České himalájské dobrodružství - Série 2

Těším se na třetí sérii, ve který si Mára Holeček s Radkem Jarošem rozbijou ciferník kvůli sporu, jestli jsou cennější lezecké Koruny nebo prvovýstupy. Kluci, klídek, já vás žeru oba. I když se hodně věcí opakuje, díly jdou pěkně s dobou a třeba taková hudba mi proti první sérii přijde mistrovská (rozuměj 4-). Jedna z mála věcí, za kterou si ČT zaslouží pochvalu. (17.02.2017)

Z filmařskýho hlediska to věru žádnej zázrak není, ale záběry pořízený horolezci v Himálajích a Karakoramu jsou natolik luxusní, že dávám pět hvězd. Kdo má rád hory, pošmákne si neskutečně. - K těm mouchám: hlavně scénář. Většinu času sledujeme jakési týpky provádět extrémní kousky v extrémním prostředí, laickýmu divákovi nezbývá než žasnout, ale lepší by byl trochu poučený úžas. Chtělo to říct něco víc k vlastnímu lezení, popsat blíž, co to obnáší fyzicky, psychicky, jaký jsou k tomu nutný dispozice, jak se to liší od jiných sportů, jaká je nutná příprava na takovou akci, ztratit víc slov o lezeckých technikách, způsobech výstupu (rozdíl mezi alpským a expedičním stylem je celkem znám, ale např. co jsou zač vynášky, proč se někdy staví nejprve všechny tábory, kmitá se po hoře nahoru a dolů, někdy se ale jde přímo nahoru... atd. atp.). Měly se líp popsat podmínky v takto vysokých horách - jak velká tam může být kosa? Bývá někdy i vedro? V jednom díle se dlouhý minuty plká o textovkách s předpovědí počasí od paní Zárybnické, ale základní informace v tomto ohledu chybí. - To je tedy hlavní slabina. Dalšími mínusy jsou prapodivná hudba z páně režisérova pera, takový retro džezík, co se možná hodil do Reduty v 80. letech, ale v podobném dokumentu působí jako pěst na oko. No, a ten komentář mohl načíst někdo jinej než ctihodná tetička a ctihodný pantáta, kterým to naprosto nejde do huby. - Ke kladům: přestože se po podobných filmech a záběrech pídim, sleduju celkem současný český špičkový horolezce, skoro nic z toho jsem neznal - jsou to jedinečný, nádherný záběry z naprosto exkluzivního prostředí. Dík lehkým digitálním kamerám je to dnes o něčem úplně jiným než v té první řadě seriálu o lezení v 80. letech, takže divák si pošmákne na technicky dokonalých záběrech ze světových osmitisícovek, od základního tábora po vrchol. Výkony horolezců jsou neskutečný, nesrovnatelný s jinými sporty. Není jiná lidská činnost srovnatelná s chůzí v mačkách nad kilometrovým srázem, kdy je člověk vyšťavenej, nevyspalej, a přitom jediná chyba, zakopnutí, zaškobrtnutí = smrt. Po takovým svahu se klouže rychlostí volnýho pádu. Akce typu Iron Man, nějaké ty maratony apod. jsou taky náročný podniky, ale odpadá tam tahle brutální psychická zátěž. Kdo si někdy zkusil vejšlap v Tatrách nebo Alpách, ví, že i to může být slušný masakr: podniky v asijských velehorách této ražby se jeví jako sci-fi, je to víceméně za hranicí chápání. Jaroš někde řekl, že ideální smrt by bylo dostat v šedesáti šutrem do hlavy v severní stěně Eigeru. Čili severní stěna Eigeru je pro něj plus mínus důchodcovská akce. Z toho si lze udělat představu, co obnášej Himálaje. - Dokument je i zdařilým holdem horám jako takovým, této krajině věčnosti, spirituální krajině par excellence, kde mizí každodenní otravné pinožení a handrkování a člověk je konečně svoboden. Proto se do nich vrací, proto jsou takovou drogou. (24.10.2015)

Už je to jen odvar první série. První série byla o tom, jak se lezlo dříve a že to byl sport o překonávání rekordů a sama sebe. Tahle druhá řada už ukazuje, jak už je lezení prožluklé komercí. Zajímavé jsou snad už jen lékařské testy. 50% (13.03.2017)

Na 4 to není, ale dobré... (29.10.2015)

Pokračování úspěšného projektu, který čerpá z faktu, že dobývání velehor je pro zainteresované osoby natolik důležitá droga, že jsou ochotni obětovat nejen finanční prostředky, ale také klidné rodinné vztahy a mnohdy i zdraví. Současná turbulentní doba s sebou přináší spoustu změn a tak i osmitisícové horolezectví musí podlehnout novým trendům, které jsou v dokumentu názorně zdokumentovány. Čeští zástupci tohoto sportovního odvětví opět ukazují v jednotlivých epizodách svou světovou třídu a to i přesto, že v domácích podmínkách se toho řídkého vzduchu opravdu moc nenadýchají. Mnohdy nedoceněné a mediálně nezpopularizované výkonnostní skvosty jsou po zásluze vykresleny v pestrých barvách, což musí nezhýčkaný divák naprosto hltat. Jsou prostě v České televizi projekty, které se přes všechny ty všelijaké braky, přece jen povedly náramně uspořádat do celistvé formy. (30.10.2015)