• Colonist
    ****

    Česká televize vyprodukovala na televizní poměry velice slušný film, co strčí do kapsy mnohé současné české snímky, které najdeme v našich kinech. Je k nevíře, že Jaromír Polišenský, který zde na režisérské stoličce odvedl kus kvalitní práce, natočil pro Novu po všech stránkách laciné seriály jako "Ordinace v RZ" a "Světla Pasáže". Téma bylo zpracováno velmi dobře, film měl spád, napětí a silný závěr, který jsem sice tak nějak od začátku čekal, ale pořád jsem si říkal, že to třeba skončí jinak. Silné bylo i herecké obsazení v čele s výtečným Vladimírem Dlouhým. Škoda, že byl děj občas trochu zmatený a románek Ingrid Timkové s Sašou Rašilovem byl jen prvoplánovou vsuvkou, která navíc zůstala jaksi bez pointy. Tak jako tak dobré televizní drama o době, kdy člověk nemohl věřit takřka nikomu, a kdy komunistická strana upletla nad naší zemí síť ďábelské konspirace.(14.11.2008)

  • Volodimir2
    *****

    Film nám ponúka skutočnú udalosť z histórie Československej ŠtB. Ide o operáciu Kamene, išlo o takmer dokonalý a do posledného detailu premyslený spôsob likvidácii odporcov komunistického režimu. Išlo o fiktívnu hranicu v okolí hraničného prechodu Všeruby na Domažlicku, v blízkosti Mariánskych Lázni a Chebu. A tu sa odohrávali nerovné boje o ľudskú slobodu a dôstojnosť. Ľudia, ktorí v tejto sieti uviazli nechtiac ublížili sebe, svojim blízkym a ešte aj tým, ktorých uviedli na možnú spoluprácu proti komunistom. Známy je fakt, že po výsluchu na „zahraničnej“ úradovni utečenci odchádzali do zberného tábora a pri tom buď zablúdili na územie ČSR, alebo boli na tzv. nemeckom území prepadnutí hliadkou ZNB, boli zatknutí a unesení do ČSR (len takou kamuflážou sa darilo túto operáciu tak dlho utajiť). Potom boli utečenci vyšetrovaní ŠtB s využitím informácii, ktoré o sebe sami dobrovoľne vypovedali na „úradovni“ a odsudzovaní k vysokým trestom. Falošné hranice boli prezradené 10.12.1948, ale operácia Kamene pokračovala až do 31.8.1951 kedy svojich poslucháčov varovala rozhlasová stanica Slobodná Európa. Celkový počet týchto operácii ide do desiatok, ale presný počet sa doteraz nepodarilo zistiť, celkový počet osôb zadržaných presahuje číslo 2000.(2.6.2017)

  • dr.fish
    *****

    Swingtime je vyjímečný filmařský počin. Při jeho sledování mi běhal mráz po zádech. Strhlo mne to natolik, že už jsem nevěděl, komu mám v tom filmu vlastně věřit. Podezíral jsem všechny a jen děkoval Bohu, že mne téhle doby ušetřil. Vladimír Dlouhý a Ingrid Timková skvělý výkon a Alois Švehlík je prostě klasik...90%(13.8.2013)

  • Arachneuss
    ****

    Tenhle film má jen jednu chybu. Nedostal se do kin, což v porovnání s posledními výkvěty našich krajanů velmi zamrzí. Konečná pointa o tom, že vlastně věřit se nedá vůbec nikomu je dokonale napsaná, Vladimír Dlouhý má skvělý comeback do nejlepší sorty českých herců a Jaromír Polišenský dokazuje, že pokud dostane dobrý scénář, tak dokáže natočil velmi emotivní a realistický film. Škoda, škoda že se to na plátna nedostalo.(16.12.2008)

  • dobytek
    ****

    I když jsem nad českejma filmama, který vznikly po revoluci, zlomil pomyslnou hůl už tolikrát, že mi z tý hole zůstaly jen třísky, tak občas se podaří tady natočit i něco, na co se dá dívat. Paradoxní je, že se obvykle jedná o různý televizní filmy, který se bez nějakýho většího ohlasu odvysílaj a pomalu se na ně zapomene. Swingtime je jednim z nich. Opravdu nechápu, proč státní fond pro podporu a rozvoj kinematografie sponzoruje natáčení kdejaký sračky, zatimco tady je snad z každýho druhýho záběru poznat, že se jedná o levnej televizní film a že prachy zoufale chyběly. Ale i tak se dá říct, že v případě tohoto filmu platí - za málo peněz hodně muziky.(29.4.2012)

  • - Filmovalo se v Kytíně a Praze. (M.B)

  • - Když Pavel (Vladimír Dlouhý) diktuje Jiřímu (Alois Švehlík) tóny písně "In the Mood" a hraje při tom na klavír, zapomíná, že klarinet je nástroj laděný in B. Místo "C-E-G-C..." by měl říkat "D-Fis-A-D...", protože klarinet zní o tón níže než klavír. Stejně tak Jiřího zdůvodnění, proč nechal hry na klarinet, je poměrně zvláštní vzhledem k faktu, že při výuce se nepostupuje po tóninách, ale samotných tónech - zahrát B nebo Fis není o nic těžší než zahrát ostatní tóny. (L_O_U_S)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace