Beaufort

Izraelský snímek Beaufort spadá do ranku „neválečných“ vojenských filmů, jakým je například Mariňák Sama Mendese, kde američtí vojáci na blízkovýchodní misi marně čekají, až budou moci zasáhnout proti nepříteli. Režisér Joseph Cedar se ale zaměřuje na nedávné dějiny vlastní země a navíc čerpá z osobních zkušeností, které při svém nasazení zažíval. Příběh izraelských vojáků, služebně připoutaných k libanonské pevnosti Beaufort, Cedar líčí takřka meditativně, prostřednictvím existenciálních dialogů vojáků na pozadí ambientních ploch hudebníka Ishaie Adara. Do tichého dusna ale film nechává pravidelně zaznívat výbuchy střel dopadajících na pevnost, aniž by ovšem přímo ukázal kohokoli ze znepřáteleného Hizballáhu. Snímek tak dosahuje zdání jakési uzavřené alternativní reality, kterou lze vnímat jako svého druhu science fiction i na základě podobnosti interiérů Beaufortu s kulisami kultovních sci-fi filmů (srovnej tento a tento obrázek s tímto plakátem k Beaufortu). Ze zaujatého sledování ale bohužel vytrhávají některé zbytečně schématické momenty (opakovaně se stane, že jeden z vojáků mluví o svém soukromí a krátce na to umírá nebo je vážně raněn), které jako by spíš vypadly z konvenčního hurá-army bijáku. (20.01.2014)

Silný film. Dost mi jeho zhuštěná atmosféra připomínala německou Ponorku či další izraelský film Libanon či i náš Tobruk. Jsem absolutně proti jakékoliv válce, možná i proto mě v tom každý takovýto film čím dál tím více utvrzuje. Ano, člověk pozná druhé až ve vypjatých situacích, ale raději žít v klidu a míru, je-li toho lidstvo vůbec schopno. (29.06.2014)

Hudba pochází od Ishaia Adara. I ona samotná by stačila k tomu, abych byl nadšen. Doporučuji zvláště těm, které zaujalo Fliegaufovo Lůno nebo Iordachescova Cesta za horizont. Byť se tematicky i žánrově jedná o odlišný snímek, pro všechny tyto tři filmy je typické jisté snové, rozmlžené hledisko dané z nemalé části právě výraznou ambientním hudbou, ke které jejich režiséři mají blízko. Beaufort tak působí jak z jiného světa a není náhodou, že divákovi vytane na mysli sci-fi. Válka je zde podána odosobněně, do nitra postav proniká nikoli jako jejich vnitřní rozhodnutí, ale spíše jako povinnost nebo absurdní existenciální nutnost. (08.01.2012)

Křižácká pevnost ze 12.století, ze které četné krvavé bitvy udělali mýtický symbol odvahy, byla v roce 1982 , v 1.den války v Libanonu, obsazena Izraelci. O 18 let později..... Jako by se roztrhl pytel s filmy ze všelijakých válek. Je to dobře, pokud mají ambice varovat nebo alespoň přinést něco zajímavého a ,,pobavit“. Tak jako zde v prvních 30ti minutách. Pak se však dostáváme k tématům: Jací jsou vojáci izraelské armády? Jak se cítí v pevnosti? Jakej je velitel voják? TOBRUK V.Marhoula je nám bližší a přesto má hodnocení 64%. A tohle se nás (mě) vůbec netýká. TOHLE NENÍ VÁLEČNÝ FILM! Je to film o citových vazbách ke starýmu baráku v Libanonu. A třebaže je to pevnost, nic k ní necítím. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * Co uvidíme (možná) příště? Jelikož jde o další z řady filmů inspirovaných texty Aleše Brichty (Barák na odstřel) – připomeňme (jen pro pořádek) filmy ,,PROČ?“ (Proč?) nebo 13:HRA SMRTI (Když po tobě jdou) nepřekvapí, že se po úspěchu desky Deratizer připravuje stejnojmenný epos. Hlavní roli má ztvárnit Tomáš Vandas! (22.03.2010)

Válka z jiného pohledu, aneb Izrael to umí po svém. Vynikající atmosféra, psychika postav, skvělí herci. Toto vše a ještě mnohem víc vás na první pohled zaujme ve filmu, ve kterém střelba a akce není hlavní naplní, ale pouze vedlejším dodatkem, aby ten chleba nebyl "nasucho". Více prostředí by určitě neuškodilo, ale od pánů z blízkého východu nemůže chtít vše. (15.04.2010)