Strom života

Krásné obrazy, možná v některých chvílích i ta poetika. Emoce však mizivé, výkon Brada Pitta fenomenální a celkově je snímek více než kontroverzní v rámci toho, co představuje, jak promlouvá k divákovi a o čem vlastně je. Jedna velká neznámá a Malick aspiruje na jednoho z největších podivínů Hollywoodu. (15.04.2012)

Podobenství, které ostatní pobuřuje, je pro mě výzvou i lákadlem. Strom je nálož, pravda, ale zároveň automat na poetiku, ladnost a svobodu projevu, byť někdy smrdí Biblí. Je to ručkování na tenké větvi, ale Malick dokáže film zajistit pevnou ideou, obrazovou symfonií a hudbou, která snad byla v prvopočátku stavby filmu, a já mnohdy oněměl, nekecám! Každé filmové políčko má účel a rytmus a ve výsledku se ta událost stane kaleidoskopem Života, čili ne, nelituju té výzvy! (24.07.2011)

Minimálně od Tenké červené linie se Terrence Malick pokouší natočit film, který by připomínal řeku, který by plynul jako říční proud. Domnívám se, že Stromem života zašel v tomto směru nejdále. Stejným způsobem jako uspěl při vyjasnění možné odpovědi na otázku bytí, uspěl i ve snaze najít nit souvislostí a rytmů, která propojí malé s velkým, minulost s budoucností, intimní s velkolepým. Intuitivní střihová skladba, kterou tvoří směs představ, vzpomínek a zdánlivě nesouvislých prostřihů na přírodu, a která se stala Malickovým režijním trademarkem, je ve Stromu života dotažena k absolutní dokonalosti. Dost možná máme čest s filmem, který na dlouhou dobu posunul impresionistický modus vyprávění k nejzazší hranici: na dosah životu, který oslavuje, do bodu, kdy se zdá, že film dýchá společně s námi… (více zde) (07.07.2011)

Nebyť tých pekných snímkov, audiovizuálnych animácií, krásnych melódií a Brada Pitta, ZASTRELÍM sa. Žiaden text ma tak hrozne nenasral ako práve ten z The Tree of Life, ako fráza: vidí ruku božiu len ten kto je obdarovaný? a podobné sračky? Ne dík. Jeden z mála filmov kde som mal sto chutí ho vypnúť a nikdy nedopozerať, no Chvála nášmu pánu Bohu, Nášmu Pastorovi, Spasiteľovi a kto vie čo všetko ešte zato, že ukončil ten krásny zmysluplne vymletý text v 40 minúte a doprial mi pokoj na srdci. POZNÁMKA: film začína od 41 minúty. (16.11.2011)

Velké sousto na skousnutí pro většinu diváků. Mě snímek ohromil, nic podobného jsem v životě neviděla a byl to vážně zážitek. Film se silně opírá o Boha, to nemusí vyhovovat všem, zvláště pak v takovém ateistickém státě, jako je ten náš. Nutno podotknout, že Malick nikomu svou víru nevnucuje, nepřesvědčuje o existenci Boha, nedělá z něho něco svatého, ale pokládá otázky, které si pokládá každý bez ohledu na to, zda je věřící, nebo není. Malick dává prostor každému divákovi, aby si Boha vyložil sám, může to být pouze to, co máme v sobě, to k čemu se obracíme v těžkých časech. Každý si může vybrat z dvou možných cest života, tyto cesty svádějí boj v nitru mladého Jacka, cesty zobrazené prostřednictvím matky a otce. Pro Malicka má všechno na Zemi svůj důvod, svůj význam, opodstatnění a všechno je důležité a přesně tak je film natočen. Je neuvěřitelné, jak tady Malick dokáže nakládat s emocemi, nebo spíše do čeho všeho je zvládne dát. Tady v sobě ukrývá emoce jeden list stromu, nebo jeden dotek trávy je neuvěřitelně dojemný. Je důležité, aby se divák nějakým způsobem ve filmu našel, aby se dokázal alespoň s něčím ztotožnit, zkrátka aby mu porozuměl. Při otázce: "Co pro tebe znamenáme?" a následné sekvence vzniku vesmíru, planety a zobrazení evoluce mě silně mrazilo v zádech a z ničeho nic se mi do očí vrhaly slzy. Pak přišla sekvence s dětmi a začala hrát Smetanova Vltava, takovou husí kůži jsem snad ještě neměla a něco tak krásného už jsem dlouho neviděla. Právě hudba je ve filmu nesmírně důležitá. Strom života rozhodně není pro každého. Mimochodem výkon Brada Pitta vynikající a stejně tak výkony představitelů bratrů, kteří to zahráli vážně přirozeně. Pro mě zatím nejlepší film, který jsem v tomto roce viděla. (23.07.2011)