Režie:
Otakar KosekScénář:
Jiří KřenekKamera:
Jiří KolínHudba:
Vadim PetrovHrají:
Karel Vochoč, Jaroslava Tvrzníková, František Řehák, Josef Karlík, Zdeněk Hradilák, Zdena Herfortová, Petr Skarke, Irena Žáčková, Vlasta Jelínková (více)Obsahy(1)
Ústřední postavou je předseda prosperujícího jihomoravského družstva, který po těžké nemoci rekapituluje svůj život. V dlouhých rozhovorech s přítelem primářem a s mladou ošetřující lékařkou se vrací ve vzpomínkách do roku 1958, kdy v družstvu jako nadějný stranický kádr začínal. Své práci obětoval všechny síly, znovu v družstvu založil pěstování vinné révy a obnovil ovocnářství. Setkání s doktorkou Holkovou mu naznačuje nové obzory, vede ho k promýšlení věcí, jichž si dříve nevšímal, protože na ně neměl čas...
Prostřednictvím charakterů tří hlavních postav se odkrývají důležité morální a zejména politicko - společenské problémy budování socialistického státu. Náročným tvůrčím záměrům je podřízeno poměrně složité formální ztvárnění, které se však autorům nepodařilo zcela zvládnout. Příspěvek Filmového Studia Gottwaldov k XVI. sjezdu KSČ. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (7)
Reminiscence života a problémů předsedy JZD v době, kdy leží na prominentním pokoji ve špitále u primáře. Stará se o něho doktorka, díky níž předseda nachází i své jiné já. Jistá snová atmosféra filmu je kladem, stejně jako jisté vykreslení vesnického života, ta ideologie z toho však čouhá (inu, když předlohu psal Křenek). Spíše však než o JZD a socialismu je nakonec hlavním tématem blízký člověk, člověk, kterému se dá věřit, kdo stojí vedle nás. Viděno tímto zaměřením má snímek zcela jiné grády, i když stále jde o průměr. ()
Příliš neživotné, poddajné tehdejší době.. o nesnázích předsedy JZD, kterému vypoví zdraví a je léčen na klinice, kde se do něj, nevím proč, zamiluje poměrně půvabná lékařka. Chápu, proč pan Vochoč nedostal více hlavních příležitostí u filmu, byl spíše hercem vedlejších rolí a dobře tak. :-( ()
Fráze stíhá frázi.Ve všech směrech mizerný film.... ()
Psychologický film ako remeň. Asi jediná hlavná úloha, ktorú si vo filme zahral Karel Vochoč. Postava predsedu družstva mu sadla ako uliata a stvárnil ju veľmi dobre. ()
Na celém filmu jsou nejlepší asi tak úvodní titulky, které jsou vyvedeny grandiózně a opravdu dramaticky, jakoby předznamenávaly film typu Jako jed (i herci jsou tu nakonec podobní). Hned vzápětí ovšem kvalita klesá a osciluje někde kolem nuly, aby se v závěrečné minutě, kdy si člověk říká, tak fajn, retrospektivní úvod k filmu máme za sebou, a teď konečně začne nějaká zápletka, rozsvítil nápis Konec. Tak to byl asi blbý vtip, ne. ()
Vochoc hraje predsedu druzstva, Tvrznikova lekarku. Setkavaji se v nemocnici, kam Vochoce dovezou po jeho kolapsu na vinici. Retrospektivni film, mirne budovatelsky, ale da se to vydrzet. ()
Už ten začátek mne zmátl. Kdo vymýšlel jména? Dubovec v Dubovci. Ono to bylo vlastně jedno, protože děj byl tak pitomý, že se to nedalo. Viděl jsem to sice do konce, ale nestálo to za ztracený čas. Nemocnici střídaly retrospektivy, takže ani z jednoho ani z druhého nic nebylo. Takže u mne má dvacítku jen pan Vochoč. ()