ripleyová minutku hádá s Ribisim a na minutovém prostoru oba vygenerují nejsilnější emoce na půl kilometru pralesa a hodinu stopáže. A pak už je to dokolečka. Člověk začne být fascinován tvary, věcmi a živočichy, aby ho následně vytrhlo z rytmu jemné políbení, kmenová rada nebo jiná proprieta, kterou už v životě vidí po desáté, ale díky technologii jí má dneska chuť poprvé odpustit. Bez otvíráku, bez pořádného finále a s hrozně zlou vojenskou gumou, která si myslí, že kovbojské hláškování vždycky zabere. Z Camerona si nepamatuju vůbec nic, z 3D si toho pamatuju hodně. Mrzí mě to. (17.12.2009)

Ultra-mainstreamové dobrodružstvo pre celú rodinu. Do technicky orgastického hávu zabalené, cameronovsky sebavedomým motorom poháňané dejové megaklišé, ktoré ničím neprekvapí. Jimove filmy, ak nešlo práve o komédiu (True Lies), obsahovali vedľa technickej brilantnosti vždy i istý existenciálny presah na zamyslenie. Hoci iba v náznaku. Disponovali nápadmi, na ktorých ostatní filmári stavali svoje svety. Avatar nič také neobsahuje a v zamýšľaní sa začína a končí pri prvoplánovej ekologickej agitke. Je to prvý Cameronov film poskladaný výhradne z už videných vecí (či už uňho alebo inde), ktoré akurát servíruje v ešte vypiplanejšom a nádhernejšom obale. Každý záber, káždý strih, každý tón Hornerovho soundtracku prispieva k absolútnej dokonalosti výsledného tvaru. Ale čo z toho, keď vieme čo sa stane za desať minút? (15.12.2009)

Epická kanonáda nejlepších nápadů a momentů vydestilovaných ze svaté čtveřice Matrix / Pán prstenů / Star Wars / Tanec s vlky. V momentech i jako celek silná, audiovizuálně omamná (i když chvílemi až příliš opájející se sama sebou), za všech okolností přehledná, dotažená, kompaktní nádhera. Na druhou stranu "jen" do detailu vymazlený blockbuster s horou klišé a nějakým tím soudobým poselstvím - nic víc, ani nic míň. Což není nutně špatně, když se věci dělají s takovým fanatizmem a posedlostí pro každý detail. Ale termíny jako filmová revoluce tu nemají co dělat. Jinak se mi líbí, že rozhodování mezi 2D a 3D je opravdu jen otázka diváckých preferencí a nikoliv základní stavební kámen filmu. Cameron se tedy nepodřizuje technologii, ale využívá ji pouze k tomu, aby případným fajnšmekrům poskytl lepší zážitek za vyšší cenu. Poctivá a férová nabídka, která jde zcela proti proudu současného vnímání 3D filmů (pneumatiky letící na plátno, které by ve 2D vypadaly divně, tu nenajdete). [10/12/09, Londýn] (14.12.2009)

Mám s tím jediný problém. Odteď mě nebudou bavit filmy, které nejsou tak dokonalé. Tohle prostě posunuje samotný princip sledování filmů na úplně novou úroveň. __________ Na Cameronovi je úžasné, že nejenže neustále posunuje hranice trikových možností, ale hlavně, že jeho filmy nezastarávají, protože on umí technologie používat tak, aby nečněly, ale sloužily vyprávění. Je úplná slast vidět film, který používá dlouhé záběry, maximálně využívá široké plátno, a přitom klade důraz na detaily (kterých tam jsou stovky), akci nikdy nevyvolává proto, aby byla akce, ale akce je jenom nevyhnutelným vyvrcholením všech událostí. Avatar je film, který stvořil svůj vlastní nový svět, ve kterém je opojné DLOUHO pobývat, což je dáno i tím, že je všechno perfektně přehledné (nejen vizuálně) a motivované. _______ Všechny odkazy na vybíjení indiánů, Vietnam, Írák, 11. září, koncept avatarů v duchovním i počítačovém smyslu, teorii Gaia (tady jako Ewya) jsou funkční a neoddělitelné od celku. Někdo je může považovat za naivní, ale bez nich by příběh Avatara nedával smysl. _________ Cameron je génius, v němž se spojuje to nejlepší z vědce, vizionáře a umělce. ______ P. S.: Je neustále nutné zdůrazňovat lidem, kteří to neviděli, že na plátně v 3D film vypadá úplně jinak než na obrázcích a dokonce podstatně jinak než v trailerech přehrávaných na obrazovce počítače. (15.12.2009)

Příběh je taaak prostinký, ale kdo by to řešil. Díky Jamesi Cameronovi jsem zase byl malým klukem, který za hlubokého totáče s pusou otevřenou dokořán hltal na zrnící černobílé televizi polský program a v něm první ´Star Wars´, nebo jindy Zemanovu ´Cestu do pravěku´. Avatar jsem hltal podobně a zakoušel dílem radost z poznávání fiktivního světa Pandory a dílem procházel okouzlením z 3D technologie, v jejímž střebávání jsem byl až do dneška panic. Já se fakt nemohl toho trojzměrného obrazu nabažit!! Výtky bych samozřejmě měl. S jakou pečlivostí oděl Cameron svůj film do 3D hávu, s o to menší originalitou vybavil své postavy emocemi a jindy poutavou nejednoznačností. Všechny charaktery postav byly tak naivně jednorozměrné, stejně jako v pohádkách, až mi to ale přišlo svým způsobem roztomilé. Zakazuji si použít slovo „klišé“, protože to si velký James nezaslouží. Nezaslouží, protože mě na 2 a půl hodiny pozval k sobě domů a podělil se se mnou o své technologické hračky. Tak díky, Jime. (18.12.2009)