Režie:
Jiří HanibalKamera:
Josef VanišHudba:
Luboš FišerHrají:
Ladislav Potměšil, Eva Hudečková, Jaroslava Brousková, Jiří Krampol, Lubor Tokoš, František Šec, Július Vašek, Oldřich Vlach, Karel Augusta, František Řehák (více)Obsahy(1)
Mladý muž se rozhodl poznat opravdový život a vypraví se na brigádu do ostravských dolů. Na dělnické ubytovně pak poznává nejrůznější typy lidí, poznává následováníhodné příklady i varovná selhání. Do příběhu, zploštělého dle normalizačních požadavků, jsou vkládána všelijaká moudra, která si hlavní hrdina se zájmem vyposlechne - třeba výrok, k němuž odkazuje samotný název. Jeden z rázovitých spolupracovníků totiž mladému muži sdělí, že chlap potřebuje k životu dvě věci - pořádnou práci a pořádnou ženskou... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (11)
Potměšil jde makat do dolů, aby si vydělal nějaký prachy, od horníků si tam vyslechne nejrůznější "moudra", mezitim mu začne skřípat vztah s jeho starou, která za nim nechce do Ostravy, a nakonec je rád, když se může vrátit zpátky na šachtu. Sledoval jsem to jen tak jednim okem a nějak mi to přišlo dost o ničem. A to se dá říct o všech filmech od režiséra Hanibala, který jsem zatim viděl. Zároveň mi to ani nepřišlo vyloženě jako úplná agitka. Nemachruje se tam s žádnym plněnim plánu na 110% nebo lámánim rekordů a životy těch horníků, který žijou někde na ubytovně, jsou vykreslený jako šedivý a nudný. ()
Ta okatá doba! ()
Sympatické zjištění, že samaritánka Táňa Fischerová umí zahrát i uchlastanou děvku. Ovšem jinak se tahle hornická agitka trochu míjí účinkem, protože nenápadně tu prosakuje, že ve volném čase se horníci věnovali hlavně alkoholu a děvčatům typu Táni Fischerové. To vše podkreslené podivně apokalyptickou hudbou Luboše Fišera. ()
Výchovná socialistická šeď. 1) Zaujal mě roztomile působící jazykový mix češtiny, slovenštiny, polštiny a havířského žargonu. 2) Havíři makají jako šrouby, řeší problémy s babami, po práci se slušivě tesilově obléknou a vyrazí na zábavu - folklórní představení a dechovku. Bydlí ve vzorovém paneláčku na sídlišti a když potřebují, stopnou si kolemjedoucí šestsettrojku. Krásný to život. ()
Extremne plany film o tom, ze chlap potrebuje k zivotu lendve veci -poriadnu pracu a zensku. Podpriemerny normalizacny hnoj - a hnoj sa produkoval aj v byvalej federacii a ne ze ne . 15 % ()
Moto: chlap potřebuje k životu dvě věci pořádnou práci a pořádnou ženskou a když mu z toho něco chybí, tak je jak jednonohej... Odvrácená stránka floskule "Já jsem horník a kdo je víc"... ()
Prišli roky normalizačné... Film z baníckeho prostredia o živote baníkov, hlavne po šichte. Ladislav Potměšil si v tomto filme strihol dosť veľkú rolu... no film je len priemerný 45%. ()
Něco tak jalového se opravdu nevidí příliš často. Devadesát minut koncentrované hornické nudy mě donutilo zvýšit hodnocení Partě hic s vědomím, že snímek už dnes neobstojí ani jako kuriozita. Jediné pozitivum snad představuje menší role alkoholika/flákače v podání Oldy Vlacha, který zde již pilně trénoval na svoji životní roli v Mimikrech. ()
Podľa môjho názor predsa len lepší film so širšou myšlienkou, akú len vyslovil Jirka Krampol (žena-práca). Miestami sú tie dialógy "havířov" nejako mimo, ale celkovo zaujímavá psychologická sonda a o odcudzení dvoch ľudí a potrebe šťastia a istoty v živote človeka. Zaujímavé je, že v reálnom živote sa stal Ladislav Potměšil manželom neodolateľnej Jaroslavy Brouskové a to práve vďaka tomuto filmu. Navyše vo filme žiada J. Krampol L. Potměšila, aby mu išiel za svedka, v realite si úlohy prehodili. ()
Ta postava Vaška, to bylo dílo. Většího vola jsem dlouho neviděl. Celkově se mi však film líbil. Jednak prostředí havířiny, ale i tak, celkově. Nemusím ho vidět podruhé, ale prostě byl dobrý. A je mi fuk, jestli to byla nebo nebyla agitka. ()
V pražských kinech se promítal od 22.2.1973 (Sevastopol, Paříž) ()