poster

Romeo a Julie 63

  • anglický

    Romeo and Juliet 63

    (festivalový název)

Dokumentární

Československo, 1964, 47 min

  • Sarkastic
    ****

    Celý film je protkán více než zajímavými pohledy do zákulisí zkoušek a následně i představení, doplněný o promluvy „Romea“ a „Julie“. Divák plně cítí ten umělecký zápal (především režiséra představení), neustálou snahu o ještě nějaké to vyšperkování dané situace, k tomu je zde sem tam nějaký ten humor a trocha životního filosofování. Co se mi až tak moc nelíbilo, je fakt, že tam byla lehce cítit dobová tendence, znázorněná „potřebami“ mládeže a nutností tolerance, přišlo mi to příliš křečovité. Jinak spokojenost, slušné 4*.(5.11.2013)

  • Fingon
    ****

    Fascinující pohled na inscenaci jedné z nejklasičtějších Shakespearových her v mírně moderním pojetí na scéně Národního divadla. Kromě Třísky jako Romea se tu objevuje i Olga Scheinpflugová jako Chůva a Luděk Munzar, v jednom záběru se dokonce mihne Libíček. Nejúžasnější výkon ovšem podal režisér představení Otomar Krejča, to jsem vážně zíral. Drobný postřeh, přibližně ve stejnou dobu (zkoušelo se přes prázdniny 1963) hrál Luděk Munzar ve filmu První den mého syna (uvedeno stejně jako tento dokument následující rok). Nejen že ve filmu recituje svůj part Mercutia (ten o královně Mab), ale dokonce se většinu času promenáduje ve stejných slunečních brýlých (ok, přinejmenším podobných).(6.4.2009)

  • progression
    *****

    Fascinující pohled do zákulisí při vzniku legendárního představení Romeo a Julie na scéně ND. Radúzem Činčerou geniálně nasnímaný dokument o prvních přípravách na chatě, tvůrčích zkouškách, ale hlavně o strhující a přitom vzájemné přátelské atmosféře při vytváření představení, které předběhlo dobu a stalo se kultovním. Bohužel se mi tehdy nepodařilo toto představení vidět, ale podle mých přátel, kteří měli více štěstí, se jednalo o strhující podívanou. Dokument vznik tohoto představení krásně mapuje včetně závěru, kdy Krejča při premiéře napjatě čeká, jak diváci představení přijmou. A opravdu přijali, a to nejenom v kotlině české. Jestli mne paměť neklame, tak jednu z prvních divadelních rolí (Mistr a Markétka) v New Yorku dostal Jan Tříska mj. i díky ohlasu jeho strhujícího pojetí Romea v tomto představení. Tehdy asi byla opravdu zlatá léta československého divadla i kultury všeobecně. Bohužel netrvala věčně a tehdejšímu režimu se opravdu ani trošku nelíbila, takže dělal vše pro to, aby "takovouto kulturu" omezil a následně i umlčel. Je opravdu hrozná škoda, že takoví velikáni (jako v tomto případě Krejča, Tříska, Činčera a samozřejmě mnoho dalších) byli v jejich nejlepších tvůrčích letech od svého řemesla "odstřiženi". Jinak by těch jejich "kulturních pomníčků" a klenotů bylo mnohanásobně více.(29.9.2017)

  • foehr
    *****

    Opravdu fascinující dokument o vzniku této inscenace...mezi skvělými herci vyniká režisér Otomar Krejča. O působivou autentickou atmosféru se mnohdy postarala skrytá kamera (Třískovy historky z vojny :), vzpomínky O. Scheinplugové: "posledně jsem v této hře hrála Julii, to bylo v září 38 a před divadlem bylo davy lidí a protestovaly proti Mnichovu...").(15.5.2009)

  • Lukrecie
    *****

    1)"Dnešní mladost strašně zajímají ty prvky lidské tolerance. Tolerance drží pohromadě tři nerozlučné veronské kamarády Mercutia, Romea, Benvolia, kteří jsou různí, jak jen lidé mohou být. Jak se sejdou, tak narazí na sebe. Není setkání, aby na sebe nenarazili. A ten trojí zvuk který vydají, ten se spojí v akord jenom tehdy, když je stiskne dohromady nějaká vyšší vůle než je ta jejich osobní." 2)"Tolerance totiž vůbec nežádá, abychom se vzdávali vlastních pojetí a vlastních zásad. Tolerance znamená jenom, ale je to velikánské jenom, ochotu naslouchat druhému místo ho ubít. Znamená to klást na sebe tytéž požadavky jako na druhé. Znamená to nemystifikovat pomíjejícnost moci, postavení, schopnosti, ale také neschopnosti. Tolerance znamená vyměnit diskuze za rozhovory. Protože v diskuzi je už předem obsaženo přání a vůle mít pravdu. Naopak v rozhovoru je přítomna tendence neskonale cennější objevit pravdu, pochopit ji. A oč více proti těmto polidšťovacím tendencím prohřešil duch našeho minulého společenského života o to méně se chce dnešní mladosti pokračovat v tom neustálém hledání nepřátelství sočení v tom opakování toho nepřejícného kádrování a závistivého kritikaření v tom umlčování a klopení hlavy před rozeřvaným hlupáctvím a zlovolným duchovním i morálním domovnictvím.(1.5.2019)