Režie:
Svatava SimonováScénář:
Miloň ČepelkaKamera:
František NěmecHudba:
Ladislav SimonHrají:
Libuše Šafránková, Ladislav Mrkvička, Milan Riehs, Jan Přeučil, Stanislav Fišer, Hana Talpová, Jan Schánilec, Vlastimil Bedrna, Jiří Bruder, Eliška Vitanovská, Martin KrbObsahy(1)
Bretaňská pohádka o vojáku Králíčkovi a kouzelném měšci, plášti a jablkách, které mu přinesly štěstí... Jednoho dne dojde voják (L. Mrkvička) k pobřeží. Má hlad a do oka mu padne strom s krásnými jablky. Jedno si utrhne a sní… V tu ránu mu narostou rohy. Jeho počínání sleduje dívka Čírka (L. Šafránková), která se nad mladíkem slituje – utrhne švestku a rohy mu zase zmizí. Vojáček se do půvabné dívky hned zakouká. Jenže na něj čeká jiný osud – odmala mu totiž nikdo neřekne jinak než Králíček, a tak mu bylo prý předpovězeno, že se jednoho dne stane králem. Smutná Čírka mu tedy daruje kouzelný plášť, jenž ho odnese k samotné princezně, která mu je souzená… A jak to s naším nešťastníkem dopadne? To už vám neprozradíme, na to se podívejte v dnešní pohádce, kterou napsal podle literární předlohy Ch. Deulina M. Čepelka a režie se v roce 1982 ujala S. Simonová. (Česká televize)
(více)Recenze (36)
Mrkvička mi připomínal Jindřicha z PRINCEZNY ZE MLEJNA, který taky chtěl jen princeznu a ne obyčejnou holku ze mlejna, teda tady z rybárny. Pak tam měl podobný měšec dukátů jako Dlouhý v S ČERTY NEJSOU ŽERTY. Poslední co se dá zmínit, je dvojrole Šafránkové. Ovšem v celkovém kontextu studiové pohádky, která se odehrává na pár metrech s příšernými kulisami, to vypadá všechno strašně a nezajímavě. [510. hodnocení, 28. komentář, 60%] ()
Z dětství jsem si pamatoval hlavně to, jak si S. Fišer "přičaroval" rohy. Teď po mnoha letech jsem u této studiové televizní pohádky setrval hlavně proto, abych zjistil, zda měla dvojrole L. Šafránkové nějaký dějotvorný smysl. Neměla. O celkové úrovni pak vypovídá již úvodní scéna, v níž L. Mrkvička zápasí nejprve s bubnem a hned nato s praporem. Nebo možná obráceně. ()
Od zasloužilého Cimrmana Miloně Čepelky, který je autorem scénáře jsem čekal trošku zajímavější kousek, ale možná je to "suchou" studiovou verzí a jakousi ohraností motivů z lépe zpracovaných pohádek ze stejné doby. Např. strom, který dělá rohy, vs. strom, který dělá velký nos z Tří veteránů, dvojrole Libuše Šafránkové v Třetím princi nebo cestovní plášť z Arabely. I toho Mrkvičku, který je nejdřív namyšlený a pak dostane rozum už jsem za poslední dobu viděl asi ve třetí pohádce. ()
Velmi příjemná televizní pohádka. Jednoduché a milé, pěkně zahrané, prostě pohoda. Každopádně Libuše Šafránková má u mě velké mínus za to hrozné přehrávání a nezvládnuté pojetí proradné princezny Ludovíny, prostě na záporné role nemá... - samozřejmě role hodné a milé Čírky ji sedla skvěle, o tom žádná. ()
Kulisová pohádka, která sice nevypadá tak levně, jak spousta jejích bratříčků, ale těžce pokulhává ve scénáři. Hlavní hrdina, bývalý voják Králíček, sice vysvobodí princeznu zakletou do dračí podoby, ale nikde není vysvětleno, proč je princezna zakletá a také proč je tak zlá. Když pak Králíček princeznu za její zlobu potrestá a následně ji zase vysvobodí, vůbec se děj nevrátí k dalším nešťastníkům, kteří díky princeznině zlé povaze mají rohy. Tak vlastně zlo v této pohádce není nijak zásadně potrestáno, nemluvě o podvodníkovi královi, kterému se děj také vůbec nevěnuje. A další otázkou je, proč autoři nechali Libušku Šafránkovou hrát dvojroli, aniž by to mělo nějaký dějový smysl. Velká škoda pro Ladislava Mrkvičku, který předvádí velice dobrý herecký výkon, že tato dějově velmi slabá pohádka rozhodně nepatří k tomu lepšímu, co v rámci televizní pohádkové tvorby v osmdesátých letech vzniklo. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (1)
- Trůn krále (Milan Riehs) je stejný jako trůn krále Hyacinta I. (Vlastimil Brodský) v seriálu Arabela (od r. 1980). Jen s tím rozdílem, že se čalounění zádové části přesunulo na trůní křeslo královny/princezny po levé straně z pohledu diváka. (Petsuchos)
Reklama