口裂け女
The Slit-Mouthed Woman
Obsahy(1)
Mezi malými dětmi v poklidném japonském městečku se začala šířit strašidelná pověst o „Paní s rozřezanou pusou“, která unáší děti. Dospělí tomu nikterak nevěnují pozornost, ale pouze do chvíle, kdy je v parku unesen malý školák přímo před očima svých dvou kamarádů, kteří tvrdí, že to byla Paní s rozřezanou pusou. Do případu se zaplete i mladá učitelka Yamashito a její kolega Matsuzaki, který tvrdí, že Paní s rozřezanou pusou skutečně existuje a že dokonce tuší, kdo to je… (Šakalík)
(více)Recenze (37)
Ach joo to zase byla Nuda!..Dávám dvě hvězdičky za ženu s rozříznutou pusou.. Ta vypadala opravdu super, ale to zpracování hrůůza!Nudné dialogy,strašně pomalé tempo a gore jsem se taky moc nedočkal ..:( ()
Taková napůl duchařina, napůl slasher. Ženská-příšera tam unáší děti a pak je morduje asi 40cm dlouhými nůžkami, stejně jako všechny dospělé, kteří je chtějí zachránit. Film má velmi pomalé tempo, z počátku sice docela nudí, ale posldní půlhodina je opravdu působivá. Temná atmosféra, brutalita, násilí ... Pozor, film obsahuje scény násilí na dětech, což pro mnohé diváky neznající Asijskou hororovou kinematografii může být silné kafe... ()
Dáma s nebezpečně prořízlou hubou náhodně unáší malá děcka, ve sklepě svého příbytku je pak mučí a zabíjí. Jednoho takového únosu je svědkem i mladá učitelka, která se rozhodne na vlastní pěst záhadnou ženu vypátrat... Tentokrát se kupodivu nejedná o typickou duchařinu, v níž hraje prim dlouhovlasý bubák (i přesto se ho tu dočkáme), takže už jenom za to sklízí Kuchisake onna body k dobru. Režisér Shiraishi dokázal už svým výborným hororem Noroi (2005), že napětí zvládá na jedničku. Tady se ale víceméně smrsklo na posledních dvacet minut, zbytek je spíš průměrnou žánrovou náplní, i když chutnou. Zvláště při scénách s legendární vražedkyní, která budí respekt jak vizáží, tak svými obrovskými nůžkami. Je to zkrátka příjemná pohodovka na sobotní večer, víc jsem v ní nenašel. ()
Je to úplne priemerný horor. Má celkom dobrý príbeh o žene s rozrezanou tvárou, ktorá už nie je medzi živými a unáša a zabíja deti, takže sa jej obáva celé mestečko, aj keď mnohí tomu neveria vrátanane učiteľky, ale len kým sa stane svedkom únosu chlapca a tak sa spojí s jedným mužom, ktorý možno pozná aj jej pravú totožnosť, aby ju už konečne zastavili. Spracovanie je ale až príliš obyčajné, aj kvôli krátkej dĺžke sa na to dá bez problémov pozerať, ale celý čas to pôsobí len úplne obyčajným dojmom, nedokáže to výraznejšie zaujať, filmu chýba gradácia, všetko je až moc nevýrazné a to vrátane záverečnej časti, takže je prakticky úplne jedno, či práve prebieha nejaký nepodstatný dialóg alebo kľudne aj vražda, nad priemer sa to nedostane. A pritom pár scén aj malo celkom potenciál, no prevedenie to zase zhodí len do toho priemeru. Takže moc nie som spokojný ani s hororovými prvkami, atmosféra tu síce nejaká je, ale len slabšia, o napätí sa vôbec hovoriť nedá a ani pri krvavých scénach nie je o čo stáť, lebo tu takmer ani žiadne nie sú. Je ich pár a všetky pôsobia len tak nevýrazne. Ale chválim samotného záporáka, ženu s rozrezanou tvárou, funguje v oboch subžánroch, v slasheri a aj ducharine, čo je zaujímavý nápad a čo ma prekvapilo, tak je aj dosť sympatická, čo jej ešte pridá na zaujímavosti, keďže to tiež nie je moc obvyklé. Herecké obsadenie je iba priemerné, s nikým nemám problém, ale zároveň ani nikto nemá dostatok charizmy, aby to lepšie utiahol. Réžia a technická stránka sú veľkým sklamaním, normálne by som reagoval, že so schopnejším režisérom by to dopadlo lepšie, ale teraz nemôžem, keďže má za sebou taký film, ako Kairo, čo je veľmi profesionálna a kvalitná práca. Ani neviem, čo si mám o tomto filme myslieť, horšie hodnotenie dať nemôžem, nenudil som sa, pár nápadov malo potenciál a bavila ma aj záporná postava, ale celé je to až príliš obyčajné, nevýrazné, mdlé, to sú výrazy, ktoré ma v priebehu celého filmu stále napadali. Pôvodne som si myslel, že to točil nejaký debutant, ale nechápem, ako mohol po Kairo tento režisér tak klesnúť. Ale raz sa to bez problémov pozrieť dá. 50% ()
Japonský horor bez bielych duchov, čiernych vlasov a hnusných lacných ľakačiek. Spôsob, akým pani Rozrezaná Tvár "pracuje", je celkom zaujímavý a dobre využitý hlavne v závere. Veľa striekajúcej krvi a explicitného násilia tu nie je (rozpočet asi aj tak nebol dvakrát vysoký), no niektoré scény sú napriek tomu pomerne nepríjemné, keďže obeťami sú deti. ()
Mamina s prořízlou hubou může nadělat problémy kdekomu. Zvlášť v Japonsku. Kučisake-onna je tam profláklou městskou legendou, která má kořeny ve stovky let starých mýtech. Tahle filmová podoba docela hezky bubákuje svojí nenápadností, kdy nechává postavy na denním světle vystrašeně klábosit o znetvořené únoskyni a pak... odněkud vyskočí znetvořená únoskyně a odtáhne dítě. Ani nevím jak, ale funguje to. Je fakt, že chvílemi film působí jako amatérské dílo několika nadšenců, ale není to vyloženě na škodu - v kombinaci s nenásilně vytvářenou creepy atmosférou a zlem, jehož původ je i není vysvětlen, to na solidní urban legend jednohubku stačí. ()
Matka s nůžkami je sympatická v tom, že se nejedná o tradičního asijského bubáka, byť dlouhé vlasy nechybí. Dvě třetiny filmu jsou sice pomalé, poslední ale vše vynahradí. Duch zemřelé se reinkarnuje postupně do různých těl, a tak konec nepřekvapí. Za poslední záběr přidávám malou čtvrtou hvězdičku, i když dopadající ruka byla ponechána na divákově fantazii. Film má několik silných scén - matka surově mlátí tři sourozence, matka bojující s malým synem a závěrečné setkání hlavních postav ve sklepě. Gore je spíše umírněné a tříbí divákovu představivost, což tentokrát nevadilo. Milovníci akce film rozhodně neocení. ,,Miř mi na krk!" ()
Johohó! Nelze neocenit snad první japonský duchohoror, ve kterém je předmět strachu opravdu ošklivě reálný - neteleportuje se, nechodí po stropě, vidí přes vlasy a můžete si na něj i sáhnout. Myslím, že pro všechny, kteří mají plné zuby vlasù, které se šíří pokoji s cílem vás oběsit, je tohle jasná volba jako perfektní hororový zářez do japonského žánru. ()
Bože môj, to zase raz bola jedna nehorázna stupidita! Plaziaci sa kripel, dve drbnuté ženské a jedno decko, ktoré už najmenej tisíc krát mohlo zdrhnúť!! Niekedy mám pocit, že sa takéto filmy nakrúcajú výhradne z nudy. Už to začína byť iritujúce! Zrak mi neustále padal na hodinky a čas sa o to pomalšie vliekol. Tieto filmy sú akosi zakliate u mňa. Vždy trpnem, kedy sa nájde niekto s riešením a ja už len v netrpezlivosti očakávam na akciu šup- šup, nech už je len koniec. No a aby to nebolo všetko, tak ma ešte aj s tým koncom 20 minút trápili... uff... U mňa to je jasné. ()
Tak asi takhle. Film mě zklamal ale zároveň překvapil, čekal jsem horor o duchovy jak to v Japonsku umí, a tak nějak jsem čekal že se budu bát. Ale nakonec jsem dostal horor o duchovy kde jsem se ani minutu nebál, ale aspoň že duch se nebál zabíjet. Film má slušnou atmosféru podtrhnutou divnýma zvukama, ale od doby co se objevý duch tak film spadnul do stereotypu kde jsem nebyl překvapen naprosto ničím. Průměrná duchařina která mě moc nepotěšila ale ani nenaštvala. ()
S původní legendou to má společného ale hodně málo, což však není jediné zklamání. Postavy se zde chovají jako zpomalení chovanci psychiatrického ústavu, kteří navíc prezentují jedno žánrové klišé za druhým - třeba že není potřeba záporáka dorazit, že na útěk, pokud se konečně naskytne ta možnost, je času dost, a když jdeme někoho zachraňovat, tak pěkně pomaličku, abychom náhodou nepřišli včas. Trochu to má atmosféru, ale když se postavy chovají fakt jak idioti nebo holubi na střelnici, těžko si je oblíbit, a s oběma syny jsme popravdě během neskutečných minut čekání na to, až se nějaká postava pohne a vejde do domu, vymysleli hromadu dalších a zábavnějších možností vedení příběhu. A dokonce zde není takový problém odhadnout konec. Jinak tedy, aby se neřeklo, ano, otevírá to téma, že japonské maminky až nějak moc mlátí své děti, takže, japonské maminky, hoďte se do klidu, nebo na vás přijde sociálka s nůžkama a prořízlou hubou. ()
Jak se říká, nejen štěstí se jednou unaví a čeho je moc, toho je příliš. Nic nevydrží věčně a žádná mísa není bezedná. V případě Kuchisake Onna narazila tradiční japonská duchařina prudkým volným pádem a s obrovskou ránou čelem přímo na dno. Tohle je obrovská slabota. První půlhodina je fakt brutálně nudná, doteď nemůžu uvěřit, že jsem to absolvoval. Pak už se sice začne trochu něco dít, ale nemá to vůbec žádnou atmosféru a kromě půvabné hlavní hrdinky a minimalistické klavírní hudby nic, co by stálo za pozornost. Zdejší „duch“ nemá vůbec žádné koule (dobře, bavil mě, jak do svých obětí kope) a není to jen proto, že je ženského pohlaví. Díky toporným a místy až komickým hereckým výkonům většiny herců a tu a tam způsobem jak byly určité věci natočeny, jsem místy nabýval dojmu, že se mi konečně poštěstilo dívat se na japonský amatérský horror. ()
A pak ,že kdo se směje nezlobí. ()
Japonská duchařina tak trochu jinak. Zatímto jiné filmy podobného ražení bývají spíše nekrvavé a lidé po setkáních s duchy jednoduše někam mizí, tak tahle ženská s rozřezanou hubou děcka nejen unáší, ale i zabíjí nůžkami, stejně jako toho, kdo se jí chce postavit do cesty. Navíc působí opravdu děsivě, chvilkama jsem se jí docela bála. Příběhově je to na docela dobré úrovni a ani pomalý začátek nenudí. Jak se děj ubírá dopředu, atmosféra docela pěkně houstne. A poslední půl hodina vás naprosto vezme. Pointa sice není jedna z nejoriginálnějších, ale k filmu sedne a to je nejdůležitější. Oproti jiným asijským hororům, kde je obsazení velmi nevýrazně, jsou zde herci velmi sympatičtí, zvláště hlavní hrdinka. ()
Zajímavý japonský snímek o ženě s rozřezanou pusou, která unáší a zabíjí malé děti dlouhými nůžkami. 55% ()
Zaráží mě, že nejeden uživatel to tu označuje za originální japonskou duchařinu. Jako sorry, ale viděli jste něco jiného, než Kruh, Nenávist, Zmeškaný hovor a takové ty laciné průměry, co u nás vycházely v pošetkách? Protože na tomhle není originálního zhola nic, příběh je těžce předvídatelné klišé, snaha o drama či dokonce přesah víc než mizerná a naprosto utopená v klišovitosti a ano, zase tu vraždí ženská s dlouhými vlasy a ano, lekaček je tu málo, ale brát to jako originální? A nechybí ani klasický hororový konec! Ačkoli s trochu fantazie si v tom můžete najít hlubokomyslný art o rodičovských vztazích - tedy do chvíle, než nad tím začněte přemýšlet, pak je to celé jednoduché až to bolí. Jestli chcete něco opravdu originálního, podívejte se třeba na Kroužek sebevrahů, nebo pokud chcete za každou cenu duchařinu, tak na Příčesky; případně pár států od Japonska vznikly také filmy jako Gui si nebo Re-cycle. Tohle je nejprůměrnější japonská duchařina, kterou si lze představit; navíc s tak pomalou atmosféru, že tu všem několik minut trvá, než něco řeknou nebo udělají něco, co by kdokoli jiný udělal okamžitě. A to vše jen ve jménu naprosto nefunkční atmosféry, jiné opodstatnění to nemá. Taky tu nic nedává smysl, motivace monstra neexistuje (Proč některé nechává naživu? Proč některé rovnou zabije? Proč některé unese, svázané je očumuje a až teprve potom s nimi něco udělá?) a celý příběh v tomhle podání by vystačil na 20 minut, ale tady je co nejlacinějším způsobem natažený na hodinu a půl. A aby toho nebylo málo, původní legendu o Kučisake onna si to znásilňuje a přetváří k obrazu svému, přičemž zcela vypouští to, co na ní je zajímavé a děsivé a dělá z ní jen tupé a amatérský vypadající (i zahrané - ta děcka hrála opravdu otřesně) béčko. Lepší 1* ()
Minulý Shiraishoho film se mi moc líbil, takže jsem měl poměrně velké očekávání. Ty se však nepodařilo naplnit. KUCHISAKE ONNA se zřejmě inspiroval nějakou japonskou urban legendou o ženské s nůžkama a ksichtem rozřízlým od ucha k uchu (takže se vpodstatě jedná o japonskou CANDYMANku). Bohužel celý film je pojat až příliš amtérsky a vím, že i s nepochybně nízkým rozpočtem to umí Shiraishi líp. Každý asijský horror, kde se neobjeví ženská s dlouhýma černýma vlasama přes obličej hodnotím automaticky o hvězdu nahoru a nejinak je tomu i tentokrát. Škoda, že si Shiraishi nedal víc záležet. ()
Konečně trochu jiný japonský horor, žádné prokleté videokazety, domy nebo telefony, ale psychopatická ženská (i když je to vlastně taky duch / zombie / čarodějnice / cokoliv) unášející a mordující školáky. Pátrání po ní je zajímavé a atmosféra pěkně mysteriózní a tajemná, ale celé je to natočeno strašně mdle a "neakčně", čili postavy vždy dlooouuuze vyděšeně sledují, jak se k nim nebo k někomu jinému vražedkyně šourá, přestože by bez problémů stihly desetkrát utéct nebo dotyčnému pomoci. A když už se konečně pohnou, bývá většinou pozdě. ()
Japonské duchařiny jsou prostě super a mají jedno společné – nejsou to žádné ultrarychlé jízdy do světa krvavých orgií, ba přesně naopak – pomalu se odvíjející vyprávění s mysteriózní hudbou a občasnou lekačkou. Kuchisake onna je jednou z nich. I přesto, že to je místy dost nudné a ke konci i možná zbytečně natahované, celkově mám z tohoto filmu spíše dobrý pocit, i když viděl jsem už i lepší japonské horory. Ale je to zase trošku něco jiného. Surovosti dodává fakt, že ohroženými ve filmu jsou malé děti, to člověka vždycky zasáhne víc. Jinak ta paní s pořezanou pusou má fakt dost dobrou image, v noci bych jí potkat nechtěl. Btw na maximální velikost nůžek by měl existovat nějaký předpis. :-) ()
Velmi dobrá a originální japonská duchařina. Vždycky, když se ta zrůdička zašklebila, tak mi šel mráz po zádech :) Mínusem je ale dost protahovaný děj a opravdu debilní chování hrdinů ke konci - daleko horší, než ve standardním americkým béčkovým teenage slasheru. Ale přes to všechno se dá nakonec přenést, především díky atmosféře. ()