Blow-Up
Blow-Up
Blow-Up
Zväčšenina
Blow-Up
Blow-Up
Režie:
Michelangelo AntonioniKamera:
Carlo Di PalmaHudba:
Herbie HancockHrají:
David Hemmings, Vanessa Redgrave, Sarah Miles, John Castle, Peter Bowles, Jane Birkin, Veruschka von Lehndorff, Jimmy Page, Jeff Beck, Chris Dreja (více)Obsahy(2)
Filmová esej o nemožnosti uchopit objektivní pravdu. Jedno z nejslavnějších děl světové kinematografie. Je mladý, pohledný, úspěšný a bohatý, svět – zejména jeho ženská část – mu leží u nohou. Módní fotograf Thomas, ochotný pro získání nevšedních snímků přenocovat v noclehárně mezi nuzáky, aby ovšem vzápětí přesedl do svého rolls-roycu a odjel do svého ateliéru fotit atraktivní modelku. Dravý, arogantní, sebevědomý – a přece vnitřně, skrytě zranitelný. Do londýnského Maryon parku jej zavedla vlastně náhoda. Ale správný fotograf neudělá krok bez svého aparátu a vzdálená dvojice milenců, skotačící na pozadí nádherné, majestátní zeleně je příliš zajímavým objektem, než aby ji jen tak přehlédl. Jenomže náladové fotografie v sobě, jak má Thomas brzy zjistit, skrývají znepokojivé tajemství…
Zvětšeninu natočil Michelangelo Antonioni podle povídky argentinského spisovatele Julia Cortázara Babí léto (česky vyšlo ve Světové literatuře v r. 1968 již pod názvem Zvětšenina). Se spoluscenáristou Toninem Guerrou přesadil její příběh z Paříže do Londýna, který byl v polovině šedesátých let minulého století avantgardní metropolí, centrem hippies, boomu všech druhů umění – pop-artu, fotografie, divadla, módy i hudby. Antonioni se na svůj první zahraniční film důkladně připravoval. Žil v Londýně osm měsíců, vyzpovídal desítky příslušníků nejrůznějších profesí, chodil po klubech, vstřebával onu specifickou, nepopsatelnou atmosféru. A pak jej za půl roku natočil. Navázal jím přímo na svou „tetralogii citů“ z let 1959–1964 (Dobrodružství, Noc, Zatmění, Červená pustina). Opět nabídl divákovi mnohovrstevnaté metaforické dílo se záměrně neuzavřenými motivy, provokující k mnoha interpretacím. Zvětšenina je detektivním příběhem s hádankou, psychologickou studií, filmovou úvahou o hranicích výtvarných a narativních umění i filozofickou esejí o nemožnosti uchopit objektivní pravdu. Antonioni jí vzdal i hold intuici, jedné ze svých stěžejních tvůrčích metod. Přihlásil se k ní zejména výroky „Dělám filmy spíše žaludkem než mozkem“ nebo „Zkušenost mě naučila, že pokud je intuice krásná, pak je správná.“
(Česká televize)
Recenze (460)
[100%] ()
Dnes už legendární film s úžasnou atmosérou uměleckého Londýna 60. let...zajímavý David Hemmings, parádně natočená sekvence s odhalováním tajemství fotografie (to ticho a rozmazaný obrys), scény v parku....s Antonionim mám jindy docela problém, je to mnou, ale některé jeho filmy neumím uchopit a možná ani pochopit (např. ''Noc'' s Mastroiannim pro mě byla docela oříšek). Tady to ale bylo čistě filmové (jen trošku depresivní) potěšení. ()
Slová netreba, všetko videné objektívom a Antonioniho očami. Dokonalá ilúzia, fantastická atmosféra, nadčasový film plný významov, ktoré si každý nájde sám. Elektrizujúce !!! ()
Všetko sa skrýva v hľadáčiku kamery. Ten sa stáva očami a dušou umelca, fotografa, ktorý túži robiť umenie, ktorý vidí umenie a ktorý patrí k najlepším vo svojom fachu. Problém je, že ho jeho práca vôbec nenapĺňa. Túži nájsť pravú podstatu umenia. Aj seba samého. Antonioni vytvoril pútavú umeleckú výpoveď, ktorá stojí na kriminálnej zápletke, značne rozvinutej ale na konci nezodpovedanej. Čo kupodivu filmu dodáva inú, dôležitejšiu a osobnejšiu úroveň. Antonioni nádherne pracuje s detailmi - hlavne s tými, ktoré sa nachádzajú vo fotografickom ateliéry a rovnako aj s atmosférou 60 rokov v Londýne. Celá tá uvoľnenosť, retro štýl, presýtenie niečím čo si spoločnosť vytvorila je tu podané esteticky, dynamicky a pútavo. Film, ktorý rozhodne stojí za pozretie. Nestráca nič zo svojej sily ani po vyše 50 rokov a hovorí o hľadaní seba samého na pozadí doby a na pozadí umenia. Plus vrcholová scéna dvoch lolitiek v ateliéry - radosť pozerať. ()
z filmu kape anglie šedesátých let, prolíná se umělecké avantgardní prostředí s motivy nástupu "nové generace", všemu dominuje symbolický příběh (?) s místy trošku hitchcockovským nádechem - a vrchol obstará téměř realistické vystřízlivění (vlastně vystřízlivění i doslova) - - - zaujalo, ne však natolik - - - pro mě je Zvětšenina příliš stylizovaná, příliš anglická (i přes Antonioniho), příliš "umělecká"... dávám zatím 8/10 ()
Můj první Antonioni ve mně vyvolal během sledování četné rozpaky. Místy na mě film působil, že sleduje všechno jiné kromě hlavní zápletky. Až hodinu po skončení filmu, když mi Zvětšenina stále ještě běžela hlavou, jsem si začal celou skládačku dávat dohromady a objevovat klíče ke čtení příběhu. Ústředním slovem je "metafora" a jsem přesvědčený, že pomocí ní se dá interpretovat každá scéna filmu. Jistě není náhoda, že když se hrdinovi začíná tříštit řešení vraždy pod rukama, rozbije kytarista na koncertě svůj nástroj, protože vydává špatný zvuk. Stejně tak není náhoda, že když zmizí všechny důkazy, které měl a zůstane jen nejasná stopa v jeho paměti, potká se se skupinou tenistů bez raket a míčku. A tak dále. Detektivka, která se odehrává naopak. Podivný film. A uchvacující. To je Zvětšenina. PS: A přiznám se, že jsou mi tu mnohem sympatičtější lidé, kteří jí dají nízké hodnocení, protože přiznají, že film nedokáží rozluštit, než ti, kteří přiznají, že ho nechápou, ale stejně mu to vysoké hodnocení dají. ()
Velmi zvláštní snímek, který má velmi chabý a rozvleklý děj. Přesto není nudný a diváka něčím zaujme. Ať už výbornou režií M. Antonioniho, nebo hereckými výkony, scénářem, novým pohledem na svět, či svou záhadností nebo tajuplnou hudbou. Jednoznačně klasika. ()
Pro art filmy mám velkou slabost. Pro Antonioniho Zvětšeninu tu úplně největší. Ona totiž změnila můj pohled na film. Naučila mě ho vnímat nejen jako zábavu, ale především jako umění. Když jsem ji ve školním věku viděla poprvé, byla jsem naprosto omráčená fenomenální atmosférou, působivou vizualizací a intenzivní barevností. Excelentní použití zvuku a preciznost každého záběru dokonaly můj mimořádný zážitek. Celoživotní vášeň ke kinematografii tak byla zrozena. ()
Perfektní artový film s výpovědí doby. Nedokážu přesně vysvětlit o čem toto umění bylo, ale to není vůbec důležité. Důležité je vnímání filmu samotného. Užíval jsem si dokonalou Antonioniho režii, rozplíval se nad neobvyklou vizualitou a jásal blahem nad prací kameramana i střihače. Zvětšenina je postmoderní filosofie, která odkazuje na to, co když je celý náš život a celý svět smyšlený, zdánlivý nebo neuchopitelný. Na tuto otázku poukazuje poslední scéna s mimy a Thomasem. Ve Zvětšenině je mnoho otázek, které nestačí rozluštit k pouze jednomu zhlédnutí, musí jich být víc a proto je dle mého právem zařazen mezi důležité snímky historie a jeden z těch, které musíte vidět než umřete. ()
Napriek všetkému, som očakával ´´hitchcockovský´´ thriller. Lenže chyba lávky. Ono trvá vyše hodinu, kým sa dostaneme k nosnej zápletke tohto filmu. Ďalej, oscarové nominácie. Tá za réžiu je celkom opodstatnená, Michelangelo má prehľad o tom, čo je pre kameru vhodné a čo nie a aj v občas nudných scénach vie dodať šťavu. Tú za scenár pokladám ako niečo, čo v rámci hlasu doby musela byť vyslyšaná ( viď dnešné udeľovania ). Nie zlý snímok, kvalita je viditeľná, ale preceňovanie tomuto filmu skôr škodí. ()
Dlho som sa chystal tento film okomentovať, len som presne nevedel, čo napísať a až teraz som si prečítal jeden výrok, ktorý ktosi napísal a myslím, že dokonale vystihuje celý film: ,,KULTOVÝ FILM O KULTOVEJ DOBE." ...Film, ktorý svojim obsahom mal patriť do žánru triler a ktorého dej by hociktorý iný režisér vystaval na napätí sa stáva v Antonioniho spracovaní strhujúcim obrazom doby v neopakovateľnej umeleckej forme. Najsilnejšou scénou je bezpochýb zväčšovanie fotky, ktorá by mohla poslúžiť ako neodvratný dôkaz o spáchaní zločinu. Antonioni však spracoval film formou, ktorá môže byť pre mnohých nezrozumiteľná (priznám sa, že aj ja som nemal po prvom vzhliadnutý vo všetkom jasno), čím sa im uberá na celkovej výpovedi diela. Záverečná scéna, keď David Hemmings hodí mímom pomyselnú loptičku a začne počuť hru, čím sa vlastne s nimi stotožní vám rozhodne na dlho nezíde z mysli a budete rozmyšlať, čo chcel režisér vlastne povedať. ()
Film o nezájmu, zahleděnosti sám do sebe a ignoranci všeho, co se mě přímo netýká. Člověk v něm často poznává sám sebe a uvědomí si, že nejen on jediný je na světě. ()
Hodnotit Zvětšeninu pro mě je velmi obtížné, dnešní filmy je lehké hodnotit, protože znám jejich kontext v realitě, ale tady tomu tak bohužel není. Film se mi sám o sobě líbil, držel moji pozornost celou dobu, části kdy nepadne ani slovo, a je jich celkem dost, jsou excelentní. Mystery okamžiky jsou velmi hutné a pohlcující, zkrátka kdyby film vznikl v dnešní, je to pro mě top film, ale jelikož neznám dobu a místo kde vznikl, tak musím být s hodnocením opatrný, i tak se jedná o zatím nejlepší italský film jaký jsem viděl. ()
Nejako ma to nebralo. Aj keď dobové hity, čo zahrali boli super, presne na to zatrasenie hlavičkou :D A malo to dobrú atmosféru. Ticho ma vôbec do varu nedostávalo, tak isto ako dlhočizné analyzovanie fotiek. Ku koncu som stratila niť pri umývaní riadu. ()
To šumění větru!!! Při postupném odhalování záhady na fotografiích pořízených v parku za kouzelného ranního slunce jsem byla doslova nalepená na televizi. Srdce mi bušilo a přiznám se, že takhle napjatá jsem už dlouho nebyla. Nádherné zpracování každodenní práce špičkového fotografa, který se celý den nezastaví a díky svým schopnostem, sebevědomí a možná i díky své aroganci nakonec odhalí něco, co mu nedá spát. Film propracovaný do každého detailu, na který je radost se dívat. Je to, jako byste se dívali na řadu opravdu povedených fotek. A taky se u toho pěkně bojí. Už dlouho jsem neviděla takový filmový skvost. ()
Snad jediný Antonioniho film, který zestárl. Ve své době možná revoluční, dnes už jen zdlouhavé nic. S ´tetralogií citů´ kvalitativně nesrovnatelné. ()
Eh, co to bylo? To je jako ten slavný film, který je zmiňován ve všech knihách o filmu? Já jsem to asi nepochopila, nejen že jsem se fakt nudila, ale ještě to němělo ani pointu a prostě nic! Já to necháopu, tak jak to teda bylo?! ()
Geniální art o kritice popkultury, konformitě, tlaku společnosti, pozérství a především o (nemožnosti) zachování individuality. Hemmings je v roli svérázného umělce s nezávislou rebelskou duší, jenž je postupně tlačen k podvolení se "hře společnosti", naprosto dokonalý a Antonioniho využívání symbolických artefaktů je neskutečně stylové. Pravděpodobně nejpřístupnější čistokrevná artovka, jejíž mysteriózní a erotický náboj se zatím prakticky nepodařilo překonat. Bylo v parku či nebylo v parku? Odpověď je v hlavě každého z nás.. ()
Zajímavé, jak někdo dokáže natočit film, ve kterém se za necelé dvě hodiny vůbec nic nestane. Bohužel místy je to až moc nudné, dá se říct, že první hodina je úplně o ničem. Ale konec, který nic nevyřeší je celkem fajn a líbil se mi. Musím ocenit režisérův cit pro klid a detail. Spoléhat jenom na herce, který toho moc nenamluví je risk, ale Antonionimu to skvěle vyšlo. ()
Související novinky
Kánon filmu 2011
V sobotu 21. ledna byl ukončen výběr filmů Kánonu filmu za rok 2011 a přinesl opět zajímavé výsledky. Původní prosincový termín konání výběru byl z důvodů nečekaných a smutných předvánočních událostí… (více)
Ingmar Bergman a Michelangelo Antonioni
Před několika dny média informovala o úmrtí obou filmových velikánů. Oba byli nepřehlédnutelnými persónami světového filmu a jejich stopa, kterou zanechali dalším generacím, je až příliš hluboká,… (více)