Ta, která obrací noty
La Tourneuse de pages
The Page Turner
Režie:
Denis DercourtScénář:
Denis DercourtKamera:
Jérôme PeyrebruneHudba:
Jérôme LemonnierHrají:
Catherine Frot, Déborah François, Pascal Greggory, Clotilde Mollet, Christine Citti, Jacques Bonnaffé, André Marcon, Martine Chevallier, Frédéric Moulin (více)Obsahy(2)
Náhoda a arogance jí vzaly smysl života. Zbyla jí jen pomsta. Pro dvanáctiletou Melánii znamená hra na klavír smysl jejího života. Velmi pilně se připravuje na zkoušky na konzervatoř. Pravděpodobně by před komisí neselhala, kdyby předsedkyně, známá klavírní virtuózka, si při zkoušení nevyřizovala své osobní záležitosti a nevyvedla malou nezkušenou dívku ze soustředění. Rozhozená Melánie nedokáže zahrát skladbu tak, jak si ji nacvičila, a u zkoušek propadne. V tu chvíli ztratí smysl svého života. Po letech se Melánie opět setkává s klavírní virtuózkou, která je sice na vrcholu kariéry, ale psychicky velmi labilní. Melánie získá místo jako její asistentka. Nadešel čas pomsty. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (41)
Tichá, klidná, milá, chladnokrevná. V tichém, klidném, milém a chladnokrevném filmu. Uklidňující klavírní hudba, barevně nevýrazná prostředí, mnoho slov, která nic neříkají, mnoho obrazů, ze kterých mnoho nevyčtete. Obracečka not je jako artový (female) revenge movie mimořádně uklidňující podívanou. Na slabých 90 minut obsahuje málo, maličko děje, ale jeho atmosféru vyvolává očekávání šokujícího tajemství. Konec je ovšem stejně nenápadně plíživý jako zbytek filmu, což je fajn. Líbila se mi Déborah François v hlavní roli šedé myšky, která navenek jenom obrací noty, ve skutečnosti mění životy. Někdy je podobná obracečka not, těch osudových, potřeba. 65% ()
Najít v dnešní době francouzský film, kde je vše zásadní řečeno mlčením, kdy v jednom pohledu je více citu, emocí i vášně než v milionu slov už není tak snadné jako za starých dobrých časů, ale přece, přece se občas takový film najde a když se najde, tak pak je to mazec. Originalita v detailech, mistrovské herecké výkony, zejména Deborah Francois mě utkvěla v hlavě a nevypadá to, že v brzké době udělá mé hlavičce pá pá. Hudba zde ještě více zvýraznila nevyřčený fakt, že nemusí být potřeba velkolepých reklamních kampaní a počítačových efektů, že může stačit upřimný pohled do lidské duše, aby se příběh stal silným, jedinečným a nezapomenutelným zážitkem. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $209,659║Tržby Celosvetovo $9,284,027 ║ ()
Zaujímavý, takmer inteligentný spôsob pomsty, na hony vzdialený od hollywoodskych blockbasterov ... ()
Obracečka není typicky ženským filmem,ale pokud odmítáte proniknout víc pod povrch, nebude to zřejmě pro vás to pravé ořechové. Rozehraná partie nutí zamyslet se nad dalším tahem protihráčů. Pomsta může být velice promyšlená a rafinovaná. Většinou není vůbec sladká a nepřináší úlevu. Jen prodlužuje křivdu. Denis Dercourt nabídnul příběh, na který nezapomenete. Je mi líto, že jeho filmy nejsou dostupnější. ()
Zdánlivě jen dobře zpracovaná hříčka, bonmot, fórek natažený na půldruhahodinový filmík. Po skončení tohoto řemeslně čistého dílka se však člověk neubrání úvahám nad adekvátností a vůbec oprávněností pomsty, o tom, zda je odpouštění povinností nebo právem. Pěkné, napínavé, s překvapivým závěrem. ()
Tichá, nenápadná, no nekompromisná a veľavravná. Pritom nebolo treba žiadnych slov, všetko prezradili mimika a gestá hlavnej hrdinky. Taká bola pomsta nešťastnej Melánie. Prísť o zmysel života takýmto spôsobom naozaj nie je bohviečo, z tohto pohľadu jej úškrn na konci aj chápem. Divák si tu navyše ako bonus užije veľa klavírnej hudby a na dospelú Melániu sa tiež príjemne pozeralo. Zaujímavý a nápaditý snímok na tému pomsty. 75/100 ()
Velmi komorní drama natočené s velkou profesionalitou. Dercourtův dvorní skladatel si dal velmi záležet a téměř se přiblížil Cosmovi. Dercourtovi neodpustím ani drobné zaváhání, zdá se mi totiž, že v něm roste následovník Lelouche s citem pro lásku, drama i hudbu. Proto poněkud povytahuji obočí nad nelogičností a především nepravděpodobností scénáře. Ale záhy jej stahuji zpět a rochním si v kvalitě atmosféry. A kochám se tím, že tohle není primitivní americký brak, v němž musí být vše explicitně dáno pro pochopení i blbými. Tady se hodně mlčí a dívá. Od dob Facky jsem si nemyslela, že ještě někdy uvidím takovou hru pohledů, jakou v ní předvedla Anička Girardot s Lino Venturou. A ejhle, je to tu. ()
Každé povolání je pěkné, když se dělá s láskou. ()
Stačilo len krátke stretnutie Melánie s Ariane, ktoré v tej jej malej blonďavej hlavičke zasialo zrnko pomsty. Mala to výborne premyslené, ale mala aj poriadne šťastie, že všetko pekne klapalo a zapadlo do jej plánu. Páčilo sa mi to jednoduché, čisté spracovanie. Herecky tiež dobré a o muzike nemá cenu rozprávať ... klasika. ()
Taková novější verze Pianistky s úžasnými výkony obou hlavních hrdinek. Vymyslet takovou pomstu? Wau... Jednoduché, účelné a zároveň příšerně kruté... - 5. 12. 2009 - 75% ()
Pomsta je vskutku sladká a tahle se vcelku povedla. Škoda, že vše je až moc předvídatelné, takže jediné, co diváka tak nějak drží v pozoru, je to, kam až hlavní hrdinka zajde. ()
ocenenia : MFF Cannes 2006 - uvedené v sekcii "Un certain regard" ()
Panejo, uniklo mi prvních cca 10 min. filmu a až teď, po přečtení obsahu mi to konečně dalo smysl! Říkala jsem si - ti Francouzi ale dokážou "komorně" (to slovo se mi pro tenhle film strašně líbí) zpracovat takový citlivý téma, aniž by měli potřebu cokoliv vysvětlovat. Prostě - nabídli jsme ti krásný lidský příběh, tak proč pátráš po logice?? :) Jsem fakt nenapravitelný snílek! ()
Zhrzená, téměř psychopatická hlavní hrdinka a sešněrovaná stárnoucí pianistka s fóbií. Pomsta vykonaná s takovou precizností a odstupem se vidí málokdy. Zajímalo by mě čistě osobně, jestli se dostavil pocit satisfakce. ()
Ukazka pravej francuzskej kinematografie, ako by sa dnes filmy mali robit. Jednoduchy pribeh, forma, ktora neexperimentuje, ale pribeh drzi, herectvo na mile lepsie nez to americke, a hudba, ktora je fakt hudbou pre film, o filme, o pocitoch. ()
Nepodceňujte nenápadné, tiché, mírné a vyrovnané klavíristky. Mají dobrou paměť - a jsou trpělivé ... Snímek, jehož síla tkví paradoxně ve zdánlivém poklidu a rezervovanosti. ()
Na francouzskou tvorbu velice povedený film. Musím říct, že téma rafinované vendety mám velice rád, takže dvě hvězdy zcela zaslouženě. Další je za příjemného Shostakoviche a ta čtvrtá za mé prozření, jakou že to mám výhodu, že si noty obracím sám. Čert ví, jaký kostlivec by vypadl ze skříně... ()
Psychologická hra na takej úrovni, akú som už dlhšie nevidel. Chrochtám bravo tatovi Dercourtovi a zaokruhlujem horeháj. 👆 ()
Já se připojuji ke komentářům „zajda001“ a nepatřím mezi obdivovatele „inteligentní“ pomsty, na kterou jsem se těšil, ale nenašel ji. Fandil jsem totiž spíš pianistce, která se provinila autogramem, kdežto obracečka je manipulativní, vypočítavá, ochotná fyzicky ublížit malému dítěti a všem kolem. Záblesk pochopení děje jsem viděl jen ve chvíli, když mě napadlo, že obracečka je možná vlastně duševně narušená. Jedno zhrzené dítě ublíží v podstatě čtyřem jiným lidem. Hezký film, hudba, herečky, zbytečný děj. ()