Nebezpečně výbušná trhavina

Když něco napíše Anders Thomas Jensen, tak je to prostě pecka. V současném dánském filmu se točí úzká skupinka lidí (včetně dvou hlavních protagonistů "Bomby"), kteří ale stále přichází s něčím novým a to je paráda. Všichni sice víme, že lidé od filmu jsou egomaniaci a realitní agenti, že jsou pošuci, kteří to nemají v hlavě v pořádku, ale v Sprængfarlig bombe se tomu můžeme znovu a znovu smát. "Fucking fuck. Našli nás." "Fuck. Musíme uniknout francouzským oknem na jižně orientovanou verandu." (05.03.2010)

Místní komentáře znějící na způsob, že to je bomba, nevídané, skvělé, rozstřelující a já nevím co ještě, mě navnadily na bezvadnou komedii, kde se budu od začátku do konce jen a jen bavit z tak neskonale zábavné komedie. Ovšem nic takového se nekonalo. Asi jsem fakt čekala něco úplně jiného. Originální - ano, chaotické - ano, silně satirické - ano, výsledný dojem - průměr. Nemůžu si pomoct, byla jsem asi naladěná na úplně jinou vlnu. (24.09.2014)

„Drž tu kameru v klidu! Ať divák vidí, co se děje! Dyť to vypadá jako domácí video!“ --- „Když to má fungovat, tak to musí vyústit do umělecké formy! Rozklepaná kamera vyjadřuje Rosinu frustraci.“ --- „Claus se ti snaží říct, že jestli je vada na kráse nebo dramaturgická chyba ve scénáři, tak s tím prostě zatřeseme. Pak si jí divák nevšimne.“ *** Měl jsem chuť přidat hvězdičku navíc, když si oba Jensenové tak otevřeně střílí z filmařského fenoménu jménem Dogma 95, ale to bych musel mít z filmu ještě lepší dojem. Popravdě jsem už dlouho neměl z žádné komedie tak schizofrénní pocity: mnohokrát jsem se nahlas smál, herci byli fajn (víc mě ze dvou hlavních postav bavil režisér v podání Nikolaje Lie Kaase) a řada hlášek, vtipů a scén skvěle funguje, na druhé straně všechno povedené mi připadá zabalené do režijně či stylově dost průměrného obalu a také skvělé momenty se střídají s těmi, kdy se celek ve své chaotičnosti rozkládá. Hlavní myšlenka, vyústěná do scény s pochvalnými kritiky pro šílený filmařský výplod, tu kopíruje De Sicu a jeho Hon na lišku, což by mi ale nevadilo i vzhledem k tomu, že tady je rozpracovaná v odlišné době + také s narážky na jinou filmovou tvorbu. Zápletka o střetu podivného artového režiséra s jeho arogantně protivným odpůrcem z řad diváků, s vyústěním se společnou práci na dalším filmu, má v sobě pěkně absurdní rozměr, ale děj je tu postupně naplněn tolika nahodilými a neuvěřitelnými zvraty, že nad požadovaným dojmem absurdity vyhrál dojem chaosu a neukočírovanosti. Až to celé (včetně závěru ze ZOO) působí jako vygradovaný sled příhod a několika nápadů, které by chtěly dohromady fungovat i jako souvislý příběh, ale potřebovaly by k té funkčnosti více dramaturgicky učesat a propracovat. Je hezké, když se takový film dokáže s parodickou nadsázkou trefně vysmát jistému typu filmové tvorby – méně již, když samotný děj působí tak neuvěřitelně a neučesaně, až sám téměř volá po další parodii. Jako oddychovka na jedno zhlédnutí to však neurazí. [65%] (29.10.2022)

Tak nějak nevím, co si o tomhle myslet. Podle popisu jsem čekala prdlou komedii a ona to byla jakási kritika nepoužitelnosti artovejch filmů a zároveň s tím snad i kritika mainstreamu nebo asi (a tak to spíš bude) kritika obojího. Ale i když jsem čekala, že se budu víc smát (ale smála jsem se, viz. pád smrtky, režisérovy záchvaty, pokus o snědení "onion ringu", návštěva ZOO atd.), film mě bavil. I když teda musím říct, že jsem kolikrát trochu nechápala chování postav, v tomhle bych uvítala menší chaos. Jinak ale dobré, inteligentní, vtipné (ovšem né "řachavým" způsobem). Plus sehraná dvojka Lie Kaas trpící typickým syndromem umělce a Thomsen s naprosto šíleným kníro-vousem. 78% (27.10.2011)

Pobavilo, zajímavý scénář a krapet černého humoru ala Denmark. To já můžu. Asi tak nějak by to dopadlo, kdyby běžný fanoušek chtěl natočit svůj film. Ale ono to nakonec vyznělo lépe než Kill Bill na což je to parodie. Ted aten film ve filmu. Doporučuju. Nikolaj Lie Kaas ma slušně nakročeno do mých oblíbených herců. (24.01.2011)