Obsahy(1)
Unikátní, mezinárodními cenami ověnčený dokument z roku 1954 zachycuje architektonické památky, život Tibeťanů i setkání s devatenáctiletým dalajlámou Tändzinem Gjamcchem i pančhenlámou Čhökji Gjalcchänem. Vypráví o nelidských podmínkách při stavbě gigantického díla, silniční magistrály, z Tibetu přes nejvyšší hory světa. (Dech hor)
(více)Videa (1)
Recenze (9)
Tak tedy jednu rudou. Za pokrok! ()
Kvůli neshodám s čínskými filmaři, vznikly tři verze filmu: pro Československo, Čínu a pro festivaly. Jediná dnes známá verze, která se zachovala je ta československá. V roce 1955 získala verze pro festivaly ocenění v Benátkách a v Karlových Varech. Promítání té československé bylo cenzurou povoleno už rok potom, ovšem na konci 50. let byla cenzurou zakázána úplně. Tedy nikoliv jak Mirka Spáčilová přepisujena distribuční materiál a titulkuje jej “Do kin míří zakázaný cestopis, v němž Češi zachytili soumrak Tibetu” 🤮. Dokument je v československé verzi ryzí propaganda a směl se promítat několik let(určitě s plnou grácií), zato ta festivalová bude asi o dost jiná a Höger tam bude snad mluvit (nebo i nemluvit?) jinak... ()
Tohle je ta nejlepší učebnice dějepisu... Zakonzervovaný obraz pro nás dnes zcela neznámého světa... Navíc nádherný čtený komentář Karla Högera... Pozor, tenhle dokument na vás silně dýchne... ()
V tehdejší době šílená propaganda, z dnešního pohledu velice vzácný materiál zachycující podobu Tibetu, jakou už ho neznáme. Údajně vznikly celkem tři verze, přičemž tato není ta režimu nejpoplatnější. Retrospektivně jasně ukazuje, co Čína v Tibetu způsobila, stejně jako to, jak komunistický režim manipuloval s námi. Nehodnotím kvalitu díla jako takového, ale doporučuju ke zhlédnutí všem. ()
Nejprve bych chtěl zmínit, že jsem od dokumentu s názvem "Cesta vede do Tibetu" nečekal, že se bude opravdu jednat o dokumentaci výstavby cesty (čili silnice). Na snímek jsem po pár desítkách minut začal nahlížet s úsměvem, jelikož je laděn značně propagandisticky a Tibeťany označuje za prosté obyvatele (spíše v negativním slova smyslu), ke kterým se konečně dostalo spásy Čínské lidové republiky a její modernizace. O invazi čínských vojsk v letech 1950 - 51 se divák samozřejmě nedoslechne. Pozitivně na dokumentu hodnotím dnes nostalgicky vyznívající komentář Karla Högera a dobový "soundtrack". Tyto dva aspekty celé dokumentární výpravě daly jistý pohádkový nádech. ()
Galerie (13)
Photo © Dech hor / NFA
Zajímavosti (5)
- Doprovodný komentář je poznamenán cenzurou a vypovídá o situaci v československé kinematografii, která byla v té době zasažena režimem stejně tvrdě jako jiné umělecké obory. Obrazová složka filmu však přesto zůstává unikátním historickým svědectvím. (Zdroj Viktor Kuna - Dech hor)
- Tvůrci filmu cestu absolvovali nejen auty, ale s domorodými šerpy i na koních a pěšky. Natáčeli nádherné vysokohorské scenérie, život prostých Tibeťanů i obřad s Jeho Svatostí XIV Dalajlámou, těsně před odchodem do exilu. Tam, kde to bylo možné, natáčeli i buddhistické památky, obřady a náboženský život tibetského lidu. Sami v tu dobu jistě netušili, že pořizují možná poslední záběry specifického způsobu života a unikátních kulturních památek, které byly po tibetském proti-čínském povstání v roce 1959 čínskou armádou systematicky ničeny a v následujícím období Kulturní revoluce málem vymazány z povrchu tibetské země. (Zdroj Viktor Kuna - Dech hor)
- V roce 1955 snímek získal ocenění na festivalech v Benátkách a v Karlových Varech, avšak teprve v roce 1956 povolila cenzura jeho uvedení v kinech. Na konci 50. let bylo promítání opět zakázáno. (Zdroj Viktor Kuna - Dech hor)
Související novinky
Festival ProTibet
Festival ProTibet se uskuteční od 1. do 31. března ve více než 45 městech České republiky. Útěk přes Himálaj, nomádský život nebo život jedné z největších duchovních osobností současnosti – Jeho… (více)
Reklama