The House Where Evil Dwells
The House Where Evil Dwells
Obsahy(1)
V tomto hororu inspirovaném románem Jamese Hardimana je obvyklé schéma se strašidelným domem obohaceno originálním prvkem v podobě asijského prostředí. Příběh začíná ve spletitém kyotském domě, kde samuraj brutálně zavraždí svou nevěrnou ženu i jejího milence a poté spáchá sebevraždu podle tradičního rituálu. Jejich duše nemohou nalézt pokoje a zůstávají v domě jako v pasti až do současnosti, kdy příběh pokračuje: Americký pár, kterému dům nyní patří, se brzy dostává do moci duchů. Do domu přijíždí rodinný přítel, diplomat Doug McClure, a záhy dochází k téže tragédii jako před lety, a dokonce ani zásah buddhistického mnicha nedokáže zlomit moc zla. Ve filmu je neobvyklý důraz kladen na složku sexuální po boku té hororové - častá nahota a mnohé vášnivé scény odkazují na velký potenciál asijského prostředí. Tento aspekt je např. naznačen ve scénách zobrazujících buddhistické vymítání zlých duchů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (11)
Japonsko americká a absolutně nestrašidelná duchařina. Tvůrce převážně televizních filmů a mimochodem i velmi zábavného béčka MOTEL HELL Kevin Connor nabízí divákovi další béčkařinu, tentokrát zasazenou do atraktivního prostředí dvě stě let starého japonského domu, kde pár duší stále nenachází klid. Duše patří jednomu samuraji, jeho ženě a učedníkovi, který mu ji chtěl zprznit, což dotyčného vyvedlo z míry natolik, že vymaloval interiér za pomoci samurajského meče na rudo a sám nakonec spáchal harakiri. Ohledně domu se tradují duchařské historky, kterých se ovšem žádný Američan nemůže zaleknout, takže se do na pohled nádherného domku nastěhuje se svou rodinou Tedd, který přilétá do Japonska na pozvání svého starého přítele pracujícího v diplomatických službách. Počáteční idylka se samozřejmě pro manželský pár zanedlouho začíná měnit v noční můru. Dílko disponuje minimem atmosféry a obsahuje všehovšudy dvě scény, při kterých mě jemně zamrazilo. Tento nedostatek ovšem částečně vyvažuje velmi poutavým vyprávěním, objasňováním některých skutečností kolem jatek, jež se v domě kdysi odehrála a především výborným koncem. Proklamovaná nahota se až na vrchní polovinu těla hlavní představitelky vskutku nekoná, film obsahuje maximálně pár soft pojatých milisků. Duchařské efekty nejsou špatné, ale bohužel moc nefungují. Ale konečně mi byl objasněn význam japonské masky s falickým symbolem démona Tengu a to se také trošku počítá. Celkový dojem je průměrné 80-tkové béčko s dobrým námětem a poutavou dějovou linkou. U mě za tři hvězdy. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $667,863║Tržby Celosvetovo $-║ ()
Nieje to tak dávno, čo nám snímok THE GRUDGE ( Japonská, či ešte lepšie podaná americká verzia ) ukázal, že nie je dobré sr@ť sa s duchmi z Krajiny Vychádzajúceho Slnka. Podobne vystavaný motív ( nevera má v japonskej kultúre asi maximálne opovrhovania hodnú povesť ) sa ponúka vo filme, ktorý točil človek, ktorý má svoje skúsenosti s fantastickým žánrom ( a z niektorými mojimi obľúbenými filmami ), ale je to skôr človek, ktorý vytvára viac dobrodružnú, ako strašidelnú atmosféru. ()
Od tohohle hororu jsem čekal mnoho, mám rád starý duchařský horory, ale co mi předvedlo tohle..... Nic moc. Je tu pár výborných nápadů jako třeba útok krabů, a i scény kde se duch převtělí, nejsou špatný, ale celkově mě to moc nebralo, atmosféra téměř nijaká a hlavně úděsnej konec kterej mě rozesmál. Nicméně Susan George je pěkná herečka a nehraje špatně, a i režie je zvládlá dobře, ale nedokážu dát víc jak 3*. Trošku zklamání. ()
Ta úvodní němá scéna je hodně dobrá a evokuje pěknou japonskou podívanou (obzvláště pokud o filmu nevíte vůbec nic, jako já). Jenže pak se objeví Amíci, rozjedou teatrálně skoro nekonečnou erotickou scénu a najednou je z toho chtěný, ale nepovedený pokus o komedii. A to ani ne tak příběhem, který alespoň malilinkatou stopu tajemna a strachu má, ale spíše provedením, které z filmu opravdu dělá skoro až řachandu ve stylu Opičího krále. Nevím, ani ten rok vzniku nezabrání ťukání na čelo, zda to mysleli opravdu vážně jako seriózní film a ne jako zábavně mysteriózní pohádku na nedělní dopoledne. Odpad nedávám jen proto, že jsem se u toho docela bavil, často se smál a dozvěděl se trošku něco o pár maskách, které znám z Japonských filmů. 1,5* ()
Reklama