Žila na poušti, v jeskyni i s indiány. Před tisícem let. Měla různá jména, ale vždycky to byla ona. Ústřední postavou Medemova filmu Chaotická Ana (2007) je poněkud výstřední dívka, která žije se svým svérázným, ale milujícím otcem v jeskyni nad mořem. Má výtvarné nadání a žije jako bytost nepoutaná ničím a nikým, pravdivá jen sama k sobě. Justine, výstřední mecenáška mladých talentů, pozve Anu do Madridu do komunity mladých umělců, které posbírala na svých cestách a jimž financuje bydlení a umělecké kurzy. Ana tak poprvé vstoupí do skutečného světa, zároveň ji však čeká bolestná cesta do hlubin sebe sama. Setkání s charismatickým Saídem, sirotkem po berberské matce, zcela změní její vnější i vnitřní realitu. Čeká ji krutá cesta do minulých životů vlastní duše, která, jak se zdá, mnoho vytrpěla... Snad jedině Medem dokáže vytvořit iluzi světa, do něhož musí Ana vstoupit. Pomocí reálných obrazů a zvuků dokáže vytvářet zcela nadreálné situace. Hranice prostoru a času překračuje se stejnou lehkostí, jako by točil konverzační komedii. Světy, které svou originální optikou vytváří, jsou z tohoto světa a zároveň stejně skutečně tkví v minulosti či budoucnosti. Reálné situace tak dostávají zcela nové významy, aniž by bylo třeba něco složitě vyprávět či popisovat. Jeho filmy nejsou příběhy činů, ale vnitřních emocí: vášní, strachů, intuice, lásky a nenávisti. Realita jeho filmů začíná tam, kde končí viditelná skutečnost.(Česká televize)
Hlavní hrdinkou Medemova filmu je mladá dívka Ana, která spolu se svým otcem žije na Ibize. Musí však rodný ostrov opustit a odstěhovat do Madridu, aby mohla začít kariéru jako malířka. Spolu s ní cestujeme časem a vidíme čtyři roky z jejího života. Období mezi 18 a 22 narozeninami. Odpočítáváním dalších dnů jak v hypnóze nám Ana dokazuje, že její existence je vlastně ve skutečnosti pokračováním existence jiných mladých žen, které všechny tragicky zemřely ve věku 22 let. Teď se staly součástí Anina podvědomí, součástí chaosu, který ji každým dnem pohlcuje stále víc.(Tygrys)
Obrovské překvapení a absolutní filmařská špička, tak mě tenhle film dostal.Skvěle vybraná Manuela Vellés, kterou jsem předtím vůbec neznala, zajímavé tajuplné a pro někoho těžko uvěřitelné téma filmu.Pohltí vás to vizuelností, nádhernou hudbou a donutí přemýšlet o všem, co se nás může týkat mezi nebem a zemí. Skvělé a pět hvězd.(21.5.2012)
Julio Medem je takový podivný pán, který mě nenechává klidnou. Nádherná Ana žije v jeskyni se svým otcem, jenž se ji snaží uchránit před okolním světem, který ztratil kontakt se svou bytostní podstatou. Ale nikdo nemůže Anu uchránit před minulostí, vnitřním neklidem, posláním... před sebou sama. Hypnotický příběh bohyně, jež hledá kontakt se svým chaotickým nitrem a sílu přijmout svůj osud, jakožto i svou vinu.(2.3.2012)
Hypnotizující průnik do tajů minulých životů podle Julia Medema... Jinak poněkud chaotická mozaika z krásy, krutosti, svobody, umění a smutného ženského údělu, ale i nezničitelné síly, od které je však marné čekat spojení v jeden smysluplný obraz. Místy působí hodně nedotaženě, ale celkem fajnově se sleduje, minimálně díky oduševnělému zjevu Manuely Vellés, poutavému vizuálu a krásné hudbě, která by si zasloužila být v mnohem lepším filmu... A konec? Ten jako by se k tématu neuměl vyslovit už vůbec a tak trochu si sám sobě nakálel na hlavu.(11.10.2014)
Klíč k finální scéně vidím v boji ženského a mužského principu. Proti emotivnosti a živelnosti Any ( žena jako dárkyně života) stojí muž, sokol z úvodní scény, představitel násilí a sobectví (u kongresmana spojený i s machismem). Tak Ana, jež vstřebala všechny mužm ublížené a ztýrané ženy snad za posledních 1 000 let, učiní (holubičí) gesto vzdoru za všechny ženy, které v ní našly útočiště a dodaly jí vlastní sílu a a sebevědomí. Film nabízí i řadu dalších otázek k zamyšlení, u kterého vás provází skvělý hudební doprovod a celkově chytlavá atmosféra.(2.4.2012)
O co vlastně Medemovi tentokrát jde? Hlavní postavou je mělce malující, hluboce milující Ana, která se zmítá v chaosu díky hypnózám, jenž ji vracejí do minulých životů ukončených násilnou smrtí. Jakou roli má zde vlastně muž, milenec, na jedné straně násilník, který způsobuje bolest, snaží se ji ponížit a pokořit a na druhé straně její starostlivý otec, jehož nazývá monstrem a na kterého je silně fixována? Jakou roli má žena, utlačovaná, ale zároveň nepokořená, zpoza věci řídící a určující? Jakou motivaci má Justine? A co význam záhadného Saida? Takových otázek mám spoustu a ani s odstupem času nenalézám odpovědi.(5.10.2008)
-
Tímto filmem se režisér pokusil vymanit z deprese, kterou trpěl po smrti své mladší sestry Any Medem, malířky, která zahynula při autonehodě 28. dubna 2001 na cestě do Zaragozy, kde připravovala výstavu svých obrazů. Tyto její obrazy byly rovněž použity v tomto filmu, který režisér věnoval památce své sestry. Na její počest pojmenoval také svou dceru jménem Ana.
(lola3121)
italka63
Obrovské překvapení a absolutní filmařská špička, tak mě tenhle film dostal.Skvěle vybraná Manuela Vellés, kterou jsem předtím vůbec neznala, zajímavé tajuplné a pro někoho těžko uvěřitelné téma filmu.Pohltí vás to vizuelností, nádhernou hudbou a donutí přemýšlet o všem, co se nás může týkat mezi nebem a zemí. Skvělé a pět hvězd.(21.5.2012)
charlosina
Julio Medem je takový podivný pán, který mě nenechává klidnou. Nádherná Ana žije v jeskyni se svým otcem, jenž se ji snaží uchránit před okolním světem, který ztratil kontakt se svou bytostní podstatou. Ale nikdo nemůže Anu uchránit před minulostí, vnitřním neklidem, posláním... před sebou sama. Hypnotický příběh bohyně, jež hledá kontakt se svým chaotickým nitrem a sílu přijmout svůj osud, jakožto i svou vinu.(2.3.2012)
mat.ilda
Hypnotizující průnik do tajů minulých životů podle Julia Medema... Jinak poněkud chaotická mozaika z krásy, krutosti, svobody, umění a smutného ženského údělu, ale i nezničitelné síly, od které je však marné čekat spojení v jeden smysluplný obraz. Místy působí hodně nedotaženě, ale celkem fajnově se sleduje, minimálně díky oduševnělému zjevu Manuely Vellés, poutavému vizuálu a krásné hudbě, která by si zasloužila být v mnohem lepším filmu... A konec? Ten jako by se k tématu neuměl vyslovit už vůbec a tak trochu si sám sobě nakálel na hlavu.(11.10.2014)
Dionysos
Klíč k finální scéně vidím v boji ženského a mužského principu. Proti emotivnosti a živelnosti Any ( žena jako dárkyně života) stojí muž, sokol z úvodní scény, představitel násilí a sobectví (u kongresmana spojený i s machismem). Tak Ana, jež vstřebala všechny mužm ublížené a ztýrané ženy snad za posledních 1 000 let, učiní (holubičí) gesto vzdoru za všechny ženy, které v ní našly útočiště a dodaly jí vlastní sílu a a sebevědomí. Film nabízí i řadu dalších otázek k zamyšlení, u kterého vás provází skvělý hudební doprovod a celkově chytlavá atmosféra.(2.4.2012)
Brandon
O co vlastně Medemovi tentokrát jde? Hlavní postavou je mělce malující, hluboce milující Ana, která se zmítá v chaosu díky hypnózám, jenž ji vracejí do minulých životů ukončených násilnou smrtí. Jakou roli má zde vlastně muž, milenec, na jedné straně násilník, který způsobuje bolest, snaží se ji ponížit a pokořit a na druhé straně její starostlivý otec, jehož nazývá monstrem a na kterého je silně fixována? Jakou roli má žena, utlačovaná, ale zároveň nepokořená, zpoza věci řídící a určující? Jakou motivaci má Justine? A co význam záhadného Saida? Takových otázek mám spoustu a ani s odstupem času nenalézám odpovědi.(5.10.2008)