Režie:
Václav HudečekScénář:
Jiří JustKamera:
Eduard LandischHudba:
Zdeněk ŠikolaHrají:
Iva Janžurová, František Němec, Jiří Bartoška, Vlasta Žehrová, Eduard Pavlíček, Jana KubátováObsahy(1)
Iva Janžurová v televizní komedii o manželství a nevěře. Zneklidňující ironická komedie ze života manželského, v níž se setkávají dva přátelé z dob studií – zdánlivě spokojeně ženatý Jindřich a věčný stárnoucí donchuán Pavel. Po devíti letech šťastného manželství se pro Jindřicha a Magdu stane odjezd dětí na hory příležitostí podívat se na svůj vztah novýma očima. Šikovně nastražená situace Jindřichova dávného přítele je přinutí konfrontovat proklamované názory s realitou všedních dní. Konverzační komedie z roku 1981 z pera Jiřího Justa a v režii Václava Hudečka stojí na hereckých výkonech Ivy Janžurové, Františka Němce a Jiřího Bartošky. (Česká televize)
(více)Recenze (20)
Jak si okořenit, nebo možná i překořenit manželství? Nevinná hra na manželskou nevěru, která má rozjasnit šedost manželských dnů. Výborní herci v průměrné televizní komedii. ()
Když se vám v devítiletém manželství Ivy Janžurové a Františka Němce, jež lze považovat za nekonfliktní, namane čtrnáct dnů bez dětí, je třeba nenápadně vyzkoušet morální manželský postoj a loajalitu. A roli náležitého svůdníka na dobu neurčitou zastane Jiří Bartoška. A zatěžkávací situace je na světě. Vesele i vážněji se divák pohybuje bytem manželů, bytem, kde se pořádá socialistický mejdan i ateliérem, který je bohémským hnízdem. Jiří Just má na svém kontě poměrně širokou a pozoruhodnou škálu scenáristických prací, k těm nejslavnějším se jednoznačně řadí divácky mimořádně oblíbená pohádka "S čerty nejsou žerty". A ačkoliv tenhle televizní počin se dá směle označit za méně provařený, jeho tvůrčí konverzační vzorec zabaví, i když diváka překvapí, jak je skoupý na přísun gagů. Komediálně mírně naladěný je jen Němec, Janžurová je nezvykle umírněná ve svém projevu a Bartoškovo "donchuánské" charisma plní účel. Dá se opodstatněně namítnout, že ve své podstatě filmu chybí typické lidové srandičky, prostě jen a pouze na bohapusté legraci to není založeno a neopírá se to o ni, je i přítomno koketování s psychologickými prvky, nicméně, ukázkový model manželství za socialismu, který je z dnešního pohledu úplně archaický, je (pří)nosný námět, co se dá analyzovat s dobrou hereckou sestavou bez větších problémů i dnes. 7/10 ()
Průměrná televizní konverzačka, jakých se natočilo v té době mraky. Nebýt výtečného obsazení v čele s příjemným Němcem, bylo by to podprůměrné, protože je to příliš dlouhé na to, aby divák udržel pozornost. Chybí silnější dějová linka, více vtipných scén, především Bartoškovy scény jsou hodně pomalé a nenápadné. Ale budiž, pobavil jsem se docela slušně. ()
Pod vnější průměrností se skrývá poezie všedního dne i předlistopadová každodennost v organickém celku podrženém velmi dobrou režií a výborným hereckým obsazením. ()
Bez hlavních hereckých es bych jednu hvězdu ubral. Film je totiž klasickým manželským rádoby dramatem, kdy si manželé po řadě let pokládají stále tytéž otázky. Jsou skutečně šťastní? Neměli by se jinde a s jiným/jinou lépe? Je jasné, a to jsem nebyl ženatý ani minutu, že po bůhví kolika letech nemohou do sebe být páry zamilované tak jako na začátku, ačkoli i tací se údajně najdou. Důležité ale je dojít ke stejnému výsledku, že to pořád ještě jde a že to mohlo být i horší. A někdy pomáhá i rozhlédnout se okolo. Právě Pavel tak trochu záměrně naruší Magdě klid, když ji přinutí přemýšlet, zda by ji manžel mohl být nevěrný. Takovéto zkoušky vedou obvykle do pekla. Manželka sama se navíc v závěru dostane do klinče, ale jen proto, že si toho její manžel nevšimne, spočívá veškerá vina na ní. Klasika. Ženy prostě umí být lstivější a muži jim to musí trpět. A hlavně chtějí vždy to, co nemohou mít. Když mají klid a spořádané manželství, vadí jim nuda, když je to naopak, oplývají depresemi z přílišného stresu. Závěrem dodám, že Iva Janžurová si stěžuje na totéž, co jí vadilo i v komedii „Já to tedy beru, šéfe...!“. ()
Reklama