poster

Cesta vede do Tibetu

Dokumentární

Československo / Čína, 1954, 60 min

Režie:

Vladimír Sís

Kamera:

Josef Vaniš

Hudba:

Miloš Vacek

Hrají:

Karel Höger (vyp.)
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • sentus
    *****

    V tehdejší době šílená propaganda, z dnešního pohledu velice vzácný materiál zachycující podobu Tibetu, jakou už ho neznáme. Údajně vznikly celkem tři verze, přičemž tato není ta režimu nejpoplatnější. Retrospektivně jasně ukazuje, co Čína v Tibetu způsobila, stejně jako to, jak komunistický režim manipuloval s námi. Nehodnotím kvalitu díla jako takového, ale doporučuju ke zhlédnutí všem.(4.4.2019)

  • Radek99
    *****

    Tohle je ta nejlepší učebnice dějepisu... Zakonzervovaný obraz pro nás dnes zcela neznámého světa... Navíc nádherný čtený komentář Karla Högera... Pozor, tenhle dokument na vás silně dýchne...(3.7.2007)

  • Sygi
    ***

    Nejprve bych chtěl zmínit, že jsem od dokumentu s názvem "Cesta vede do Tibetu" nečekal, že se bude opravdu jednat o dokumentaci výstavby cesty (čili silnice). Na snímek jsem po pár desítkách minut začal nahlížet s úsměvem, jelikož je laděn značně propagandisticky a Tibeťany označuje za prosté obyvatele (spíše v negativním slova smyslu), ke kterým se konečně dostalo spásy Čínské lidové republiky a její modernizace. O invazi čínských vojsk v letech 1950 - 51 se divák samozřejmě nedoslechne. Pozitivně na dokumentu hodnotím dnes nostalgicky vyznívající komentář Karla Högera a dobový "soundtrack". Tyto dva aspekty celé dokumentární výpravě daly jistý pohádkový nádech.(4.2.2019)

  • InTerrre$
    **

    Kvůli neshodám s čínskými filmaři, vznikly tři verze filmu: pro Československo, Čínu a pro festivaly. Jediná dnes známá verze, která se zachovala je ta československá. V roce 1955 získala verze pro festivaly ocenění v Benátkách a v Karlových Varech. Promítání té československé bylo cenzurou povoleno už rok potom, ovšem na konci 50. let byla cenzurou zakázána úplně. Tedy nikoliv jak Mirka Spáčilová přepisujena distribuční materiál a titulkuje jej “Do kin míří zakázaný cestopis, v němž Češi zachytili soumrak Tibetu” 🤮. Dokument je v československé verzi ryzí propaganda a směl se promítat několik let(určitě s plnou grácií), zato ta festivalová bude asi o dost jiná a Höger tam bude snad mluvit (nebo i nemluvit?) jinak...(23.1.2019)

  • paanka
    *

    Tak tedy jednu rudou. Za pokrok!(11.3.2019)

  • - Tvůrci filmu cestu absolvovali nejen auty, ale s domorodými šerpy i na koních a pěšky. Natáčeli nádherné vysokohorské scenérie, život prostých Tibeťanů i obřad s Jeho Svatostí XIV Dalajlámou, těsně před odchodem do exilu. Tam, kde to bylo možné, natáčeli i buddhistické památky, obřady a náboženský život tibetského lidu. Sami v tu dobu jistě netušili, že pořizují možná poslední záběry specifického způsobu života a unikátních kulturních památek, které byly po tibetském proti-čínském povstání v roce 1959 čínskou armádou systematicky ničeny a v následujícím období Kulturní revoluce málem vymazány z povrchu tibetské země. (Zdroj: Viktor Kuna - Dech hor)

  • - Kvůli neshodám s čínskými filmaři vznikly nakonec tři verze filmu, a to pro Československo, pro Čínu a pro festivaly. Jediná dnes známá verze, která se zachovala, byla určena pro distribuci v československých kinech. (Zdroj: Viktor Kuna - Dech hor)

  • - Nákladní vozy viděné ve filmu jsou Československé provenience. Jedná se o: Škoda 150 vyráběný v Mladá Boleslavi mezi lety 1939–1942 a v letech 1946–1951 jako Aero 150 a později Praga A 150. (sator)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace