Yella
Režie:
Christian PetzoldScénář:
Christian PetzoldKamera:
Hans FrommHudba:
Stefan WillHrají:
Nina Hoss, Devid Striesow, Hinnerk Schönemann, Wanja Mues, Barbara Auer, Burghart Klaußner, Martin Brambach, Peter Benedict, Peter Knaack, Joachim NimtzObsahy(1)
Yella, mladá pohledná žena žije se svým otcem v menším městě. Má za sebou neúspěšný vztah. Bývalý cholerický partner ji neustále pronásleduje. Ráda by si našla odpovídající zaměstnání, opustila domov a začala nový, spokojenější život. V přijímacím pohovoru uspěje a vyhlídky na práci ve velkoměstě se zdají být nadějnými. Zbývá už jen ve správný den nastoupit do vlaku a nechat špatné vzpomínky za sebou. Jenže Ben, kterého opustila, ji tak snadno odejít nenechá. Splní se Yellin sen o nové lásce, lukrativní pracovní nabídce a znovu nabyté svobodě, nebo zůstane navždy uvězněna na místě spojeném s bolestivou minulostí? (jane1106)
(více)Recenze (13)
Tomu, co se tam dělo za obchody, jsem teda rozuměl jen o něco málo víc než vůbec, ale Nina Hoss... Nina to vytáhla tak, že jsem dal za čtyři, protože jí tyhle náročné role životem zkoušených postav, které toho moc nenamluví, sednou jak prdel na hrnec. I když to celé odbyla v jedněch hadrech. Možná mě to mělo varovat, protože ten konec... ten konec mi přišel teda hodně blbej. Duchařina? V takovém filmu? Nebo co to mělo znamenat? Takže snižuju na tři. ()
Yella a jej storka. Strata pamäte? Strata dieťaťa? Čo jej muž, a prečo sa správa tak ako sa správa? A prečo je na úteku? Veľmi zaujimavá historka ako sledujeme hrdinku ktorá pôsobí tak že sa jej nedá vôbec dôverovať. Do polovice filmu ma vcelku strhlo ako sa dej a chovanie hrdinky vyvýja, ale potom sa začne celý dej točiť dokola. A konečný twist pôsobí veľmi banálne. Film ako celok bieda ale veľmi som sa bavil na atmosfére, ktorá ma držala počas filmu. Prinútilo ma to aby som hladal tajomstvo za všetkým čo sa vo filme i šuchlo. ()
Jedno velké klišé. Film se pomalu ubírá směrem, který nemůže ničím překvapit a divák odhalí zápletku během poměrně krátké doby. Nicméně vyhnu se vší kritice a vypíchnu pro změnu pozitiva, díky nimž jsem bez větších problémů vydržela do konce. Mezi Yellou a Phillipem funguje chemie, která příběh příjemně romantizuje. Zaujal mě motiv Beethowenovy Měsíční sonáty, jenž je v podstatě jediným hudebním prvkem filmu a prolíná se v různých mutacích mnoha scénami. Osobně si myslím, že do nálady snímku poměrně dobře zapadl. Stěžejní prvek vody a forma jeho připomínání (Yelliny halucinace) mi pak zajímavě evokovaly Raimiho Téměř dokonalý zločin. 30% ()
Petzold je mistr nenápadných, ale skvěle propracovaných filmů o ženách. Jeho největší síla spočívá v navozování kompaktní atmosféry, která inklinuje k monotónnosti (tedy velmi pozvolným obměnám tónů), a tím i určité bezbřehosti. Zápletky filmů, nálady postav, hudba... všechno se jakoby neměnně přelévá ze strany na stranu, až přichází šokující závěr. A právě ty Petzoldovi nedokážu tak úplně odpustit - působí rušivě a lacině. Jinak ale velmi oceňuju režisérovu nechuť divákovi vnucovat svoje narážky a máčet mu nos ve své precizní práci. Najít si k jeho dílu cestu není tak jednoduché, ale myslím, že se to vyplatí. ()
Petzold je mistrem k nahlédnutí do nitra ženské duše. Zřídka je to pohled optimistický, nebo radostný, na druhou stranu o to více působí věrohodněji. Spolu s výběrem hlavní hrdinky, na kterou si pomalu, ale jistě začínám dělat solidní závislost, záruka skoro té nejvyšší kvality. Náladu Vám možná tenhle film zas až tak nezvedne, ale pokud umíte aspoň trošku německy, neváhejte a podívejte se, tenhle příběh o zoufalé snaze najít lepší život rozhodně stojí za to. ()
Reklama