Romeo and Juliet 63
Režie:
Radúz ČinčeraScénář:
Radúz ČinčeraHudba:
Jan KlusákHrají:
Otomar Krejča st., Marie Tomášová, Olga Scheinpflugová, Jan Tříska, Luděk Munzar, Jan Libíček, František Filipovský, Bořivoj Navrátil, Vladimír BrabecObsahy(2)
Vzácný záznam z přípravy a zkoušek legendární inscenace Romeo a Julie v Národním divadle v roce 1963. V režii Otomara Krejči hráli M. Tomášová, J. Tříska, O. Scheinpflugová, L. Munzar a další hvězdy. Režie filmového dokumentu R. Činčera. Při přípravě legendárního představení Shakespearova Romeo a Julie v roce 1963 v Národním divadle v Praze se sešli: Marie Tomášová, Jan Tříska, Olga Scheinpflugová, Luděk Munzar, R. Lukavský, M. Nedbal, M. Macháček, V. Ráž a další, aby pod režijním vedením Otomara Krejči nastudovali toto představení. Máme jen málo svědectví o tak vzácných a intimních chvílích herecké a režisérské práce. Pět měsíců, i v průběhu divadelních prázdnin se protagonisté scházeli, včetně překladatele Josefa Topola. Pozoruhodná je i Olga Scheinpflugová v roli chůvy. Na konci zkoušek děkuje, bylo jí šedesát let, že se mnoho věcí naučila. Filmový záznam režíroval Radúz Činčera. (Česká televize)
(více)Recenze (17)
Celý film je protkán více než zajímavými pohledy do zákulisí zkoušek a následně i představení, doplněný o promluvy „Romea“ a „Julie“. Divák plně cítí ten umělecký zápal (především režiséra představení), neustálou snahu o ještě nějaké to vyšperkování dané situace, k tomu je zde sem tam nějaký ten humor a trocha životního filosofování. Co se mi až tak moc nelíbilo, je fakt, že tam byla lehce cítit dobová tendence, znázorněná „potřebami“ mládeže a nutností tolerance, přišlo mi to příliš křečovité. Jinak spokojenost, slušné 4*. ()
Otomar Krejča byl úžasný divadelní režisér, mrzí mě, že jsem od něj na divadle nic neviděla. ()
Zajímavé spíše jako dokument a otisk doby hlavně díky ,,skryté kameře''. Otomar Krejča st. překvapil. Měl jsem jej zafixovaného hlavně jako herce budovatelských filmů padesátých let, kdy většinou hrál uvědomělé dělníky a soudruhy. Člověk by se až divil, když sedí v divadle a kouká na herce co práce to dá předtím a jak se dá lecos pojmout jinak... * * * ()
Chvílemi zajímavé, chvílemi méně, celé je to takové surové, člověka napadá, jestli by to nešlo lépe sestříhat, ale možná nebylo více materiálu a nebyl z čeho. Z dnešního pohledu je to kromě vhledu do dílny Otomara Krejči zajímavé hlavně civilními záběry na tehdy mladičké pozdější české herecké hvězdy. ()
Fascinující pohled na inscenaci jedné z nejklasičtějších Shakespearových her v mírně moderním pojetí na scéně Národního divadla. Kromě Třísky jako Romea se tu objevuje i Olga Scheinpflugová jako Chůva a Luděk Munzar, v jednom záběru se dokonce mihne Libíček. Nejúžasnější výkon ovšem podal režisér představení Otomar Krejča, to jsem vážně zíral. Drobný postřeh, přibližně ve stejnou dobu (zkoušelo se přes prázdniny 1963) hrál Luděk Munzar ve filmu První den mého syna (uvedeno stejně jako tento dokument následující rok). Nejen že ve filmu recituje svůj part Mercutia (ten o královně Mab), ale dokonce se většinu času promenáduje ve stejných slunečních brýlých (ok, přinejmenším podobných). ()
Fascinující pohled do zákulisí slavného období Krejčova působení v pražském Národním divadle. Uvolněná, tvůrčí atmosféra, která probleskuje pásmem jednotlivých obrazů z autentických zkoušek, se bude už sotva kdy opakovat. Doba, právem nazývaná jako zlatý věk českého divadla. ()
Když začali číst mluvku Shakespeara, myslel jsem že to nedokoukám. Ani inscenace Romeo Julie se na to koukat každý rok mě nezajímá. ()
1)"Dnešní mladost strašně zajímají ty prvky lidské tolerance. Tolerance drží pohromadě tři nerozlučné veronské kamarády Mercutia, Romea, Benvolia, kteří jsou různí, jak jen lidé mohou být. Jak se sejdou, tak narazí na sebe. Není setkání, aby na sebe nenarazili. A ten trojí zvuk který vydají, ten se spojí v akord jenom tehdy, když je stiskne dohromady nějaká vyšší vůle než je ta jejich osobní." 2)"Tolerance totiž vůbec nežádá, abychom se vzdávali vlastních pojetí a vlastních zásad. Tolerance znamená jenom, ale je to velikánské jenom, ochotu naslouchat druhému místo ho ubít. Znamená to klást na sebe tytéž požadavky jako na druhé. Znamená to nemystifikovat pomíjejícnost moci, postavení, schopnosti, ale také neschopnosti. Tolerance znamená vyměnit diskuze za rozhovory. Protože v diskuzi je už předem obsaženo přání a vůle mít pravdu. Naopak v rozhovoru je přítomna tendence neskonale cennější objevit pravdu, pochopit ji. A oč více proti těmto polidšťovacím tendencím prohřešil duch našeho minulého společenského života o to méně se chce dnešní mladosti pokračovat v tom neustálém hledání nepřátelství sočení v tom opakování toho nepřejícného kádrování a závistivého kritikaření v tom umlčování a klopení hlavy před rozeřvaným hlupáctvím a zlovolným duchovním i morálním domovnictvím. ()
Zajímavý pohled na divadelní práci. A ti herci... ()
Mimořádná doba divadlo lidé.. Pozorný divák zaznamená hrající skupinu Rangers na Václaváku mezi chodci... ()
Stálo by za to mít takhle zachycený i zrod leckteré jiné slavné inscenace.... ()
Fascinující pohled do zákulisí při vzniku legendárního představení Romeo a Julie na scéně ND. Radúzem Činčerou geniálně nasnímaný dokument o prvních přípravách na chatě, tvůrčích zkouškách, ale hlavně o strhující a přitom vzájemné přátelské atmosféře při vytváření představení, které předběhlo dobu a stalo se kultovním. Bohužel se mi tehdy nepodařilo toto představení vidět, ale podle mých přátel, kteří měli více štěstí, se jednalo o strhující podívanou. Dokument vznik tohoto představení krásně mapuje včetně závěru, kdy Krejča při premiéře napjatě čeká, jak diváci představení přijmou. A opravdu přijali, a to nejenom v kotlině české. Jestli mne paměť neklame, tak jednu z prvních divadelních rolí (Mistr a Markétka) v New Yorku dostal Jan Tříska mj. i díky ohlasu jeho strhujícího pojetí Romea v tomto představení. Tehdy asi byla opravdu zlatá léta československého divadla i kultury všeobecně. Bohužel netrvala věčně a tehdejšímu režimu se opravdu ani trošku nelíbila, takže dělal vše pro to, aby "takovouto kulturu" omezil a následně i umlčel. Je opravdu hrozná škoda, že takoví velikáni (jako v tomto případě Krejča, Tříska, Činčera a samozřejmě mnoho dalších) byli v jejich nejlepších tvůrčích letech od svého řemesla "odstřiženi". Jinak by těch jejich "kulturních pomníčků" a klenotů bylo mnohanásobně více. ()
Dokumentem Radúze Činčery jsem byla naprosto fascinována. Pozorovat Otomara Krejču při přípravě legendární inscenace (kterou jsem bohužel neměla možnost vidět),sledovat herce, jak tvoří své role, byl pro mě zážitek. Jan Tříska a půvabná Marie Tomášová, Luděk Munzar se slunečními brýlemi jako Mercuzio, paní Olga Scheinpflugová jako chůva (mluvila o tom, jak před lety ztvárnila Julii), další herci, tak krásně mladí a nádherná hudba Jana Klusáka. Slova Pana Krejči o toleranci mně vehnala slzy do očí. (Někdo zde označuje Shakespeara za mluvku. Jak smutné.) Děkuji za možnost vidět tento skvost. ()
Velmi dobře vystavěný dokument nabízí cenný pohled do režijní "kuchyně" Otomara Krejči. Za zmínku stojí šarmantní Olga Scheinplugová, která zde vzpomíná na rok 1938. ()
Perfektní podívaná ..režisér Krejča dost příjemně překvapil a O. Scheinplugová i pobavila ..Navíc Tříska s Munzarem ...Plný počet ... ()
Tento dokumentání film je vhodný spíše jako doplněk k adaptacím Shakespearovy tragédie Romeo a Julie. ()
Opravdu fascinující dokument o vzniku této inscenace...mezi skvělými herci vyniká režisér Otomar Krejča. O působivou autentickou atmosféru se mnohdy postarala skrytá kamera (Třískovy historky z vojny :), vzpomínky O. Scheinplugové: "posledně jsem v této hře hrála Julii, to bylo v září 38 a před divadlem bylo davy lidí a protestovaly proti Mnichovu..."). ()