Reklama

Reklama

Umělé krajiny

(festivalový název)
  • Kanada Manufactured Landscapes

Obsahy(1)

Fotograf Edward Burtynsky předkládá záznamy ze svých cest do skrytých míst, které jsou centrem industrializovaného světa. Objektivem zachycuje estetiku výrazně modifikované krajiny, která je děsivá a znamenitá zároveň. Člověk je propojen s místem, které obývá. Zásah potřeb lidské společnosti do struktury prostředí je natolik zásadní, že vytváří nové krajiny nad rámec přírodních scenérií. Snímek ukazuje obrazy industrializovaných lokalit jako nezaujatou reportáž, úvahy o prezentovaném jsou ponechány na samotném divákovi. Precizně komponované záběry jsou hravě propojovány střihem, který evokuje cykličnost existence produktů naší civilizace, nápadně připodobněnou cyklům života v přírodě. (Academia Film Olomouc)

(více)

Recenze (5)

sandis 

všechny recenze uživatele

Tento film v podstatě představuje fotografie Edwarda Burtynského a dělá to poměrně nudnou formou. Ač je zajímavé vidět čínskou továrnu, nebo zničenou krajinu, jež byla využita člověkem pro těžbu surovin, či čínské děti třídící odpad dovezený z Evropy a USA, nebo rozrůstající Šanghaj, nepřináší tento film žádný nový úhel pohledu či převratný objev. 5/10 ()

Pawlisman 

všechny recenze uživatele

Velice, velice nepovedené zpracování tak obrovského a zároveň tak aktuálního tématu. Myslím, že takovéto ztvárnění je tak na úrovni (ne-li spíše pod) studenta 3. ročníku FAMU. I přesto však několikzajímavých záběrů a poznatků - ale to skutečně není v této zemi a v daných podmínkách těžké udělat. 5/10 ()

ABLABLABLA 

všechny recenze uživatele

AFO 2021 online. Super myšlenka. Vidět fotografie Burtynskyho někde na výstavě, tak mě určitě uchvátí a donutí k zamyšlení. Každou fotku si prohlédnu svým tempem, některé mě zaujmou více a stála bych u nich třeba minutu, jiné mě neosloví a tak je jen mihnu. Vidět je někde v umělecké publikaci, tak si je také nadšeně a možná i zděšeně prohlédnu a přečtu si o nich. Avšak dívat se v dokumentu na strnulé fotografie, kdy neovlivním, jak dlouho a nemůžu si určit, které věnuji více pozornosti? To nechceš. Zbytek částí, kde byla živá kamera, bylo parádních. Jak svištěly žehličky u stropu sem a tam ve fabrice, ten prvotní nekonečný záběr linek uvnitř fabriky, jak dělnice sestavovala jeden jistič za druhým neskutečně rychlým tempem, jak vlastně jeho fotky vznikají, na co fotí, jak třídili dělníci odpad. Odpad - v životě mě nenapadlo, že někdo v takovém neskutečném shromaždišti odpadu a špíni rozbíjí pidi mini nějaké jističe a nevím co, aby z nich dostal ty drahé kovy. Moc se mi líbil fakt, jak například v Šanghaji dával režisér za sebou záběry kontrastu, aniž by je ale soudil. Normální lidi se určitě postaví na jednu stranu, ale jiní lidé se mohou postavit na druhou. Realitní makléřka si žije v totálním zámku a normální lidi ve malých domečcích. Makléřka si stěžuje, že koupila nějaké pozemky v rámci nově plánované výstavby a ta se furt nekoná, protože jedna jediná babka se odmítla odstěhovat ze svého domu... a přitom jen 10 minut od toho, kde bydlí teď. Druhý pohled, kdy ta babička tam žije pravděpodobně od svého narození a předtím tam žili její rodiče a místo je pro ni plné vzpomínek a nechce jej opustit. Dost se mi líbí i ta jeho myšlenka, že do fotografií nedává politiku, ale nechává ať na lidi fotografie působí samy a ať si sami pozorovatelé vyvodí své názory. Co mě zamrzelo, že poslední záběry posledních 5 minut filmu byly absolutně o ničem. 3,5* ()

Galerie (6)

Reklama

Reklama