Kabul Express

Kterak se za pár hodin z únosce a jeho rukojmích staly nejlepší přátelé. Snímek trpí podobnými neduhy jako mladší romantická Highway. Vztahy mezi hrdiny jsou tak podivně a nezručně vystavěné, že je strašně obtížné naladit se na správnou vlnu a věřit, že se mezi nimi rodí nějaké pouto. Smutný je i fakt, že snímek Afghánistán používá zejména jako kulisu ve svých stereotypních mantinelech. Obsazení Hanifa Ghuma do jedné z hlavních rolí nebo třeba samotná osoba režiséra, který byl několikrát v Afganistanu a z jehož vlastních zážitků prý snímek do jisté míry vychází, mohlo (nebo snad mělo?) být předzvěstí něčeho trošku méně laciného. Na druhé straně Kabul Express ani nepředstírá žádnou snahu o tom být svědectvím, vážně laděným snímkem nebo snad dokumentem. Jakožto komedie z netypického prostředí funguje relativně slušně. Navíc není reklamou jen na indické cigarety, i Afganistan vykresluje téměř jako turistickou lokaci. Nebojí se jej ukazovat jako romantickou, ale drsnou zemi. (20.07.2015)

Poznej svého nepřítele a budeš ve 100 bitvách neporažen říká Sun Tzu. Indové si však řekli poznej svého Talibánce/Pakistánce a konstrukce nepřítele, tak ji vnímá většina západní populace se náhle začne nebezpečně bortit. Nemluvě o neslavné roli, kterou měl v celém regionu Pakistán. Velice zajímavý snímek, který se snaží divákovi nastínit jinou kulturní perspektivu přes pohled jednotlivých postav. Byť jsou zde hrdinové částečně typizovaní, tak jsou pořád zajímaví a životní. Fascinuje mě, jak lze pojmout tak vážné téma se záblesky humoru, narážkami na indicko-pakistánské vztahy, jejich kulturu v prostředí Afghanistánu. Film rozhodně není pouze na efekt, povrchní nebo dokonce podbízivý. Rozhodně má svoji atmosféru, kterou si postupně buduje, takhle zajímavé konzervační drama a road movie v jednom jsem ještě neviděl. (09.06.2014)

Film se odehrává v nehostinném Afghanistánu zdecimovaným ozbrojenými šarvátkami a vládou fanatických Tálibů, a pohybuje se v něm nemálo vousatých bojovníků s Kalašnikovy, avšak když přijde řada na mrtvoly a pouliční lynč, jakoby to v Kabul Express bylo paradoxně navíc. Tenhle indický film je prostě fajn. Afghánec s tankem, dva bezelstní indičtí novináři, jeden divoce vyhlížející Tálib se zálibou v indických cigaretách a úsměvne momenty, které poněkud shazují snahu o realističnost. Záporem snímku budiž herecky chabá a jako postava nevěrohodná americká novinářka z Reuters, s hladkou tvářičkou a neustále cvakajícím fotoaparátem. Ale dá se snést. Mezi plusy snímku patří zajímavé scénerie, pěkná hudba a slušně odvedené filmařské řemeslo. Nenudil jsem se, tudíž 7/10. (10.10.2007)

Pěkná pohádka z Afghánistánu s dobrým koncem. Myslím, že všem došlo, jak to dopadne po jedné nejmenované scéně, kterou prozrazovat nebudu, protože nejsem netvor. Všeobecné filosofování mě nikterak nebralo. Pákistánský voják plnil jen rozkazy. To jsem si hned vzpomněl na výpovědi nacistických vojáků. Nikdo to vlastně dělat nechtěl, nikoho to nebavilo, všichni po nocích lkali, a to hlavně nad mrtvými dětmi, starými a postiženými. Tento pákistánský voják byl zřejmě násilím dovlečen do Afghánistánu, aby bojoval po boku těch, které nesnášel. Úkol plnil samozřejmě svědomitě, aby neudělal doma v Pákistánu ostudu. Kor jednou jsem voják z povolání, a když příjde rozkaz, tak se musím přidat k partě šílenců, protože odejít a pracovat rukama, nedejbože hlavou, opravdu nechci. Kdo kdy něco slyšel o Tálibánu, a co tito lidé dělali druhým, by se asi měl vrátit zpět na zem, má-li o nich nějaké romantické představy. Ještě připomenu, že každý vrah je něčím synem, možným sourozencem, či rodičem. Opět nejsem dojatý, protože jejich oběti jsou na tom úplně stejně. Bojovat je někdy nutné, to souhlasím, ale záleží na důvodu. Bylo tam i pár momentů, které připomenou o co vlastně jde. Pastevci koz v tanku mi vždy evokují, že válka je jen nechutný obchod. Chlapec s utrženou nohou ukazuje, že válka je utrpením nejvíce pro prosté lidi. Ve válkou zmítané zemi nenosí průvodce ani rybičku v kapse, inu dobrá. Na začátku se dozvíme známou věc, že je v konfliktech v Afghánistánu silně namočený Pákistán, aneb země míru. Že kdysi kulturní země, samozřejmě na tamní poměry i celkem na úrovni, se může změnit v pustinu díky primitivům, které někdo používá jako loutky. Toť varování pro nás všechny. Těmto lidem prostě neustupovat vůbec v ničem. Trik s oslem mi opět připomněl vyprávění o tom, že podobnou věc dělají naši spoluobčané, ale se psem. Tuto recenzi jsem pojal sarkasticky, protože tento film beru jako pohádku o tom, že i přes všechny masakry jsou Ind a Pákistánec vždycky bratry, kteří si rádi sednou a popovídají nad kebabem s cigaretkou v ruce. Opravdu to takto podané neberu a dávám za tři hvězdy. Není to špatné a herecky povedené, ale tyto filmy prostě zkreslují, i když nevylučuji, že i v Tálibánu je nějaký básník opěvující lásku ke všem bytostem, či vášnivý sběratel motýlů. (28.05.2018)

Po shlédnutí filmu jsem dlouho myslela na to, že zdaleka ne všichni Tálibové jsou zločinci a zdaleka ne všichni netálibové jen pouhé oběti, hlavně mstít se po pádu Talibánu uměli opravdu vynalézavě. Ale tak je tomu asi vždycky, jen na to trochu člověk zapomíná pod mediální masáží a jednostrannou politickou propagandou. Obzvlášť konec filmu byl pro mě opravdu ohromující. Občasné vtípky, které tu někteří vytýkají, sice mohou působit trochu "znesvěcujícím" dojmem, ale mě se zdálo, že vnesli příjemné osvěžení a dobrý kontrast k vážným situacím, film tak nepůsobil vůbec pateticky. Uznávám, že je ale vychutná spíš člověk, který shlédl alespoň pár bollywoodských filmů s nejslavnějšími hvězdami, protože pak mu narážky na jejich jména něco řeknou. (27.05.2007)