Reklama

Reklama

Příběh z oblasti science-fiction vypráví o tajemném ostrově ovládaném krvelačným gangem maskovaných mladých lidí na motocyklech, kteří ve jménu dávné civilizace Atlantidy krutě a bezohledně vybíjejí vše živé. Na tento podivný ostrov se vlivem náhody dostane skupina nic netušících lidí, kteří však záhy zjistí, že budou muset chtě nechtě tvrdě bojovat o holý život. Na své vlastní kůži poznají, že smilování nemá na tomhle ostrově místo. (Lucernafilm Video)

(více)

Recenze (30)

choze 

všechny recenze uživatele

Italská hororová ikona Ruggero Deodato po svém nepřekonaném opusu magnum CANNIBAL HOLOCAUST a slasheru HOUSE ON THE EDGE OF THE PARK dočasně vyměnil horory za akci a natočil NÁJEZDNÍKY Z ATLANTIDY a INFERNO IN DIRETTA. NÁJEZDNÍKY navázal na vlnu italských post-apokalyptických snímků z první poloviny 80. let inspirovaných MAD MAXEM a ÚTĚKEM Z NEW YORKU jako NOVÍ BARBAŘI, 1990: RYTÍŘI Z BRONXU či ÚTĚK Z BRONXU (vše Enzo G. Castellari) nebo 2019: PO PÁDU NEW YORKU. Nízký rozpočet odráží zejména úsměvné miniatury a triky, přesto je film vlastně jednou velkou neutuchající akcí. Připočtěte doktorku přes „předkolumbovské jazyky“, krutého vůdce Atlantiďanů nosícího skleněnou masku-lebku, elektro-funkovou hudbu trashového skladatele Maurizia de Angelise (skrytého pod pseudonymem Oliver Onions), hororového klasika Michella Soaviho v jedné z rolí a scénu dekapitace motorkáře drátem nataženým přes silnici. Ve dvanácti jsem z toho byl hotovej, dneska už míň. ()

Goldbeater 

všechny recenze uživatele

Ruggero Deodato zde předvádí absolutní masterclass v tvorbě zábavného filmového braku. Nájezdníci z Atlantidy mají vlastně všechno, co si od post-apokalyptického béčka žádáte, a ještě něco málo navíc k tomu. Dávají při tom smysl? Vůbec. Má však smysl je vidět? Pokud dokážete ocenit dobrý-špatný film s pořádným srdíčkem, tak zaručeně! A ta miniatura Atlantidy pod skleněnou kopulí byla naprostý top! ()

Reklama

JFL 

všechny recenze uživatele

Zatímco se arcikněz zenového filmu Donald G. Jackson dušuje, že jeho filmy neupadají do klišé a mohou být novátorsky nepředvídatelné díky tomu, že nepoužívá scénáře, pak Ruggero Deodato dokládá, že i s náležitě zhůvěřilým scénářem a příslušně zdegenerovanou režií lze sehrát tuze WTF divadýlko. Nevěřím, že "Nájezdníky z Atlantidy" napsali ti dva padesátníci, kteří jsou pod tím podepsaní, protože tady hraje prim logika klukovské fantazie věku kolem šesti let. Když se divák nechá zlákat náležitě lživým plakátem a nic jiného si o filmu před zhlédnutím nezjistí, nestačí vycházet z úžasu nad tím, jaké praštěné zvraty přicházejí scénu od scény, jaká postava se někde náhle objeví, nebo dokonce do jakého žánru se film různě přepíná. Deodatova práce s filmovým prostorem a logickou i topografickou provázaností dění mezi záběry nechává blednout i mistra absolutního rámu, drekového samouka Davida A. Priora. Celý film působí až videoherně v tom, že vyprávění hrdiny zcela náhodně spawnuje na bizarních místech a nechává je řešit banální úkoly zcela zhovadilým způsobem. Zdejší postavy nejsou ani jednorozměrné, ba spíš se propadají sami do sebe svou antirozměrností, v čemž mezi všemi exceluje odbornice na předkolumbovské jazyky, která působí jak lobotomizovaná parodie na filmové vědátory. Celý film má natolik vysoký rozpočet, aby si mohl dovolit realizovat všemožné fantasmagorické žánrové polohy od katastrofického filmu přes dobrodružku se sci-fi elementy až po postapo akčňák, Ale při tom je pořád rozpočet natolik nízký, aby papundeklový postapo tuzing, speciální efekty (od ábíčkových miniatur po nevídaně fušerské gore umělotiny) i praktická realizace jednotlivých záběrů vyvolávaly křeče bránice. ()

giallo 

všechny recenze uživatele

Útěk z New Yorku byl v 80. letech opravdu neuvěřitelná pecka, která strhla velkou vlnu post-apokalypických béček. Deodato také neodolal a přispěl svojí troškou do mlýna v podobě zdejších Nájezdníků. Vzal to pěkně od podlahy a dal do kupy jeden z nejtrashovějších scénářů, který kdy vznikl. Punkeři, jako vyšití z Mad Maxe, si to díky vytažené ruské ponorce skze časovou bránu šinou do našeho světa a chtějí zvěstovat své zkázonosné poselství. Natrhout prdel, se jim vydává rozličná skupinka, která šmelcuje šmejdy po desítkách. Vskutku nádherný trash, který dokážou natočit snad jen italové! Fandům žánru bych doporučil ještě obdobnou perlu z dílny Sergia Matina, a to 2019 - Dopo la caduta di New York. ()

Karlos80 

všechny recenze uživatele

Parádní post-apokalyptické béčko (jedno z nejlepších které jsem kdy viděl), typický trash, ano souhlasím, takové ve své době uměli skutečně jen živočišní Italové:-) Není to jen o akcí (zde v podstatě non-stop), ale i o dobrodružství něco ve stylu filmů o "Indiana Jonesovi", odehrávající se ve velmi příjemných lokacích (Florida, Filipíny), zároveň je to i taková nezvyklá variace na často filmaři vyhledávané filmové téma o "ztraceném kontinentu Atlantis". Příběh byl vážně originální. Není tu k vidění tolik krve a jiných hnusáren jako v jiných Dodatových filmech, i když menší gore samozřejmě nechybí, je to ale především o akci a zábavě, film jako takový je opravdu velmi zábavný, někdy až roztomile pitomý kýč (dialog, extravagantní kostýmy, absurdní postavy, mašiny s ozubenými koly-to všechno tady, bylo naprosto fantastické), připočíst k tomu musím samozřejmě i parádní obsazení, stárnoucí hvězdy jako Ivan Rassimov (ve filmu pořád rozesmátý, i v nebezpečných chvílích v ohrožení života, asi to všechno moc vážně opravdu nebral) nebo Geroge Hilton, pro fanouška euro-kultu oba jistě k nepřehlédnutí. Již zmiňovaná scéna se strunou mi připomněla jinou podobnou scénu, ale z G. H. Lewisova filmu "She-Devils on Wheels", která dost možná Deodatovi posloužila právě jako inspirace. Suma-sumárum; Moc příjemná oddychovka a velmi dobře namíchaný mix, akce, sci-fi a dobrodružství, které asi nelze brát moc vážně, ale které určitě pobaví, a o to tady jde především. Krásná hudba od bratrů De Angelisů jako malé plus. ()

Galerie (60)

Reklama

Reklama