Obsahy(1)
Příběh ženy, která přežila za ostnatými dráty několika koncentračních táborů. Paní Zdenka Fantlová vypráví svůj podivuhodný příběh plný zvratů a mezních situací: Od šťastné první republiky, přes Terezín a svoji velkou lásku, až po Osvětim, Gross Rosen, Mautausen, transport, pochod smrti a Bergen Belsen, kde ji zachránil anglický voják. Je to charismatická vypravěčka s výbornou pamětí, se smyslem pro detail, a navíc ve svých osmdesáti letech s ohromným šarmem. Nejen její příběh, ale i její vyprávění je nevšedním zážitkem. Film vznikl jako součást volného cyklu Heleny Třeštíkové Paměť 20. století. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (10)
Nechtěl jsem nebo nemohl jsem tomu vůbec uvěřit! ()
Podobný typ dokumentu, kdy se tvůrci soustředí výhradně na hlavního aktéra a jeho monolog je pro dokreslení doplněn pouze občasnými archivními záběry, obvykle stojí na síle a sugestivnosti výpovědi. Příběh Zdenky Fantlové je natolik intenzivní, že dokáže utáhnout i průměrné televizní zpracování, ostatně nejinak je tomu v případě Hedy Margoliové-Kovalyové v dokumentu Hitler, Stalin a já. Nicméně narozdíl od Margoliové-Kovalyové je Fantlová přímo konfrontována s místem, kde vyrůstala. Otevřená zpověď ztracence, který se necítí být nikde doma, je v těchto momentech velmi silná. Každopádně by ale bylo hodně nefér nějakým způsobem porovnávat osudy nebo výklad obou žen (zpracování jsou si jinak velmi podobná), obě si zaslouží stejný obdiv a respekt za to, co prožili, každá si zažila svůj zázrak, a proto oba dokumenty hodnotím stejně. ()
Zdenka Fantlová prožila velice bohatý život a ještě zdaleka nekončí. Kdo má silný žaludek, nechť si také přečte její knihu Klid je síla, řek tatínek, kterou jí vydal Primus. Ovšem pátá * je za mou účast na tomto dokumentu :) ()
Ve vyprávění jsou silné momenty, kdy se ani Zdenka neubrání dojetí. Pochod smrti se svou sestrou , kdy prostřední z děvčat byla podpíraná a mohla spát a chůze, nebo uvědomění si smrti své sestry. Zdenka má také pěkné postřehy o lidech jako "lidé se mění během hodin". Spíš než dotaz studentů jak mohli hrát v takových podmínkách divadlo mě při ukázce propagandistického německého krátkého filmu o tom, jak se mají internovaní v Terezíně dobře napadlo, proč hráli tak přesvědčivě. Jestli za krajíc chleba navíc? https://www.ceskatelevize.cz/porady/1109394996-ma-stastna-hvezda/ ()
Co na tohle napsat... Jak přežít a jak žít s tím co člověk viděl... Snad jen víra že to má nějaký vyšší smysl který nám uniká... ()
Dokument jsem nenašel, leč kniha "Klid je síla, řek tatínek" (nejsilnější, co jsem kdy četl) od Zdenky Fantlové mi dala po psychické stránce opravdu zabrat. "You are my lucky star" se ve skutečnosti nese ve vánku celé knihy. Silně doporučuji pro všechny k uvědomění si síly života a obrovské vůle, která je v každém. Jsem rád, že právě u této úctyhodné dámy mohu napsat svůj čtyřstý komentář, i když je to spíš jenom symbolická záležitost, úsměvná. ()
Jak jsem rád, že životní příběhy těchto lidí nikde nezapadly a jsou zdokumentovány. Dnes si už nikdo nedokáže představit, co vlastně znamenal život v koncentráku. Díky Zdence Fantlové si uvědomujeme, že ti lidé měli své osudy, že nešlo o jeden holocaust, ale o šest milionů holocastů. Neuvěřitelná žena, smysluplný dokument. ()
Helenu Třeštíkovou považuju za nejlepší současnou českou dokumentaristku a tímto cyklem to jenom potvrzuje. ()
Paní Zdenka je úžasná, má velký dar vyprávět, ve svém věku a s tíhou všech životních událostí je energická a rozhodně nepatří mezi zapšklé důchodce, které denně potkávám; a co hlavně - má co sdělit! Naprosto ideální člověk na dokument. Třeštíkové zásluha je, že s lidmi podobnými paní Zdence zaznamenává naší historii, avšak styl, který volí by stačil akorát tak na diktafon. Rozhodně nevyužívá všech složek, které jí filmový dokument nabízí. Mluvící hlava na mluvící hlavu.. chtěla bych Zdenku prostřednictvím filmu poznat víc, podívat se do zahraničí, kde žila; film je vyprávěn chronologicky a jde o životní putování, z něhož by se mohlo udělat třeba road movie..... proboha, invence! Archivy a návrat do bývalého domova jsou podle mě na hodinový film málo. Má šťastná hvězda by stejně tak dobře mohl být rozhlasový dokument, obrazově jde o bohapustou nudu. Čtyři hvězdičky za silný příběh a Fantlovou. ()
Helena Třeštíková uchovává pamět národa pro budoucí generace, a má zatraceně dobrej výběr témat. Krásný dokument o těžkém životním příběhu Zdenky Fantlové (četl jsem i její knihu Klid je síla). Je neuvěřitelné, čím vším musela projít a co vydržet. Arnošt Lustig prý kdysi prohlásil, že dělí lidi na ty, které by chtěl mít u sebe v koncentráku a na ty, se kterými by tam být nechtěl. Se Zdenkou Fantlovou bych v koncentráku být nechtěl. ()