Chaotická Ana

Už vím, proč jsem rok otálela. S Medemem se nedá hazardovat, jeho filmy jsou vzácnost, jsou jako obřad a čas je třeba zvolit velmi uvážlivě, jestě lépe intuitivně, protože i to je součástí prožitku, který se nedá obehnat slovy. Jsem uchvácená. Ptám se sama sebe, co jsem to viděla, co jsem to prožila a přistihuju se při krádeži myšlenky, že tak dlouho se do Medema díváš, až se Medem podívá do tebe. Oslava sestry, oslava ženy, dál už nic, dál už všechno. (02.05.2010)

silný příběh, který z hlavy jentak nevymazí... říkala jsem se, že jsem viděla už hodně, ale co ve mě pan Medem tímto snímken vyvolal, to se slovy popsat nedá.. příběh Any, která nás zavede ve svém hypnotickém stavu do života jiných mladých žen, svých minulých já, které bohužel všechny né zrovna příjemným způsobem zemřeli.. každou hypnouzou se vracela dál a dál.. a mě tím víc a víc vtahovala do svého chaosu.. nakonec mě zavedla do svého nejstaršího já, kde celý tento chaos začal.. a já se Vás ptám: "Myslíte, že Ana bude následovat svůj osud a také tragicky zahyne??" Každopádně je to příběh hodný obdivu, který ve Vás vyvolá otázky.. chtěla bych já vědět, jaké bylo moje minulé já?? herecký výkon Manuela Vellés byl strhující a hudba dotvářející atmosféru nadčasová... za mě po první projekci 79% :) P.S. vidět film ve španělštině je rozhodně větší zážitek než jsem čekala, sice mi některá jejich slova připomínala, jak když si děti brblají na pískovišti, ale to je ta nádhera španělského jazyka :) (09.06.2009)

Medem patří k mým nejoblíbenějším režisérům, není tedy divu, že jsem se na Chaotickou Anu velmi těšil. Již první minuty mě bezmála nadchly a já si užíval typickou práci tohoto režiséra. Spoustu pro něj specifických prvků jsem už znal, ale dovedl z nich namíchat opět něco nového. Radoval jsem se tedy z až důvěrně známých záběrů točených z pod vodní hladiny, v ní vznášejících se těl, krásné a záhadné hlavní hrdinky, kamery bloudící na nějaké neznámé tajemné místo, a těšil se z těch nových, jako bylo Anino seznámení s novým prostředím ve scénách s dotykáním rukou lidí v neznámém davu. Oceňoval jsem, jak pomocí jednoduchého odpočítávání dokáže stupňovat divákovo napětí a očekávání. Následují SPOILERY. Vše bylo prostě skvělé, až do chvíle, ve které Medem spojil obecné mírové poselství filmu s konkrétní událostí, s válkou v Iráku. Je jistě právem umělce, stejně jako jiného člověka, se vyjádřit k akutálnímu politickému dění a možná není náhodou, že jedno z nejznámějších děl tohoto charakteru, Guernica, pochází ze štětce španělského malíře. I Buňuel, další Španěl, byl politicky velmi angažovaný. Ale zpátky k Picassovi. Právě on hlásal, že umělec by se k politice vyjadřovat měl a on sám tak zajisté činil. Guernica je z tohoto soudku jistě dílem nejznámějším, mně se však do krámu více hodí jeho obraz Masakr v Korei, který představuje kritiku nasazení jednotek OSN v oné asijské zemi. Z dnešního pohledu se toto nasazení obecně hodnotí jako rozumné, umělec tedy zjevně není neomylným. A tím se dostávám zpět k Medemovi. Možná je jeho odsouzení války v Iráku správné a možná nikoliv. Nevěřím však tomu, že právě američtí strůjci této války jsou těmi nejhoršími lidmi historie, jak Medem ústy Any tvrdí. Stejně jako nevěřím tomu, že onen politik z filmu by se pokusil Anu ubít k smrti. Tahle scéna a násilné naroubování příslušné zálivové události, mi prostě obojí přijde poněkud pokakané. Přesto i onomu hovínku nemohu upřít napáditost s jakou bylo propojeno hned s úvodní scénou filmu (jestřáb a holubice), a tím byl oběma "vyměšovacím" scénám dodán hlubší význam, než by měly samy o sobě. Vyzdvihnout musím i práci s minulými životy, které zprvu působí jako pouhý mystický prvek k upoutání zájmu diváka nějakým tím tajemnem, posléze se však ukáže, že jde o velmi funkční a originální způsob, jak příběh Any zobecnit a všechny násilím trpící ženy světa představit v jedné osobě, kterou už divák důvěrně zná a tudíž ono utrpení pro něj není odosobněné. A přitom ono příjemně mrazivé tajemno zůstává :) Nu a abych nekritizoval jen ten Irák, tak si musím rýpnout i do scény, ve které nám první Newtonův zákon umožní zahlédnout Aniny kalhotky. Medeme, vždyť erotiku přece umíš servírovat mnohem rafinovaněji. (I když zpětně tuto scénu vnímám jako určité symbolické podtrhnutí Anou nabytého sebevědomí - ale tady bych byl raději opatrný). (24.11.2008)

Julio Medem je takový podivný pán, který mě nenechává klidnou. Nádherná Ana žije v jeskyni se svým otcem, jenž se ji snaží uchránit před okolním světem, který ztratil kontakt se svou bytostní podstatou. Ale nikdo nemůže Anu uchránit před minulostí, vnitřním neklidem, posláním... před sebou sama. Hypnotický příběh bohyně, jež hledá kontakt se svým chaotickým nitrem a sílu přijmout svůj osud, jakožto i svou vinu. (02.03.2012)

Mysteriozní... A bizarní a sugestivní a magická... Ano, spíše taková je Ana... . . . Čtyři a půl hvězdy za film, zaokrouhleno nakonec i za tu hudbu po trošku chaoticky rozpolceném váhání nahoru. - - - - - (Poprvé viděno /v původním znění s č. titulky/ 1.4.2012 na >chaotickém prostoru< , hodnocení 691., komentář zde jako pětasedmdesátý - 2.4.2012) (02.04.2012)