Režie:
Ivo TomanKamera:
Josef IllíkHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Josef Langmiler, Dagva-Očiryn Elbegsajchan, Karel Hlušička, Dž. Dzanabadzar, Josef Větrovec, Šataryn Ceceg, Slávka Budínová, Jan Kanyza, Petr Pospíchal (více)Obsahy(1)
V éře normalizace vznikala řada vynucených koprodukčních filmů s politicky spřátelenými zeměmi - v tomto případě se vzdáleným Mongolskem. Příběh se dotýkal společné výpravy československých a mongolských geologů, kteří v nepřístupné horské pustině hledají ložiska měděné rudy. Základní potíž však vyvstala ve zcela neobratném zpracování, které pohřbilo jakoukoli věrohodnost i krajinnou atraktivitu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (20)
Pravda je, že se toho ve filmu moc neděje. Spíž než dobrodružný je film cestopisný. A vystupuje tam i několik českých herců, kteři si udělali výlet do dalekého Mongolska. Příroda tam vypadá nádherně. A Slávka Budínová se tam konečně asi v 52 letech vdala za režiséra filmu Ivo Nováka. No a nakonec musím pochválit záběr na legendární Škodu 120, jak ujíždí bez řidiče ullanbátarskou ulicí. V tom je něco magicky krásného... :-)))) ()
Mankote, to byla legrace. Jak režisérovi, tak hercům bylo jasné, co točí, a tak se rozhodli z toho vytřískat, co se dá. Důležitý tady není tedy tak příběh (čeští a mongolští geologové hledají v mongolských horách měď a nechají se inspirovat místní legendou o tyrkysové hoře), ale ty různé detaily, slova v náznaku, jak kdo reaguje... Třeba postava Větrovce a jeho oprašování škodovky, nebo ono chystání váziček, kytky a z velvyslanectví piva - to už se spíše blíží parodii na režim. Já se u toho skvěle pobavil. ()
Pridavam se k Pstrosovi, tento film nelze vydrzet bez konzumace tvrdeho alkoholu. Ivo Toman byl kabrnak a jeho trojlistek "Cesty muzu" - "Vystrely v Marianskych Laznich" - "Ve znameni Tyryksove hory" tvori jeden ze zakladnich stavebnich kamenu ceskeho normalizacniho filmu. Schovat nekam do muzea a poustet zajemcum a flagelantum. Uz jen pro ty nazvy. ()
Další koprodukční sedmdesátková "lahůdka", vyrobená ve stylu přijedeme tam a něco už tam natočíme. V okamžicích, kdy kamera krouží po jistě nádherné mongolské přírodě se film ještě dá tak tak vydržet. Pokud se ale přesuneme do Ulánu (jak zde familiérně nazývají hl. město Mongolska) a zejména do interiérů, začíná to pravé peklo. Především dialogy s. Větrovce s Mongoly jsou hodně za hranicí snesitelnosti. Otřesný zážitek, který můžu doporučit pouze těm největším masochistům nebo členům klubu česko-mongolského přátelství. ()
Na začátku se odbrzděné auto bez řidiče dostane do pohybu dolů z kopce a havaruje. A unylý hlas vypravěče nám sdělí, že touto neobvyklou příhodou "začal náš příběh". Hle, co všechno může být nazýváno příběhem! Ale vážně - normalizátorská koprodukční internacionální vědecká agitka nejtěžšího kalibru! ()
Galerie (1)
Photo © CS Film
Zajímavosti (2)
- Během natáčení filmu si Slávka Budínová v Mongolsku vzala Ivo Tomana. Vzhledem k tomu, že s sebou neměla svatební šaty, musela si je vypůjčit v Mongolsku od místních obyvatel. (Frontie)
- Filmovanie prebiehalo v Prahe a Mongolsku. (dyfur)
Reklama